Manželka obléká našeho syna jako holčičku. Bojím se, že mu tím ubližuje
- Rodičovství
- Anonymní
- 17.07.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budeme doma řešit barvu triček. A už vůbec ne to, jestli je v pořádku poslat našeho čtyřletého syna do školky v růžových legínách a třpytivém tričku s jednorožcem.
Manželka tvrdí, že jsou to jen kusy oblečení. Že děti přece neznají klučičí a holčičí barvy a že bych měl přestat řešit, co si myslí okolí. Navíc prý si Ondrášek všechno vybírá sám. Líbí se mu růžová, třpytky i princezny a nechce nosit tričko s bagrem nebo dinosaurem jen proto, že se to od kluků očekává.
Jenže já neřeším sousedy ani děti ve školce. Řeším našeho syna.
Nejdřív mi to připadalo jako roztomilá dětská hra. Na karnevalu chtěl být princezna. Smáli jsme se tomu. Pak si doma oblékal sestřiny šaty a pobíhal v nich po bytě. Ani tehdy jsem z toho nedělal vědu. Jenže postupně se něco změnilo. Manželka mu začala sama kupovat šaty, čelenky, třpytivé boty a dokonce i dětský lak na nehty. Když jsem se jí zeptal proč, odpověděla mi, že ho nechává být tím, kým chce.
Já si ale nejsem jistý, jestli to opravdu chce on.
Jsou mu čtyři roky. Většinu věcí, které nosí, stejně vybíráme my dospělí. A někdy mám pocit, že místo toho, abychom ho nechali objevovat svět po svém, do něj promítáme vlastní představy. Tedy alespoň moje žena.
Vždycky si totiž moc přála holčičku. Když byla těhotná, nechtěli jsme znát pohlaví miminka a ona dopředu nakoupila plnou komodu růžových šatiček, sukýnek a čelenek. Už tehdy jsem jí říkal, že bychom měli počkat a pořídit raději neutrálnější oblečení. Smála se tomu a tvrdila, že když se narodí kluk, stejně se všechno rozdá.
Jenže nic se nerozdalo.
Dnes některé z těch šatů nosí náš syn a já si kladu otázku, jestli je to opravdu jen jeho přání, nebo do něj nevědomky promítáme to, co jsme si přáli my jako rodiče.
Nechci mu zakazovat žádnou barvu ani hračku. Když si chce hrát s kuchyňkou nebo panenkou, nepřipadá mi na tom nic špatného. Jen přemýšlím, kde je hranice mezi podporou dětské individuality a tím, kdy už dítě spíš následuje očekávání dospělého.
Možná jsou moje obavy zbytečné a všechno vidím až moc černě. Přesto bych si přál, aby si náš syn mohl jednou sám vybrat, kým chce být, bez toho, aby ho jeden z nás ovlivňoval.
Přečtěte si také
Zrušený let kvůli dítěti? Nedivím se, mě nevychovaný spratek terorizoval taky
- Anonymní
- 12.08.26
- 3838
Taky jste četli tu nehoráznost o tom, jak se celé letadlo muselo vrátit a let byl zrušen jen proto, že se jedno dítě odmítlo nechat připoutat? Zůstala jsem nad tím článkem nevěřícně kroutit hlavou....
Prázdniny měly být odpočinek. Místo toho už odpočítávám dny do prvního září
- Anonymní
- 12.08.26
- 1836
Když začaly prázdniny, říkala jsem si, že si konečně všichni odpočineme. Žádné ranní vstávání, úkoly, svačiny do školy, kroužky a každodenní kontrolování, jestli si děti opravdu udělaly všechno, co...
Máma se bojí stáří a chce se nastěhovat k nám. Já s ní ale bydlet nechci
- Anonymní
- 12.08.26
- 2925
Moje máma je pořád soběstačná ženská. Je jí 68 let, bydlí sama v bytě, jezdí autem, chodí s kamarádkami na kafe a jednou týdně na cvičení. Jenže poslední dobou začala čím dál častěji mluvit o tom,...
Své děti miluju, ale čas s nimi mě nenaplňuje. Nahlas bych to nepřiznala
- Anonymní
- 12.08.26
- 1313
Ráda bych prostřednictvím deníčku otevřela téma, o kterém se moc nemluví. A říkám si, že se to musí týkat více rodičů. Není to nic, čím bych se chtěla jako máma chlubit. Taky to nosím v sobě a jen...
Odklady se omezily, následky pocítíme my učitelé. Letošního září se bojím
- Anonymní
- 12.08.26
- 982
Prázdniny se pomalu krátí a já začínám přemýšlet o dalším školním roce. Vždycky se na děti těším. Letos mě čekají prvňáčci, což je podle mě jedna z nejnáročnějších, ale zároveň nejhezčích tříd,...
Máma se bojí stárnutí. Začala si upravovat obličej tak, že ji skoro nepoznávám
- Anonymní
- 11.08.26
- 2620
Moje máma o sebe vždycky dost dbala, ale tak nějak přirozeně. Pravidelně chodila na kosmetiku, ke kadeřnici, kupovala si hezké a kvalitní oblečení a bez makeupu nevyšla před barák. Před třemi lety...
Tchyně přijela na prázdniny. Prý má doma moc horko. Po týdnu ji mám plné zuby
- Anonymní
- 11.08.26
- 14444
Jakmile přišla ta poslední vlna veder, už ani nevím kolikátá, tchyně se nechala slyšet, že to v bytě už nedá. Má tam prý 30 stupňů a je jí z toho zle. A manžel jí velkoryse nabídl, ať přijede k...
Naše manželství začíná večer kolem desáté. A často končí v půl jedenácté
- Anonymní
- 11.08.26
- 12585
Každý den se děje to samé. S manželem se míjíme mezi prací, dětmi, vařením, uklízením a uspáváním. Většinou se pak se zíváním sejdeme v kuchyni před ledničkou. „Tak co? Už spíš?“ „Snad jo,“ je naše...
Manžel dětem všechno dovolí a já jsem za zlou. Kvůli výchově se pořád hádáme
- Anonymní
- 11.08.26
- 1384
S manželem jsme se vždycky na spoustě věcí shodli. Ale jak se jedná o děti, každý máme „svůj svět“. Zatímco on je ten hodný, který by jim dovolil úplně všechno, já jsem ta přísná, která jim dává...
Blíží se škola a já mám depresi. Je půlka prázdnin a já už se nervuju dopředu
- Anonymní
- 11.08.26
- 3699
Je to stejné jako neděle odpoledne. Už si prostě nedokážu užít zbytek víkendu, protože na mě dopadá tíha pracovního dne. Můj mozek se prostě už přepíná do moodu „čeká tě hromada práce“ a stejné to...