Manželství a jiná (ne) štěstí

Partnerské vztahy

Jmenuji se Vlasta a ráda bych se s vámi podělila o zajímavou životní zkušenost. Prvotní vztahové zklamání nakonec vystřídalo rodinné štěstí. Přesto je manželství jednou z nejnáročnějších životních disciplín.

Fitcentrum

Náš životní příběh se začal psát v březnu roku 2015. Tou dobou jsem byla velice zklamaná z předchozích vztahů a mužů vůbec. Připadali mi bez citu pro vztah, natož pak pro rodinu, stejně tak jako celá dnešní doba. Dalo by se tedy říci, že jsem se uzavřela do své ulity a nehledala vztah. Když jsem přeci jen vystrčila nos a nechala se svojí kamarádkou přesvědčit o návštěvě fitcentra, protože bych tam podle jejích slov mohla přeci jen na někoho narazit, neměla jsem ještě tušení, že se mi tím vlastně zcela změní život. Ve fitcentru jsem totiž poznala maminku svého budoucího manžela. Při cvičení se mě ptala kamarádka, co já a muži, má odpověď byla velmi negativní a vůči mužům hanlivá.

Tohoto rozhovoru si všimla žena cvičící poblíž nás a posléze do něj vstoupila se svými slovy: „Já vás nechtěla poslouchat, ale mám syna, který řeší úplně stejné problémy se ženami.“ Čemuž jsem nedávala velkou váhu a příliš jí nevěřila. Poté jsem docvičila a odešla domů bez dalšího zájmu. Zhruba dva týdny se nic nedělo a poté mě kontaktoval prostřednictvím sociální sítě syn této do té doby neznámé paní.

Rande

Nejprve jsme si nezávazně psali a poté mě pozval na společnou schůzku. Přes mou počáteční skepsi spojenou s negativní zkušeností s muži jsem se přeci jen rozhodla přijmout jeho pozvání. Tehdy jsem ještě netušila, že přede mnou stojí můj budoucí manžel, se kterým budu mít o tři roky později dvě krásné děti. Na naší schůzce mi ale Bohumil byl nakonec velmi sympatický a fyzicky mě přitahoval. Zamilovali jsme se do sebe a pak už šlo všechno rychle – stěhování, společný byt, svatba, zhruba za půl roku jsem plánovaně otěhotněla. Opět jsme se stěhovali, ale do většího bytu.

Děti

Porod se mi úplně nepovedl podle mých představ, neboť skončil císařským řezem a já jsem měla po operaci velké potíže se vůbec postarat o sebe, domácnost natož o syna, který se nám narodil. Do toho se přidaly problémy právě se synem, kdy prakticky celé dny a noci neustále plakal a téměř vůbec nespal. Nikdo nedokázal pomoci, lékaři nad vším mávli rukou. Manžel byl často v práci a když mi nemohl pomoct tak mi alespoň pomáhala moje maminka, která mě zachránila před totálním zhroucením.

Když jsem se trošku vzpamatovala, začala jsem zoufale hledat jakékoliv rady na internetu. Prý je to nejspíš neurologický problém způsobený právě císařským řezem. Rady zněly: dítě zavinujte, pusťte bílý šum atd. Ono to opravdu fungovalo!

Ve věku dvou let se situace výrazně zlepšila, syn začal spát a přes den se zabavil hodně hračkami. Nicméně mu přeci jen něco zůstalo, je dosti aktivní a zlobivý. A právě kvůli tomuto náš vztah s manželem začal dostávat trhliny. Na většinu oblastí života je náš názor podobný, ovšem co se týká výchovy dětí, máme ho částečně rozdílný. Já jsem spíše autoritativní a manžel je liberálnější. Přes tyto rozdíly se nám ale daří se vždy nějak domluvit a snad díky naší lásce spolu nadále jsme.

Navzdory všem problémům jsem zatoužila ještě po „hodné“ holčičce s tím, že tentokrát už porodím přirozeně. Dcerku sice máme, ale bohužel se neotočila v bříšku hlavou dolů, a tak jsem musela podstoupit císařský řez znovu. Pooperační stav jsem naštěstí už ale zvládala lépe a manžel i přes vytíženost při stavbě rodinného domu hodně pomáhal. Dcerka je sice, zdá se, hodnější, ale je to celkově hodně náročné se dvěma takto malými dětmi.

Pokud se občas objeví u nás oblačno, je to téměř vždy kvůli dětem, jinak si rozumíme. Myslím, že každý by měl trošku ustoupit a hledat společný kompromis i když je to někdy těžké. Manželství bez problémů nejspíš neexistuje. Ale kde je láska, dá se zvládnout vše. Jen se nesmí každý právě uzavírat do své ulity.

Váš příspěvek
Jahudka82
Závislačka 2805 příspěvků 5 inzerátů 31.01.19 08:10

Tak hlavně že jste to zvládli a zvládáte, jo nespavý děti jsou pořádná zatěžkávací zkouška i pro do té doby bezproblémový vztah, něco o tom taky vím :mrgreen: A bez pomoci manžela, u prvního dítěte i mamky bych to taky nedala, Moc si jich obou za to vážím, babi si tedy zatím na hlídání bere „jen“ staršího, ale i to je super, mají krásnej vztah, malej se k nim těší a oni už se nemůžou dočkat, až u nich bude moct být na víkend i malá:) Tak ať vám to klape a děti moc nezlobí, fajn že jste se našli:)

rozand
Závislačka 4405 příspěvků 01.02.19 03:09

Ja zas budu kriticka. Hlavne ze planovane otehotnite v dobe zamilovanosti, ale bavit se o vychove vas predtim nenapadne :nevim:. Mne to teda vubec nezni, ze to zvladate, spis ze to drzite i presto, ze to nefunguje. Ze jste si naplanovala hodnou holcicku a prirozeny porod ani nekomentuji :roll:.

A manzelstvi bez problemu existuje, akorat ti v problemovych se uklidnuji recmi o tom, ze ne. My jsme na prvni dite cekali pres 2 roky a s 1 potratem, jsme spolu letos 8 let a problem zadny, syn cisarem, manzel se o nas staral a stara jako o oko v hlave…

Příspěvek upraven 01.02.19 v 03:09

Vložit nový komentář