Mé rozhodování o VBAC aneb óda na císaře

Jak jsem zvažovala pokus o vaginální porod po císařském řezu.

Mé rozhodování o VBAC aneb óda na císaře

Císařský řez má v mém okolí i v různých diskusích na internetu špatnou pověst. Ženy ho zažít nechtějí, slyším slovní spojení jako „rozpárané břicho“, „velká břišní operace“ nebo „nepřirozené“. Když někomu řeknu, že jsem dvakrát rodila císařem, tak mě lidi hned litují. Já to vidím jinak, proto jsem se rozhodla napsat tento deníček.

Kolem 30. týdne prvního těhotenství mi gynekolog sdělil, že je syn v poloze koncem pánevním, a že pokud se neotočí, bude lepší naplánovat císaře. V tu chvíli mě vyděsil. Přirozeného porodu jsem se bála, ale z císaře jsem měla hrůzu. V další týdny jsem se ale uklidnila a začala se zaměřovat na výhody této operace oproti porodu vaginálnímu.

Syn v břiše polohu nezměnil a mě určili termín porodu na 10. 5. 2017. Dopředu jsem svému okolí nahlásila, kdy že jdu rodit. Den předem jsem přišla do porodnice, provedli potřebnou přípravu a druhý den se šlo na to. Během operace jsem se moc dobře tedy necítila, nejhorší pocit byl, že jsem nemohla hýbat nohama po dobu pár hodin.

Syna mi po porodu ukázali, hned jsem ucítila mateřskou lásku. Po šití mě převezli na pokoj, kam mi syna dávali na kojení v pravidelných intervalech. V tu dobu tam se mnou byl manžel, podával mi pití a zvedal mi nohy. Bylo fakt nepříjemné nemoct jimi pohnout. Taky se dostavila bolest břicha, netrvala dlouho, ale tak dva dny jsem se hodně rozmýšlela, jestli se přetočím z jednoho boku na druhý…

Ale už za týden jsem se cítila, jako bych nerodila. Jizva byla nenápadná a já na ni byla i hrdá, je to důkaz, že mám dítě. Porod i šestinedělí proběhly bez jakýchkoli komplikací, s kojením také žádný problém, syn rychle přibíral. Postupně začaly rodit mé kamarádky a já se dozvídala jejich porodní příběhy – strach, nejistota, bolest, bolest, bolest, šití pochvy, „nemohla jsem si dlouho sednout“, únik moči… Říkala jsem si, že jsem to s tím císařem asi vyhrála.

Za 3 roky jsem otěhotněla znovu a myslela, že automaticky bude další sekce, proto mě opět ve 30. týdnu překvapil doktor slovy: „Dítě je hlavičkou dolů a nic proto nebrání přirozenému porodu. Ale do ničeho vás nikdo nutit nemůže, způsob porodu je na vás.“

Nasadil mi brouka do hlavy – že bych přece jen zkusila přirozený porod a měla tedy ten zážitek? Nebo vsadit na jistotu toho, co už znám a s čím jsem byla spokojená? Na internetu jsem začala hledat informace o VBAC (vaginálním porodu po sekci). Ten má totiž svá specifika, není to jako, kdyby si prvorodička jen tak z hecu vymýšlela, jak bude rodit – během porodu po sekci je největším rizikem prasknutí děložní jizvy.

Navštěvovala jsem porodní kurz a radila se všude možně. Kamarádky říkaly: „Vždy je lepší rodit přirozeně.“ O hodinu později se svěřovaly, že jejich spodní partie už nejsou, co bývaly. Jen jedna žena v okolí zažila císaře i vaginální porod a říkala, že císař byl hrozný. Ale nikdo v okolí neměl zkušenost s VBAC.

Přidala jsem se proto do takto zaměřené skupiny na facebooku. Skupina motivovala ženy k pokusům o VBAC mnohdy za každou cenu. Byly to příspěvky tohoto typu: „Jsem po dvou sc, momentálně ve 40. týdnu, mám vysoký tlak a dítě je koncem pánevním. Doktoři chtějí těhotenství ukončit sekcí, jsem zoufalá.“ Reakce dalších členek: „Nenech se zastrašit doktory, počkej do 42. týdne, třeba se otočí a porodíš přirozeně!“ Hm, působilo to na mě trochu jako sekta.

Ale stále jsem váhala. Vaginálně je to přece to nejlepší pro dítě, dostane potřebné bakterie, bude mít lepší imunitu a zažiju bonding… A někdo třeba žádné následky „tam dole“ nemá. Pak na mě občas vyskočily články o zpackaných porodech a přidušených postižených dětech. Nebo web o porodních poraněních. Hlavně jsem se bála, že nakonec stejně přijde akutní císař, při nejhorším v narkóze. A jak jsem pochopila, akutní císaře bývají častým zakončením pokusu o VBAC. Právě kvůli hrozbě prasknutí jizvy během kontrakcí.

Říkala jsem si, že mé dilema vyřeší doktoři v porodnici, kam jsem šla ve 37. týdnu. Ale samotná doktorka se mě ptala: „Tak co, jak chcete rodit?“ „Já nevím, myslela jsem, že se tady podíváte na jizvu, uděláte váhový odhad a doporučíte, co je pro mě vhodné“ „Ne, to je na vás, gynekolog vás tady předal jako fyziologickou rodičku, takže můžete rodit klidně přirozeně.“

Nakonec říkala, že kdyby už mělo dojít k sekci, je lepší ta plánovaná, takže rovnou naplánujeme císařský řez a kdybych se do té doby rozrodila sama, zkusím to přirozeně.

Pak jsem si říkala, že ten rozjezd porodu musím zkusit nějak popohnat, přece jen jít na zbytečnou operaci? Ale zároveň jsem cítila klid, že dítě bude nejpozději 16. 10. 2020 venku. No, jak už je zřejmé z prvních řádků deníčku, porod sám od sebe nezačal a já nastoupila opět den předem do porodnice. S mým psychickým nastavením a nejistotou ohledně způsobu porodu bych stejně dítě asi nebyla schopna sama porodit.

V porodnici to bylo takové dejavu, vše bylo stejné jako před třemi lety, stejný pokoj, stejná vůně tekutého mýdla, na wc stejný zápach očistků :D Na můj operační pokoj přivezli během noci ženu po akutním císaři, nemohla ani mluvit po narkóze.

Zkrátím to, porod proběhl v pořádku, narodil se můj druhý syn. Ihned mi ho donesli na kojení a seznámení. Doktorka mi doporučila si nechat píchnout něco na bolest hned, jakmile začnu cítit nohy. Cit do nich jsem dostala tentokrát asi už po hodině. Bolest jsem tedy nakonec téměř neměla. Jen když jsem zapojila břišní svaly. 3 dny jsem byla pomalejší, ale poté opět pohoda, den po příjezdu z porodnice jsem si zvesela vykračovala do obchodu.

Tak nevím, buď jsem měla dvakrát štěstí nebo je to tím, že jsem mladá (31 let) a zdravá, ale za mě obě sekce super. A jsem ráda, že jsem se nerozhodla za každou cenu rodit vaginálně. Vím, že to asi málokdo vidí podobně, proto jsem to tady napsala. Aspoň tento deníček bude jiný než ostatní, možná trochu kontroverzní, ale třeba zažene obavy žen, které mají před sebou plánovanou sekci. Tím, že jsem si dítě sama nevytlačila, nemám pocit, že bych o něco přišla, nebo jak někdy čtu, že bych byla méně žena.

Ale jsem ráda, že jsem zvolila jistotu před možným dramatem. A pokud je tu někdo, kdo má za sebou nebo před sebou císař, nebo komu pokus o VBAC nevyšel, doporučuji se zaměřit na výhody císařského řezu. A vás ostatní, kdo zažil krásný přirozený porod bez následků, obdivuju a přeji vám to! A ať se nám děti narodily jakýmkoli způsobem, vždy to bude zážitek na celý život!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
26
15.1.21 05:14

Tleskám! Já mám po dvou císařích a mám velmi podobnou zkušenost jako vy. U prvního porodu byl váhový odhad 4,5 kg. Ne, nechtěla jsem to zkoušet, syna jsem se dočkala po třech potratech, tak jsem se bála, ať se na samém konci něco nepokazí. U dcery jsem se také mohla rozhodnout, váhový odhad 4 kg, také jsem si to chtěla zažít, jaké to je, vytlačit si své dítě, také jsem měla datum císaře a říkala si, jestli neporodím dřív. A ne. Nakonec druhý císař, rekonvalescence tak super, že jsem měla malou u sebe úplně celou dobu, prvních 24 hod. s manželem, pak už sama. Takže já věřím, že nekomplikovaný přirozený porod je nejlepší, ale plánovaný nekomplikovaný císař je taky fajn :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
26
15.1.21 05:18

A ještě jsem zapomněla napsat, že u druhého císaře lékař nechal dotepat pupečník a proběhl bonding a dcera se hned na sále přisála k prsu. A to jsem rodila v největší porodnici v kraji, takže to není, podle mě, ojedinělé.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 09:23

Ach jo.. Jsem na tom úplně stejně, s tím rozhodováním :,( jsem zoufalá.. Jsem na konci 36.tt, jsem po prvním akutním císaři.. Teď jsem byla na udržování, nevím kdy to přijde, ale taky nevím, co mám říct teď v porodnici, až semnou budou probírat, jak budu rodit. Už jsem se ptala teď v nemocnici, prý mě nikdo nemůže nutit, ale klidně můžu rodit normálně.. Nikdo mě nějak neposlouchá, připadá mi, že si každej myslí, že si vymýšlím.. Jizva mě sem tam bolí, hlásím to už tydny, nikdo se nad tím moc nepozastavuje.. Byla jsem celou dobu před otěhotněním i po něm přesvědčena, že jdu na císař, čím se to blíží, tím víc jsem začala přemýšlet nad vbac, přemítám si všechny ty důvody co ty, ale mám strašnej strach :( jsem už po třech operacích břicha, slepak, reoperace, císař, břicho jako takový, mám esteticky zdevastované, a nevím, jestli je to bezvýznamný třeba pro někoho, ale bojím se, že se třeba potrham i tam dole a ve 28 budu jako ženská úplně nepoužitelná.., většina ženských kolem mě, včetně mamky a tak, jsou poznamenané na celej život, inkontinence, jizvy a podobný :,( když na to myslím, říkám si, že bych se měla stydět, ze mi jde o takovou kravinu, že to není důležitý..nehlede na ten hlavní strach, že by mi měla třeba ta jizva rupnout, copak já tam vidím? Mám v hlavě takovej zmatek, a bojím se, že radši budu držet hubu a dělat co mi řeknou jen proto, abych nebyla za hysterku, co si chce vydupat císaře.. Jak s nimi mluvit, jak jim vysvetlit, že se na přirozený porod opravdu necítím? Že z něho mám strach? Ne kvůli bolestem ale kvůli všemu kolem? Kvůli strachu o sebe a dítě? Normálně jsem s každým raz dva hotová, ale z doktorů mám respekt a neumím s nimi mluvit tak, aby jim hned nedošlo, že si semnou můžou dělat co chtějí.. Když tady čtu ostatní maminky, jak s nimi probiraj jejich přání, anamnézy jak poslouchaj jejich obavy a podobný, připadá mi, že to je snad výmysl.. :(

  • Nahlásit
2025
15.1.21 09:50

Pro mne zajímavé zamyšlení, díky za tenhle deníček. Způsob porodu jsem nejvíc řešila u prvního dítěte, protože jsem vůbec netušila, do čeho jdu (a to jsem ještě netušila, že to nebudu tušit ani u dalších porodů :mrgreen: ). Nakonec se rozhodlo tak nějak za mne, rodila jsem sekcí kvůli poloze dítěte koncem pánevním - s doktorkou jsme se shodly na tom, že si na to obě příliš netroufáme :). Z hlediska rekonvalescence žádný problém nebyl, mohla jsem si záhy dojít na záchod, nohy mne nebolely, jizva sice ano, ale dalo se to vydržet, poměrně brzy už jsem spala na boku. Zato kojení a psychika, to byla jiná - těžko říct, zda na vině byl císař nebo nezkušenost.
Když přišlo na otázku druhého porodu, říkala jsem si, že pokud to půjde přirozenou cestou, tak proč ne, přece jen je k tomu moje tělo uzpůsobené. Znám kupu děsivých historek o spontánních porodech, ale znám i dost hororové o císařských řezech (např. moje matka je toho příkladem, obě děti sekcí, třetí už mít nemohla). Nakonec se dítko rozhodlo za mne a vyšlo klasickou cestou, tenhle porod hodnotím jako jednoznačně nejlepší a nejpohodovější. Dotřetice jsem rodila také spontánně a až na šílené bolesti si nemohu stěžovat na nic. Takže ono je to opravdu všechno hrozně osobní a subjektivní. Za mne rozhodovalo i to, že při opakovaném císaři prostě zůstává jizva na děloze, další těhotenství i porody už jsou rizikové, a pokud bych někdy chtěla další dítě, pravděpodobnost by se mi tím snižovala.

  • Zmínit
  • Nahlásit
563
15.1.21 10:12

Rodila jsem po akutním císaři březen 2018 (celková anestezie, bradykardie plodu na příjmu do porodnice zachycena) v roce 2020 listopad klasicky vaginálně. Na formu porodu se mě nikdo neptal, já stejně uvažovala, že budu rodit klasicky, když není žádný medicinský důvod rodit znovu císařem. Rekonvalesce oproti císaři mnohem lepší. A to jsem měla rekonvalescenci po císaři dle mě v pohodě. Ale vaginál, když je bezproblémový, tak je prostě lepší. Ale to nikdo dopředu neodhadne, jaký vlastně bude. Třeba se taky dostanu k tomu napsat deníček - v těhotenství jsem to často hledala, ale popravdě zas tak moc toho nebylo. Císařoven s následným úspěšným vaginálním porodem je méně.

Ale jinak super, je hezké, že jste to tak napsala - žádné výčitky, prostě konstatování a vlastně spokojenost, že vše dopadlo tak, jak mělo. A je jedno, jak to dítko na svět nakonec přišlo, palec nahoru dávám a přeji pohodové mimčo!

  • Zmínit
  • Nahlásit
876
15.1.21 11:11

Kdyz jsem otehotnela tak jsem automaticky rekla, že chci cisare. A taky jsem ho mela a byla to ta nejlepsi vec. Narozdil od ostatnich jsem jiz druhy den fungovala. Moje spolurodici co sli prirozene jsi ani po tydnu nemohli sednout, neustale si stezovali na bolest pri chůzi curani atd. A ja byla ok. Takze za me CS uplne paradni a hlavne vse je pod kontrolou narozdil od prirozeneho.

  • Zmínit
  • Nahlásit
398
15.1.21 11:15

@Ellenka.l tak to je super, že to bylo i bondingem :) u nás v porodnici to nešlo, měla jsem před sebou plachtu (nebo co) až k hlavě.. ale neměla jsem ani sílu, klesal mi tlak… ale hned na pokoji cca půl hoďky po narození mi ho dali na přisání, to jsem byla ráda, že tak brzy

  • Zmínit
  • Nahlásit
113
15.1.21 11:16

Krásný deníček :) Moje zkušenost s císařem je také dobrá. U druhého těhotenství se o přirozený porod pokoušet nebudu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
398
15.1.21 11:17

@Leo44 ano, souhlasím :) a to ti ho udělali jen na požádání, bez zdravotního důvodu?

  • Zmínit
  • Nahlásit
563
15.1.21 11:22

@Leo44 No já s tou kontrolou narozdíl od přirozeného nesouhlasím. Ono to je spíše domnělá kontrola - známá rodila podruhé sekcí, první v pohodě, u druhé plánované sekce málem odešla na onen svět, neočekávaná reakce nejspíše na dezinfekci, na kteoru u první vůbec reakci neměla. Ono pod kontrolou není žádný operační zásah, stejně tak klasický porod. Císař má výhodu oproti vaginálu zejména pro dítě - není tu riziko udušení v porodních cestách.

  • Zmínit
  • Nahlásit
398
15.1.21 11:23

Anonymní, v porodnici musí brát v potaz tvůj předchozí císař, nikdo ti nemůže vnucovat vbac.. a doktoři budou jistě radši za císaře ve tvém případě. mě doktorka ještě říkala, že je pro ně lepší plánovaný, než pak někdy v noci, kdy tam jsou jen 2, dělat akutní. další jizvu by ti udělali v místě té první, tak ani nebudeš mít to břicho esteticky horší.

  • Zmínit
  • Nahlásit
140
15.1.21 11:55

No, zajímavé, velice vám to přeji, protoze ja měla císaře (tedy akutního, to je možná úplně jiná zkušenost…) a mám z toho dodnes spíš trauma. Asi jsem spíš tedy členkou té „sekty“, že příště budu chtít rodit přirozeně, i kdyby traktory z nebe padaly. Ale možná mě z toho těhotenství vyléčí, nevím. Každopádně takové to „týden po sekci jsem o sekci ani nevěděla“ neznám, jizva mě bolela prvních 6 měsíců a první procházku jsem zvládla po měsíci. Ale nejhorší je psychika, ze začátku jsem neměla 100% mateřské pudy a navíc jsem si vyčítala, že jsem nedokázala porodit normálně. Dodnes jsem z toho psychicky tak trochu mimo, no. Takže fakt závidím, že to berete takhle pozitivně. :palec: :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 11:57

Rodila jsem první císařem a procházka růžovým sadem to pro mne rozhodně nebyla!!! Absces v jizvě, bez umrtvení dreny a vymačkávání hnisu. Bolesti jeste po mesici..NICMÉNĚ ted stojím pred volbou jak rodit a vaginální porod mne rovněž neláká. Mam úzkou pánev (důvod první sekce) a riziko pro plod tam prostě je, pokud to nebude nějaký super mrně. Moje nejlepší kámoška měla rupturu 4.stupně a nebudu o tom raději ani psát. Moje vagina je jak za mlada, sex stejný, dítě zdravé…shrnuto žádné trvalé následky (ťuk ťuk ťuk). Snad to tak bude i nyní. Akorat spinál už nechci, mám na něj alergii a drbala jsem se na jipu jak blázen, než mi na to dali léky.

  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 12:00

A ještě abych dodala, když mi syna na sále ukázali, brečela jsem dojetím a lásku k miminku cítím už od prvniho kopance v břiše. U syna jsem to taky tak měla a postupem času láska ještě sílila.

  • Nahlásit
384
15.1.21 12:02

Za mě je císař v pohodě a hlavní je zdravé miminko, ať se dostalo na svět břichem, nebo spodkem :-)
Můžu srovnávat ze čtyř porodů, každý úplně jiný.

První - začal jako klasický porod, 10 dní po termínu, xxx hodin bolestí a když sem měla jít tlačit, tak zjistili, že syn špatně dorotoval, je na mě velký (3700g) a normálně to nepůjde, takže akutní císař v celkové narkóze. Rekonvalescence v pohodě.

Druhý - nikdo neřešil předchozí SC a nenabídli mi císaře, dcera byla menší (3000g), nechali mě rodit přirozeně, to se podařilo, ale dcera šla ven s rukou u hlavy, takže mě hodně potrhala a to šití (bez umrtvení) to bylo nejhorší co sem kdy zažila a poporodní rekonvalescence hrozná, neskutečná bolest spodku, nemohla sem si pořádně sednout a chodit hooodně dlouho. Zato mě sešili tak, že sem myslela, že jsem opět panna :-)

Třetí - syn (3250g) vyvolávaný týden před termínem, z důvodu prvního císaře porod přirozeně, naštěstí s epidurálem, takže se to dalo zvládnout, celkem čtyři hodiny od zavedení tablety, ale bolesti hodně intenzivní, šití naštěstí pod epidurálem, poporodní rekonvalescence úplně v pohodě. Ale už jsem se zařekla, že v životě nechci zažít kontrakce, no ale přišlo čtvrté překvapení :lol:

Čtvrtý - plánovaný SC v spinální anestezii z důvodu předchozího prvního císaře, věku a mého psychického rozpoložení. Nebylo mi opravdu nejlépe. Malá (2850g) v pohodě, já taky, lítala jsem po porodu druhý/třetí den jako fretka, až se sestřičky divily, jak to zvládám. Měla jsem ji na pokoji po zašití (nebyla jsem na JIP), manžela také, pak mi ji nosili na kojení, co to šlo. A druhý den ráno jsem si ji vzala k sobě už nastálo a starala se o ni.

Takže i normální porod po SC jde, ale není potřeba z toho dělat tragédii, když bude zase císař (viz. rady na FB, ještě že ho nemám :lol: )
Prostě každá to máme jiné, jinak a jak jsem psala nahoře, hlavně zdravé a spokojené miminko, to je nejdůležitější :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
876
15.1.21 12:11

@eva.pass jojo na žádost

  • Zmínit
  • Nahlásit
876
15.1.21 12:12

@PETRAKIM u prirozeeho je 10× vyssi riziko nejakeho umrti ci poraneni apod. nez u CS ;-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
182
15.1.21 12:37

Jsem po prvním císaři 6,5 let, císař plánovaný, druhý den jsem byla jak „laňka“. V únoru mám termín porodu a doufám, že to bude opět plánovaný císař.. Celou dobu v těhotenství mě jizva poboliva, tahá… Tak snad mě nenechají rodit přirozeně… Dle mě gynekoložky na 75% znovu císař.. Tak snad. Je to super vědět kdy rodím, můžu si vše naplánovat. A tam dole, jak za mlada :lol: :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1255
15.1.21 12:48

Děkuji :hug: jsem po ošklivém vyvolavanem porodu před termínem z duvodu protilátek. Taky jsem sepsala denicek. Dlouho jsem se po porodu dávala psychicky a ještě dele fyzicky dohromady. Fyzicky ještě v pohode po 3 letech nejsem a budu domlouvat plastiku a to už po jedné úpravě jsem. Došlo k obrovské ruptuře, malej nebyl pripravenej jít ven, nedorotoval a vzal mě ramenem.

Teď končím 36.tt a příští týden domlouvam v porodnici termín císaře, opět musí malá ven dřív (38.tt) kvůli protilatkam. Z císaře mám velký strach, fakt se bojím, ale na druhou stranu si říkám, ze snad horsi, než co jsem si zažila při a po normálním porodu, už to nebude. Snažím se tomu verit. Všude taky čtu, jak je císař bolestivý, jak hrozná je rekonvalescence,… :? tohle mi hodně pomohlo a budu verit, ze to taky zvladneme takhle dobre :) největší strach mám z toho spinalu, manžela tam se mnou v téhle situaci nepustí, ale nechci zase prospat to, až se malá narodí, pořad se rozmyslim :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
398
15.1.21 13:57

@Veerr fakt tam manžela nepustí? mojeho tam pustili po testu na covid, kdyby to bylo v narkóze tak asi nepustí.. akorát teda mi tam omdlel :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1255
15.1.21 14:26

@eva.pass aha, já měla info z příjmové ambulance, kde mě minuly týden přijímali na pozorování. Ale je fakt, ze to bylo na recepci a nebyla si úplně jistá a doktora jsem se přímo neptala zatím. O to by to pro mě bylo lepší, kdyby tam směl dovnitř taky :) fakt omdlel? :lol: manžel by po prvnim porodu ze všeho tak špatný (byl blby průběh už před tlacenim), ze k dalšímu by už nešel, ale sem prý jo, kdyby to šlo :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.1.21 14:32

Třeba já jsem měla přirozený porod, jediný co jsem chtěla byl epidural a bonding. Epidural mi nedali i když jsem byla na 7 a kvůli komplikacím při porodu neproběhla bonding, dceru hned odnesli na JIP. Při dalším dítěti hodlám klidně lékaře podplatit jen abych měla císaře…

  • Nahlásit
15.1.21 15:18

Rodila jsem dvakrat vaginalne. Zadny problemy jako inkontinenci, v sexu apod nemam. Obe deti mely bezmala ctyri kila. I na pohled frnda vypadá jako pred detmi.. Po obou porodech jsem po dvou hodinách odpocinku skakala kolem mimina jako lanka. Moje spolubydlici v porodnici po cisari se jeste treti den plouzila v predklonu na zachod a dite ji akorat vozili na kojeni. Jedna kamaradka ma na brise takovy previs pres jizvu i po letech. Druha se po akutnim cisari psychicky zhroutila. Dobrovolne bych na cisar nesla ani zanic.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24
15.1.21 17:30

Díky!!!!

Ahoj,

Moc Ti za tento prispevek dekuji! Tesi me, ze v dobe tlaku na vaginalni porod hlava nehlava nekdo rekne ze byl na cisari a je za to rad :palec: Ja rodila cisarem v r 2018, kvuli KP a vaze ditete 4kg a strasne jsem se stydela za to, ze jsem nezkusila prirozeny porod ikdyz mi to lekari jako prvorodicce s tak velkym ditetem otocenym KP vubec nedoporucovali.
Prvni rok po porodu jsem zavidela kamaradkam, ktere rodily prirozene a brala jsem je jakoze ony jsou ty doopravdove mamy protoze si dokazaly sve dite porodit samy narozdil ode me ktera si tu na mamu jen hraje protoze ji prcka pod narkozou pekne vyndali a mela to bez bolesti…
Srovnala jsem se s tim az kdyz mi moje kamaradka rekla ze si po znamosti domluvila indikaci k cisari protoze se boji, ze po prirozenem porodu bude mit roztahanou pipku :lol: tenkrat jsem si uvedomila ze je to vsechno jen v moji hlave a ze je to vcelku jedno jak clovek porodi, hlavne kdyz ma zdrave dite :srdce:

Příspěvek upraven 15.01.21 v 17:30

  • Zmínit
  • Nahlásit
553
15.1.21 18:58

Rodila jsem vaginálně, neměla jsem jediný problém si hned za dvě hodiny po porodu normálně sednout, chodit, fungovat.
Jedním z důvodů proč bych nechtěla CS je nemožnost mít dítě okamžitě u sebe po celou dobu a nutnost něčí asistence. Dalším důvodem je, že prostě není nad přirozený průběh a moc nechápu proč jde někdo do CS opakovaně když má možnost zažít tu krásu a sílu přirozeného zrození bez lékařských intervencí :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6540
15.1.21 19:03

Za mě by měla žena rodit, jak sama cítí, že potřebuje a neměl by jí nikdo do ničeho tlačit. S císařem tedy zkušenost nemám, ale s klasickým vaginálním medicínským vyvolávaným terorem ano (jsem klikař, takže jsem neskončila na akutním cs) a nedivím se, že jsou pak to něm ženy kolikrát víc vyrychtované než po císaři. Další dva porody už byly 100% přirozené (sama jsem si volila porodní polohu, nikdo na mě nesahal…) a přesto, že obě děti měly přes 4kg, byla jsem úplně v pohodě a tou nemocniční hrůzou se to nedá srovnat. Takže nejde jenom o způsob porodu (jestli císař nebo vaginální), ale taky o jeho vedení, protože zmršit se dá všechno a u porodu se to navíc dokáže pokazit i samo.

  • Zmínit
  • Nahlásit
363
15.1.21 19:04

@Leo44 jako bych to psala ja. take jsem cisare chtela od zacatku, pak jsem ho kvuli diteti v poloze KP mela. a take jsem druhy den uz byla uplne fajn, prinesli mi prasky na bolest a ja je ani nepotrebovala.

  • Zmínit
  • Nahlásit
398
15.1.21 20:30

@Ewangelle pod jinym denickem o cisari jsem videla diskusi o tom, ze proc vlastne by se zeny po porodu mely nutne hned starat o dite..proc by si nemohly lehnout a poradne si odpocinout. Kdyz se pak stejne par mesicu az let poradne nevyspi. Prvni dva dny mi dite prubehne nosili a pak na noc odnesli k nim, ale byla jsem za to rada. Treti den uz bylo u me. Jako ten moment zrozeni ditete musi byt fajn, ale to pred tim a to potom (mozna ne ve tvem pripade) nevim nevim :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
553
15.1.21 21:20

@eva.pass Od té chvíle, kdy jsem porodila jsem kromě krátké chvilky vážení/měření kdy šel muž, protože jsem nemohla, byla po celou dobu se synem. Spal se mnou v posteli, mazlili se, zvykali si na sebe. Za mě osobně to byly zásadní okamžiky, protože se nejen hned rozběhla laktace, ale i se krásně utvářelo vzájemně pouto :srdce:
A porod- rodila jsem dle svých představ, ve dřepu s oporou v dule a manželovi bez lékařských zásahů a medikace a byl to asi nejkrásnější a nejsilnější zážitek až mě mrzí, že to možná bylo naposledy :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
2301
16.1.21 07:19

Děkuji za tvůj denicek :) jsem v podobné situaci. První porod císařem nebyl tak úplně plánovaný, ale dcera měla od 38tt zvýšené ozvy, a v nemocnici se jim to moc nezdálo. Den před termínem si mě tam už nechali, udělali oxytocinovy zatežový test a rozhodli se pro císaře ještě ten den. Noc jsem prospala a druhý den už jsme byly s dcerou na nadstandaru a já se cítila úplně v pohodě, až na těžší vstávání z postele. A stejně jak ty, druhý den po propuštění už sem si mašírovala na procházku. Teď jsem v 13tt druhého těhotenství a jsem pro císaře rozhodnuta od začátku. Dr s tím také nemá problém, takže já mám jasno :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
140
16.1.21 08:55

@Ewangelle s komentářem jinak úplně souhlasím, ale po SC často doktoři tlačí na další sc kvůli věcem jako velký váhový odhad, už jste v termínu!!! A pod :( no a po 2 sc už oficiálně nikdo prirozeny porod nedoporučuje, tam je další sc dle lege artis. Jen některé ženy se odváží riskovat a jít do toho i po 2 sc.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1073
16.1.21 11:28

Děkuju za Tvá slova :srdce:… Občas mám pocit, že díky tomu, že se moje dítě narodilo sekcí, na mne některé maminky koukají skrz prsty, protože jsem to měla “bez práce”…

No, “odhekala” jsem si 17 hodin a prostě to nešlo, takže teď na mne, díky doktorům, spí mé zcela zdravé dvouměsíční štěstí…

Kvulli sekci se nehroutím, ani kvůli tomu, že mi první den vozili malou jen na kojení a kontakt…

Moje dítě je zdravé, já taky… A nic pro mne neni víc… A pokud druhé dítě půjde znovu císařem? Tak ať, hlavně, když bude zdravé a v pořádku :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
684
16.1.21 11:58

Ahoj holky, ja zazila vaginalni porod po cisari a byl to takovy zazitek, ze jsem okamzite vedela, ze to chci zazit jeste jednou. Nesrovnatelny. Naprosto prirozeny, bez utisovaku a bez oxytocinu. Pripadala jsem si jak nejvetsi borec, ze jsem byla schopna porodit normalne. Co sec tyce bolesti, tak ta byla srovnatelna, dole me dost sili. Nicmene za tyden jsem byla jak kdybych nerodila a bricho se mi zatahlo daleko rychleji nez pri prvnim porodu. Doporucuji vsem to zkusit…

  • Zmínit
  • Nahlásit
16.1.21 22:36

Uzasne napsane :potlesk:. Mam stejnou zkusenost. Prvni porod ukoncen akutnim cisarem. Pro nepostupujici porod. Druhe tehotenstvi ukonceno planovanou sekci. Po 15 letech od prviho :D. Po 24 hodinach jsem normalne fungovala. Chodila rychle, skoro zadne bolesti. Nemuzu si vynachvalit. Kojeni naskocilo bez problemu. Sestricky se mi smaly, ze je videt, jak moc sem si dite prala. Diky hormonum stesti jsem necitila zadnou bolest :D A domu jsme sli 3 den.
Necitim se byt mene zena nebo matka. Ani vztah se synem neni mensi (nekdo uvadi, ze po sekci byva).
Jo a rozhodne nejsem mlada matka, syna jsem si porodila k 44 narozeninam :*
Myslim, ze vse je to v hlave. Jak si to tam nastavime

  • Zmínit
  • Nahlásit
26001
17.1.21 07:55

Moc hezky napsané. Také jsem měla císaře a nikdy nelitovala. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7
17.1.21 11:08

Rodila som 2× vaginálne a nemám porovnanie s cisárskym rezom, ale nedávno mi operovali apendix laparoskopicky. Za mňa teda je rekonvalescencia po bezproblémovom vaginálnom pôrode neporovnateľne rýchlejšia ako operácii. Hneď po návrate z pôrodnice som začala cvičiť panvové dno, chodila na prechádzky a pár týždňov na to som už behala. I vďaka tomu nemám žiadnu diastázu a brucho mám pevnejšie než pred deťmi. Po operácii slepáku som rany na bruchu cítila minimálne mesiac, každé kýchnutie bol des. Prvé dva týždne som sotva chodila a so športom som musela počkať tri mesiace. Takže toto je faktor, ktorý je vhodné vziať do úvahy.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 11:49

Rodila jsem 3× přirozeně a dole bez jediného šrámu, takže za mě vaginální win-win :dance: Jo a kdybych nebyla opatrná, tak jsem hned den porodu mohla domů, ale nechtěla jsem riskovat, kdyby se cokoli se mnou nebo s dítětem stalo, tak jsem ty 3 dny zůstala v porodnici…

  • Nahlásit
342
17.1.21 15:12

Podepisuju se pod vše, moc prima deníček pro další maminky v podobné situaci :palec: :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
342
17.1.21 15:17

@eva.pass řekla bych ze zdravotní důvod je pravé ta předchozí sekce. Ja jsem šla na první kontrolu do porodnice a bála se jak se tam s nimi budu dohadovat, dr jsem řekla ze po zkušenosti s minulou akutní sekci bych rada plánovaného císaře a nechci nic zkoušet a dr jen otevřela diář a zeptala se kdy by se mi to hodilo :) :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
42466
17.1.21 20:46

Ahoj, krásný deníček a gratuluji k dětem. Mám to hodně podobné.
Nejdřív 4 potraty, pak akutní sekce pro nepostupující porod (16 hodin kontrakcích po 2 minutách, padání ozev a moje psychické sesypání, že mi dítě umře) večer po sekci jsem už chodila, druhý den v pohodě. Pak další potrat a 7 těhotenství, při předání do porodnice rovnou dr řekl, že naplánujeme císaře. Mě už v té době bolela jizva možná měsíc, ale myslela jsem si, že to je močák, obě děti jsem měla sestouplé dole hodně dlouho. Po druhém císaři už jsem teda bolest cítila, ale dalo se to vydržet. Mám 2 krásné zdravé děti a to že jsem rodila neberu jako něco špatného.
No a ano, někdy se setkám s nějakou „sektářkou“ která by do císaře nešla, ale možná by mluvila jinak kdyby zažila jak rychle se dá o miminko přijít.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5759
17.1.21 21:39

Mám to podobně, holka KP- císař. I když jsem si vyslechla, jak jsem lína, že je malinka a byl by to normální porod, no možna byl, ale sekce naplánovaná na 39 a 5 a moje cesty byly jako kdybych nebyla těhotná. No, dítě bych porodila mrtvé, měla pupečník kolem krčku, celkem utažený. Druhý- správně otočený- budu rodit normálně, tak jo… termín 3.12. 4.12.- kontrola- jé vy máte ale velké břicho, uděláme radši odhad, jejej odhad 4,5kg- no, tak to po sekci rodit spodkem nebudete, 6.12. vás vezmeme na sál. Kdybyste náhodou měla pocit, že se něco děje, protože jste úplně zavřená, tak přijeďte. Zavřená jsem zůstala mam dvě zdravé děti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2353
18.1.21 09:01

@BiancaB Zdravim. Taky jsem mela akutni cisar a mela z toho docela pekne trauma. Druhe dite jsem chtela porodit prirozene. Vse v poradku, takze mi v porodnici dali vybrat. Pri druhem porodu se ovsem ( i pres to, co jsem si mezitim nastudovala) opakoval scenar prvniho porodu, takze zase akutni cisar. Tentokrat ale zadne trauma nebylo a konecne jsem to uplne prestala resit. Nejak se to ve me tim druhym porodem uzavrelo. Dokonce, kdyz mi druheho syna ukazali, tak se hned dostavila i takova ta euforie a materska laska, coz jsem u prvniho nezazila.

  • Zmínit
  • Nahlásit
140
18.1.21 14:11

@Oriseka děkuji za sdílení zkušenosti, taky doufám v nějaké uzavření této kapitoly… :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
34
18.1.21 20:58

Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, ale když jsem dočetla deníček, řekla jsem nahlas - konečně to někdo napsal :))
Můj zážitek, dva týdny před termínem porodu si mě nechali v porodnici kvůli vysokému tlaku. Pak začali porod vyvolávat. Od prasknutí plodové vody uplynulo 20 hodin plných kontrakci, kdy jsem se neotvirala. Poslední asi čtyři hodiny jsem byla napojena na monitoru. Nakonec kolem mě začali všichni běhat s tím, že musím okamžitě na akutní sekci. Prý že jsme ohrožení já i miminko. Šok. Strach. A najednou se probudím, břicho pryč, já na jip a manžel mi říká, máme zdravé miminko, všechno je v pořádku. Akorát, že jsem maličké viděla až po dalších dvaceti hodinách. Shrnutí je takové, že holky, a to rodily po několikáté, sotva lezly. Mě akorát bolelo břicho, očistky pár dní a za dalších pár dní jsem byla fyzicky úplně v pořádku. Mimi zdravé, bude mít 5 let. Další zatím neplánujeme. Asi jsem měla štěstí, ale děkuji za moderní medicínu a nikdy bych nechtěla rodit vaginálne. Plus teda to, že jsem dole pořád jako zamlada :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.21 05:54

Pro mámu tři děti porozených vaginalne zajímavé čtení. Rozhodně souhlasím, že pro psychickou pohodu rodičky je císař asi jednodušší a lepší. Ale jistě ti doktoři zmínili vliv dítěte na průchod porodnimi cestami vs porod operační. To je ten hlavní důvod, proč doktoři na to teď tlačí, kdyz mnohde stačí obálka nebo psychologická zpráva a rodi se CS. Já teda bohužel mám kolem sebe jen ty horší následky porodu císařem, od převisu na jinak hezké postave např. Já jsem teda nikdy netrpěla na to, co píšeš, jsem za to hrozně ráda, ze jsem si mohla dítě hned pochovat, byl se mnou manžel, nechápu, kdo si to nechá dobrovolně vzit… :nevim:

  • Nahlásit
629
2.2.21 10:58

Já mám za sebou VBAC a bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Nutili mě naopak do císaře, naprosto zbytečně. Porod nebyl lehký ani krátký, ale ten pocit, když ze mě vyšla ven a dali mi ji, to, že jsme to zvládly, stál za to. Dalo mi to hodně síly a rekonvalescence byla mnohem snazší než po sekci. A to jsem měla nástřih.

  • Zmínit
  • Nahlásit