Mé rozhodování o VBAC aneb óda na císaře
Jak jsem zvažovala pokus o vaginální porod po císařském řezu.
Císařský řez má v mém okolí i v různých diskusích na internetu špatnou pověst. Ženy ho zažít nechtějí, slyším slovní spojení jako „rozpárané břicho“, „velká břišní operace“ nebo „nepřirozené“. Když někomu řeknu, že jsem dvakrát rodila císařem, tak mě lidi hned litují. Já to vidím jinak, proto jsem se rozhodla napsat tento deníček.
Kolem 30. týdne prvního těhotenství mi gynekolog sdělil, že je syn v poloze koncem pánevním, a že pokud se neotočí, bude lepší naplánovat císaře. V tu chvíli mě vyděsil. Přirozeného porodu jsem se bála, ale z císaře jsem měla hrůzu. V další týdny jsem se ale uklidnila a začala se zaměřovat na výhody této operace oproti porodu vaginálnímu.
Syn v břiše polohu nezměnil a mě určili termín porodu na 10. 5. 2017. Dopředu jsem svému okolí nahlásila, kdy že jdu rodit. Den předem jsem přišla do porodnice, provedli potřebnou přípravu a druhý den se šlo na to. Během operace jsem se moc dobře tedy necítila, nejhorší pocit byl, že jsem nemohla hýbat nohama po dobu pár hodin.
Syna mi po porodu ukázali, hned jsem ucítila mateřskou lásku. Po šití mě převezli na pokoj, kam mi syna dávali na kojení v pravidelných intervalech. V tu dobu tam se mnou byl manžel, podával mi pití a zvedal mi nohy. Bylo fakt nepříjemné nemoct jimi pohnout. Taky se dostavila bolest břicha, netrvala dlouho, ale tak dva dny jsem se hodně rozmýšlela, jestli se přetočím z jednoho boku na druhý…
Ale už za týden jsem se cítila, jako bych nerodila. Jizva byla nenápadná a já na ni byla i hrdá, je to důkaz, že mám dítě. Porod i šestinedělí proběhly bez jakýchkoli komplikací, s kojením také žádný problém, syn rychle přibíral. Postupně začaly rodit mé kamarádky a já se dozvídala jejich porodní příběhy – strach, nejistota, bolest, bolest, bolest, šití pochvy, „nemohla jsem si dlouho sednout“, únik moči… Říkala jsem si, že jsem to s tím císařem asi vyhrála.
Za 3 roky jsem otěhotněla znovu a myslela, že automaticky bude další sekce, proto mě opět ve 30. týdnu překvapil doktor slovy: „Dítě je hlavičkou dolů a nic proto nebrání přirozenému porodu. Ale do ničeho vás nikdo nutit nemůže, způsob porodu je na vás.“
Nasadil mi brouka do hlavy – že bych přece jen zkusila přirozený porod a měla tedy ten zážitek? Nebo vsadit na jistotu toho, co už znám a s čím jsem byla spokojená? Na internetu jsem začala hledat informace o VBAC (vaginálním porodu po sekci). Ten má totiž svá specifika, není to jako, kdyby si prvorodička jen tak z hecu vymýšlela, jak bude rodit – během porodu po sekci je největším rizikem prasknutí děložní jizvy.
Navštěvovala jsem porodní kurz a radila se všude možně. Kamarádky říkaly: „Vždy je lepší rodit přirozeně.“ O hodinu později se svěřovaly, že jejich spodní partie už nejsou, co bývaly. Jen jedna žena v okolí zažila císaře i vaginální porod a říkala, že císař byl hrozný. Ale nikdo v okolí neměl zkušenost s VBAC.
Přidala jsem se proto do takto zaměřené skupiny na facebooku. Skupina motivovala ženy k pokusům o VBAC mnohdy za každou cenu. Byly to příspěvky tohoto typu: „Jsem po dvou sc, momentálně ve 40. týdnu, mám vysoký tlak a dítě je koncem pánevním. Doktoři chtějí těhotenství ukončit sekcí, jsem zoufalá.“ Reakce dalších členek: „Nenech se zastrašit doktory, počkej do 42. týdne, třeba se otočí a porodíš přirozeně!“ Hm, působilo to na mě trochu jako sekta.
Ale stále jsem váhala. Vaginálně je to přece to nejlepší pro dítě, dostane potřebné bakterie, bude mít lepší imunitu a zažiju bonding… A někdo třeba žádné následky „tam dole“ nemá. Pak na mě občas vyskočily články o zpackaných porodech a přidušených postižených dětech. Nebo web o porodních poraněních. Hlavně jsem se bála, že nakonec stejně přijde akutní císař, při nejhorším v narkóze. A jak jsem pochopila, akutní císaře bývají častým zakončením pokusu o VBAC. Právě kvůli hrozbě prasknutí jizvy během kontrakcí.
Říkala jsem si, že mé dilema vyřeší doktoři v porodnici, kam jsem šla ve 37. týdnu. Ale samotná doktorka se mě ptala: „Tak co, jak chcete rodit?“ „Já nevím, myslela jsem, že se tady podíváte na jizvu, uděláte váhový odhad a doporučíte, co je pro mě vhodné“ „Ne, to je na vás, gynekolog vás tady předal jako fyziologickou rodičku, takže můžete rodit klidně přirozeně.“
Nakonec říkala, že kdyby už mělo dojít k sekci, je lepší ta plánovaná, takže rovnou naplánujeme císařský řez a kdybych se do té doby rozrodila sama, zkusím to přirozeně.
Pak jsem si říkala, že ten rozjezd porodu musím zkusit nějak popohnat, přece jen jít na zbytečnou operaci? Ale zároveň jsem cítila klid, že dítě bude nejpozději 16. 10. 2020 venku. No, jak už je zřejmé z prvních řádků deníčku, porod sám od sebe nezačal a já nastoupila opět den předem do porodnice. S mým psychickým nastavením a nejistotou ohledně způsobu porodu bych stejně dítě asi nebyla schopna sama porodit.
V porodnici to bylo takové dejavu, vše bylo stejné jako před třemi
lety, stejný pokoj, stejná vůně tekutého mýdla, na wc stejný zápach
očistků 
Na můj operační pokoj přivezli
během noci ženu po akutním císaři, nemohla ani mluvit po narkóze.
Zkrátím to, porod proběhl v pořádku, narodil se můj druhý syn. Ihned mi ho donesli na kojení a seznámení. Doktorka mi doporučila si nechat píchnout něco na bolest hned, jakmile začnu cítit nohy. Cit do nich jsem dostala tentokrát asi už po hodině. Bolest jsem tedy nakonec téměř neměla. Jen když jsem zapojila břišní svaly. 3 dny jsem byla pomalejší, ale poté opět pohoda, den po příjezdu z porodnice jsem si zvesela vykračovala do obchodu.
Tak nevím, buď jsem měla dvakrát štěstí nebo je to tím, že jsem mladá (31 let) a zdravá, ale za mě obě sekce super. A jsem ráda, že jsem se nerozhodla za každou cenu rodit vaginálně. Vím, že to asi málokdo vidí podobně, proto jsem to tady napsala. Aspoň tento deníček bude jiný než ostatní, možná trochu kontroverzní, ale třeba zažene obavy žen, které mají před sebou plánovanou sekci. Tím, že jsem si dítě sama nevytlačila, nemám pocit, že bych o něco přišla, nebo jak někdy čtu, že bych byla méně žena.
Ale jsem ráda, že jsem zvolila jistotu před možným dramatem. A pokud je tu někdo, kdo má za sebou nebo před sebou císař, nebo komu pokus o VBAC nevyšel, doporučuji se zaměřit na výhody císařského řezu. A vás ostatní, kdo zažil krásný přirozený porod bez následků, obdivuju a přeji vám to! A ať se nám děti narodily jakýmkoli způsobem, vždy to bude zážitek na celý život!
jsem zoufalá.. Jsem na konci 36.tt, jsem po
prvním akutním císaři.. Teď jsem byla na udržování, nevím kdy to
přijde, ale taky nevím, co mám říct teď v porodnici, až semnou budou
probírat, jak budu rodit. Už jsem se ptala teď v nemocnici, prý mě nikdo
nemůže nutit, ale klidně můžu rodit normálně.. Nikdo mě nějak
neposlouchá, připadá mi, že si každej myslí, že si vymýšlím.. Jizva
mě sem tam bolí, hlásím to už tydny, nikdo se nad tím moc nepozastavuje..
Byla jsem celou dobu před otěhotněním i po něm přesvědčena, že jdu na
císař, čím se to blíží, tím víc jsem začala přemýšlet nad vbac,
přemítám si všechny ty důvody co ty, ale mám strašnej strach 
jsem už po třech operacích břicha, slepak,
reoperace, císař, břicho jako takový, mám esteticky zdevastované, a
nevím, jestli je to bezvýznamný třeba pro někoho, ale bojím se, že se
třeba potrham i tam dole a ve 28 budu jako ženská úplně nepoužitelná..,
většina ženských kolem mě, včetně mamky a tak, jsou poznamenané na celej
život, inkontinence, jizvy a podobný 
). Nakonec se rozhodlo tak
nějak za mne, rodila jsem sekcí kvůli poloze dítěte koncem pánevním -
s doktorkou jsme se shodly na tom, že si na to obě příliš netroufáme 
jsem po ošklivém vyvolavanem
porodu před termínem z duvodu protilátek. Taky jsem sepsala denicek. Dlouho
jsem se po porodu dávala psychicky a ještě dele fyzicky dohromady. Fyzicky
ještě v pohode po 3 letech nejsem a budu domlouvat plastiku a to už po
jedné úpravě jsem. Došlo k obrovské ruptuře, malej nebyl pripravenej jít
ven, nedorotoval a vzal mě ramenem.
tohle mi hodně pomohlo a budu verit, ze to taky
zvladneme takhle dobre 
. Mam stejnou zkusenost. Prvni
porod ukoncen akutnim cisarem. Pro nepostupujici porod. Druhe tehotenstvi
ukonceno planovanou sekci. Po 15 letech od prviho 
Jo a kdybych nebyla opatrná, tak jsem hned den
porodu mohla domů, ale nechtěla jsem riskovat, kdyby se cokoli se mnou nebo
s dítětem stalo, tak jsem ty 3 dny zůstala v porodnici…
