Milý Ježíšku, na Vánoce si přeji hlavně zdraví

protože zdraví je to nejcennější, co člověk může mít. Dokud nás nic netrápí, ani se neuvědomujeme, jak lehce se vše může změnit.

*

Můj příběh začíná jeno pošmourné čtvrteční odpoledne v září před pěti lety. Tehdy mi bylo 22 let, studovala jsem na vysoké škole a bydlela s přítelem. Od večera mi nebylo dobře, celou noc jsem oka nezamhouřila a palčivá bolest pod pravou lopatkou dávala tušit skříplý nerv.

V pátek ráno jsem si sbalila učení a vypravila se na MHD a poté k cizímu obvodnímu lékaři (svého jsem měla v několik desítek km vzdáleném rodném městě) a modlila se, ať mě proboha prohlédne a dá mi něco na bolest, jen ať ten nerv povolí! Jaké bylo mé překvapení, když mě sympatický lékař nejen prohlédl, ale poslal na klinice i o patro níž na rentgen. Zpět jsem se vracela jako ve snách, verdikt na papírku zněl SPONTÁLNÍ PNEUMOTHORAX.

Jako budoucí sestřička jsem o této chorobě již nějaké povědomí měla a tak není divu, že jsem se celá klepala jako ratlík. V podstatě jde o to, že člověku sama od sebe zkolabuje plíce. Lékař na mě úděsem vykulil oči, když mi volal sanitku a já mu řekla, že jsem přijela autobusem. Potom na mě dolehlo to, že kdyby se mi to samé stalo i na levé plíci, tak už z autobusu pravděpodobně nevystoupím po svých…

Pak mělo vše rychlý spád - sanitou na urgentní příjem, odtud na plicní JIP napojit na hrudní drenáž. Na JIP jsem strávila týden prakticky upoutaná na lůžko a aby toho nebylo málo, další týden na standartím oddělení. Asi třetí den mého pobytu ke mně přijali holčinu, jen o pár let starší než jsem byla já. Spřátelili jsme se a povídaly si.

Radka trpěla cystickou fibrózou a přijela na plánovanou podpůrnou léčbu. Já, která jsem se dosud těžko smiřovala se svou nemocí, jsem před sebou měla spokojenou krásnou slečnu. Radka o své nevyléčitelné chorobě vyprávěla tak, jak kdyby si říkala v obchodě o pět rohlíků! Moc jsem ji obdivovala za to, jak byla statečná, jak se se tím smířila. Nakonec spíš ona utěšovala mě a celkově mi hrozně pomohla toto zlé období překonat.

Ale jak se říká, když si vybrat neštěstí, tak rovnou v celých hrstech - asi za dva týdny od propuštění jsem si se stejnými příznaky zase na pravé straně v noci volala RZ. Na rentgenu se opět potvrdil kolaps pravé plíce a já byla tentokrát „odklizena“ na oddělení chirurgie. Tam jsem čekala, až se plíce znovu rozvine a já budu moci absolvovat operaci, při které ve své podstatě „přilepí“ nemocnou plíci k pohrudnici, aby nemohla znovu zkolabovat. Radka mi i tentokrát byla velkou oporou, strávily jsem spoustu času chatováním na sociálních sítích. Kdo jiný mi mohl rozumět lépe než člověk, který si trable s dýchacím ústrojím prožívá celý život!

V půlce listopadu jsem byla propuštěna do domácího léčení. Ještě chvíli jsem si užila titulu maroda a poté se opět vrátila do svého běžného studentského života. Když Radka asi v polovině prosince zveřejnila na FB status, že kvůli kompilkacím musí do nemocnice, moc jsem na ni myslela. Přála jsem jí, ať je zase co nejdříve doma, protože jsem dobře věděla, jaká je to otrava ležet ve špitále.

Na Štědrý den toho roku zveřejnila přes Radčin facebook její sestra věc, která mnou otřásla… Radka ten den dopoledne svůj boj s těžkou nemocí prohrála. Od té doby je pro mě 24. prosinec také dnem, kdy zapálím svíčku dívce, kterou mi patrně seslal sám můj anděl strážný. Tu, která mi ukázala, že zdraví je nejcennější, že na světě není nikdy tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř a která mi dodala i přes svůj nelehký osud odvahu bojovat…

Andílku, myslím na tebe a díky za všechno!

Tento deníček vyhrál v soutěži Soutěžte s deníčky: Poukázka 1000 Kč na knížky a termohrnek eMimino

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
816
21.12.17 01:33

Naprosto souhlasim. Bohuzel to clovek pozna az tehdy, kdyz mu neco je. I kdyz jako klise to rika kazdy, ze zdravi je nejdulezitejsi - ten pocit, kdyz cloveku jde o zivot uplne promeni mysleni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
743
21.12.17 08:23

Kiez by sme vsetci mohli byt zdravi! Pekne napisany dennicek, prajem vela stastia a zdravia. Pozehnane sviatky!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
21.12.17 08:47

Já jsem se lekla co to tady zase bude za blafy, když se soutěží a najednou všichni posílají deníček… ale tento je moc krásný, ale smutný bohužel… snad budeš mít už všechny vánoce jen krásné a plné zdraví :srdce:

  • Nahlásit
3538
21.12.17 08:55

I já o vánocích zapálím svíčku a přidám i tichou vzpomínku na Tvou kamarádku Radku

  • Nahlásit
  • Zmínit
14717
21.12.17 09:06

Souhlasím..mám maminku s nevyléčitelnou chorobou Lupus erythematodes a syna s autismem takže zdraví je to co si přejeme všichni furt.

  • Nahlásit
  • Zmínit
507
21.12.17 10:03

Moje kamarádka zemřela 23.12. před pěti lety… Na rakovinu. Bylo jí třicet, nechala tu po sobě tehdy pětiletou holčičku. Každý rok za ní zapaluju svíčku a od Ježíška si přeju jen to zdraví… Jako autorka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.12.17 10:10

Rozplakala jsi me. Ano zdravi je opravdu to nejdulezitejsi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.12.17 10:16

ZUZANKO moc krasny a sedim tu a tecou mi slzy tvá maminka mám tě moc rada ale ty to víš :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1201
21.12.17 11:09

Souhlasím naprosto, hlavně, jak hned v úvodu píšeš, že dokud nás nic netrápí, neuvědomujeme si, jak lehce se to může změnit. Není nad zdraví! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
21.12.17 14:47

Je mi to líto. Na vánoce se vždy moc těším a i přesto jsou pro me take bolestné. Na vánoce mi umřel taťka na rakovinu. Též říkám, ze i přes veškeré chmury, dokud ma člověk zdrávi a zdravou rodinu a hlavně děti ma vše. Hodně štěstí :srdce:

  • Upravit
21.12.17 20:31

  • Nahlásit
  • Zmínit
730
22.12.17 22:18

Velice smutný, přitom tak pravdivý deníček. Člověk si mnohdy neuvědomuje křehkost svého zdraví, nepřipouští si. Přeji jen pevné zdraví a hodně štěstí, pak máte v životě vše co potřebujete. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 23:26

Moc hezký a smutný deníček…A ano máš pravdu, zdraví je to nejdůležitější, še ostatní je malicherné… V září 2012 se u nás taky začal psát jeden příběh…tak rychle, jak začal, tak i skončil, tenkrát ani ne 24letý kluk zemřel na rakovinu…strašný období to bylo… až se teď musím stydět, že řeším nemožnost otěhotnění…i kdyby nás nebylo už víc, hlavně ať nás není míň!!! A nikdo nemusí řešit zásadní zdravotní problémy!! :)

Krásné Vánoce, holky, a pevné zdravím v příštím roce :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2296
26.12.17 16:28

To je moc smutné, Vám přeji uzdravení a pěkný nový rok, plný zdraví

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
26.12.17 19:01

Zdraví a zdravé děti jsou jediné doopravské dary

Souhlasím plně, bez zdraví nelze zkrátka vůbec nic. Dojalo mě to. Chudák ta slečna… která zároveň byla neskutečně silná. Jistě je jí teď mnohem lépe a do nebíčka posílám svůj obdiv. Zdraví je jen jedno a nelze ničím nahradit. Stejně jako mít zdravé děti…to jsou jediné skutečné dary, které v životě můžeme dostat a nejsou samozřejmostí, já zdravá nejsem a to již dlouho, život v posteli je skutečné peklo na zemi. Proto všem nemocným přeji jen a jen to jediné, nač každý den myslí a zdravým to, co si v běžném životě kolikrát ani neuvědomují, že mají. Totiž zdraví :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele