Miminko mi odešlo, ale jeho dušička se vrátila

Mám úžasného přítele, rodinu, útulný domov, práci, ale stále mi něco chybí...

Je tomu už 2 a půl roku, co jsme zahájili IVF. Byli jsme odhodlaní do toho jít. Partner mě velmi podporoval a vše šlo hladce… až do první injekce, kterou jsme měli zahájit stimulaci. Rozbrečela jsem se a říkala proč zrovna my. Teď vím, že mnoho párů si tím muselo projít také, že jsme nebyli ničím výjimeční.

Stimulace probíhala dobře a každou kontrolu jsem slyšela jen dobré zprávy. Paní doktorka v den OPU byla velmi příjemná. Po probuzení nám přišla opět vše vysvětlit, co se bude dít dál.. Pak už jsme jen čekali na den D, kdy jsem si měla udělat těhotenský test. Jasně že jsem to nevydržela a udělala ho dřív. Vyšel slabě pozitivní už 6. den po ET. Ta radost byla obrovská a partner tomu ani nechtěl věřit. Jenže ta radost nám netrvala moc dlouho.

Po jednom špinění jsem letěla k dr. a ta mi udělala UTZ. Odpovídali jsem 5+5 tt a srdíčko už viděla. Vše bylo OK. Za týden jsem měla jet na kontrolu do Gennetu. Moc jsem se těšila. Partner šel se mnou. Už ten den jsem měla špatný pocit. Tentokrát jsme odpovídali 6+3. To ale neodpovídalo od poslední kontroly. Srdeční akce byla nepravidelná. Lékařka mě uklidnila, že je to počáteční akce a že jistě bude vše v pořádku. Za týden kontrola další.

Šla jsem tam plná strachu. Bohužel UTZ potvrdil to nejhorší. Zamlklé těhotenství. Málem jsem tam omdlela. Rozklepaly se mi nohy a nemohla jsem se ani postavit. Byl konec…

Od začátku pozitivního testu jsem měla tušení že to bude holčička. Měli jsem už i vybrané jméno. Měla to být Vaneska. Vše bylo tajné. Právě pro tenhle případ, že by se stalo něco zlého. Samozřejmě mě neminula revize a porevizní komplikace. Teď jsem se ze všeho dostala, tedy spíš fyzicky. Psychicky je to jako na houpačce.

Týden po revizi přišla neskutečná zpráva. Švagrová, která se celých 30 let snažila o miminko, je těhotná. X umělých oplodnění nepomohlo. A najednou se to povedlo. Ani jsem tomu nechtěla věřit a znovu se složila. Pak jsem nastoupila do práce a přestala jsem na vše tak myslet. Ovšem, když jsem se dozvěděla, že čeká holčičku a bude se jmenovat Vaneska, jsem začala hodně přemýšlet..

Je to opravdu jen náhoda, že mně miminko odešlo a vrátilo se v podobě jiného miminka? Proč se jmenuje zrovna Vaneska. Tahle holčička, jakoby měla být moje, ale vybrala si jinou maminku a tatínka. A i přesto, že je to taková doba zpátky, to píšu a stejně u toho brečím. Miminko si k nám cestu stále nenašlo a ptám se proč. Jsme zdraví a nejsme zlí a chtěli bychom také kousek štěstí. Snad ani nechci vědět, co nás dál čeká. Třeba navždy zůstaneme jen my dva.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Smazaný anonym
14.5.18 05:21

Je mi líto, co Te potkalo, ale zkus si to v hlavě nějak utřídit. Píšeš, že nejste zlí - z toho píšeš si tím moc jistá nejsem, když nepřeješ těhotenství švagrové, která se snaží 30 let.( kolik ji je??? ) Buď malé Vanesce hodnou tetou a přeji do života hodně štěstí.

  • Upravit
571
14.5.18 06:37

@Judithkaj určitě jsem ráda že se jí to povedlo. Bylo to moc náhod najednou. Vaneska je nejúžasnější holčička jakou znám. Takové usměvavé miminko, které když mě vidí a natahuje ručičky, úsměv od ucha k uchu… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
665
14.5.18 06:53

Kolik je prosím Tě švagrové? Nějak se nemůžu dopočítat, když se snaží 30 let. To je je jí kolem 50ti let? A miminko si k vám cestu najde, neboj se, přece se nebudeš hroutit při prvním nezdaru. Přeji mnoho štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
14.5.18 07:00

@LennyL1 ano je ji 48. X umělých oplodnění nepomohlo..
Většinou to bývá dobré a já si říkám že miminko přijde. Pak přijde švagrová, řekne že doma jeden kočárek ještě chybí a mě se to začne nějak vracet. Vůbec se mi nechce věřit že už je to 2 roky co jsem potratila a doteď se stále nedaří.. Tak uvidíme :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.5.18 07:02

Neboj, miminko si k Vám cestu najde, stejně jako k nám. Snažíme se už 3,5 roku a také stále nic, znám všechno, co v deníčku píšeš, opravdu, si my snažilky procházíme velkou a těžkou zkouškou, kterou, ale zvládneme a na konci budeme mít výhru v podobě miminka :kytka:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6847
14.5.18 07:07

@Judithkaj Ty nejsi normální. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6847
14.5.18 07:09

Malem me to rozbrecelo. Drzim palce. :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.5.18 07:40

Švagrová není normální. A ty potrebujes psychologa. Jinak hodne stesti

Příspěvek upraven 14.05.18 v 09:12

  • Nahlásit
  • Zmínit
687
14.5.18 08:17

Neklesej na mysli :hug:. My se snažili pět let. Napíši Ti svůj příběh. Když jsme šli na první IVF, tak jsem byla taková nepokorná, prostě jsem si říkala, nám to vyjde, to je jasný. A nám to nevyšlo. Měli jsme jen jedno embryo a to se nechytlo, tenkráte jsem to hodně špatně nesla. Pak jsem se odhodlala do dalšího pokusu. Do druhého IVF jsem šla tentokrát s velkou pokorou, hodně jsem zapracovala na své psychice. Dříve jsem každé záviděla těhotenství, ale to první IVF ve mě zlomilo takovéto: proč my?? Proč ona čeká a já ne?? Toto je hodně špatně. Uvolnila jsem svoji mysl, dala více do formy tělo, cvičila jsem jógu, relaxovala více v přírodě a hlavně jsem se snažila pozitivně myslet a přestat řešit druhé. Z druhého IVF jsme měli tři embrya v mrazáku (ET nebyl kvůli riziku hyperstimuláku). Zavedli mi první blastocystu, test byl pozitivní, ale bohužel jsem musela na revizi, jelikož se plod nevyvíjel. To bylo pro mě hodně těžké, ale věděla jsem, že máme ještě ty dvě. Takže jsem se za pár měsíců oklepala ze smutku z revize a šla jsem plná sil na další KET. Podle rad od doktorky jsem si nechala zavést obě najednou. Test a krev pozitivní, to bylo radosti! Užívala jsem si těhotenství a těšila se na první ultrazvuk. Šli jsme s manželem na procházku a mě najednou začalo strašně bolet břicho, šla jsem v kavárně na záchod a krev. Polil mě pot. Šla jsem rychle za manželem, ale to jsem už cítila, že krev se hrne víc a víc, zavolal mi sanitku. Cestou v sanitce se mi hlavou honila myšlenka, že to je asi potrat, tolik krve. Paní ze sanitky mi řekla: mladá paní, třeba to potrat není, třeba se chytla obě, ale jedno odchází, snažte se myslet na to druhé a neplačte už. Pomohli mi na kozu a doktorka mi udělala ultrazvuk i přesto, že jsem tak strašně krvácela. Nohy se mi neskutečně klepaly a po chvilcei já lajk vidím na obrazovce, jak je tam krásně vidět maličký plod. Doktorka ho zaměřila a po chvíli ticha mi říká: je v pořádku, tluče mu srdíčko, vedle něj je ale velký hematom, proto to krvácení. Byla jsem tak šťastná, že jeden bojovníček žije! Ale po další větě paní doktorky: krvácíte strašně moc, je možné, že to nezvládne, necháme si vás tu a ráno se podíváme. Jsem byla opět plná strachu. Uložili mě na postel a já volala hned manželovi. Měl takovou radost, že máme prcka s bíjícím srdíčkem, ale zároveň velký strach co bude. Maminka i kamarádka mě podporovaly. Věděla jsem, že teď nesmím brečet a myslet na to nejhorší. Hladila jsem si břicho a říkala jsem tomu maličkému, že ho milujeme a ať prosím bojuje. V noci jsem usnula aspoň na pár hodin. Ráno jsem šla opatrně na wc, díky bohu, krvácení přestalo. Po chvilce na ultrazvuk. Plod byl v pořádku, miminko žije! A hematom pryč. Odkrvácel. Byla jsem hrozně šťastná. Pustili mě domů. Hodně jsem odpočívala. Po týdnu ráno vstanu a opět silné krvácení, manžel mě hned odvezl na pohotovost. Zase hematom, tentokrát ale menší. Pustili mě domů. že musím jen ležet a max. wc! Poctivě jsem to dodržovala. Hematom mě strašil ještě nějakou dobu, ale když bylo miminko už větší, tak se konečně vstřebal a dal pokoj. Nyní jsem v 18tt a jsem tak šťastná, že ten náš bojovníček tohle všechno ustál. Chci Tě moc povzbudit, nikdy to nevzdávej. A snaž se pracovat s myšlenkami, proč my, proč a proč…Tohle je prázdná cesta sebelítosti. Zaměř se na sebe. Na to jak žiješ, co jíš, zda máš ráda svoje ženství, svoje tělo. Je hodně důležité přijmout své ženství. Už nikdy bych neřekla menstruaci - mrcha, krámy atd. To je strašné. Je to krásný proces cyklu ženy… Abych to shrnula. Chce to hodně sil a víry. IVF je velmi náročný proces. Nezapomínej i na svého partnera, který by neměl zůstat v tom všem stranou. Ale nevzdávejte to. Držím Ti palce, aby jste to zvládli. Věřím, že miminka se dočkáte :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.5.18 08:37

@Judithkaj Myslím, že se mýlíš. Nenašla jsem v textu nic, co by nasvědčovalo tomu, že pisatelka švagrové miminko nepřeje. Ale když přijdeš o mimčo a zrovna se dozvíš, že je někdo v Tvém okolí těhotný, tak Tě to bodne. A není to nepřejícnost. Ale těch 30 let mi taky vrtalo v hlavě:) Ale už to vím :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.5.18 08:45

Tuším, jak Ti je - my se snažíme 10 let, máme za sebou hodně nezdarů… Každé těhotenství v okolí mě bodne… Samozřejmě ho budoucí mamince moc přeji, ale zamrzí mě, že my pořád nic.
Dlouho jsem se trápila tím, že mám třeba špatně nastavenou psychiku a za potraty si můžu sama. Ale jeden moudrý lékař mě uklidnil, že tak to není. Že příroda ví, co dělá. Takže si nevyčítej chvilky slabosti a smutku, patří k životu. A švagrovou nechápu, že po těch letech snažení může mít takové hloupé řeči o dalším kočárku. Zapomněla, jak to bylo těžké?
Držím palce, ať vše nakonec dobře dopadne. Nevím, kolik Ti je let, ale do přechodu určitě času dost, tak ono to přijde!

  • Nahlásit
  • Zmínit
2406
14.5.18 08:48

Nevzdavej se :( zkus se více soustredit na sebe a vyzkousej alternativni metody.Mam za sebou celkem 10pokusu Ivf. jednou jsem otehotnela, ale cca v 6tt jsem musela na revizi.Tri roky jsme neresili nic jiného než mimco. Zacala jsem sportovat, zmenila zivotospravu a uzivala si s manželem výletů. Na doporučení jsme šli ke kineziolozce a po 5,5 letech jsem zjistila, ze sem těhotná. Přirozeně :-) jsem v 35tt a vse je v pořádku…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4752
14.5.18 09:09

Jako sorry, ale uvaha, ze holcicka tve pribuzne mela byt vlastne tvoje, ale rozmyslela si to, je strasnej hnus. Za prvy to bere jedinecnost diteti, o ktere jste prisli, za druhe to zaklada na dost nezdravy pristup k neteri.

To „bodnuti“, ze nekdo otehotnel, ale ja porad nic, znam. Ale kdyby tim nekym byla moje pribuzna, ktera ceka roky, mela bych JEN RADOST 8o. Krom toho je to dost nadejna udalost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
235
14.5.18 09:27

Neboj, jednou se to povede skoro každé. Vážně by to chtělo zacílit pozornost někam jinam, dostat se do psychické pohody a pak to půjde ani nevíš jak. Jinak potraty takhle v začátku jsou prostě proto, že s miminkem nebylo něco v pořádku a i když to bolí, příroda to tak má prostě zařízené a je to tak správně. Užívej si malé jako teta, zaměř se na sebe, na svůj rozvoj, třeba si najdi nějaký nový koníček, sportuj, cestuj cokoliv a uvidíš, to malé si tě najde. Jinak že má švagrová holčičku Vanesku je skutečně jen náhoda, prostě oblíbené jméno, nic víc pod tím nehledej. Hodně štěstí :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
447
14.5.18 09:48

Mrzí mě co se stalo. Ale věřím že se Vám zadaří. Je to nesrovnatelné, my čekali na miminko rok a vím jak jsem si lámala hlavu proč to nejde, proč my. Teď vím, že miminko přišlo kdy mělo. Věřím že Vanesce jsi dobrou tetou a ona to ví taky, proto se na Tebe směje :) Popros, promluv si se švagrovou, ať se vyvaruje takových komentů, potřebuješ se dostat do psychické pohody a toto Ti nepomáhá, jistě to pochopí, když sama se snažila takovou dobu. Hodně štěstí a síly. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21137
14.5.18 10:22

Nehledala bych v tom souvislost, já sama na reinkarnaci nevěřím. Pokud jste jméno tajili, tak je to prostě náhoda, ze se švagrové líbilo to samé jméno. Rovná se to skutečně zázraku, že se to po tak dlouhé době podařilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5030
14.5.18 11:02

:hug: :hug: :hug: verim, ze si k vam miminko cestu najde…na svagrovou se nezlob, ac by mohla byt citlivejsi…uzivej si netere ;) ZT jsem si prodelala, bohuzel i s vyvolavanym porodem a naslednou revizi v 17tt. Boli to hodne, pobrec si, v sobe to mas naporad…moc drzim palce :kytka: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
208
14.5.18 11:22

Tu holčičku pojmenovali Vaneska záměrně nebo to je prostě náhoda? Jinak mi je to líto, ale nehledej za tím vším nějaké hlubší věci. Navíc ten vztah s neteří to nepěkně ovlivní. Zkus si o tom promluvit s psychologem, obávám se že to budeš potřebovat

  • Nahlásit
  • Zmínit
1794
14.5.18 11:54

My se snažili 4 roky. Pak jsem pochopila, že je na čase se smířit s tím, že je tu i možnost, že se to třeba nikdy nepovede. Jakmile jsem tuhle možnost vědomě přijala a smířila se s ní, tak jsem otěhotněla.
Přijetí i těch situací, které nechceme nás neskutečně v životě posouvá. Když člověk přijme situaci takovou, jaká je, přestane klást odpor a vše se může samo vyřešit jak nejlíp to jde. :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Myssicka
14.5.18 13:59

Že švagrová otěhotněla po 30 letech bys měla brát jako naději i pro sebe a hlavně své myšlenkové pochody v rodině neventiluj. Že měla být neteř tvé dítě zní dost děsivě. Jinak hodně štěstí, ať se také dočkáš :kytka:

Příspěvek upraven 14.05.18 v 14:00

  • Nahlásit
5123
14.5.18 16:05

Mrzí mě, že máte takové starosti a posílám hodně sil :hug:. Vím, že ne každý chce, ale je tu možnost adopce. Znám 2 páry, které si adoptovali prcka a nakonec mají po něm i své vlastní. Nějak uspokojili svou touhu po dítěti jinak, tím se vše po letech zklidnilo a nakonec to šlo i přirozeně :srdce:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1120
14.5.18 17:03

po 30 letech

Přeji aby si se brzy taky dočkala.

Příspěvek upraven 14.05.18 v 17:07

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
14.5.18 17:57

Jak píše @zuzikka smíření nás posouvá o level výš. My to měli taky tak. Vím, že ta těhotenství kolem zraňují, zvláště po ZT, ale to si nesmíš brát osobně. Raduj se ze života, z každého nového dne, protože každý ten den je obrovský dar. A věřím, že k veselé mamince, která přijímá dny jaké jsou se dušinka brzy vrátí. Drž se. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
14.5.18 17:59

48? To je des toto…

  • Nahlásit
571
14.5.18 19:07

@Doe_Jane no přesně na tebe jsem čekala. Rejpalka opět v akci ;) nezklamala jsi

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
14.5.18 19:17

@Zara.Ray tohle neni o rejpani.. tohle zadny zdravy rozum nepobere… 48 to uz bude chudak dite

  • Nahlásit
Doe_Jane
14.5.18 19:19

A autorka psala jakoby bylo moje… proste ji je to lito… nedivim se navic kdyz ji ukradli vysnene jmeno… autorko drzim palce urcite se usměje stesti i na tebe

  • Nahlásit
158
14.5.18 19:20

Je mi to taaak líto, že si to neumíš ani představit. Ale tak mě napadlo, co si třeba adoptovat? Třeba když si adoptujete, nebo se stanete pěstouny, třeba nakonec se vam to vlastní povede :lol: :lol: :lol: :lol: budu drzet pesticky aby se vám to povedlo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.5.18 19:25

@Peťulum pane Bože, to je tak krásně napsané. Moc Vám držím pěsti, rozbrečela jste mne. Také jsem v 18 tt. :kytka:

Příspěvek upraven 14.05.18 v 19:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
14.5.18 19:40

@Peťulum to přeji nesmírně moc štěstí a zdraví jak tibd tak i prckovi. Ty jsis musela prijit hodně trnitou cestou ale dočkala jsi se. :srdce:
Já jsem jako na houpačce. Teď si třeba říkám, že to zvládneme a že se to jednou povede. Myslím na to co mám před sebou jaké dobré věci mě čekají a to mě nese dál. Moc ti děkuji za tvůj příběh. Troufám si říct že mě posunul zase do jiných míst a myšlenkových pochodů. Dekuju :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
14.5.18 19:41

@HolkaZKrnova přeji vám mooooře štěstí vám oboum :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
14.5.18 19:42

@Digiivca už mockrát jsem pracovala s myšlenkou adopce. Možná to bude znít divně, ale vůbec si to nedokážu představit. Chtěla bych svoje vlastní. Zatím jsem tuto možnost nepřijala. Raději bych byla sama s partnerem než adopce. Ale třeba se časem názor zmeni..

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.5.18 19:52

@Peťulum

To je hezky, ze tu jsou i tak laskavy lidi jako Ty. Moc Ti to preju :andel: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20001
14.5.18 20:08

:roll: najdi pomoc hlavně pro sebe

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.5.18 20:11

@Zara.Ray já vím, že se mi to lehce říká, ale zkuste vypnout. My jsme se snažili 2 roky, což je samozřejmě nic oproti jiným, já vím. Ale v prosinci si říkám, kašlem na to, nebudeme to teď řešit, naplánujem super dovolenou u moře. V lednu jsme si naplánovali dovolenou po Španělsku, zařídili ubytování a podobně. No a 23.2. jsem se na běžné preventivce na gyndě dozvěděla, že jsem v šestém týdnu. Jen jsem chvíli myslela na něco jiného. Neříkám že je to 100% recept jak otěhotnět, ale zkuste si s partnerem odpočinout někde mimo domov. Naplánujte si na léto nějakou dovču. I kdyby to měly být 4 dny na Vranově, potřebujete si odpočinout. A budete se mít na co těšit. Přeji vám moc moc štěstí :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
979
14.5.18 20:27

@Zara.Ray neprestavej věřit a nevzdavej se!! :hug: my se snažili skoro 3 roky a taky nam první IVF nevyšlo (resp. vyšlo, ale neudrželo se), o IUI ani nemluvim… prosli jsme testy na genetice a imunologii, zjistili příčinu. Druhý pokus včetně celé nové stimulace díky nasazené léčbě vyšel a právě chovám v náručí skoro 3 měsíčního, vysněného chlapečka :srdce: moc držím palce. :hug:

Příspěvek upraven 14.05.18 v 20:28

  • Nahlásit
  • Zmínit
857
14.5.18 20:35

To potratové esoterično stěhovavých duší bych tolik nežrala.

Ale jinak ti držím palce, ať to vyjde brzy. A na švagrovou bych se taky dívala jako na symbol, že i ztracené varty lze ještě dobýt. Ale přeju ti, ať se dočkáte mnohem dřív.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4752
14.5.18 20:40

@Doe_Jane Ukradli jmeno, ktere nevedeli, ze by chtela dat diteti, ktere potratila na zacatku prvniho trimestru? :roll: Jasne. Meli si to od ni nechat schvalit :lol:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2433
14.5.18 21:08

Jejdaaa na to zapomeň, že budete jen vy dva…nám to taky dvakrát nevyšlo a do třetice všeho dobrého máme krásnou zdravou holčičku :srdce: Držím vám moc pěsti, ať to v dalším pokusu vyjde…říká se, že po revizi je pohnojeno na další miminko…tak snad se to vydaří hned na další pokus :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
128
14.5.18 21:20

Když čtu některé komentáře, tak mě napadá myšlenka na skot. Žena ženě vlkem. Autorce děkuji za krásný a upřímný deníček a přeji vše dobré.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21473
14.5.18 21:40

@Zara.Ray zakladatelko, švagrová otěhotněla spontánně, nebo pomocí IVF? A kolik roků je tobě? Jinak poradit moc neumím, dovedu si představit, že je to těžké. Zbav se tedy myšlenky, že neteř je tvé reinkarnované dítě - to je zcestné a zakládá to na patologicky deformované vztahy. Ani nevíš, co jsi čekala, navíc pohlaví jsou jen dvě varianty. Zkrátka máte se švagrovkou podobný vkus na jména :think:
Neporadím nic originálního, když ti řeknu, at se snažíš zapracovat hlavně na své psychické pohodě. Když k tomu s mužem přidáte i pohyb a zdravou životosprávu, nic nezkazíte. Hodně štěstí přeju :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10
14.5.18 23:27

Take jsem zazila zamlkle tehotenstvi a hned potom otehotnela kamaradka ve svych 38letech. Neni to tim, ze by mel byt clovek zly a nekomu to nepral, ale ta psychicka zatez a fakt, ze se clovek diva na to, ze by to jeho dite bylo podobne stare. Proste to boli. Ted mame holcicku, jsem stastna. Je ji 7 mesicu a co pomohlo mne? Koupili jsme si po revizi psa, uz jsem mela cerne myslenky ze asi nikdy neotehotnim. Zamerila jsem se na peci o stene a najednou to slo :). Ted jsou skvele kamosky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12706
15.5.18 00:40

@Zara.Ray Dobrý den,

děkujeme za Váš deníček. :kytka: Věřím ale, že i přes všechny počáteční nezdary si k Vám miminko nakonec cestu stejně najde, a budete nejen skvělou tetičkou, ale i maminkou.

Držíme palce. A dejte zase vědět, jak se to u Vás dál vyvíjí :kytka:
adminka Eliška

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
15.5.18 10:55

@admin Dobrý den, moc děkuji :).
Já doufám, že příští můj deníček bude o tom, jak jsem našla dvě čárky na těhu testu :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.5.18 10:59

Urcite nehazej flintu do zita. Zkus se hodit do klidu, ja vim, lehce se to rika, Uzivejte si s pritelem sami sebe a milujte se. Treba nekdy pomuze fajn dovolena, nekomu pomuze novy clen v rodine v podobe kocicky nebo pejksa. Kamaradka se snazila 5 let, podstoupila par umelych oplodneni, 2×potratila a pak se hodila do pohody a ted ma krasnou holcicku uplne normalne pocatou. Takze nikdy nic neni ztracene, pokud jste zdravi. Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4320
15.5.18 11:15

Ahoj, to moc dobře znám, držím ti palečky ať to vyjde! Líbí se mi, že jsi byla odvážná a upřímně popsala, co se ti honilo hlavou - ono se dobře soudí, když má člověk děti a tohle nezažil! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3786
15.5.18 11:56

Pěkný deníček. Je skvělé, že to švagrové vyšlo, to, co cítíš, je pochopitelné. Věřím, že se miminko zadaří i vám. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.5.18 12:32

Někdo rodí jak na běžícím pásu a někdo musí počkat 48 let, pokud to mají první. Každý svého štěstí strůjce. Švagrová to tak taky měla, nemohla mě vyloženě vystát!! Když jsme oznámili těhotenství a svatbu.
Vdávala se ten samý rok, pořád manipulovala s tchýní a ta nám rozkazovala co a jak bude!! Manželství skončilo po 7 letech.
Jednou mi nahlédla pětiletá holčička do kočárku u obchodu a švagrová na ni ječela ať vypadne!!
( já byla v šoku a styděla se za ni)
Cítila jsem nenávist, že čekáme první, že to a tam to, pořád něco dokola. Čekala 10 let a dočkala se až vyměnila manžela!!( zkoušeli 2roky a byla na udržení) Myslím si, že ta malá dušička čekala, až se vzpamatuje a dozraje.

  • Nahlásit
15.5.18 16:35

Určitě nezůstane sami neboj :srdce: držím palečky atd e brzy zadaří :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
15.5.18 17:13

Holky moc vám děkuji za krásné komentáře a příběhy se šťastným koncem. :) určitě na mě někde ten malý zázrak čeká. :) :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit