Moje dítě dostalo asistenta. Místo úlevy jsem měla pocit, že dostalo nálepku

Jenže když bylo definitivně rozhodnuto, žádná velká úleva nepřišla. První, co mě napadlo, bylo, že teď už každý pozná, že je s ním něco jinak. A hned vzápětí jsem se za tu myšlenku zastyděla.

Najednou jsem neřešila aktovku, ale ostatní děti

Čím víc se blíží září, tím víc nad tím přemýšlím. Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a já si uvědomila, že je to už za chvíli. Ostatní rodiče řeší penály, přezůvky, družinu a to, jestli jejich dítě zvládne ráno vstávat. Já samozřejmě taky. Jen se mi k tomu přidalo ještě něco navíc.

Jak bude asistent ve třídě fungovat? Bude sedět vedle syna? Poznají děti, že je tam hlavně kvůli němu? Začnou se ptát proč? A co jim syn odpoví?

Děti umějí být úžasné, ale také dost přímočaré. Stačí jedna poznámka a z něčeho, co dosud vůbec neřešil, může být najednou velké téma. A pak je tu šikana. Slyšela jsem, že dnes už se objevuje i na prvním stupni. Je toho tolik, co mě děsí. Jenže se to snažím držet v sobě, abych nevyděsila Lukáška, který se do školy těší.

Jenže já to nedokážu pustit z hlavy. Možná se bojím zbytečně, ale děsí mě, že si z něj budou utahovat děti, nebo dokonce i rodiče. Že si na něj budou ukazovat a říkat, že je hloupý. Už ve školce jsem občas zaslechla poznámku od některého dítěte nebo rodiče, že se Lukášek někdy chová divně.

Manžel mě vůbec nechápe. Prý hledám problémy tam, kde nejsou. A moje máma? Ta mi rovnou řekla, ať si dojdu k psycholožce, že to všechno jen zhoršuju.

Možná mají pravdu. Možná si v hlavě vytvářím situace, které vůbec nenastanou. Ale stejně se toho pocitu nedokážu zbavit.

Budu proto ráda, když se mi svěříte se svými zkušenostmi. Hlavně vy, jejichž dítě také chodí do školy s asistentem. Pomohl mu? Jak ho přijaly ostatní děti?

Vím, že bych měla být ráda, že syn tuhle pomoc dostane. Jenže někde uvnitř pořád bojuju s pocitem, že asistent zároveň všem na první pohled ukáže, že moje dítě je jiné.