Moje druhé těhotenství - 2. část

Někteří z vás asi četli deníček Moje druhé těhotenství, který jsem napsala proto, abych se konečně po dvou letech vypsala z toho, co se stalo v prvním těhu. Tady je pokračování, co a jak bylo dál, tentokráte s Viky. Pro ty, co první deníček nečetli, jednalo se o to, že první těhotenství skončilo porodem mrtvého syna v 36. týdnu a já se v druhém těhotenství nesmírně bála toho, aby se to neopakovalo znovu, protože bych to asi už psychicky nezvládla.

Naposledy jsem skončila tím, že jsem byla v 23. týdnu a měla jsem o tu malou ve mně hrozný strach, aby se nestalo to, co s Tomáškem, a proto jsem až přehnaně hlídala pohyby a psychicky to bylo vážně náročné.

Jak šel čas a blížil se termín, kdy jsem o Tomáška přišla, začalo se mi i hůř spát. Noc co noc se mi zdálo, že se to opakovalo a já byla opět nucena porodit mrtvé dítě. Ať se mi zdálo, co se mi zdálo, vždy jako by někdo zmáčkl dálkový ovladač a sen se změnil na to, co se stalo s Tomáškem a já se pokaždé budila s pláčem.

V trombotickém centru mi několik týdnů před porodem i pro jistotu zvýšili dávku Fraxiparinu. Moje gynekoložka mě raději poslala do porodnice dříve, aby se ten čas pořádně ohlídal.

Trochu jsem se uklidnila až poté, co 36. týden minul, ale pořád jsem hlídala, jestli Viky kope a když ne, tak jsem ji schválně budila, abych věděla, že je v pořádku.

Konečně jsem měla jít do poradny do porodnice, to pro mě bylo něco nového, protože u Tomáška jsem to nestihla, a tak jsem byla trošičku nervózní.

Sice měl ten den službu zrovna doktor, z čehož jsem nadšená nebyla, protože mám raději doktorky. U mužů mi to je nepříjemné, když mě vyšetřují, ale pan doktor byl velice milý a chápající. Jako jediný lékař mi vysvětlil, co znamenaly termíny v pitevní zprávě z prvního těhu a já se tak dozvěděla, že mi prostě selhala placenta a že v tom hrála roli asi ta moje trombofilie. Při vyšetření mi říkal, co a jak a proč, takže jsem si i přes svou nervozitu neměla na co stěžovat.

O 14 dní později jsem šla i na svůj první monitor, kde si Viky vysloužila přezdívku vzteklý dítě, protože se jí pořád něco nelíbilo a ten den mě kopala jako o život.

Najednou jsem byla už 39. týden a já si až teď všimla, jak to vlastně hrozně rychle všechno uteklo a těšila jsem se, až bude Viky na světě. Přece jenom těhotenství mě už dost zmáhalo a neustálé noční vstávání na wc mi moc nepřidávalo.

I přesto že jsem měla porod už za dveřmi, nebyla jsem schopná se dohodnout s přítelem ohledně jeho přítomnosti u porodu. On tam být chtěl, já ho tam nechtěla, protože jsem se bála, aby to na něm nezanechalo nějaké následky, a tak to šlo pořád dokola.

Při každých poslíčcích mě přítel starostlivě hlídal a čekal, kdy už to na mě přijde, protože podle doktora by mi porod raději vyvolávali, kdybych neporodila do termínu.

Něco dít se začalo, až když jsem byla 39+3 - přesně den před další poradnou. Ráno v 8 hodin mě vzbudila bolest v podbřišku, jako bych měla dostat menses, ale na to už jsem byla zvyklá, tak jsem to zase zaspala.

V 10 hodin to ale začínalo být divné, protože jsem dostávala do podbřišku křeče pravidelněji, ale vždy tam bylo i něco nepravidelné, tak jsem to příliš neřešila, pouze jsem napsala příteli, že ten den vařit nebudu, že mi není dobře.

Poté jsem vyčistila našem 3 kočkám kočkolit, vzala jsem vodítko a šla vyvenčit fenku. To byl docela horor, protože křeče nepřestávaly a naopak se začaly zkracovat, ale já si pořád nebyla jistá, jestli už to je počínající porod, nebo ne. Přece jen první porod byl vyvolávaný, takže jsem si v tomhle připadala jak prvorodička.

Když jsem přišla s fenkou, začala jsem si zapisovat čas a zjistila jsem, že mám křeče po 8 minutách. Tak jsem to oznámila příteli, protože byl v práci a domluvili jsme se, že jakmile by mi praskla voda, nebo se intervaly zkrátily, uvolní se z práce a přijede do porodnice. Já měla jet sanitou.

Krátce po tom, co jsem přítele informovala o pravidelnosti kontrakcí, jsem zjistila, že začínám krvácet. Na nic jsem tedy nečekala a zavolala si sanitu, protože jsem neměla jiný odvoz a ta krev mě trošku vyděsila. Navíc jsem si ke všemu píchla ráno Fraxiparin, protože v tu dobu, co jsem si vždycky píchala, bylo všechno OK.

Poté jsem napsala příteli že krvácím a šla se obout a připravit až sanita přijede. Ještě jsem narychlo připravila jídlo pro přítele, kdyby se porod protáhl, a pití, když už na mě zvonili saniťáci.

Ti dva týpci, co pro mě přijeli, byli fajn a příjemní a když se dozvěděli, že mám kontrakce po 8 minutách, jen se usmáli s tím, že teda zatím času dost, a už se jelo. Krátce po tom, co jsme vyrazili, se mi kontrakce zkrátily na 4 minuty, ale pořád to tak nějak šlo. Jak se ukázalo, tihle kluci ještě nikdy nebyli v porodnici u Apolináře, a tak jsem je ještě musela navigovat na porodní sál. Jako první mě vzali na porodní sál číslo 2, kde nám bylo oznámeno, že mají plno a že máme jít na 1, tak jsme šli.

Když si mě převzala porodní asistentka, tak jsem si měla odložit s tím, že mě vyšetří. Rychle jsem tedy napsala příteli, kde mě najde, až dorazí, a šla za ní. Při vyšetření se zjistilo, že jsem již otevřená na 7 cm, a tak se šel natočit monitor, kontrakce jsem měla stále po 4 minutách, tak prý uděláme 20minutový záznam a pak půjdeme na box.

Sotva mě ale napojili, začaly mi kontrakce po minutě, a tak z 20minutového záznamu byly pouhé 3 minuty a šlo se na box. Už cestou tam jsem musela potlačovat nutkání na tlačení, ale sotva jsem byla na boxu, praskla mi voda a pak šlo všechno ráz na ráz. Pár zatlačení a Viky byla venku.

Jaká to byla úleva a pocit naprostého štěstí, když to malé stvoření začalo brečet a já ji dostala do náruče. Pak ji na chvilku odnesli, aby jí změřili a zvážili a mezi tou dobou mě asistentka vyšetřila. Byla jsem v naprostém pořádku, poranění skoro žádné, takže nebylo nebylo ani potřeba mě zašívat.

Potom přišla sestřička, že na chodbě je přítel, a jestli ho teda může pustit dál, tak ho ke mně zavedli zrovna ve chvíli, kdy mi přinesli malou. Měla 48 cm a 3020 g, a i když přítele mrzelo, že nestihl být u porodu, byl šťastný, že máme zdravou dceru a že jsme obě dvě v pořádku.

Až po chvíli jsem zjistila, že od sms, co jsem napsala příteli, a od narození Viky uběhlo pouhých 12 minut.

Na oddělení šestinedělí jsme strávili 5 dní, protože Viky nechtěla jíst, všechny pokusy o kojení bojkotovala a díky tomu začala hubnout. Až díky jedné dětské sestřičce, která mi donesla kloubouček, se Viky začala aspoň trochu snažit sát, takže díky kloboučku a umělému mléku začala pomalu přibírat a mohly jsme jít domů.

Sice ještě pořád trochu bojujeme s kojením, protože mám málo mléka, ale to se snad v nejbližších dnech srovná.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
230
3.2.17 00:07

Blahopreju ke zdravé holčičce a peknemu porodu

  • Nahlásit
  • Zmínit
2127
3.2.17 06:04

Moc gratuluji ke zdrave holcicce. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
3.2.17 06:52

Gratuluji ke zdrave holčičce. Takový porod jsi dostala za odměnu :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.2.17 09:05

Musela si si prožít hrozné období. Je dobře, že vše je teď už v pořádku a můžeš se radovat s dcery.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.2.17 10:11

Také gratuluji k rychlému porodu a zdravé holčičce…pokud by ses nemohla rozkojit vyzkoušej homeopatika RICINUS COMMUNIS 5CH - 5 kuliček 2* denně-nedostatečná tvorba mléka, hodně pít - kojící čaje…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.2.17 11:18

Ještě jednou gratuluji Míšo :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
3.2.17 12:25

Gratuluju k holcicce :hug:.hezky denicek.

  • Upravit
9268
3.2.17 18:22

Gratuluju k holčičce. :kytka: :kytka: :kytka: Krásný deníček se šťastným koncem. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
7.2.17 10:06

Je mi líto co se ti stalo. Trombofilii mam take v tehotenstvi jsem se bala uplne vseho, prestoze jsem byla taky na injekcich.
Mala prvni dite nenahradi, ale zaplni prazdne misto. Preji hodne zdravi a mnoho krasnych spolecnych chvil :srdce:

  • Nahlásit
12.2.17 22:57

Gratuluji k Viki a samou radost a žádnou starost. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele