Moje třetí těhotenství a porod

Za týden už to budou 4 měsíce, kdy jsem 18. 3. v 38+3 tt. porodila svého třetího syna Daniela, ale ty okamžiky se nesmazatelně vryly do mé paměti a ráda se s vámi podělím o to, jak jsem to vše celé prožívala. Bude to delší čtení, ve kterém se pokusím shrnout celé těhotenství, porod a následné komplikace po něm.

TĚHOTENSTVÍ
Ještě na úvod: nevím, jestli si mě ještě někdo pamatujete, protože je to už delší dobu, co jsem zde naposledy něco psala. Pro ty, které o mně nevíte (což je asi většina z vás), jen podotknu, že už máme doma devítiletého Honzíka (květen 2008) a sedmiletého Tomáška (květen 2010).

Třetí miminko jsme už s manželem neplánovali, otěhotněla jsem spíš náhodou při jedné jediné „akci“, když jsem byla se syny v dětské léčebně a manžel za námi přijel o víkendu na návštěvu. Sice si dával pozor, ale i tak se prostě zadařilo a Daneček si k nám našel cestu.

Těhotenství zaskočilo nejvíc manžela. Já jsem z toho byla taky dost překvapená, ale díky hormonům jsem se s tím smířila celkem rychle. Manželovi trvalo podstatně déle, než se vyrovnal s faktem, že bude trojnásobným tatínkem.

Doma jsme už v té době před rokem měli osmiletého Honzíka a šestiletého Tomáška. Všechna vyšetření v prvním trimestru dopadla dobře, na ultrazvuku na prvotrimestrálním screeningu ve 14. týdnu jsem už dokonce mohla vidět pohlaví miminka – chlapeček. Princezničky jsem se sice nedočkala, ale byla jsem moc šťastná, že čekám zdravé miminko.

Už 6 let beru léky na epilepsii, a tak jsem měla strach, aby to nějak neovlivnilo vývoj plodu a nehrozily vrozené vývojové vady. Naštěstí to dobře dopadlo. Akorát z krevních odběrů vyšlo trošku zvýšené riziko preeklampsie před 37. týdnem.

Od té doby jsem si mohla začít těhotenství „užívat“, i když potřetí a po delší době od toho posledního byla spousta věcí úplně jinak. V druhé polovině těhotenství se u mě objevila spousta problémů, které jsem v předchozích dvou vůbec neměla.

Už od začátku dost rychle přibírala na váze a v 21. týdnu jsem měla nahoře už 11 kg, aniž bych se nějak přejídala.

Od 25. týdne mě začaly trápit dost velké otoky kotníků a nártů, dušnost a bolest zad. Když jsem o tom řekla svému gynekologovi, tak mě poslal na odběry krve na kontrolu kyseliny močové a jaterní testy, které naštěstí dopadly dobře. Víc už pak moje problémy v dalších týdnech nijak moc neřešil, což byla velká chyba.

Po 30. týdnu jsem se začala cítit čím dál hůř, ostatně asi jako téměř každá těhulka ve třetím trimestru. Špatně se mně dýchalo, i v klidu jsem byla dušná, že jsem nemohla chvílemi ani doříct větu. Taky mně dost bušilo srdce a mívala jsem stavy na omdlení. To vše se ale dalo vydržet, prostě jsem i na doporučení mého gynekologa víc odpočívala.
Jenže ty otoky nohou se nezlepšovaly, spíš naopak. Každým týdnem to bylo horší a horší, postupně jsem už měla oteklá i lýtka a prsty na rukách a pak i obličej.

Váha mně taky stoupala nahoru víc než dost, celkem jsem přibrala 24 kg a to jsem se nijak nepřejídala. Zadržovala jsem spoustu vody, které jsem se naštěstí v porodnici během těch 14 dnů, co jsem tam strávila, docela rychle zbavila a splaskla jsem tam o 13 kg.

Po celou dobu těhotenství jsem byla sledovaná na neurologii kvůli mé epilepsii. Každý měsíc jsem jezdila do nemocnice na odběr krve kvůli hlídání hladiny lamotriginu v krvi a když hladina klesla, musela se navýšit denní dávka léků, aby se zabránilo velkému epi záchvatu.

Během těhotenství jsem sice mívala docela často malé záchvaty v podobě krátkých výpadků vědomí se záškuby, ale velký záchvat jsem naštěstí neměla.

Poslední kontrolu na neurologii před porodem jsem měla v 32. týdnu. Můj neurolog tam sepsal do zprávy doporučení ohledně porodu a prvních dnů po porodu.

Spontánní porod mně nezakázal, ale do zprávy napsal doporučení, aby porod nebyl protahovaný a pokud možno s epidurálem, abych se nevysilovala dlouhým rozdýcháváním kontrakcí. Hyperventilace totiž může taky vyvolat záchvat.

Celou tuto zprávu jsem pak odevzdala na příjmu v porodnici.

Od 36. týdne jsem začala chodit do poradny na natočení CTG. V tomto týdnu to byla i poslední poradna, kdy jsem byla u doktora v ordinaci a kdy mě vyšetřil. Pak už jsem každý další týden chodila jenom do předordinace na natočení CTG a doktor se tam pak přišel akorát podívat na graf a prohmatat mně břicho.

Stále jsem měla otoky, k tomu se přidalo i občasné zvracení a čím dál častěji se ozývali první poslíčci v podobě bolestí v podbřišku a zad.

Poslední dvě poradny na konci 37. a 38. týdne mně našla sestra v moči bílkovinu a měla jsem i zvýšený tlak. Zvlášť na konci 38. týdne jsem měla 166/93, po přeměření 145/89.
Doktor mně ani nezkontroloval otoky, jenom mně řekl, že kdybych měla bolesti hlavy nebo v podžebří, ať jedu do porodnice.

Tím, jak můj gynekolog podcenil můj zdravotní stav, mě strašně zklamal a ztratil mou důvěru. Kdybych se neřídila svou intuicí, mohlo vše dopadnout ještě mnohem hůř.

Od 38. týdne se mně začalo dělat nejdřív večer a pak i ráno špatně od žaludku. Večer jsem i několikrát zvracela. Čím dál častěji mně bolelo v bederní oblasti, kdy mě občas vystřelila ostrá bolest směrem nahoru. Stále mě trápila dušnost a otoky.

Od začátku 39. týdne jsem se už necítila vůbec dobře. Špatně se mně chodilo, špatně se mně dýchalo, špatně se mně spalo a byla jsem šíleně unavená. V noci jsem se budila celá zpocená. Doktor to vše přičítal tomu, že mám málo železa. Už skoro měsíc se mně vlekl takový slabší suchý kašel, který mě trápil většinou večer po ulehnutí a v noci spolu s dušností. Přičítala jsem to konci těhotenství.

POROD

V pátek 17. 3. v 38+2 tt. mně už od rána bolely dost silně záda nejen v bederní, ale i v křížové oblasti. Ráno jsem byla ještě nakoupit a byla jsem ráda, že jsem došla domů, jak mně vše bolelo. Připadala jsem si jako zlámaná. Dopoledne jsem pak prospala.
Po obědě se k tomu přidalo ještě světle hnědé špinění. A i tvrdnutí břicha bylo častější než jindy. O bolestech zad a nevolnosti ani nemluvě.

Protože se mně to nezdálo, tak jsem se domluvila s manželem, že mě po skončení práce odveze do nemocnice na kontrolu. Nemyslela jsem si, že by to byl začátek porodu, ale necítila jsem se dobře, a tak jsem to radši nechtěla podcenit. A dobře jsem udělala.

Na příjmu v porodnici jsem strávila skoro dvě hodiny. Než se mnou doktorka sepsala anamnézu, sestra mně mezitím odebrala krev a moč a změřila teplotu. Docela mě překvapilo, že mám horečku 38,2.

Po vyšetření mně bylo řečeno, že děložní čípek je ještě 2,5 cm dlouhý, měkký, pro 2 prsty volně prostupný, hlava volně naléhá v dochovaném VB.

Na porod to sice nevypadalo, ale přijali mě k hospitalizaci na sledování, zda se porod rozběhne, nebo ne. Na CTG už byly vidět kontrakce, i když ne pravidelné, spíš tak po 10 minutách a byly nebolestivé.

A když se potom doktorka dozvěděla výsledky odběrů, tak o mé hospitalizace nebylo nejmenších pochyb. V krvi i v moči jsem měla špatně snad úplně všechno. V moči jsem měla bílkovinu na tři křížky a otoky do poloviny lýtek. K tomu i mírně zvýšený tlak.
Bylo jasné, že mně v těle řádí nějaká infekce, ale ty hodnoty byly tak zvláštní, že nevěděli, kde přesně.

Manžela pak poslali domů s tím, že kdyby se něco začalo dít, tak mu dám hned vědět, aby přijel.

Celou noc jsem pak téměř nespala, protože mně několikrát natáčeli dost dlouho CTG. Kvůli mé horečce se miminko v bříšku dost hodně mrskalo a mělo rychlý tep, tak jsem měla pásy na břiše i hodinu.

V sobotu ráno jsem byla na ultrazvuku břicha a ledvin a na rentgenu plic, zda nemám nějakou infekci tam. Ale na plicích se nic nezjistilo. Proto začali mít podezření na infekci v děloze a doktorka se rozhodla mně porod co nejdřív vyvolat. V poledne mně zavedla čtvrt tablety na dozrání děložního čípku a pak mně provedla nepříjemný Hamiltonův hmat.

O půl druhé jsem šla na další natočení CTG. Kontrakce jsem sice už cítila, ale nebylo to nic hrozného. Spíš takové bolestivější tvrdnutí břicha po 5 minutách. Nález už nejspíš trošku pokročil, protože jsem si měla před 15. hodinou sbalit věci, které potřebuju k porodu a přemístit se na porodní sál, že už tam zůstanu až do porodu.

V 15 hodin už byl nález pokročilejší a doktorka mně propíchla vak blan, aby mohla odtéct plodová voda a urychlit se porod.

Do půl čtvrté jsem ještě ležela s pásy na CTG a postupně jsem cítila, jak začínají být kontrakce čím dál častější a hlavně bolestivější. Ale pořád se to ještě dalo zvládnout, i když už s menším prodýcháváním.

V 15:45 jsem dostala klystýr. A potom od 16 hodin nastalo peklo na zemi. Vše nabralo takový spád, že jsem nestíhala prodýchávat bolestivé kontrakce po 2 minutách.
V 16 hodin dorazil manžel a to už jsem bolestí nevěděla, co dělat. Opírala jsem se o postel a přišlo mně, že ty kontrakce jdou jedna za druhou. Oddechový čas max. 1 minuta.

Na radu porodní asistentky jsem vyzkoušela teplou sprchu, ale ta to spíš zhoršila. Ze sprchy jsem skoro nebyla schopná vylézt, jak ty kontrakce byly čím dál horší. Manžel mně pak musel pomoci obléct se do nemocniční košile. Porodní asistentka mně pak řekla, že to bude ještě chvíli trvat a kdybych začala cítit tlak na konečník, že ji máme zavolat.

Jenže já jsem začala ten tlak cítit hned po jejím odchodu. Bylo to úplně šílené. Kontrakce se změnily v tak bolestivé křeče, že jsem se musela kousat do ruky, abych nekřičela nahlas. A navíc šla jedna za druhou, takže jsem neměla ani možnost je prodýchávat. A do toho to nucení tlačit.

Volala jsem na manžela, ať hned doběhne pro sestru, nebo porodím miminko na zem. Manžel z toho byl tak vykulený, že nevěděl, co dělat a ještě mně říkal, že prý máme ještě času dost. Já jsem na něj ale houkla, že rodím a ať ji hned přivede.

Sestra byla za chvilku na sále a pomohla mně na porodní křeslo, že zkontroluje nález. Jak byla překvapená, že jsem už na 7 prstů otevřená. Tak mě chválila, že jsem šikovná a hned zavolala doktorku.

Já jsem zatím prožívala muka na křesle. Drtila jsem manželovu ruku a na sestřinu radu se snažila kontrakce prodýchávat syčením. Jenže to nepomáhalo, vůbec jsem neměla oddechový čas a ten šílený tlak na konečník byl snad nejhorší.

Když přišla doktorka, tak jsem už byla v podstatě otevřená, ještě zbýval lem. Sestra mně rychle napíchla kanylu kvůli rychlému vykapání antibiotik jako prevenci, když mám srdeční vadu a doktorka chystala vše potřebné k porodu.

Poslední kontrakce před dovolením tlačit byly úplně šílené. Křičela jsem, že už to nevydržím, že musím tlačit a doktorka mně uklidňovala, že ještě chviličku, že ještě nejsem úplně otevřená.

A pak jsem konečně mohla začít tlačit. Byla to nesmírná úleva. Na první velké zatlačení jsem cítila, že něco teplého a kluzkého se tak napůl vytlačilo ven. Pak jsem na radu doktorky tlačila jenom trošku, abych se nepotrhala a miminko se o kousek posunulo směrem ven.

A poslední zatlačení bylo zase silné a zároveň i poslední. Ucítila jsem, jak něco teplého ze mě vyklouzlo a hned to začalo křičet. :-)

18. března v 16:35 jsem porodila zdravého chlapečka Daniela s porodní váhou 2980 g a délkou 48 cm. V ten okamžik jsem prožívala tak nesmírnou úlevu a štěstí stejně silně, jako když jsem porodila prvního syna před devíti lety a druhého syna před sedmi lety.

Byla jsem úplně v úžasu, jak se takový človíček do mě mohl vejít. Hned po porodu mně ho položili na břicho, ale on byl ještě celý kluzký a pořád sklouzával dolů. Když jsem se podívala na manžela, viděla jsem, že i on je naměkko, i když není zvyklý dávat svoje city najevo.

Porození placenty už pak nebylo nic náročného, stačilo jen jednou víc zatlačit.
Doktorka mně musela trošku šít, přece jen jsem měla menší poranění, kdy jsem se trošku potrhala. Ale nebylo to nic hrozného.

Danečka jsem pak měla na sobě celé dvě hodiny. Ještě na mém břiše mu přidělali identifikační náramky, zkontrolovali, zda je v pořádku a pak ho přikryli pokrývkou, aby neprochladl. Jinak ho nikam neodnášeli a zvážili ho až po dvou hodinách.

Celou dobu, kdy jsem měla Danečka na břiše, jsem ho pozorovala a žasla, jak je dokonalý. :-) Vše měl tak maličké, a přitom úplně krásné. A když se pak snažil po břiše dostat k mému prsu, byl to taky jedinečný okamžik. Sice se mu to nepodařilo, sestra mu musela pomoci a změnit polohu, aby měl prso blíž, ale to vůbec nevadilo. Po nějaké době se mu podařilo i přisát a zůstal u prsa dobrých 20 minut.

Dostala jsem pak infúzi s magnéziem a během následujících dvou hodin mě chodila asistentka kontrolovat a prohmatávat mně břicho, aby zkontrolovala, zda se zavinuje děloha. Děloha se moc dobře nezavinovala, i po dvou hodinách byla hodně vysoko a při každém zmáčknutí jsem krvácela. Tak jsem nakonec na sále strávila ještě další hodinu, než mně vykapala infúze na zavinování dělohy.

Po třech hodinách na sále jsem se mohla zvednout a jít za doprovodu sestry na oddělení šestinedělí. Sice se mně trochu motala hlava, ale dalo se to zvládnout.

Večer jsem pak dostala ještě zimnici a vyskočila mně horečka nad 38 stupňů. Přičítala jsem to námaze při porodu. To jsem ještě netušila, že v mém těle už nějakou dobu řádí těžká infekce plodových obalů, jejíž bakterie napadla i můj krevní oběh a po porodu se pak u mě rozvinula otrava krve.

Samotný porod byl nakonec hodně rychlý, i když tedy opravdu hodně bolestivý. Asi to bylo i tím, že byl vyvolávaný. Hlavní ale je, že Daneček se narodil zdravý.

Byla jsem opravdu ráda, že jsme přijeli do porodnice včas a že se porod vyvolal už druhý den. Jinak by to mohlo dopadnout špatně – infekce by se mohla rozšířit i na miminko a hlavně by mohla zasáhnout i moje důležité orgány. I tak bakterie napadla krevní oběh a rozvinula se z toho poporodní sepse. Díky bohu byla zavčas nasazena silná antibiotika, která zabránila ještě většímu zhoršení mého stavu.

Doktoři mě pak dávali dohromady téměř 14 dnů.

POBYT V PORODNICI

Ještě ten večer po porodu mně nasadili první antibiotika, protože se v očistcích potvrdila bakterie, která způsobila zánět plodových obalů.

V neděli 19. 3. mně pak prudce stouply zánětlivé markery, a protože měli podezření na rozvíjející se poporodní sepsi, nasadili mně ještě druhá antibiotika Gentamicin, která se dávají při těžkých infekcích, otravách krve anebo při infekčním zánětu srdce. Vzhledem k tomu, že mám dvě srdeční vady na chlopních, tak s nasazením těchto léků neváhali a udělali dobře. Z výsledků odběrů se totiž prokázalo, že se u mě rozvíjí poporodní sepse.

V pondělí 20. 3. mě pak čekalo podrobné vyšetření na interně včetně ultrazvuku srdce. Při ultrazvuku si nebyl doktor chvíli jistý, jestli tam nemám zánět, ale naštěstí se to nepotvrdilo.

Pak jsem šla do ordinace na interní vyšetření. Nejdřív mně natočili EKG, doktorka si mě důkladně poslechla a pak se hodně dlouho vyptávala na vše, co mě poslední dobou zdravotně trápilo, tedy i v těhotenství.

Dělala si dlouhý zápis do počítače a po vyšetření mně se zprávou zpět do porodnice. Zjistila, že mám zánět průdušek, a tak je dobře, že mně nasadili ATB Amoksiklav společně s Gentamicinem na přeléčení infekce.

Doktorka z interny ještě doporučila spoustu odběrů krve na hemokultury a další podrobnější odběry. Odpoledne pak za mnou přišla sestra se čtyřmi extra velkými zkumavkami na odběr na hemokultury. Byly to zkumavky na 20 ml, takže docela velké množství. Když jsem ještě viděla tu velkou tlustou jehlu, kterou do mě musela sestřička píchnout, tak jsem se na to radši nedívala. Ještěže mě odběry krve nevadí a nedělá se mně špatně.

V pondělí 20. 3. odpoledne mě pak čekal ještě ultrazvuk dělohy, který se dělá všem těhotným druhý den po porodu. Doktor bohužel zjistil, že mám v děloze hodně tekutiny, navíc děloha se nezavinovala tak, jak má, a byla pořád dost vysoko. Když mně prohmatal břicho, nadskočila jsem bolestí. Tak se jen krátce poradil s doktorkou a za chvíli za mnou přišel na pokoj s papírem, kde jsem musela podepsat souhlas s operací a anestezií. Hned v úterý ráno jsem totiž musela na revizi dělohy.

Takže bylo vše špatně. Nejenže jsem se léčila s těžkou infekcí, ale ještě jsem musela v úterý ráno podstoupit zákrok v celkové anestezii.

Hned v úterý 21.3. ráno po sedmé hodině jsem dostala premedikaci, ještě rychle nakojila Danečka, než ho odvezli na novorozenecké a pak už pro mě přijel sanitář a i s postelí odvezl na ARO k operačnímu sálu. To už začala premedikace účinkovat a poslední, co si pamatuju, bylo to, že jsem jim říkala, že nemám zavázané nohy obinadlem. Ještě jsem zaslechla, že u tak krátkého zákroku to nevadí a víc si už nepamatuji.

Další události si vybavuji jen tak útržkovitě. Vím, že jsem někde něco někomu povídala, ale bylo to asi dost nesrozumitelné, protože pak mě někam odváželi s postelí a slyšela jsem někoho, jak někomu říkám, že jsem nějaká zmatená. A pak jsem najednou byla na mém pokoji, hodiny ukazovaly půl deváté (tedy o hodinu víc, než když mě odváželi na sál) a já se ještě stihla sestry zeptat, kde je Daneček. Když mě uklidnila, že ho mají na novorozeneckém, tak jsem hned usnula.

Pak jsem se během dopoledne každou hodinu probouzela a pokaždé u mě byla doktorka a sestra, která mně měřila tlak. Doktorka mně v první pauze mezi spánkem řekla, že je dobře, že jsem byla na tom zákroku, protože jsem měla v děloze ještě zbytky placenty. Tak jsem se jí zeptala, zda nevadil ten můj kašel a ona mě uklidnila, že ne, že jsem dostala anestezii do žíly.

Pak jsem opět usnula a za hodinu mně sestra zase měřila tlak a byla u mě doktorka. Zeptala jsem se jí, zda nevadila ta zvýšená teplota a ona mě uklidnila, že ne. Za další hodinu u mě byla opět a já se jí ještě zeptala, zda jsem nedostala záchvat. A ona mě uklidnila že ne, že vše proběhlo v pořádku.

Danečka mně pak sestry přivezly až po 13. hodině, kdy jsem ho už mohla nakojit, dřív ne kvůli lékům z anestezie. Prý mu musely dát dopoledne jeden dokrm stříkačkou, aby se nenarušilo kojení.

Ve středu 22. 3. ráno se konala i velká porodnická vizita, které se účastnil i primář. Moje ošetřující doktorka ho krátce seznámila s mým zdravotním stavem, i když o něm musel vědět už předem, když se jednalo o dost těžkou infekci a stále marně pátrali po bakterii, která způsobila infekci plodových obalů a následně poporodní sepsi. O tom, že mám otravu krve, mně ale radši neříkali, aby mě neděsili. Přečetla jsem si to až později v propouštěcí zprávě.

Od čtvrtka jsem už dostávala jedna antibiotika (Amoksiklav) perorálně, zatímco Gentamicin mně i nadále aplikovali nitrožilně. Bylo to tak doporučeno i lékařkou z interny.
V pátek byly konečně výsledky odběrů na hemokultury. Přišla za mnou doktorka s tím, že zjistili, že ve mně řádí stejná bakterie Stafylokoka, která se našla v očistcích. Tak se nemusela měnit ATB a pokračovalo se v užívání těch, co doposud.

Ještě v pátek odpoledne mě ale čekalo jedno vyšetření, a to CT plic, aby se zjistilo, zda nemám skrytou plicní embolii. Ten kašel se mně totiž stále nelepšil, byl pořád spíš suchý a dráždivý i přes podávání Ambrobene na vykašlávání. Výsledky CT byly naštěstí negativní.

V pondělí 27. 3. se provedly další kontrolní odběry, které už dopadly lépe. Zánětlivé parametry už o hodně klesly a i krevní obraz se už zlepšil. Moč už jsem měla taky čistou, až na přetrvávající bílkovinu v ní.

V úterý večer jsem dostala nitrožilně poslední dávku Gentamicinu a dál jsem polykala už pouze Amoksiklav po 12 hodinách.

Od středečního večera jsem se naučila sama píchat Clexane, který jsem si pak musela píchat i po propuštění 10 dnů doma kvůli tomu, že jsem měla pořád vysokou srážlivost krve.

A v pátek 31. 3. po lékařské a dětské vizitě jsme byli oficiálně propuštěni domů. Dostala jsem propuštěcí zprávu dlouhou na šest stran a od sestry z novorozeneckého pak pro Danečka zdravotní a očkovací průkaz s přiloženou Danečkovou propouštěcí zprávou.

Co se týká Danečka, tak ten byl naštěstí v pořádku. Rozkojili jsme se bez problémů, i když bylo jasné, že léky, které jsem dostávala, přecházejí částečně i do mléka a možná díky tomu byl pak Daneček čím dál víc neklidný a v noci špatně spal.

Krásně přibýval na váze – dva dny po porodu měl jen 2750 g a do týdne už byl na své porodní váze 2980 g. Když nás pouštěli domů, měl Daneček 13 dnů a vážil 3170 g.
Během hospitalizace si prodělal Daneček žloutenku. Její hodnoty každý den trochu kolísaly, ale naštěstí nikdy nedosáhly takové výše, aby musel na fototerapii pod fialové světlo. Stačilo dávat Danečka co nejvíc na denní světlo.

Nikdy nepřestanu být vděčná celému personálu porodnického i interního oddělení, kteří se o mě i o Danečka tak starali. A hlavně, že zavčas vyvolali porod, díky čemuž zachránili jak mě, tak i Danečka před dalšími komplikacemi.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
11874
14.7.17 07:08

No teda, to sis teda užila měrou vrchovatou, přeji už jen to dobré, ať jsi co nejvíc zdravá ty i Daneček :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
852
14.7.17 07:16

Jé Alenko, já si tě pamatuji, sice z jiného sesveru, ale to snad nevadí.
Moc gratuluji ke třetímu synkovi.
Ja mam Jonase a Mikuláše, podobné staré jako ty.
Co tvý kluci, pamatuji si, že s tím mladším byly nějaké problémy. Je to tak?

  • Nahlásit
  • Zmínit
6914
14.7.17 07:30

Pěkný denicek. Přeji už jen vše dobré. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1215
14.7.17 08:05

Hezký denicek,
mela jsi toho hodně a náročné.

Také jsem měla zánět plodových obalu, jen se na to přišlo moc pozdě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 11:23

@Pracovitá

Můžu vědět, jak moc pozdě se to zjistilo? Miminko chytilo taky infekci?
Já si ani nechci domýšlet, jak by to dopadlo u nás, kdybych čekala ještě dalších pět dnů do další kontroly u mého gynekologa, který mě stejně už nekontroloval kromě natočení CTG.

Příspěvek upraven 14.07.17 v 23:30

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.7.17 11:59

Chudino to sis teda vytrpela :hug:. Gratuluji k chlapeckovi. A smekam pred tebou a pred kazdou zenou co ma vic jak dve deti :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 12:24

@stinga

Děkuji :-) - teď už je to dobré, ale i celé šestinedělí jsme neměli zrovna jednoduché. Ale to by bylo ještě na další román.

Příspěvek upraven 14.07.17 v 23:31

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 12:41

@janoma

Tak to jsem ráda, že si mě pamatuješ. Na ten druhý server už ani nechodím. Děkuji za gratulaci :-)
To máš pravdu, s oběma kluky jsme měli docela dost zdravotních problémů. Naštěstí je to už teď o hodně lepší, čím jsou starší.
Honzík půjde po prázdninách do třetí třídy - měl roční odklad kvůli školní nezralosti a od května 2015 má potvrzený Aspergerův syndrom. Ve škole má asistentku, kterou si moc oblíbil a díky které lépe zvládá učivo. Je chytrý, ale vůbec si nevěří, když probírají něco nového. To se tomu brání, že to nechce dělat, že to neumí a nedokáže to. A nakonec to přitom dokáže, ale musí se pořád motivovat pochvalou. Ve škole ho hodnotí podle individuálního vzdělávacího plánu, kde berou ohledy na jeho autistické rysy a tak ho třeba v hudební výchově nenutí zpívat, když mu vadí hlasité zvuky. Když zpívají ostatní děti nebo když křičí při tělocviku nebo ve družině, tak docela trpí. Taky nechce před ostatními dětmi nahlas číst, to musí jenom s asistentkou. Ale jinak je moc chytrý, zajímá se hodně o přírodu a miluje encyklopedie rostlin, hub a kaktusů :-).

Sedmiletý Tomášek půjde po prázdninách do první třídy. Taky měl roční odklad, ale spíš kvůli školní nezralosti co se týká opožděného rozvoje řeči a pomalému dozrávání centrálního nervového systému. Podle neurologa má rysy ADHD, je hodně netrpělivý a dost temperamentní. Tak jsem zvědavá, jak bude zvládat nástup do školy a nové povinnosti. Teď poslední rok ve školce chodil do logopedické třídy a i nadále docházíme na logopedii. Určitě došlo k velkému zlepšení, ale ještě nás čeká hodně práce, než zvládne všechny hlásky tak jak má.

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 12:42

@Aotearoa

Děkuji :-)

Příspěvek upraven 14.07.17 v 12:42

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 12:54

@Citronkalekninka

Děkuji :-) - naštěstí mám velkou oporu v manželovi a mých rodičích, kteří mně hodně pomáhají se staršími kluky a často je hlídají. Bez jejich pomoci bych to šestinedělí jen těžko zvládala. Byla jsem po nemoci hodně unavená a vyčerpaná, imunita po té léčbě na nule.
Musela jsem hodně odpočívat, abych nabrala síly a mohla fungovat.

Příspěvek upraven 14.07.17 v 12:54

  • Nahlásit
  • Zmínit
852
14.7.17 14:10

@alenkas ty jo, ty si tedy užíváš. Ale je cítit, že to bereš pozitivně.
My stále o třetím přemýšlíme, asi zbytečně moc. :)
Ja ale na tom druhém serveru jsem byla pod Nickem martivra, třeba se ti připomenu.
Tak přeji s chlapecká jen samé radosti a tobě zdraví. Pamatuji si tvé příspěvky, ohledně zdravotních problémů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
14.7.17 15:13

Pěkný deníček, jsem moc ráda, že to dobře dopadlo. Ať dělá Daník samou radost =). Jenom se mi moc nelíbí ten přístup gynkologa a tedy i potom v porodnici. Dost mě překvapuje, že nechají maminku s epilepsií a srdeční vadou rodit vaginálně (ještě vyvolávaně). Epilepsie, zvlášť pokud se objevil během těhotenství i záchvat (ač malý), je většinou indikací k sekci. A srdeční vada to samé. Já jsem tedy zastáncem přirozených porodů v co nejvíce případech, ale tohle mi přijde už pomalu takový hazard. Přičteme-li ještě ty potíže během těhotenství, špatné krevní testy a bílkovinu v moči… Každopádně jste hrdinka, že jste vše zvládla a poprala se s tím.

PS: Jsem zdravotnický záchranář a mám i kurz porodní asistentky, tedy není to nějaký laický pohled.

  • Nahlásit
1215
14.7.17 16:34

@alenkas přijela jsem do nemocnice v 36tt s tím, že už delší dobu necitim pohyby.

Hodně toho preskocim, zjistilo se, že mu už netluce srdíčko.

Přišli na to až při pitvě.
Přitom mi nikdy nic nebylo. Jen jednou jsem měla přes 38 teplotu. Bylo to tak minimálně měsíc předtím.
A to jsem byla, než se to stalo, asi 3 dny u svého dr. A to jsem měla vše v pořádku. Teda, spis nerikali nic, že bych mela něco špatně

  • Nahlásit
  • Zmínit
11676
14.7.17 19:58

Souhlasim s nazorem, ze je velmi zvastni nechat rodit vyvolavane mamimku, ktera ma dve srdecni vady a epilepsii. Plus riziko preeklampsie. Ty priznaky jako otoky, dusnost a navic bíkovina v moci, to je uplne typicke. Nechapu, proc na to lekar nereflektoval.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1599
14.7.17 20:06

Ahoj. Deníček jsi napsala hezky. Obsah je teda ale dost strašidelný… Připojuji se k názorům, že ve tvém případě měla být provedena plánovaná sekce (probůh, kdy jindy, když ne u tebe?!)
Ale naštěstí to tedy nakonec dobře dopadlo. Uf. Takže hodně zdravíčka do budoucna tobě i dětem! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2328
14.7.17 20:37

Nečetla jsem, ale podle množství písmenek jsi rodila asi moc dlouho.
Deníčky o porodu nechápu

  • Nahlásit
  • Zmínit
11676
14.7.17 20:37

@Pracovitá To je strasne. :hug: Preji hodne sil, aby bolest v srdci nahradilo jine krasne stesticko

  • Nahlásit
  • Zmínit
1599
14.7.17 20:59

@Pracovitá :hug: moc mě to mrzí… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 21:34

@Pracovitá

Tak to mě strašně moc mrzí, že to tak špatně dopadlo :-(. Muselo to být pro vás všechny strašně těžké. Ale dívám se, že na metříku jsi v 18. týdnu, tak budu drržet všechny palce, ať má tohle těhotenství šťastný konec a můžeš se radovat z krásného zdravého miminka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 22:57

@Anonymní

Přístup mého gynekologa mě opravdu hodně zklamal. Dokud jsem neměla problémy, tak jsem ho považovala za super doktora s liským přístupem, šířil kolem sebe pozitivní energii, byl samý vtípek a legrace. Jenže jak se objevily problémy, tak je dost zlehčoval. A bohužel nejsem jediná, u koho poslední dobou něco zanedbal. Slyšela jsem to už od více žen.
V porodnici se řídili hlavně zprávou od mého neurologa. Podle něho můj zdravotní stav nebránil tomu, aby porod probíhal přirozenou cestou. Riziko velkého epi záchvatu by prý hrozilo víc při protahovaném porodu, kdy bych musela dlouho rozdýchávat kontrakce. Proto doporučoval epidurál, na který vůbec nedošlo, protože jsem se strašně rychle otevírala a nebyl na to vůbec čas.
I kojení mně neurolog nezakázal. Samozřejmě s přihlédnutím k mému stavu jak se budu cítit, tak podle toho můžu kojit půl roku nebo klidně i rok. Pokud se mně tedy nezhorší nějak výrazně EEG nebo nebudu mít ještě častější malé záchvaty.
Kardiolog taky neměl nic proti tomu, abych rodila spontánně. Mám sice dvě srdeční vady (dvojcípou aortální chlopeň a malinký prolaps mitrální chlopně), ale prý jsou zatím nevýznamné a přirozenému porodu nebrání. Akorát mně musí dávat před každou operací i před porodem mně dali vykapat antibiotika.
Mně ani v těch chvílích, kdy tam rozhodli o vyvolání porodu, nenapadlo, že jsem na tom tak špatně. Vím, že jsem měla hodně špatný krevní obraz, bílkovinu v moči a velké otoky, ale důvěřovala jsem jim, že vědí co dělají. Spíš jsem byla ráda, že nečekají až se porod spustí sám a že to urychlili. Hlavně kvůli té infekci plodových obalů. Jsem jim proto vděčná, že to takhle dopadlo a Daneček se narodil dřív, než se stihl nakazit.
Těsně po porodu mně doktorka, která vedla porod a pak i ta druhá, která mě přijímala, chválily, že jsem statečná, když jsem to takhle zvládla. To jsem v tu chvíli trochu nechápala, proč mě tak chválí. Tak teď už to chápu proč.
Ale jsem ráda, že jste mně napsala, jak to vidíte vy z pozice záchranářky. Mně ani tenkrát nenapadlo, že by udělali v porodnici nějakou chybu, prostě jsem jim věřila. Tak hlavně, že to nakonec dobře dopadlo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 23:29

@MartinaIrena

Mně tenkrát ani nenapadlo, že ten porod byl tak rizikový, i když jsem měla příznaky preeklampsie. Důvěřovala jsem doktorům v porodnici, že vědí, co dělají. Řídili se tam hlavně zprávou od neurologa, který přirozený porod nezakázal. A pak díky těm problémům, se kterými jsem tam přijela a taky podle špatných krevních testů i bílkovině v moči, porod co nejdřív vyvolali, za což jsem jim napořád vděčná.
Vůbec jsem netušila, že jsem díky té infekci na tom tak špatně a že se u mě po porodu rozjížděla otrava krve. Asi mě tím nechtěli děsit. Doktorka mně akorát v neděli řekla, že mě musí nasadit i druhá ATB (Gentamicin), protože mám srdeční vady a ta infekce by se mohla dostat na srdce. Proto si mě tam důkladně proklepli, zda nedošlo k poškození ledvin, srdce a plic. Kromě toho zánětu průdušek se naštěstí nepotvrdilo, že by se dostala infekce i na tyto orgány. Ono to i tak stačilo, že jsem měla tak špatnou krev.
Proto tam kolem mě docela lítali, sestřičky za mnou každou chvíli chodily a upozorňovaly mě, že kdybych dostala zase zimnici a horečku, příp. cítila další potíže, tak je mám hned zavolat. I doktorka tam za mnou chodila docela často. Ještě jsem si tam chválila, jak se o mě starají. Museli, abych na tom nebyla ještě hůř.
Ale už je to za námi a jsem tomu jen ráda.

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
14.7.17 23:48

Několik fotek z porodnice

Přiložím ještě několik fotek z porodnice - ráda bych, ale fotky mně nejdou nahrát. Strašně dlouho to píše, že se to připravuje k nahrávání a nic to nedělá. Nevíte, jak sem vkládat fotky?

Příspěvek upraven 15.07.17 v 13:47

  • Nahlásit
  • Zmínit
1215
15.7.17 11:55

@alenkas jj, děkuji moc

  • Nahlásit
  • Zmínit
11874
15.7.17 19:56

@DanielaD nezajímá tě to, nečetla jsi, co tě teda nutí sem házet jedovatou slinu? Já nechápu zase tebe :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8954
17.7.17 23:46

Uff… tomu se tedy říká porod.
Také jsem při posledním porodu měla infekci plodových obalů.
Rodila jsem se 40 °C horečkou. A moc si toho tedy nepamatuju. Ale nevadí, na tenhle porod moc ráda nevzpomínám.

Ty sis to tedy vyžrala ještě potom. Mně naštěstí antibiotika rychle zabraly a pak už to bylo lepší.

Pochopila jsem to dobře, že malý žádnou infekci neměl? To je dobře. Moje dcera infekci měla a nebylo to moc hezké.

Přeji vám všem hodně zdraví. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
171
24.7.17 13:45

@Nairol

Tak to sis tedy při posledním porodu taky zažila nepříjemné chvíle, navíc když tu infekci chytla i Tvoje dcera .
Já jsem měla štěstí, že jsem jela do porodnice včas, když jsem se necítila dobře a nečekala do další kontroly u mého gynekologa. Stačilo možná pár dnů a vše mohlo být ještě horší, nakažený by byl i Daneček. Ten se naštěstí narodil v pořádku. Akorát u mě pak nastaly ty komplikace s otravou krve. Ale už je to pryč a doufám, že to nejhorší jsme si už vybrali na začátku.
My jsme tedy měli náročné celé šestinedělí – nejdřív dva týdny v nemocnici kvůli mně a pak od 5 týdnů na 11 dnů v nemocnici na dětském s Danečkem (vrátila se mu žloutenka a přestal prospívat. Tak nás naše doktorka poslala do nemocnice a tam pak zjistili z odběrů, že má zánět močových cest a dostával pět dnů antibiotika).
Taky přeji vám všem hlavně hodně zdraví.

Příspěvek upraven 24.07.17 v 13:46

  • Nahlásit
  • Zmínit