Porod? Jak jsem si to nastavila, tak jsem to i měla

Ráda bych vám povyprávěla svůj příběh o druhém porodu, který mě zaskočil svou rychlostí, a poučil mě, že ani rychlý, hodinový porod nemusí být výhra.

Porod? Jak jsem si to nastavila, tak jsem to i měla Porod? Jak jsem si to nastavila, tak jsem to i měla Zdroj: Shutterstock

Ráda bych vám povyprávěla svůj příběh o druhém porodu, překotném..

V hlavě jsem měla nastaveno, že určitě budu přenášet, protože jsem to tak měla i se svou prvorozenou dcerkou. A jak jsem si to nastavila, tak jsem to i měla. Každý den těhotenství, a hlavně ty poslední dny, jsem si ale moc užívala. To bříško a kopance jsem milovala a každý den jsem si říkala, že je to možná naposledy s pupkem a musím si to pořádně užít.

Pár dnů před porodem (40+3) začala odcházet hlenová zátka, ale pořád jsem cítila, že to ten den nebude. Když jsem byla 40+5 odešla malinko krvavá hlenová zátka, to už jsem tušila, že je to tady..

Měla jsem domluvené hlídání mladší dcerky u mojí mamky, byla sobota, takže ideální načasování.. V ten den jsme jeli za mou babičkou, poseděli jsme, bylo mi skvěle. Já plná očekávání, pozitivní energie… Potom jsem volala mamce, jestli platí hlídání, že dnes určitě porodním, ona ale bohužel den předtím byla s přítelem na akci a bylo jí špatně. Mrzelo mě to, nikdy jsem přes noc hlídání nepotřebovala, tohle byla výjimečná situace, ale bohužel, hlídání padlo, dcerka s námi odjela domů.

Večer manžel uspal dcerku a sám s ní usnul. Já cítila, jako bych každou chvíli měla jít na WC, jenže ono pořád nic, asi zácpa.. Bylo cca kolem 23:00 a já nemohla spát, luštila jsem křížovky a čekala, kdy si konečně dojdu na ten záchod, už to bylo nepříjemné. O nějakých bolestech nebo poslíčkách ale nemohla být ani řeč. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že tohle povede k porodu. Byl to jen nepříjemný pocit v břiše, žádná pravidelnost, tvrdnutí.. Křížovky jsem luštila do 2:00 do rána, když mi z ničeho nic hodně ztvrdlo břicho a praskla mi voda. Říkám si aha, takže je to tady. Rychle jsem vstala, šla pro ručník a do vany. Tam mě vyděsila síla kontrakcí a jejich četnost, byly po 1,5 minutě. Rychle jsem vzbudila manžela, ať popadne dcerku, tašku a že jedeme. Chudák ani malou neobul, jak byl v šoku a valili jsme do auta.

Porodnici jsme na štěstí měli 5 minut od domu, mezitím jsem profuněla několik kontrakcí.
Zaparkovali jsme před porodnicí a běželi na příjem. Tam mě připojili na monitor, kde jsem vydržela cca 5 minut a řekla jsem, že tady nevydržím, že za chvilku porodím. Sestřička mě bez řečí odpojila, manžela jsme poslali odvézt dcerku jeho rodičům. Po vyšetření jsem byla otevřená na 8 cm, v tu chvíli mi došlo, že budu rodit sama. Když jsme šli na porodní sál, já měla v ruce těžkou tašku a oblečení, se kterým mi bohužel sestřičky nepomohly… Tašku jsem nakonec nechala na chodbě, protože jsem ji tam přes kontrakci zapomněla. Převzala si mě né moc empatická porodní asistentka. Když zjistila, že nemám věci k porodu u sebe, ale na chodbě, doporučila mi, abych si pro tašku zaběhla, protože ji budu potřebovat. Jiná paní sestřička si ji ale všimla a přinesla ji. Rychle mi píchla kanilu a nechala kapat antibiotika, kvůli streptokokovi. Tohle všechno se odehrálo asi během 20 minut od prasknutí vody.

Kapačka dokapala, já tam poskakovala jako stepní koza, protože to byla jediná věc, která mi ulevila od bolesti v břiše. Nejhorší však byly kontrakce do kříží, mlátila jsem pěstí do zad, ve snaze si ulevit a opravdu to bylo malinko lepší… V tu chvíli jsem si říkala: „Ještě, že mě manžel nevidí.“ Musela to být vtipná podívaná.

Po celou dobu jsem měla v hlavě jen to, ať je miminko v pořádku a říkala si, lásko ještě to chvilku vydrž, za chvíli je po všem a budeme spolu… Po chvíli přišel pocit na tlačení a šlo se rodit.. Překvapilo mě, že tlaky byly docela slabé. U dcerky za mě tělo tlačilo neskutečnou silou, tentokrát ne. Nevadí, jdeme porodit zdravé miminko… Ještě bych ráda doplnila, že jsme nevěděli pohlaví. V tu chvíli mě to ani nenapadlo, ani jedna myšlenka, jestli to bude chlapeček nebo holčička. Za pár zatlačení bylo miminko venku, ale neplakalo. Jen mi řekli, že je to chlapeček a odnášeli ho na ošetření, bohužel ho museli rozdýchávat. Přesně v momentě, kdy Vojtíšek vykoukl, se objevil manžel ve dveřích, takže přišel do né moc příjemné situace. Já ubrečená, mísily se ve mě pocity štěstí a strachu. Miminko masku na obličeji a doktorka pumpovala vzduch..

Po chvilce se maličký ozval, na malou chvilku mi ho dali na pomazlení a odnášeli na vyšetření… Po porodu placenty jsme zůstali s manželem sami a přehrávali si, co se vlastně stalo… Přání bondingu se bohužel ani u druhého porodu nevyplnilo, my ale věřili, že všechno bude v naprostém pořádku. Po 2 hodinách mi oznámili, že mě převezou na pokoj k těhotným maminkám, že malý je na dětské JIP, špatná adaptace… Vojtíšek si tam poležel pár dnů a já ho co 3 hodiny chodila kojit a mazlit. Lékaři měli podezření na streptokokovou infekci, protože antibiotika co mi podali při porodu, nemohly za tu chvilku zabrat. K velkému štěstí to testy vyvrátily a mě i malého dali na společný pokoj. Od té doby byl svět zase v pořádku a já zamilovaná si užívala ten malý nádherný uzlíček.

Nyní jsem těhotná potřetí a jediný strach, který v sobě mám je, aby porod nebyl zase překotný a my to v pořádku stihli do porodnice, kde odrodíme zdravé miminko, které si užijeme od prvních okamžiků jeho života ❤️.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
4499
15.10.21 11:22

Hele já bych se nestresovala předem a nebrala to všechno jako mantru. Prvního syna jsem rodila 40+6 a byla jsem přesvědčena, ze druhého si taky ponosim a nakonec se rozhodl, ze jde a byla jsem 38+5. Ono to není úplně o nastavení v sobě, ale taky o tom miminku :) druhy syn byl taky překotně, byl na světě za půl hodiny od příjezdu do porodnice, při vyšetření jsem byla otevřená úplně a šla jsem rovnou na box a tlačit :) zkus si spis nastavit v hlavě, ze žádné komplikace nebudou a bude to havaj 8) u mě třetí porod nehrozí, tak ti posílám kus porodního štěstí :lol: :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
15.10.21 13:46

Tak hlavně že jste všichni v pořádku a dobře to dopadlo.
Gratuluji k synáčkovi a ať Vám dělá jen samou radost :kytka:

Jen mi to prostě nedá nezmínit; tvoje máma je fakt drsná. Ona slíbí hlídat dítě a jakmile začneš rodit, tak ti řekne, sorry, já byla včera na akci a dnes je mi blbě, nějak si to zařiď?? 8o 8o 8o Tak to je mazec…

  • Zmínit
  • Nahlásit
2896
16.10.21 21:16

@jamik1416 tak ona ještě nerodila, jen si to myslela, že to přijde.. navíc měla manžela, který se o dceru postaral..

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
17.10.21 09:45

@Beckyttine5
Tak byly domluvené a manžel chtěl být třeba u porodu :nevim:
Ale to je jedno, nechci tady zakladatelce zbytečně plevelit diskuzi :)

Příspěvek upraven 17.10.21 v 09:45

  • Zmínit
  • Nahlásit
28268
17.10.21 14:41

@Beckyttine5 @jamik1416 taky jsem chtěla zakladatelce napsat, že ji její maminka teda hnusně vyšplouchla, slíbit hlídání a pak když je dcera 40+5 tak se ožrat jako amina - no to trochu o něčem svědčí :nevim: :roll:,
asi paní není z nejzodpovědnějších,
@DeniMajk jinak gratulace k Vojtíškovi a snad už vše bude jenom dobré :palec: hodně zdraví :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
17.10.21 16:15

Tak já bych třeba byla v pohotovosti, i kdyby se jednalo a mojí vzdálenou kamarádku, která by mě o toto požádala. O vlastní dceři nemluvě :(

Příspěvek upraven 17.10.21 v 17:08

  • Zmínit
  • Nahlásit
9946
22.10.21 19:14

Tvoje matka je nezodpovědná, síla, promiň upřímnost.

  • Zmínit
  • Nahlásit