Můj malej andílek

Snad každý den si pokládám jen jednu otázku... Proč... proč, proč, proč? :(

*

Ahoj maminky, chci se s vámi podělit o svou bolestivou zkušenost.

Před čtyřmi lety jsem si našla přítele. Oba dva jsme věděli, že to je ono. Skvěle jsme si rozuměli. A konečně jsem našla někoho, kdo chce rodinu jako já. Po roce jsme se snažili o miminko. Vždy jsem si první miminko přála chlapečka a až pak druhé holčičku.

Zadařilo se téměř hned. Otěhotněla jsem a čekala jsem chlapečka. Byli jsme oba štěstím bez sebe. Hrozně jsme se oba dva na něj moc těšili.. Byl to můj malej zázrak…

Těhotenství probíhalo naprosto bez problémů. Jeden den jsem byla u svý maminky. Měla jsem asi 2 dny do termínu. Od rána jsem necítila žádný pohyby. Furt jsem si ale říkala, že je vše v pořádku, že asi jen spinká. Navečer už jsem byla doma a řekla jsem přítelovi, že mi to už je vážně divné. Furt jsem necítila žádný pořádný pohyb, a to malej dával opravdu pořádný kopance. Přítel mi řekl, ať raději zavolám do porodnice. Zavolala jsem a řekli, ať raději přijedu. V autě jsme si už říkali, že možná dnes porodím. Že už je to asi tady. Viděla jsem, jak je šťastný.

Přijeli jsme do porodnice a tam začala moje noční můra. Ležela jsem a sestřička poslouchala srdíčko, ale nic slyšet nebylo. Ptala jsem se jí, co se děje a proč nic neslyším. Furt mě hladila po ruce a dokola mi říkala, ať jsem v klidu. Jenže já už věděla, že je něco špatně. Začaly mi téct slzy. Sestřička zavolala doktora. A ten mi oznámil, že je mu to moc líto a že miminko umřelo. V tu chvíli se mi obrátil svět naruby. Nechápala jsem, co mi to vykládá… Co to říká… Než mi to došlo. Větší bolest jsem nezažila. Dali mi vyvolávačku. Bylo to 11 nejhroznějších hodin mého života. Když jsem porodila, zeptali se mě, jestli ho chci vidět.

Řekla jsem, že ano. Bože… Nikdy nezapomenu na tu malou nádhernou tvářičku. Jak byl maličký a nádherný :( Furt ho mám před očima… Hrozně to bolí. Hrozně moc. A dokola si pokládám už celé dva roky jedinou otázku… Sakra proč. Proč. Dala bych mu vše na světě. Kdyby nebylo moji mamky a mého přítele, nevím, jak bych dopadla…

A teď mi doma lítá skoro roční holčička, kterou nadevše miluju, je to můj andíleček… Moje princeznička, ale na svýho chlapečka nikdy nezapomenu a furt mě hrozně bolí, že ho nemůžu obejmout a dát mu pusinku.

Omlouvám se za sloh a děkuji, že jsem se mohla tady svěřit. Všem maminkám, kterým se tohle stalo, přeji hrozně moc sil. Je to strašně těžký a ta bolest jen tak nezmizí. Ale ja věřím, že tam někde nahoře je a dává na nás pozor. Náš malý strážný andílek ❤

Váš příspěvek

Odesílám...
3611
12.3.20 06:20

Je mi to moc líto :,( a jsem moc ráda, že už máte doma malou cacorku :srdce:, která vám náplní srdíčka. Už se netrap :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6169
12.3.20 07:42

Co na to napsat… Normálně mám slzy v očích a taky si říkám proč - proč se tohle stane, když už je miminko připravené přijít na svět? Proč je bůh takovej hajz. l, že si ho vezme k sobě a ani mu nedá šanci se narodit? :think: :zed: :andel: Rekli vam, proč se mu to stalo? Zamotal se do šňůry? :think: Asi by mi ten pohled na miminko který vypadá jen že spinká, utrh a zlomil srdce.

Ale teď vám tenhle andílek poslal místo sebe svoji sestřičku, určitě na ni dá pozor a treba se pak povede i ten bráška ale v tom pořadí, jaké jsi chtěla, ti to vyšlo… :hug: :srdce: Já si taky někdy říkám, jestli to mimčo, o které jsem v 7. tt přišla a taky nevěděli pořádně proč, bylo zas kluk nebo holcicka… Tehdy a občas i teď mi v hlavě jede milion kdyby - kdybych se byla víc setrila, kdyby mi ty prášky na tlak přidali dřív, bo to mohlo být prý i tím, že mi dost lítal… Což jsem ale hlásila hned, jak se začalo něco dít, že ho chci změřit, že je mi divně asi i od toho. Moc mi to nevěřili, změřili, nic moc, tak jsem se měla objednat na internu - a už na to ani nedošlo… S čím dal tím intenzivnějšími jakoby menstr. křečemi a krvácením naděje odešla…

Dost blbě se mi smirovalo s verzí „priroda ví, co dělá a asi bylo s miminkem něco špatně“, a když už mělo srdeční akci, rostlo, hematom ani nic podobného ho neohrozoval a přesto se moje tělo rozhodlo se zbavit toho zazraku, o který už jsme se snažili půl roku (abysme stihli zadelat na 2., než mi skončí rodicak na 1.)…po návratu do práce krátce po skončeni jakoby šestinedělí jsem rychle přišla na jiný myšlenky, byl to hukot - a za půl roku poté, když se mi už i ten tlak trochu zklidnil, čemuž se vzhledem k tomu stresu co jsem nejen v práci měla, dost i divim, jsem na kontrole na gynde nafasovala Duphaston, bo mi zas začal blbnout cyklus, na interně zpět „těhotenské“ prášky na tlak, co se musi začít brát už nejlíp před otěhotněním a povolení to opět zkusit - a za měsíc po Novém roce dostal manžel ke kulatinam ten nejhezčí dárek, pozitivní test, moje mami v březnu pak k narozkam fotku z 1. screeningu, kde bylo vše ok a tata skoro přesně k 60tinam 2.vnouce :D

Příspěvek upraven 12.03.20 v 07:54

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.3.20 11:57

To je moc smutne cteni, moc me to mrzi :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
7280
12.3.20 18:10

:hug: Je mi chlapečka moc líto. :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
20
12.3.20 19:49

Je mi to moc líto. Vím, jak vám je. My jsme přišli o chlapečka před dvěma týdny, byla jsem v pátém měsíci a nikdy nezapomenu na to, jak nádherný byl. Přeji Vám a Vaší rodině už jen vše dobré.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.20 20:59

@Ane-t děkuji a vam take hodně sil. Je mi to moc lito:( zivot je nespravdlivy.:( Drzim vam vsechny palce, aťto zvládnete. Neni to jednoduche :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.20 21:04

@Jahudka82 Ano, rekli, ze to byla tromboza pupecniku. Srazila se krev a nic mu tam neslo. Pritom jsem se srazlivosti krve nikdy problemy nemela :( Stalo se.. Nevim proc :(
A vam uz do života preji jen hodne stesti a hlavne zdravi. Oni nam to ti špunti vynahradi. Ale muj malickej bude na vzdy se mnou :)Verim tomu.

  • Nahlásit
  • Zmínit