Můj milovaný Peťánek

Chlapečku, narodil jsi se 20.6.2018 a mně bylo 16.7.2018 krásných 19 let, byl jsi můj třetí chlapeček :(

*

Nevím, jak začít, čím začít. Zkrátka nevím nic, ale potřebuju se vypsat a není komu, není komu se svěřit s mým životem, proto píší sem. Peťánek byl moje třetí miminko. 10.2.2016 se mi narodil ve 32.tt první syn Filip. Těhotenství bylo komplikované, od 21.tt zkracování čípku, hospitalizace až do porodu :( 21.3.2017 se mi narodil druhý syn, Daniel, ve 40.tt těhu opět problémové od 6.tt masivní krvácení a dávali nám 3 procenta na přežití, ale drželi jsme se. A teď ty, Peťánku, narodil jsi se 20.6.2018, můj nejšťastnější den, prostě jsme byli všichni tak, jak sem si to přála, i když taťka vás nechtěl ani jednoho, ale po pár týdnech vás miloval všechny. Když jste se začali vyvíjet, věděl, že není cesty zpět, nejraději bych ten den vrátila zpět, kdyby to tak šlo :(

Těhotenství s Petříčkem bylo to nejkrásnější, bez problémů, prostě beze všeho :( a to jsem ještě obstarávala děti. Prvnímu nebyly ani dva roky a druhému ani rok a já lítala, jak dívá, moje 19. narozeniny už jsme slavili v pěti! Radost ale netrvala dlouho, tu noc nezapomenu, pořád to mám před očima :( Byla to středa středa, kdy jsi se narodil, a ani ne ve 3 měsících umřel opět ve středu :( bylo to 12.9., tvůj taťka slavil 9.9.2018 své
30. narozeniny. Kdyby jsme věděli, že tu s námi za 3 dny nebudeš, tak by mě asi ranila mrtvice. Jako vždycky jsme do 8 večer čučeli všichni na telku, táta v práci a máma šťastná, že tvoji bráškové jsou po koupeli i ty a najedení, spokojeni dělají blbiny a brzy půjdou spát.

Tobě se ještě nechtělo a bylo čtvrt na 9 a furt jsem tu s tebou seděla, povídala ti, vyfotila tě. Vědět, že je to poslední tvá živá fotka, udělám jich třeba sto :( no sám víš, že jinde, jak v kočárku, jsi neusnul, musela jsem tě vždycky uhoupat, tak jsem tě uspinkala a poklidila. Přišel taťka z práce a ty jsi někdy okolo 1 hodiny vždycky baštil, já se koupala a taťka volá „Petříček má hladík!“ Přijdu, nikde nikdo nebrečí, spinkal jsi, tak jsem nevěděla, zda tě z kočárku vzít a dát do postele, nebo ne. Ale vzala jsem tě, byla už jsem na pokraji sil za celé dny s vámi sama, nakojili jsme a já tě uložila a jako vždycky zkontrolovala, zda dýcháš. Dýchal jsi!

Vždycky jsem kontrolovala všechny 4, než jsem si konečně lehla já :( Vědět, že je to posledních pár hodin s tebou, nešla bych spát, ale já to, Peťánku, nevěděla, tak doufám, že se na mě nezlobíš :( Ráno jsme měli jet s tvojí babičkou k doktorovi, ale ráno vše
bylo úplně jinak, než jsem si představovala :( Probudila jsem se v 5:24, brečím, řvu, šílím, letím s tebou z postele. Vedle muž běží za mnou, oživuje tě, teče ti krvička z nosíčku. Hned, jak tě položil, vytáčela jsem rychlou (155). Paní říkala: „Posíláme vám tam sanitku.“ :( Děkuju, ptám se, co dál, brečím. Říkám muži, že musíme pokračovat. Pokračujeme bez přestání, dýchám do tebe. Zdálo (nebo už mi jen tak hráblo) se mi, že jsi pootevřel očičko. Říkám muži „Malej kouknul.“ Vážně jsi měl očičko pootevřené, předtím ne :( To určitě vím. Dýchám dál, přijela sanitka, otevřeli jsme a šli dovnitř. Prvně tě rozdýchávali jako my, nic. Hromady přístrojů, které sem ani za ty problémy s klukama neviděla. Teď to teprve vše začalo :( Nevěděla jsem, co dělat, bráškové vstali hned, jak jsem začala brečet a řvát. Vzbudili se, prosili jsme tě, ať tu s námi jsi, ale ty jsi chtěl odejít :(

Po asi 35 minutách nám sdělili tu nejhorší zprávu, kterou může máma slyšet: „Váš syn je mrtvý, pošleme sem kriminálku a pohřební službu.“ :( A já jsem furt tak nějak vnímala, ale nedocházelo mi to, přišlo mi to jako sen :( Brečela jsem, že jsem přes slzy neviděla a nevěděla, co dělám. Taťka taky brečel a říkal: „Však já jsem ho ani večer neviděl (ale viděl, ve tmě tě přeci, když jsem tě vyndávala z kočárku, pohladil :( ) ani jsem si ho nepochoval. Ještě jsem se mu nemohl ani tak věnovat.“ A já ve strachu, panice a v tom všem řekla „Však jsi pro něj udělal to, co jsi mohl!“

Nikdy jsem vás nikoho nenechala brečet, jen si zabrečel a hned si nabaštit dostal. Chovala jsem tě dost, když jsi spinkal. Věnovala jsem se domácnosti a bráškům a až večer sobě a pak taťkovi :( Přijela kriminálka, vše fotili se souhlasem, taky proč bych jim to
zakázala :( Přijela pohřební služba a teprve jsem pochopila, že to vše nebyl jen sen ale reálná skutečnost :( Píše mi kamarád, co nám vidí na barák, doufá, že není ta sanitka u nás. Píšu „Ano, je, Petínek odešel.“ :( Ach jo, v tom okamžiku jsem si přála být s tebou a odejít s tebou, ale já tu mám tvé brášky. Filípek a Daněček byli po 13 měsících a ty z Dadulinkou po 15 měsících. Nikdy jsem nebyla tak moc šťastná, jako když jsi se narodil :( Kvůli tobě jsme kupovali speciálně auto, abychom mohli upnout dozadu 3 sedačky. Nikdy bych neposadila nikoho z vás dopředu :( Auto si teď v pátek odvezl pán a my dostali ještě větší auto od tvého pradědečka :(

Petínku, byl jsi moje nejkrásnější a nejmilovanější miminko! Tvoje
máma :( Chybíš mi tu, doufám, že zase budeme všichni spolu nebo se k nám vrátíš v
jiné podobě :( Za 8 dní by ti byly krásné 4 měsíce :( Výsledek pitvy zněl: Zadušení žaludečním obsahem (čímž se vysvětluje, že jsi nemohl ani zabrečet, když se to dělo. Uzavřela se ti prý přepážka v krku a byl konec). Prý bychom ti nedokázali ani pomoci :( Drží mě nad vodou tvoji bráškové a tvá skvělá paní doktorka :( Ach, Petříčku, nikdy na tebe nezapomenu. Miluju tě nejvíc.
Vrať se mi brzy prosím!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6973
19.10.18 00:31

Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast.

  • Nahlásit
  • Zmínit
619
19.10.18 06:42

Hrozne :,( …posilam hodne sil a obejmuti nadalku  :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
259
19.10.18 07:18

Je mi to moc líto. :hug: Vím,že žádná slova teď nepomůžou,jen čas zmírní tvoji bolest.Musíš být silná pro svoje dva chlapečky,kteří tě potřebují.Překvapuje mě,že vzhledem tvému věku jsi zodpovědná a skvělá máma. :srdce: (soudím dle deníčku).Držím palce,aby jsi se s tím co nejdříve alespoň trošku srovnala a brzy si k vám našlo cestu další miminko,pokud budeš chtít.Možná by bylo pro tebe nejlepší přidat se do skupinky tady k maminkám co tuto situaci též prožily,nikdo tě nepochopí lépe. :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
19.10.18 07:47

Nic desivejsiho se stát nemůže. Je to horor. Upřímnou soustrast. Ještě že máš sve dvě zlatíčka! To jsi se vzbudila a zjistila, že nedýchá nebo vás upozornil monitor? Nám se stal podobny des s monitorem.

  • Nahlásit
7203
19.10.18 07:54

To je strašné :hug: Upřímnou soustrast.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
19.10.18 08:04

Drž se, hodně sil do dalších dnů :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1613
19.10.18 08:19

:hug: :hug: :hug: mnoho sil posíláme :hug: :hug: :hug:
Upřímnou soustrast :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
472
19.10.18 08:33

Já sice miminko nemám a tak si nedokážu představit tu hroznou bolest, ale deníček mě až rozplakal. Je mi to moc líto, kluci teď potřebují silnou mámu a to ty určitě jsi :hug: taky posílám hrozně moc sil :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5030
19.10.18 09:08

:,( :,( :,( tohle je to nejhorsi, co muze clovek zazit, hrozny…obcas mi u nejakeho denicku vhrkly slzy do oci, ale tady jsem regulerne brecela :,( mam doma 4 mesicni holcicku a ani si to nechci predstavit, jake to je :( Prijmi mou uprimnou soustrast. Drz se uz pro ty dva chlapecky, co mas doma…a snad si k vam miminko zase najde cestu, az budes chtit :srdce: posilam moc sily a objeti :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5039
19.10.18 09:19

Je mi moc líto co se vám stalo, mám zrovna tříměsíční holčičku a nedokážu si představit že by se jí nebo jejímu staršímu bráškovi něco stát.

  • Nahlásit
  • Zmínit
518
19.10.18 09:37

Uprimnou soustrast :hug: nedokazu si ani jen predstavit jak to musi pro Vas byt tezke. Posilam mnoho sil a drzte se :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.10.18 09:39

Bulim tu jako želva.Strašně smutné :,( :,(
Je mi to moc líto

  • Nahlásit
  • Zmínit
1544
19.10.18 10:11

Upřímnou soustrast,je to hrozné a bolest musí být šílená,věřím že se k vám syn vrátí v jiné podobě jak píšete,brzy :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
532
19.10.18 10:12

:,( posilam mnoho sil :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2822
19.10.18 10:20

Rvu jako malá, že ani nevidím na klávesnici. Nejdřív Ti patří obdiv, že jsi tak mladá a už jsi zvládla péči o 3 chlapečky. Upřímnou soustrast, takové věci by se neměli stávat, hlavně děti by odcházet neměli. :( :,( :,( :,( Moc vám preju, aby se Vám Petanek vrátil třeba v podobě krásné dlouhovlase princezny. :* držte se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.10.18 11:11
:,( :,(

Příspěvek upraven 19.10.18 v 11:12

  • Nahlásit
  • Zmínit
307
19.10.18 11:44

Ahoj, tvůj deníček mě hrozně dojal, brečím tu jak želva. Je mi moc líto Vaší ztráty, buď statečná. Držte se, posílám hodně sil :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4085
19.10.18 12:04

Moc Vám přeji, aby se k Vám Peťánek brzy vrátil :hug: Zatím na Vás všechny bude dohlížet, držte se :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
19.10.18 13:36

Je to strašné! Řvu, jako želva. Je mi to mooooc líto a posílám spoustu sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11165
19.10.18 14:32

upřímnou soustrast,věřím že Vám Petřík za sebe brzy pošle :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
19.10.18 20:31

Kdyz neznate prvni pomoc kojencum,tak je i monitor k prdu. Ja jsem byla pred tremi lety prekvapena,kolik holek si vybralo misto prvni pomoci kojencum peci o zenu v sestinedeli :think: byla jsem na tom kurzu v Krcske nemocnici v Praze. A jak se mi to hodilo,kdyz mesicnimu synovi zaskocil zvratek v krku. Me probudilo chrceni. Nez bych tenkrat nasla mobil, vzpomnela si na cislo,popsala situaci a vedli me,uz by bylo davno 5 min pryc a to je v zivote plic kojence dost velke cislo.

Autorce preju pevne nervy, preji uprimnou soustrast. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
251
19.10.18 20:37

Příšerný. Fakt hrozný a já si to nechci a nemůžu ani představit, jak se musíš cítit, protože to nejde. To je nejhorší noční můra každé milující mámy. Drž se a dělej cokoliv, co ti pomůže. Možná psychoterapie… Pokud bys na to našla čas. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
817
19.10.18 23:00

je mi to moc lito :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11638
20.10.18 02:14

@Astyna88 : nechci se ptat autorky na okolnosti, ale jestli muzu, zeptam se tebe…kdyz pises o duseni zvratky, spalo ti mimino na zadech? A rovne nebo se zvysenou hlavickou? Ja mam obe deti mega blici (teda starsi uz z toho vyrostl) a bala jsem se moznosti duseni, ale vsichni me presvedcovali, ze mimina blit umi, ze se to nestava…ale diky jedne diskusi a I tady tomu denicku nad tim zase uvazuju

Příspěvek upraven 20.10.18 v 02:23

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
21.10.18 20:23

Vím jak ti je. mě zemřel syn v 5 měsících na SIDS. Bylo to dost podobně jako u vás. Jen co jsem vstala, věděla jsem že je zle. křičela jsem, oživovala, byla jsem v takovém šoku a můj chlapeček přede mnou ležel mrtvý , v obličejíčku celý modrý. Letos v únoru to bude 6 let co jsem ho ztratila, čas to zmírní , ale nikdy to nepřestane bolet. 4 roky na to mi ve 39 tt zemřela dcerka, nedostala se na svět živá, uškrtila se na pupeční šňůře a já byla definitivně na kolenou. Přála jsem si umřít. Každý večer jsem se v duchu modlila ať nedožiju rána. Byla jsem tak apatická že byly chvíle kdy bych se ani nebyla schopná zabít, tak na dně jsem byla. Teď, skoro tři roky od smrti dcerky, dokážu už žít v celku normálně. Nikdy pro ně nepřestanu brečet a nikdy se mi po nich nepřestane stýskat, ale dokážu už ráno vstát a žít. 2.10 se mi narodil syn, na každém chodile má z rýhování A (syn byl Adam a dcera Andělka). normálně jsem hodně racionálně uvažující člověk, ale když jsem si toho všimla, málem se mi zastavilo srdce. Bude líp, nikdy ne uplně dobře, ale zase ti bude dýchat dobře, jen prosím vydrž.

  • Nahlásit
23.10.18 15:20

Mám slzy v očích, je mi to moc líto. Upřímnou soustrast! :,( Jste silná žena! Držte se! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1107
23.10.18 23:56

@beruska9 jen Ti odpovím za sebe a ze své zkušenosti. Dcera byla hodně blicí mimino. První 4 měsíce spala se mnou v posteli, vždy na boku a na rovném. Mám velmi lehké spaní ( díky Bohu) a jednou v noci mě vzbudil divný zvuk. Byla na zádech a dusila se zvratkama. Jsem zdravotní sestra a jsem zvyklá na krizové situace. Tudíž jsem reagovala bleskově a automaticky. Nemusela jsem naštěstí ještě oživovat, protože jsem zareagovala včas. Stačilo dceru položit bříškem na předloktí, hlavu trochu níž a lehce poplácat na zádíčka. No, docela mě to vyděsilo. Po této zkušenosti jsem ji přeučila na spaní v posteli a na monitoru. Bude na něm asi ještě hodně dlouho. Každý rodič by si měl dle mě projít nějakým kurzem první pomoci. Člověk nikdy neví, co se může stát.
Pro Samanta 55 přijmi upřímnou soustrast. :hug: Přeji, aby čas tu bolest otupil a Váš :andel: Vám poslal útěchu. Takové hrozné věci by se neměly dít :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
26.10.18 14:07

Moc mě to mrzí. A posílám mnoho síly. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit