Můj nádherný porod

Ono to opravdu jde...

Můj nádherný porod

Nikdy bych nevěřila tomu, že právě já tohle někdy vyslovím, ale můj porod byl opravdu nádherný.

Po neuvěřitelně traumatizujícím prvním porodu, ze kterého jsem se 10 let vzpamatovávala, po dvou potratech ve druhém trimestru, jak psychicky, tak fyzicky bolestivých. Můj porod byl opravdu takový, jaký jsem si vysnila…

Prvního syna jsem porodila ve 20 letech, druhého potom o celých 12 let později.
Celé těhotenství bylo rizikové, kvůli potratům, které mě v průběhu minulých dvou let potkaly. Začátek byl strašně náročný, tolik strachu a bezmocného čekání, jak vše dopadne.
Když se ale přehoupl kritický čtvrtý měsíc, přišla jsem si jako superman. Silná a nezranitelná.

Veškeré těhotenské problémy se mi vyhnuly, žádné zvracení, krvácení. Mé těhotenství bylo natolik rizikové, že jsem si ani nevšimla, že jsem těhotná, a konečně si užívala bříška a všeho, co k němu patří.

S blížícím se termínem porodu, jsem porod jako takový, čím dál tím víc brala jako výzvu. Jako něco, co je nevyhnutelné, a já to musím zvládnout. Věřila jsem, že napodruhé bude vše bez komplikací, bez příšerných bolestí, bez nejistoty, slz, i když se šťastným koncem.

Nijak jsem se ale nepřipravovala, jen poctivě od začátku jedla vitamíny, ke konci pak pila čaj z maliníku a občas si do jogurtu nebo do salátu nasypala pár lněných semínek. Afirmace, kterým jsem se vždy smála, jsem také párkrát vyslechla.
Když ale přišel 40. týden a miminku se pořád na svět nechtělo, přiznávám, že jsem znejistila.

Na poslední prohlídce mi bylo přiděleno datum, kdy mi porod vyvolají. Najednou veškerá nezranitelnost a síla byly pryč. Bála jsem se. Lékařka i porodní asistentka mi vše mile a s lidskostí vysvětlily, přesto jsem domů odjížděla se slzami.

Nevím, zda jsem se natolik psychicky rozhodila nebo mě Vojtíšek nechtěl nechat trápit, ale tři hodiny po příjezdu domů mi začaly kontrakce.

První hodinu byly pravidelně po deseti minutách a mně došlo, že je to tady. Rozhodla jsem se, že budu v klidu a doma tak dlouho, dokud to půjde.

Pravidelnost ale po chvilce byla ta tam, a střídaly se vcelku „pohodové“ kontrakce po 5,7,3 a 20 minutách.

V osm večer jsme se s přítelem proto rozhodli, že si půjdeme lehnout a nabereme ještě trochu sil, protože jsem přestávala věřit, že to bude taková brnkačka, jak jsem si vysnila.

Kontrakce jsem měla celou noc, spát mě moc nenechaly. Dvakrát jsem proto byla ve sprše a v půl čtvrté ráno jsem se rozhodla zavolat do porodnice a poradit se. Sestřička mi naznačila, že by ráda svou noční směnu dokončila bez mé přítomnosti a poslala mě do postele, za což jsem jí byla nakonec nesmírně vděčná. Povedlo se mi usnout.

V osm ráno se bolesti vrátily, nepatrně silnější, objevila se i krev. Přesto pravidelnost žádná.

Přitulila jsem se ke svému příteli na sedačku a další tři hodiny strávila v jeho objetí, občas zakousnutá v madle sedačky, ale stále s pocitem, že vše krásně zvládáme. Pak jsem si všimla, že bolesti zesílily natolik, že jsem neušla ani pár kroků, aniž bych na něčem „nevisela“. Při představě 20minutové jízdy do porodnice mi ukáplo pár slz, zavelela jsem proto ihned odjezd.

Rychle jsme vzali připravené tašky, nasedli do auta a jeli směr porodnice. Kontrakce v autě byly 5-5-3-3, než jsem „vyběhla“ do třetího patra, měla jsem je po minutě a děkovala, že jsme to stihli.

Pořád jsem ale nevěřila, že to bude tak rychlé.

Okamžitě monitory, snaha o vyplnění formulářů, pocit na tlačení a přesun na porodní sál. Překvapeně jsem přešla z vyšetřovny přes porodní pokoj, v duchu se loučila s vanou, ve které jsem si vždy chtěla zkusit rodit.

Do porodnice jsme přijeli v 11:30, ve 12:00 jsem si sedla do porodního křesla, ve 12.15 mi praskla voda, já směla tlačit a ve 12.29 se nám narodil Vojta.

Neříkám, že to nebolelo. Bolelo to tak moc, že jsem chvílemi chtěla utéct z křesla, možná že i ze sálu a z celé porodnice, hlasivky si málem vyřvala, ale to jen z toho důvodu, že se syn narodil větší, než si všichni mysleli. Týden starý odhad 3,5 kg se bohužel nekonal a Vojtíšek překvapil váhou 4 290 g.

Samozřejmě, že jsem byla hodně potrhaná, nakonec i nastřižená a šití trvalo víc než celý porod, ale pocit hrdosti, že jsme vše zvládli z velké části doma, v objetí, byl tak silný, že to vše bylo proti tomu jako nic.

Přesto se nám drobné komplikace nevyhnuly a syn kvůli napití vody a nedostatku kyslíku musel na pár hodin do inkubátoru, což nás zaskočilo, byl ale v pořádku. Odpoledne mi ho ale už přivezli na kojení, okamžitě se přisál, večer přijel na pomazlení a od rána jsme byli spolu.

Můj porod byl za odměnu. Za vše zlé, co jsem si kdy prožila. Díky mému synovi, který mi to vše usnadnil a umožnil. Díky mému příteli, který se nenechal zviklat panikou a věřil mi.
Díky úžasně přátelskému přístupu VŠECH v porodnici.

P. S. Nevzpomněla jsem si na jedinou větu z afirmace a proto se jim zase můžu smát :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
508
2.9.20 12:23

Gratuluji! Opravdu krásný porod a máte teď na co vzpomínat už :think: v dobrém ;)… Hodně štěstí vám a oběma dětem :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
2853
2.9.20 19:09

Gratuluji. Krásný porod :palec: Měla jsem to podobně. V prosinci jsem porodila svoji druhou dceru přesně 61 minut od vjezdu do areálu nemocnice :D Tedy až na to, že já doma dlouho netušila, že rodim :mrgreen: Jeli jsme když jsem měla kontrakce po 3min a to teprve začínalo bolet. Takové porody bych přála každému :srdce: Přeji vše dobré tobě i miminku a užívejte si být spolu :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1832
2.9.20 21:22

Gratuluji! Jen škoda toho poranění, smím se zeptat, jak jsi rodila? Taky jsem měla rychlý porod a stejný pocit, že musím být neustále do někoho/něčeho zavěšená a tak to i zůstalo u vypuzovací fáze, kdy jsem se zavěsila v kleče do madel porodní postele. Pánev má tak větší možnost pracovat než v leže/polosedě. To jen taková poznámka k případném porodu „do třetice“ :) Případně doporučuji videa Anny Kohoutové o porodních polohách na youtube, ty mi hodně otevřely oči ;) :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 07:21

@jasna.s byl to takový fofr, že za tu čtvrt hodinku od prasknutí vody, jsem se nestihla ani podrbat na nose 😀 Ne, ani by mě z křesla nepustily, chvílemi šlo o čas, už prostě musel ven. Chviličku jsem ale zkoušela polohování na bok se zvedlou nohou.
Rodila jsem v Nymburce a měla štěstí úplně na všechny, vč. PA Jany Hackelový. Rázná, ale potřebovala jsem „ukecat“ abych se uklidnila a dostala ho včas ven. Už po sobě pokoukávaly a já se bála císaře. Prostě přes tu makovičku se mu moc nedařilo.
Přála bych takový porod všem 😊 a Tobě gratuluji taky k fofříku😊

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 07:27

@vrbule teda tak gratuluju, já tak nějak po předchozím porodu ( 6hodin na sále/6 hodin tlačení) věděla co mě čeká a poznala jsem první kontrakci. Před 12 lety jsem se nechala ještě ukecat od PA v PODOLÍ ( 8o ) že mám zácpu :roll: :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 07:49

@Baruunečka moc děkuju :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3.9.20 07:56

Gratuluji :-) Mě za necelých 5týdnu čeká pátý porod, ty bolesti jsou fakt mazec ale za ten uzlíček to prostě stojí :srdce:
Ps:taky mi řekly u dcer odhad 3800-3900 a měla 4500 :lol:,takovou váhu měli ještě dvě děti a ted to tak prý taky vypadá :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1832
3.9.20 10:05

@bublais jéé, v Nymburce? Tam dělá doktorku moje sestřenka Monika Boháčová, nemělas ji tam náhodou? :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 11:21

@jasna.s Monika Boháčová mi psala připouštěcí zprávu :D Tu si ale pamatuju spíš z poradny. Dávala mi termín vyvolání, to ona za to může :potlesk: :lol: :lol:

Příspěvek upraven 03.09.20 v 11:21

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 11:25

@Matyasek2020 Panejo, tak to držím palce, ale už to musíš znát nazpaměť :D :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1832
3.9.20 14:13

@bublais Tak to je dobrý :D No, ona vloni promovala, je tam teprve krátce :) a strach z vyvolání chápu, mě takhle stresoval můj gynekolog 10 dnů do termínu kvůli tlaku, poslal mě do porodnice na monitory a tam jsem jim nic neřekla :cert: a tlak byl v normě a porodila jsem přirozeně den před termínem :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2853
3.9.20 14:20

@bublais Tak to bych taky mohla dělat PA, páč já si první 3h myslela, že jen potřebuju na záchod :lol: :oops:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 14:48

@jasna.s Pak chápu ten váhový odhad 😂 😂 Ne, dělám si srandu, opravdu! Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby věděli, že bude tak velký. Třeba by k tomu císaři přeci jen došlo.

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
3.9.20 14:59

@vrbule :potlesk: 😂 Upřímně když jsem měla kontrakce celou noc, myslela jsem, že rodíme teď hned 😂

  • Zmínit
  • Nahlásit
61
4.9.20 13:44

Gratuluji k miminku a hezkému porodu ;)
Měla jsem to podobně, první dcera se narodila 20 minut po příjezdu do porodnice, ani jsem se nestačila prevlect, jen stáhnout kalhoty :lol: doma jsem to pořádně nepoznala, myslela jsem si, že je mi těžko po kachne, co jsme měli k obědu :D takže největší bolesti jsem si odbyla v autě… Druhá dcera se narodila 40 minut od příjezdu, ale to jen proto, že jsme po zkušenosti vyrazili dřív. Tam to byl ještě větší ficak, v deset mi nic nebylo a před půl jednou byla na světě ;)
A co jsi měla za trauma z prvního porodu?

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
4.9.20 14:33

@machninka no to byl teda fičák :potlesk: V autě to bylo taky maso, ale přítel duchapřítomně zapnul vyhřívání sedačky a to musím říct, na bolest, hodně pomohlo.
První porod? Ve zkratce 1. rok mého syna: Porod 37tt, 6 hodin otevřená na 8-10 prstů, byl obličejem nahoru a nikdo to nevěděl. Takže já polomrtvá bolestí, syn 4 minuty kříšen, zánět v očích, potom v celém těle, silná žloutenka, já deprese. Pak každý měsíc- do roku 40°C horečky, bolest břicha. Dr shrnula, že má blbou imunitu a trpí na prdíky. Až náhodou se zjistilo, že má v břiše nezh. nádor, takže operace. No a jdi do toho znovu 🙄 😃 Ale vše dobře dopadlo. Za těch 12 let člověk dospěje a trochu i zapomene.

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
4.9.20 14:41

@machninka no to byl teda fičák :potlesk: V autě to bylo taky maso, ale přítel duchapřítomně zapnul vyhřívání sedačky a to musím říct, na bolest, hodně pomohlo.
První porod? Ve zkratce 1. rok mého syna: Porod 37tt, 6 hodin otevřená na 8-10 prstů, byl obličejem nahoru a nikdo to nevěděl. Takže já polomrtvá bolestí, syn 4 minuty kříšen, zánět v očích, potom v celém těle, silná žloutenka, já deprese. Pak každý měsíc- do roku 40°C horečky, bolest břicha. Dr shrnula, že má blbou imunitu a trpí na prdíky. Až náhodou se zjistilo, že má v břiše nezh. nádor, takže operace. No a jdi do toho znovu 🙄 😃 Ale vše dobře dopadlo. Za těch 12 let člověk dospěje a trochu i zapomene.

  • Zmínit
  • Nahlásit