Můj porod aneb takhle jsem to nechtěla

Sedím v obývacím pokoji a hodiny ukazují přesně 18:40. Naše malé miminko leží vedle mě, škytá a zrovna něco čaruje do čisté plenky. Tatínek je pryč a já tu sedím a přemýšlím nad svým porodem. Kde jen začít…

*

Hned na úvod bych chtěla říci, že jsem vždy patřila k těm ženám, které na otázku: „Bojíš se porodu?“ odpověděly: „Ne, nebojím, strašně se těším, vím, že to bude bolet, ale na to jsem připravená.“

Zkrátka a jednoduše jsem se celé těhotenství na porod těšila, dá se skoro říci, že jsem se nemohla dočkat. Pila jsem čaj z maliníku již od 32. týdne těhotenství a lněné semínko kupovala po pytlech. Aniball mi ležel na skřínce v ložnici již 7 týdnů před předpokládaným termínem porodu a taky tak brzy jsem s ním začala cvičit. Učila jsem se správně dýchat, uvolňovat a stahovat svaly a balonék vytlačovat. Dva dny před porodem jsem měla nacvičeno 33,5 cm, což bylo při prvním cvičení nemyslitelné.

Přečetla jsem si o porodu vše, co šlo, a shlédla vše, co se shlédnout dalo. Na bolest jsem byla připravená, čekala jsem stokrát horší silné menstruační křeče, nesnesitelné tvrdnutí břicha, bolest jako při zácpě nebo křížové bolesti. No vše, co jsem si představovala, bylo úplně jinak. Porodní plán mi byl absolutně k ničemu.

Den před termínem porodu mi začala v průběhu dne odcházet hlenová zátka a u vaření kolem šesté hodiny tvrdnout břicho. Bolesti byly zhruba po 5-10 minutách. Kolem deváté bolesti zesílily. Byla jsem šťastná, že už je to opravdu tady a já opravdu rodím. Na mobilu jsem poctivě zaznamenávala každou kontrakci.

Zhruba tak kolem 4 hodiny ráno mi začalo docházet, že to nebude asi tak, jak jsem si představovala. Teplá sprcha kontrakce nerozehnala ani nezesílila.

Po probdělé noci a stejném stavu, mě přítel ráno přemlouval, ať jedeme do porodnice, že je něco špatně, když už mám 14 hodin bolesti a nikam to nepostupuje. Zavolala jsem tedy do porodnice a popsala jim situaci, a zda mám tedy přijet. Na to mi bylo nepříjemně odpovězeno, jak to oni mají asi přes telefon poznat, a že mam přijet na monitor. To mě trochu rozhodilo, a jelikož jsem byla den předtím na monitoru, tak jsem přesvědčila chlapa, ať jede do práce, a že až se začnou intervaly zkracovat, že mu ihned zavolám.

No nic se nezkrátilo, bolesti byly stále po 5-10 minutách a já začala mít obavy o našeho prcka. Ze sprchy jsem již byla úplně rozmočená a po kontrole čípku jsem zjistila, že je úplně stejně otevřený, jako včera večer - tak max. na 2 cm. Kolem 2. hodiny odpoledne jsem tedy zavolala chlapovi do práce, že tedy do té porodnice tedy pojedeme. Měla jsem strach, že se třeba miminku nedaří.

Kolem 3. jsme byli na místě a já byla napojená na monitor. První kontrakci monitor vůbec nezaznamenal, tak jsem byla trochu v rozpacích, ale další dvě už byly vykreslené krásně v podobě kopečků na papíře. Měla jsem radost, že tam jsou, jelikož jsem měla pocit, že mi nikdo nevěří. Když jsem porodní asistentce totiž sdělila, že mám kontrakce už 21 hodin, tak se zasmála, a že to už bych porodila 2×, kdyby se jednalo o porodní bolesti, že to budou asi poslíčci.

Jo, jasný poslíčci, celou noc jsem nespala a sprcha taky nepomohla, tak to budou jasní poslíčci, říkala jsem si v duchu. Ne, že by byla bolest velká, ale usnout přes ni prostě nešlo. Za chvíli přišel doktor a po vyšetření mi sdělil, že nikam nejdu, že jsem otevřená na 2-3 cm, a že uděláme přípravu. To pro mě byla děsná novinka, takhle otevřená jsem byla i včera večer, že.

Doktor jásal a do půlnoci prý porodím. Touhle větou mě tak povzbudil tak, že jsem úplně zapomněla, že chci ještě domů.

Šla jsem tedy na klystýr, který mi prý krásně prohřeje tělo zevnitř, a tím se zesílí kontrakce. Porodní asistentka za mnou pořád chodila a ptala se, zda se kontrakce zkracují. Říkám, no pořád tak po 6-7 minutách. Moc nejásala. Mám chodit a nahřívat břicho ve sprše. Jako bych to nedělala už 24 hodin… Zhruba v půl 7 se střídaly směny a přišla nová asistentka. Sdělila mi, že v osm přijde doktor a zkontroluje, zda se to trochu hýbe a případně se domluvíme, co dál.

Ve slíbený čas doktor přišel na kontrolu a konstatoval, že jsem stále otevřená úplně stejně, jako při přijmu a co tedy dál. Já už byla fakt naštvaná, tak moc jsem chtěla rodit, každou kontrakci jsem nechala projít tělem a představovala si, jak se otvírám a hlavička se posouvá dolů. Myslela pozitivně i přes to, že jsem byla totálně unavená.

Přistoupila jsem tedy na píchnutí vody, které zrovna příjemné nebylo. Zajela jsem celým tělem do porodního křesla, a přísahám, že kdybych s ním mohla splynout, tak to udělám, ale doktor sliboval, že teď už se to konečně pohne. První kontrakce po píchnutí vody byla opravdu bolestivá a já si říkala, že je to super, že se něco konečně začíná dít.

No to byl poslední úsměv na mé tváři. To, co přišlo po 20minutovém monitoru, bylo strašné. Absolutně nesnesitelné bolesti po 3 minutách a každá byla snad nekonečná. Já tedy nevím, zda byly opravdu po třech, ale tvrdil to chlap, já už nebyla schopná si je sama měřit. Zapadla jsem do sprchy a od té doby už jsou mé vzpomínky trhané. Seděla jsem nahá rozcapená ve sprše a pouštěla si horký proud vody na břicho, který na bolest trošinku pomáhal. Zhruba v tomto momentě jsem ztratila všechen stud, klidně, ať se na mě přijde podívat i vrátný, bylo mi to fakt úplně fuk.

Začala jsem cítit zoufalost, pořád jsem čekala ty silné menstruační bolesti a ono nic. Popsala bych to jako, když vás chytne brutální křeč do lýtka, ale mnohonásobně horší. Cítíte to skrz na skrz celou pánví a nejde si ulevit. Navíc jako bonus máte narvaný míč někde mezi zadkem a pipinou, který chce ven, a cítíte, jak ho svaly drží a nechtějí pustit dolů. Ta bolest na čípek byla snad horší jak ty kontrakce.

Když mi porodní asistentka přišla říci, že musím na monitor, tak se mi chtělo brečet. Nechtěla jsem ze sprchy pryč, ale co se dalo dělat. Tenhle monitor byl mučící proces v podobě 45 minut na porodním křesle. Prvních 20 minut se miminku totiž vůbec nedařilo, takže dalších 25 minut hrůzy. Pamatuji si, jak hypnotizuji displej a sleduji při každé kontrakci, jak roste číslo nad 130 a pak jak klesá a já vím, že brzy bude konec. Do toho poslouchám, ať uvolním svaly, že mám stáhnutý zadek, a že takhle se tedy neotevřu. Tak to pardon, ale jak jinak si mám ulevit v tak přiblblé poloze.

Prosila jsem o něco na bolest žíly, ale prý nic takového neexistuje. Blbost! Když jsem při sepisování porodopisu konzultovala svůj porodní plán s doktorem, tak jsem ptala, zda existuje, něco na bolest do žíly a on odvětil, že ano. No, dostala jsem čípek do zadku, který prý uvolní svalstvo. No nevím, co to bylo za materiál, ale to, co přišlo potom, bylo proti dosavadním bolestem slabý odvar.

Dobelhala jsem se celých dlouhých 50 cm od křesla do vany, a poprosila porodní asistentku, ať napustí vodu. Tenhle moment bych nepřála nikomu, ani nepříteli. Ta voda byla tak horká, že jsem myslela, že se zaživa vařím v pekle. Chvíli jsem tam ležela, bolesti byly trochu „lepší“, ale za pár minut jsem přelezla vanu, flákla sebou na zem a mokrá se plácala jako ryba na suchu, akorát na žíněnce. Muselo se ze mě snad i kouřit, jaké mi bylo nesnesitelné vedro. V tu chvíli jsem myslela, že prostě umřu a začala jsem brečet, sténat a prosit o císaře, mezi těmi bolestmi nebyla vůbec žádná pauza. Brečel i přítel, prý to vypadalo děsivě.

Přišel další monitor a já si říkala, že se zkusím vzchopit. Tak jsem mlčky trpěla v bolestech a nechala si je procházet tělem. Po půl hodině mi bylo sděleno, že bolesti ustoupily, že už nehekám a normálně komunikuji. Tak to jsem myslela, že asistentku prohodím oknem. Já se tu snažím uvolnit a rodit, trpět potichu a pak mi je sděleno, že nemám porodní bolesti. Bylo mi trochu lépe, protože jsem vychladla z té vany a byla pěkně rozvalená u otevřeného okna. Samozřejmě, že to bolelo jako prase, ale aspoň jsem se už nevařila.

Zhruba kolem 1 hodiny ráno, tedy 31 hodin od úplně první kontrakce v kuchyni, přišel doktor a po vnitřním vyšetření mi řekl, že jsem otevřená pořád stejně. V tu chvíli jsem to prostě vzdala. Dva dny bez spánku, posledních 5 hodin nesnesitelných bolestí od prasknutí vody bylo absolutně bez efektu. Rozbrečela jsem se a dostala od doktora na výběr. Oxytocin a epidurál, nebo císařský řez. Já už prostě neměla sílu, tak jsem zvolila císařský řez.

Cítila jsem, že je od začátku vše špatně a měla pocit, že by se to stejně nepohnulo. Přítel dostal za úkol mě přemlouvat, ať zkusím oxytocin, že teď už se to opravdu rozjede. Musel poslouchat, jak císař rizikový, bolestivější a brečel mi u postele, ať to ještě zkusím, že už nebudu chtít další děti nebo, že už je nebudu moct mít. To mu prosím říkala porodní asistentka.

Já už, ale byla rozhodnutá. Jehly do páteře jsem se bála jako čert kříže, jelikož známá takhle ochrnula a představa oxytocinu mě zabíjela. Pamatuji si, že porodní asistentka byla naštvaná, říkala mi, že fyzicky na to mám, ale psychicky jsem to vzdala, a že jsem si vše ve svém porodním plánu hezky namalovala, ale že porod prostě bolí. Kdyby mi řekli, že jsem otevřená jen třeba o mm více, tak trpím dále třeba další dva dny, to se ale nestalo. Vycévkovala mě v kontrakci, což bolelo fakt děsně. Píchla heparin a zabandážovala nohy.

Od této chvíle byly bolesti již v kuse. Jelikož jsem měla být uspaná do celkové anestezie, příprava musela proběhnout na sále při mé bdělosti. Zůstala mi jedna náušnice v uchu a já vím, že jsem se všem ještě moc omlouvala pořád dokola, ale že to strašně bolí. Pořád mi říkali, ať se nehýbu, ale to prostě nešlo a já se jen omlouvala a omlouvala. Odpočítávala jsem vteřiny a čekala na uspání, jako na boží smilování. Pak už si nic nepamatuji…

Probudila jsem se v půl 8 na nadstandardním pokoji. První, co mě překvapilo, bylo to, že jsem necítila žádnou bolest a zároveň jsem cítila strašnou úlevu. Ano, řez trošičku bolel, ale mnohem méně než slepák, před pěti lety. Zhruba 5 hodin po operaci jsem došla téměř sama na toaletu se vyčůrat. Pak už jsem chodila pořád sama. Poté mi dovezli mého broučka, byl krásný! Měl 49 cm a 3050 g. Ale byl to opravdu divný pocit. Najednou vám přivezou dítě, a říkají, že je vaše. To zná určitě každá maminka, která porodí sekcí. Déle trvalo, než jsem to pochopila a sžila se vším.

Bylo mi tak dobře, že léky na bolest mě museli skoro nutit. Vlastně tím, že jsem byla na lepším pokoji, kde byla jen klasická postel, a chyběly zde pomůcky na zvedání, jsem se prostě musela hýbat normálně. Prcka už jsem si nechala na pokoji, i když mi ho chtěli odvézt, abych si odpočinula, ale mně bylo fajn. Nepotřebovala jsem pomoc. První noc jsem jim ho tedy ještě dala na hlídání, abych se trochu vyspala, ale pak už byl pořád se mnou. Rozkojila jsem se prakticky ihned. Druhý den od porodu měl náš chlapák už příbytek na váze, a tak nás třetí den od porodu pustili domů, jelikož i mně se dařilo perfektně.

První dny byly doma psychicky náročné. Zapomněla jsem úplně, jak moc kontrakce bolely a najednou jsem nechápala, proč jsem se rozhodla pro sekci, že jsem to třeba ještě měla zkusit. Vlastně i teď, měsíc po porodu, když píši tento deníček, absolutně nevím, jak moc to bolelo a vše co píšu, je jen z brzkých vzpomínek pár hodin porodu, jak jsem to v té době cítila. Ale myslím, že to tak být mělo, třeba bych se trápila a nakonec by to dopadlo stejně císařským řezem.

Doteď mě císař strašně mrzí a štve mě, že to nešlo přirozeně, ale hlavní je, že jsme oba dva zdraví. Mě to sice asi bude chvíli trvat, než se s tím smířím, ale to je jen v mé hlavě. Hold budu mít vzpomínku na svůj první porod v podobě 16centimetrové jizvy.

Děkuji za přečtení, chtěla jsem jen ukázat, že i když se na porod těšíte a nebojíte se, tak to ještě nemusí znamenat, že vše dopadne podle vašim představ. V mém případě přirozeným porodem.

Držím palce všem budoucím maminkám, a i když pro mě byla sekce bezbolestná, radši bych trpěla v bolestech, ale rodila přirozeně. Takhle to cítím já! Ale tak co, třeba si za pár let vynahradím se sourozencem pro naše chlapečka a za dalších pár let s dalším!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6866
8.8.17 00:50

Chlapeček je nádherný. Taky za měsíc čekáme. Porod si samozřejmě taky představuji podle svého, tak snad to nebude takovy horor jak u vas. :kytka: Hezky denicek :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.8.17 07:31

Taky jsem to měla jako ty, porodu jsem se nebála, těšila se, že konečně poznám, jaký to je…No v kontrakcich jsem si říkala, na co že jsem se to těšila, porod mi taky nepostupoval a tak jsem taky byla ráda, za nabídku císaře…Taky mi to bylo líto s smiřovala se pak s tím a řekla jsem si, že druhé chci přirozeně a teď jsem zase těhotná a moje první myšlenka byla, chci císaře :D…No uvidím, jak to dopadne, budu zvazovat pro a proti, u mě hrají roli i jistě zdravotní problémy, které se teď objevily…Jo a jinak, koukám, že hláška od porodních asistentek TO VAS PRECI NEMUZE BOLET, je takový evergreen, a za to by zasloužily opravdu pár facek!

  • Nahlásit
  • Zmínit
7092
8.8.17 07:54

Gratuluji k miminku a je fajn, ze vse dobre dopadlo. Abych byla uprimna, z denicku na me dychla urputnost, prehnana snaha mit veci pod.kontrolou.To jak popisujes obycejne veci, kdy se ti nic nedelo napr. sedela jsem naha rozcapena ve sprse…je treba pro me zbytecne. Takove tvrde. Nevim, jestli si takhle vybijis zklamani zpetne, mozna, ale jestli z tebe ciselo nastvani, ze „ti to nejde jak sis predstavovala“,tak treba ani od tebe nebyla komunikace na super urovni a ne jen ze strany personalu, jak to od tebe pusobi.Napr.nechapu, proc sis proste nepripustila studnou vodu do vany. Klidne to mohl udelat i tvuj muz, kdyz uz tam byl.Me by stacilo zavrcet horkaaaa a chlap by hned resil. A ze jsem takove momenty u porodu mela. Promin, jestli to zni jako kritika, verim, ze jsi toho plna.Jen se snazim napsat, jak to na me pusobi.No a od porodu uz mas zmenu stylu i zkusenost. Preju at si to v hlave uskladas, pustis to, odpustis si…a pripadny dalsi porod uz je zkusenost, na kterou budes rada vzpominat :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
680
8.8.17 07:55

Mela jsem to velice podobne, sice me na cisare vzali po 18 hodinach kontrakci, ale mimi melo spatne ozvy cely porod. Narozdil od tebe me jeste tedy premluvili na oxytocin a epidrual, ale muzu te uklidnit, ze to bylo naprosto k nicemu :-) stejne jsem skoncila na cisari, akorat o tri hodiny dele a v epiduralu. Ted me to za mesic ceka znovu a jsem zvedava jak to dopadne. Jizva krasne zhojena, tak chci rodit normalne. Bud rada, ze mas zdrave ditko. Jo a ja na to vlastne i rada vzpominam, protoze se ke me veskery personal choval mile a s respektem a pochopenim a o tom to je.

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
8.8.17 08:02

Taky jsem věřila tělu, byla připravená na bolesti, těšila se… CS to nebyl, ale nešlo to bez vyvolávaček, dokonce tří. Zkrátka porod je krom fyziologického zázraku taky něco, co zabíjelo ženy po celou historii. Je nebezpečný a nedá se předem odhadnout, ani není snadné ho zvládat v průběhu. Taky jsem se zlobila na svoje tělo, že to nezvládlo, že jsem to bez pomoci nezvládla já. Ale s tím se člověk smíří. Nebýt medicíny, taky jsem tu nemusela být já nebo syn - to už je ta trocha zklamání snesitelnější. Přejde to a přeji ti (a sobě tedy taky:)), ať už to jde napodruhé jako z příručky od duly;).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
8.8.17 08:26

Promiň, ale přijde mi dost hloupé upřednostnit císaře před epiduralem… Měla jsem to podobně, bolesti asi 15 hodin, moc jsem se neotvirala, jak mi pichli epidural (pichali mi ho na 3×, protože to vždy překazila kontrakce :roll: ) jsem se otevřela o 5cm za hodinu, navíc jsem si odpočinula od těch děsnej bolesti a šlo se tlačit, miminko bylo za chvíli venku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Verun83
8.8.17 08:33

Jestli ses po tolika hodinach neotevrela, myslim, ze by oxytocin nepomohl. Jen znasobil bolesti. Takto to mela znama. 36h bolesti, oxytocin, silene bolesti a nic. Mela to i u druheho porodu, na ktery se pripravovala jeste vic. Hlavne, ze jste oba v poradku.

  • Nahlásit
2433
8.8.17 08:40

Gratuluji k chlapečkovi, je náherný :srdce: :kytka: Myslím, že si byla statečná i tak, když ten porod trval tak dlouho…jak říkáš, nejde to naplánovat…nás to čeká za 7 týdnu zhruba, tak jsem zvědavá :-) Přeju ti krásné chvilky doma s vaším broučkem :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3085
8.8.17 08:43

Tohle je pro mě důkaz, že pozitivní myšlení není všechno. Mrzí mě, že si dneska ženský vyčítají císaře, jakože nezvládly porodit přirozeně. To je taková pitomost. Možná je to tou možností volby ve Vašem případě. Kdyby doktor přišel, vysvětlil a nařídil, jak to bylo dříve, rodičky by nemusely později přemýšlet, co udělaly špatně. Ale tu možnost volby dnes prostě doktoři musí dát, i přesto, že rodička často není kompetentní rozhodovat s chladnou hlavou a se zohledněním všech možných rizik. Nestudovala totiz medicinu a je v bolestech. Zkuste si vyhledat rizika takto dlouhého nepostupujícího porodu a děkujte Bohu, že jste mohla mít císaře a nenechali Vás nebo Vaše dítě umřít nebo mít opravdové psychické následky v případě, že byste přežili. Udělala jste vše, co jste mohla, malinik, aniball, super přístup. Zakažte si věnovat energii tomu, co bylo a co už nemůžete změnit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
8.8.17 08:43

Děkuji za reakce! Chci jen dodat, že na svůj porod vzpomínám neskutečně ráda, i když byl takový, jaký byl a když si člověk uvědomí, že přivede na svět nový život, tak mě přijde, že to vlastně nebolelo vůbec a tak hrozné to nebylo :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3399
8.8.17 08:50

Hlavně že jste oba zdraví, to je nejdůležitější ze všeho.
Taky jsem se na přirozený porod připravovala a nakonec mě čekal akutní císař..i když jsem sama císaře nechtěla. Podruhé bych chtěla rodit normálně, pokud nenastanou komplikace jako v prvním těhotenství.

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
8.8.17 09:08

@anupati Ahoj, děkuji! :) nejsem spisovatel a píši tak, jak jsem to v tu chvíli cítila. I když to zní možná hrubě či tvrdě, tak tak to prostě bylo, nebo já se tak viděla. Možná už tam naštvání bylo, jelikož když člověk chce rodit, ale tělo nespolupracuje, tak je to trochu frustrující.
V té vaně byla voda sice horká, ale ze začátku to trochu uvolnovalo bolestem, ale po pár minutách jsem se prostě přehrála a byl to asi nejhorší moment porodu.
I když to možná působí tak, že jsem naštvaná a vybíjím se zpětně, tak chci říci, že na porod vzpomínám ráda, jen ten závěr me mrzí, ale to už jsem napsala :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16486
8.8.17 09:16

Moc gratuluji ke krasnemu chlapeckovi :kytka:
Pripomela jsem si svuj prvni porod, me sice doma nezacaly kontrakce, ale praskla mi jen trochu voda…ja jsem se bala, tak jsme radsi jeli, porod ale vubec nepostupoval a ja po zavedeni tablet a nejakych 16h na tom byla porad stejne…sekla jsem se na nejakych3-4cm. Dodnes lituji, ze jsem pristoupila na to, aby mi protrhli vodu, ty bolesti byly neskutecne a vubec nic neurychlily… Svijela.jsem se v krecich, presne jak popisujes, mela jsem to do krize… Ja nakonec zvolila epidural, nechapu dodnes, ale nakonec mi urychlil porod…

Kdyz to srovnam s druhym prirozenym porodem je to uplne neco jineho. Nikdy uz bych si nenechala pichnout vodu! A cpat do sebe chemii, protoze to akorat zpusobi bolest a nic se neurychli :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
16486
8.8.17 09:28

@dickys to prece ale nemuze kazda vedet :roll: ze epidural pomuze. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3067
8.8.17 09:48

Text jsem nedočetla vzhledem k jeho délce, ale v první části, jako bych četla o sobě. Taky mi nikdo bolesti nevěřil, monitor je bohužel nezaznamenal a trpěla jsem 33 hodin, než se malej narodil :( Vodu mi taky píchli, protože to nijak nepostupovalo. Jenže po jejím píchnutí se něco podělalo a ozvy malého začaly klesat :( Zastavovali mi kontrakce kvůli císaři a pak je zase popoháněli oxyticinem, protože se to spravilo :zed: Byla jsem pak ještě 5 hodin napojená na monitor a prožívala kontrakce na boku na lehátku, což bych nikomu nepřála, bolelo to strašně :zed: Hlavně, že jsou kluci venku a zdraví :kytka:

Příspěvek upraven 08.08.17 v 09:50

  • Nahlásit
  • Zmínit
657
8.8.17 10:12

Vyčítat si císaře se blbost, důležité je zdraví dítěte a matky. Já mám dva císaře, normálně rodit u mě nebylo možné. Já se tedy přirozeného porodu vždy strašně bála a nakonec jsem ho ani nezažila. Člověk nikdy dopředu neví jak to dopadne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3786
8.8.17 10:22

Jako, „hrozný“ deníček. Hrozný porod, popis těch bolestí. Bohužel realita. Jinak se divím, že každého císař bolí jinak. Mě bolel ještě dobře tři týdny tak, že jsem chodila ohnutá.. Druhý den jsem se tak tak dobelhala, rozhodně bych se nezvládla postarat o miminko, které bylo stejně v inkubátoru.. Jestli je to vedením toho řezu? Nebo tím zašitím? Že to někoho bolí málo, někoho velmi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
45
8.8.17 10:48

Musím vám říct, že tomu všemu rozumím a vnímám to jako vy, protože jsem měla porod v,,bleděmodrém´´
Nic si nevyčítejte. Já jsem z toho byla špatná celý první rok života mého chlapečka a zlomilo se to
až byl větší. Dnes má 4 roky a miluju ho nadevše. I když, jak píšete, kdo rodí císařem, tak si musí tu cestu k lásce najít. Mě přišel dlouho jako,,cizí´´. Prostě ho vytáhli jak králíka z klobouku a pak tady ho máte a nazdar. Jsem ráda, že je to vše už za mnou. Vám přeji hodně sil :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
657
8.8.17 11:30

@belladonna Mě císař bolel první dva dny hodně, první den jsem jen ležela. Kdyby mi někdo řekl, že mám vyskočit z postele první den tak nevím! Šlo to až druhý den. Děti jsem zkrz žloutenku u sebe mít nemohla a byla jsem za to ráda, protože jsem měla co dělat se sebou. Až za pár dní už to bylo o něčem jiném. Ale nevyčítala jsem si to nikdy, že to tak bylo. Můžu být ráda, že vůbec ty dvě zdravé děti mám a že jsem to zvládla!

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.8.17 11:36

Je mi moc líto, že to nešlo přirozenou cestou, ale je důležité že jste oba v pořádku, vemte si, kdyby se vám něco stalo. Prasklá cévka v mozku a je po srandě, známé se to stalo a zůstala postižená. Přiznám se, že jsem se u článku i zasmála, některé ty dovětky jsou skvělé. Sama sem měla z porodu šílený strach na aniballu jsem měla jen 28cm, ale k překvapení většiny personálu jsem rodila jen 3,5h (od prasknutí vody doma v posteli).

Příspěvek upraven 08.08.17 v 11:38

  • Nahlásit
  • Zmínit
426
8.8.17 11:43

Myslím, že výčitky určitě nejsou na místě, stejně jako nechápu negativní reakce na to, že jsi měla o porodu svou představu a snažila se jí držet. Mám celkem podobnou zkušenost, kdy jsem se na svůj porod připravovala (aniball, lněné semínko, maliník, kniha o bezbolestném porodu apod.), snažila se být informovaná a nepociťovala jsem vyloženě strach. Šla jsem tam pozitivně naladěná s představou, že moje tělo přece porodit zvládne a s porodním plánem pro případ, že by nechtěli akceptovat mou představu přirozeného porodu. Rodila jsem patnáct hodin a už po prvních čtyřech jsem žádala o něco na bolest. Rozhodně se za to nestydím, stejně jako za to, že kdyby mi na konci císařský řež nabízeli, nejspíš bych k němu ráda svolila. Představa byla jiná, ale ukrutné křížové bolesti mě dostaly. Myslím, že absolutně nemá smysl zpětně hodnotit co člověk mohl udělat jinak (ač to sama nezřídka taky dělám), protože ta situace se nedá zpětně nasimulovat. Taky už si nedokážu vybavit tu bolest ani psychické rozpoložení a hlavně člověk nikdy nemůže vědět, co by se stalo, kdyby se rozhodl jinak. Já jsem si například nechala na konci porodu píchnout oxytocin, přestože dopředu jsem ho odmítala a i během porodu jsem byla přesvědčená, že v dané situaci nepomůže. Nás malý se narodil „za minutu dvanáct“, mírně přidušený a nikdo už nezjistí, jestli za to mohl oxytocin nebo to, že jsem už na konci neměla sílu a špatně dýchala nebo cokoliv jiného. Prostě jsem během porodu dělala to, co jsem v tu chvíli považovala za nejlepší (např. na konci už jsem odmítla tlačit v pololeže na křesle, což možná synovi zachránilo život). Když už člověk nevěří, že to zvládne, tak nemá cenu lámat věc přes koleno a císař je určitě lepší řešení. Přeju ať vám prcek dělá radost :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
3254
8.8.17 12:07

Hlavní je, že máš zdravé dítě. Myslím, že se nevyplácí upínat se na to, jak si člověk svůj porod vysní. Pak je z toho akorát rozčarovaný a zklamaný. Dnes se způsob a okolnosti porodu podle mého názoru moc prožívají. Já porod brala jako něco, co je prostě nutné, nic jsem si neplánovala, co bylo, bylo. Hlavní je dítě, porod je těžce nedůležitá záležitost, ve které podle mě není třeba se nimrat.
Moc gratuluji, užívej si miminka a neřeš nesmysly. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8100
8.8.17 12:29

To, žes měla císaře, bych si vůbec nevyčítala.
Osobně si myslím, že nabízet oxytocin po tak dlouhé době dost intenzivních bolestí, kdy se člověk vůbec neotvírá, je blbost.
Už tak tvoje dítě nebylo úplně ve 100% pohodě a ten oxytocin by to spíš nevylepšil a míra tvých bolestí byla dost vysoká a to by oxytocin spíš zhoršil.
Když k tomu přičtu tu únavu těla, která musela být velká, tak si myslím, že ten císař byl v tvém případě naprosto správná varianta.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8.8.17 12:32

Nechapu ze si nekdo vycita cisare. kdybych mohla rodim cisarem obe deti. nechapu tu potrebu rodit normalne.co z toho? Bolesti jako prase a znicena zabavni zona.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Liz
2054
8.8.17 12:39

Průběh porodu nemusí být vždy daný psychikou. Já se prvního porodu bála strašně až patologicky a byl naprosto v pohodě. Hodinu od příjezdu dítě na světě. Bolest po trhání osmičky pro mě byla daleko horší. Druhého porodu už jsem se tím pádem nebála a taky byl v pohodě. Myslím, že to má každý jinak, stavba těla, hormony a tak. Stejně jako někdo prozvrací těhotenství a někomu není blbě ani jednou, taky to neni psychikou. Gratuluju ke klučíkovi, císař si nevyčítej, vyčítala bych si spíš, kdybych za každou cenu chtěla rodit klasicky a díťe by se narodilo přidušené a s následky. Což si myslim, že by se v tvém případě mohlo stát. Dopadlo to podle mě super :) užívej :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4072
8.8.17 12:55

Gratuluji ke chlapečkovi :kytka: Císaře si rozhodně nevyčítej, pokud Ti porod nepostupoval, nikde není řečeno, že by se to po Oxytocinu rozjelo. Já rodila 3 dny, malej si prokopnul rybník hned první den, druhý jsem dostala transfuze krve, třetí oxytocin a epidural a stejně jsem se neotvírala vůbec. Kdyby malému už nepadaly ozvy tak rodím asi doteď. Za nabídku císaře jsem byla vděčná, důležité bylo, že bude prcek zdravý a venku a jak se na ten svět dostane bylo poslední co mně v tu chvíli zajímalo. Takže si nic nevyčítej a užívej si miminko :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
663
8.8.17 12:57

Úplně se v tom vidím, az na par odlišnosti. Porod vyvolavany,25hodin kontrakci, nic se nedělo, nakonec akutní CS, porodu sem se vubec nebala, těšila sem se a sem hrozně smutná a zklamaná, ze to dopadlo takhle, vím ze sem o něco přišla a přesně jak pises, bylo těžší se s tim mrnouskem zzit, ja vubec nechapala, kdyz mi ji poprvé dali, ale fakt bych řekla, ze sem byla mnohem driv fit, nez ostatni maminky…jinak gratuluji k miminku :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8689
8.8.17 13:03

@VikiJ Moc gratuluji k synovi! :srdce: Vůbec nic si nevyčítej, časem vzpomínka vybledne a bude tam jen to, že jsi máma :hug: Nemá smysl se v tom babrat a trýznit se tím co mělo jak být. Já mám za sebou tři přirozené porody, bezproblémové, ale na druhý porod vzpomínám nerada, vinou chování dr. a PA a to se mi v podstatě objektivně nic tak příšerného nestalo, dodnes si pamatuju každé slovo i chování personálu…už jsem se ale s tím srovnala a užívám si dětí. Ber to tak, že jsi se v danou chvíli rozhodla správně, nic jsi nepokazila a okolnosti jsou prostě někdy proti nám. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11567
8.8.17 13:22

Ahoj, měla jsem to s dcerou podobně jak popisuješ, šílené bolesti od čtvrtečního rána cca v 5h, kdy jsem jela do porodky a udělali hamiltna, v noci se to rozjelo brutalně a tak jsme jeli po pulnoci..tam se mi vysmáli, že je to teprve začátek (no větší bolest jsem si už nedovedla představit), dali mě samotnou na pokoj, kde jsem celou noc úplně sama „chcípala“ a až ráno kolem 8h mě laskavě přijmuli na přípravu, malá se narodila v pul 12 v poledne, 2 dny jsem nespala, prosila je pak uz o cisare, protoze jsem se neotvirala, epidural hnusnej probehl, krízový bolesti nepresli ani trochu. Horor horor, císaře mi neudelali a nakonec ji ze me rvali klestema, protze uz jsem nemohla,…
do 3 týdnů mě čeká další porod :roll: tentokrát v jine porodnici, verim, ze to snad bude lepsi..ale bojim se tedy už příšerně, předtím jsem se těšila..lepší je asi první porod, když nevíš do čeho jdeš..ale zase na druhou stranu u dalšího víš, co rozhodně nechceš..
Hlavně, že jste oba v pořádku a gratuluji. Neboj časem trochu zapomeneš, nebo zapomeneš, ale u dalšího těhotenství si začneš vzpomínat.. jako já :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
8.8.17 13:35

Njn, představovala sis to hezky, ale skutečnost byla jiná. Ale nic si nevyčítej, ty za nic nemůžeš :think: :nevim: výsledkem je krásný, zdravý chlapec a o to ti snad šlo :mavam:Já jsem rodila při kontrakcích 220, to jsem už málem z té bolesti omdlela. U druhého porodu mi CTG vůbec žádné kontrakce neukázal.

Příspěvek upraven 08.08.17 v 13:38

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
8.8.17 14:13

Už když jsem na začátku četla, jak se těšíš, bylo mi jasné, že tou svojí urputnosti to zazdis. Porod bolí. A bolí hodně. Tvé představy byly zvratné. A ten císař…To už nelze ani komentovat.

  • Upravit
klm
61
8.8.17 14:27

Já jsem měla první porod podobný, dlouhý a nepostupující, bez císaře, bez epidurálu, většinu času s oxytocinem a napojená vleže na monitoru. Nebyl to příjemný zážitek, ale upřímně řečeno si myslím, že bývají mnohem horší porody, s mnoha komplikacemi. Druhý porod nedávno byl rychlý a úplně přirozený, takový, jaký si všichni píšou do porodních plánů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
8.8.17 15:00

@Káťa19
Vědět to samozřejmě nemůže, ale hrnout se do císaře a ani to aspoň nezkusit je kravina. Navíc i kdyby to otevírání nepomohlo, tak se ta sekce může udělat v tom epiduralu a nemusí do CA.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16486
8.8.17 15:12

@Majdina82 to je tak, kdyz dr chvataji a nenechaji prirozene porod plynout :zed: za vetsinu cs muzou doktori :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
1830
8.8.17 15:31

Podle mě mělas porodní bolesti až od toho píchnutí plodovky. Do té doby to bylo takové nic. U prvního jsem měla to samé. Podle mě hrozné bolesti asi 5 hodin, pak praskla plodovka (sama) a to byl teprve mazec. Bolesti po minutě 10 hodin v kuse, z toho jsem se 8 hodin neotvírala ani trochu, pořád na 1 cm :zed:. Prosila jsem o léky od bolesti, o císaře, o cokoliv. Nedali mi nic. Konec mám v mlze, nemohla jsem chodit ani mluvit, manžel mě chvilkama křísil, odpadala jsem ve sprše. Myslela jsem si, že umřu…Při porodu mi ležely 2 sestry na břiše. Po porodu jsem se 2 dny nemohla postavit na nohy.
Taky jsem se porodu nebála. A prostě je to tak, porod bolí.
Ten císař byl možná ukvapený, ale chápu to, vím co to je. Taky bych tehdy na císaře asi kývla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5708
8.8.17 15:43

Dekuji, moc jsem se nasmala popisu toho to, kdyz se člověk neotvira.
Měla jsem to stejne, jen nevím jak me nakonec nějak otevřeli. Od císaře mě oddělili jen, že mi nemohli sundat náušnice, nikdo nevěděl jak a já neměla sílu :lol:
Krásný popis, budu na něj myslet v lednu, kdy mě čeká druhá radostná událost :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
114
8.8.17 16:14

No ja jsem asi divna, ale ja jim malem libala ruce, kdyz mi po prijezdu nabidli císaře, protoze se mi zacala odlucovat placenta či co. V 6 jsem prijela do porodnice, v 8 byla Natynka venku. Bez bolesti, čekání, no prostě paradicka. A vubec me teda nenapadlo mit nejaky vycitky, ze jsem nerodila normálně, vzdyt tohle byla taková paráda, pri představě tohohle co píšete no dejte mi pokoj :lol: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
8.8.17 16:28

Já se docela divím, že ti císaře nabídli. Sestra je tam prosila o císaře, že už nemůže, omdlívala, no nakonec při tlačení zkolabovala a malého tahali kleštěma.

  • Nahlásit
lukas2017
8.8.17 18:39

Gratuluji, malý je nádherný :srdce:

  • Upravit
8.8.17 19:25

Ty sis teda vytrpela :( Malý je hodně krasny :palec: Gratuluji :kytka: at jsi šťastná, spokojena a at ti to trapeni, které si zažila život vynahradi láskou a štěstím. A druhy porod v budoucnu at mas o tisíckrát lepší a s méně bolestmi :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
8.8.17 20:54

Gratuluji ke krásnému chlapečkovi!!! Kamarádka rodila stejně dlouho jako Ty, píchli jí epidurál, nepomohl, za pár hodin znovu + oxytocin. Trpěla dalších x hodin a pak už bylo na císaře pozdě…malého tahali kleštěmi a bohužel z toho má poznamenaný celý život :( Velké vývojové vady, mentální retardace,… miminko a matčiny tělo ví, proč se porod nějak vyvíjí či nevyvíjí.. Buďte zdrávi! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7092
8.8.17 21:04

@VikiJ Pripomina mi to muj prvni porod.Byla jsem predem desne nabuzena, ci jak to nazvat…presnou pozitivni predstavu. A taky nalejvarna na predporodnim kurzu mi dala dost zabrat, co vse si musim ohlidat a nedat se a co by na me mohli v porodnici potencionalne zkouset…Vse jsem chtela zvladnout co nejlepe…a pak to taky nejak neslo aaaaz tak pohodove. A to jeste x homeopatik jako priprava i behem porodu…no nebyt super porodni asistentky, tak jsem taky skoncila na cisari. U druheho porodu uz jsem byla uplne v klidu, pac jsem vedela, ze pokud bude u me vse ok, tak v me porodnici v podstate nemaji proc delat neco mimo muj porodni plan…nechtela jsem zadne speciality, vse uz tam bylo jako samozrejmost.Ne zbytecnou medikaci, nechat dotepat pupecnik, bonding, mereni a vazeni az po dvou hodinach, dite u sebe atd…Super asistentka, doktora jsem videla pri prijmu a po porodu…a to mela mala 4 kila a docela jsen si makla. Jinak tam krome PA za celou dobu nebyl, pohoda, klid…no jako k orgasmickemu porodu to melo daleko, ale fakt prirozeny porod v porodnici.Ale v hlave jsem to mela uplne nekde jinde, nez poprve. Poprve jsem moc tlacila na pilu, asi premotivovana, ci jak to nazvat.To me prislo podobne u tebe.Tak proto jsem psala, ze preji pustit to, poskladat si to v hlave, odpustit si. K cisari jako takovemu nemam co, nezazila jsem.Ale povim ti, ze i ja.jsem poprve koukla na. dceru, kterou jsem teda vytlacila a hlavou mi blesklo neco jako:Ty jo tak to.je ona…a pocitove NIC. Takovy divny…zadne pocity blaha, nekonecne lasky…prichazelo to postupne. U druhe dcery uz to naskocilo mnohem rychleji, snad hned po porodu. Tak preji, at se priste zadari, jak si prejes :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
940
8.8.17 21:11

Take jsem se hroxne tesila na porod. Take jsem vedela ze to bude bolet ale tesila jsem se. Nakonec mi ve 23tt praskla voda a nastalo skoro ctyrmesicni peklo strachu o to jestli moje dite prezije. Tri tydny jsem. vydrzela nerodit a pak se porod rozebehl sam a to pro zmenu hned prekotny, kontrakce po trech minutach a behem chvile otevrena. Nasledoval akutni cisar. Vzdy jsem byla presvedcena ze cisar nechci jedine pokid by to bylo nevyhnutelne. Ve spechu me prevezli na sal a bylo mi vsechno jedno, jen jsem se modlila at moje dite prezije. Prvni co jsem po probuzeni citila byla velka bolest jedine o co jsem se zajimala bylo jestli mala zije. Bolesti jsem mela velke, museli mi hodne rozrezat delohu aby ji dostali bezpecne ven. Ale za par hodin jsem uprosila sestricky ze chci vstat. Bolest me nezajimala, malou jsem videla az druhy den a az po trech mesicich jsme si ji mohli odvezt domu. Bud rada, ze jsi nesla cisar dobre a ze mas zdrave dite. Mohla jsi byt s mimcem hned neres ze jsi mela cisar. Raduj se z miminka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1047
8.8.17 21:23

Když jsem si to četla, tak si říkám jakou jsem měla pohodu, ale taky jsem měla porod uplně jiný než podle představ, tabletka spustila akorát plodovku, bolest jsem ale měla slaboučkou dva dny, pak hamilton ten sice rozjel kontrakce ale bez efektu, v půlce porodu jsem si vynutila oxytocin, protože kontrakce po třech minutách se prostě takovou dobu nedali vydržet načež mi řekli, že to bude po oxytocinu horší, no bylo mi to jedno radši ještě větší bolest s efektem než tohle, plně vám rozumím, měla jsem pocit že se roztrhnu a oni mi řekli, že se neotevírám a jsem stále na stejno jako před hamiltonem. Naštěstí to trvalo pouze 8 hodin a prdolka byla na světě. Jediný s čím jsem se doted nesmířila, a co mě trápí, že porod byl prostě takovej celej umělej, všechno vyvoláváný, žádná přirozená akce, navíc jsem po porodu vyčerpáním usnula, vlastně jsem spala i při kontrakcích, manžel říkal že jsem několikrát zachrupla :-( Myslím, že pro kdejakou ženu to je zklamání takovejdle porod, všichni víme že bolí ale prostě očekáváme že sám přijde, pár hodin protrpíme odrodíme a do náruče nám dají to miminko na které se těšíme a my budem vcelku čilé a tu chvíli si užasně užijeme. Místo toho, se člověk dostane na dno svých sil, konec v nedohlednu a navíc ještě s všelijakými lékařskými dopomocemi. Tím ovšem nechci říct, že bychom jako ženy nějak selhaly, ale v každém z nás je myšlenka dokonalé přírody, a ta to přece musí zařídit, bohužel ne ani přiroda není dokonalá a takové věci se stávájí všude nejen u lidí a bylo tomu tak vždy, jen to tolik nebylo vidět protože lékařská kapacita byla tro jinde :-) takže zklamání a naštvání odhodte a užívejte toho daru, který jste sice nedostala zadarmo, ale stojí za všechno :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
6235
8.8.17 21:42

Jo, porod bolí :nevim: též jsem se na první porod těšila jako ty, představovala si tu stonásobnou MS bolest a vítala ji s každou „kontrakcí“… a když přišla ta opravdová porodní bolest, tak jsem si jen pomyslela TVL to je hukot… :cert: mně ale porod postupoval, takže jsem porodila přirozeně a rychle. Na druhý porod jsem se už vůbec netěšila, navíc byl vyvolávaný, bolel ještě o dost víc a byl o něco rychlejší. Na to zoufalství asi nikdy nezapomenu :mrgreen: V porodním plánu jsem hrdinně odmítla jakékoli tišící prostředky a pak jsem škemrala o císaře :mrgreen: :lol: no a za 10 min byl Kubík na světě. Sladké… druhá doba porodní byla za odměnu :*
Každopádně gratuluju k miminku. Další porod bude nejspíš bolet ještě o kousek víc ;) ale pravděpodobně bude i postupovat. Nenech si příště píchnout vodu takhle brzy… po píchnutí vody se to sice o něco víc rozjede, ale bolí to víc a i pro miminko je to těžší. Je lepší to nechat až tak na těch 7-8cm :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
109
8.8.17 21:45

Ahoj, měla jsem porod stejný s Tebou jak přes kopírák, před 3 měsíci..byl to druhý porod, prvního jsem se bála a malá se narodila na 3 kontrakce na záchodě..na tento druhý jsem se fakt těšila, cvičila jsem a prd:-(..36 hodin děsných bolestí a stále jen 2 cm..pak začaly nakonec malému padat ozvy, navíc byl odhad na 4kg a já prcek 150cm..dodnes to řeším, i pláču..navíc měl malý žloutenku a týden mi ho vozili ze svícení jen na kojení..jestli chceš, koukni na FB do skupinky Cisařovny…

  • Nahlásit
  • Zmínit
6233
8.8.17 22:15

Já tedy nechápu jednu věc - proč jsi nejela do porodnice hned, jak jsi měla pravidelné kontrakce po 5 minutách?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1592
8.8.17 23:54

Musim priznat, ze v mnohem mi to pripomina muj porod, ikdyz… me tekla po kapkach plodova voda, prvnich necelych 24 hodin me nebolelo absolutne nic, ale neotvorala jsem se vubec. Pak zcista jasna lup ho a kontrakce po 5 minutach, spat se nedalo, jen hopsat na mici pomohlo. Tohle trvalo nejakych 10 hodin. A pak jeste dalsich 7 hodin silenych bolesti na boxu. Po epiduralu a oxytocinu byl maly venku do 2 hodin. Epiduralrm jsem si trochu odpocinula, ale bolelo to pak stejne a jeste jsem absolutne nepoznala kontrakce. Pri asi 20 minutovem tlaceni jsem fakt myslela, ze umru. Omlouvam se za roman, ale pri cteni denicku se mi ope vsechno vybavilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35224
9.8.17 07:25

Jsi dobra, ja tohle vydrzela jen 18 hodin a sekci jsem prijala s ulevou. Blues a pocit selhani jsem mela desny. Pak nasledovaly dva planovane cisare a ty byly po psychicke strance uplne v pohode. PA si chtela odskrtnout uspesny porod, urcite si vede statistiku, kasli na ni. Brzy to bude uplne fuk.
Ja mela ctyrdepresi: nemohla jsem prirozene pocit, potize donosit, porodit jsem nezvladla a nakonec ani nakojit :-) Uz je to fuk, vcera pajel nejake odpory na robotovi, co dostal k osmym narozeninam:-)
Mimochodem nikdo me nepresvedci, ze je pro dite prospene nechat se dva dny drtit kontrakcemi.

Příspěvek upraven 09.08.17 v 07:27

  • Nahlásit
  • Zmínit
5349
9.8.17 22:18

Přeji někdy v budoucnu úspěšný léčivý VBAC :hug:
U mně to bohužel také nedopadlo, částečný odtok plodovky, zánět v těle > vyvolávačka > nesnesitelné křeče, přidušené dítě v kontrakci a sekce :-( a ano, taky natrénováné s Aniballem, 36 cm dokonce, těšila jsem se na ten okamžik, až mi malou přiloží na hruď.. Zpětně si taky říkám, jestli jsem to neměla vydržet, byla jsem otevřená na 7 cm, jestli mě doktor nemohl podpořit.. Naštěstí aspoň jsem měla po probuzení malou hned u sebe na nadstandartu, ale ten vztah jsm si k ní hledala déle.
Druhý porod bohužel tedy taky císař, ale už plánovaný, čekala jsem dvojčátka, užila jsem si ho, holky jsem měla hned po došití u sebe :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele