Myslela jsem, že porod nepřežiju. A už máme druhé :-)

Můj porod vůbec nebyl v zimě, byl v létě, vlastně oba byly v teple :D ale že jsem si u prvního myslela, že umřu, tak to mohlo být teplo nebo zima, to mi bylo tak nějak jedno.

Myslela jsem, že porod nepřežiju. A už máme druhé :-)

Můj první porod byl v srpnu, přesně na počátku totálních veder, která následovala do půlky září. Přenášela jsem víc než týden, pět dní po termínu se na mě sesunula skříňka na záchodě. Prvně jsem myslela, že vypadl jar, tak jsem ho chtěla chytat, než mi došlo, že se celá skříňka vyklopila a padala proti mně. Dceru zachránila dlažba a vypínač v úrovni mých ramen, ale mě se skříň převalila mírně přes obličej, na záchodě bohužel není kam moc prchat a dveře se otevírají dovnitř, takže mi ani nikdo nemohl přijít na pomoc. Skříňku jsem nějak odtáhla, dveře otevřela a jeli jsme na plánovanou kontrolu. Tam mi zástupce primáře nabídl vyvolání porodu. Na mojí odpověď, že jsem trochu otřesena, mi řekl, že žádné podlitiny nevidí. Rovnou od něj jsem šla na pohotovost, kde po mě chtěli RTG. To jsem na radu lékařky, která procházela okolo, odmítla a jediné doporučení bylo: dva dny v klidu. To se mi téměř povedlo dodržet, protože voda mi praskla v pátek cca ve dvě v noci. Už večer jsem si říkala, že něco je jinak. Ale alespoň dvě hoďky jsem pospala. Naštěstí!

Na základě všech rad a nervozity jsem si vlezla do horké vany. Cítila jsem něco jako kontrakce, ale člověk pořádně neví, jaké to má vlastně být, tak jsem si napustila hodně horkou vanu a začala si stopovat rozestupy mezi kontrakcemi. Vyšlo mi, že už v podstatě rodím. Manžel několikrát vběhl do koupelny oblečený, já ho zase posílala spát. Pak jsem se začala trochu přehřívat, tak jsem raději vylezla, protože jsem se i bála, že mi nevyspáním a nervozitou ještě mobil vypadne z ruky do vody. Pak jsem chvíli ještě zdržovala na gauči, ale zhruba v šest mě již manžel přemluvil a jeli jsme do porodnice.

Po příjezdu mi porodní asistentka sdělila, že vlastně vůbec nerodím, protože nemám kontrakce, podle lékařky jsem je neprodýchávala, takže jsem je neměla. Kontrakce jsem měla, ale bohužel neúčinné, myslím, že jsem si něco vnitřně zablokovala, moc se mi rodit nechtělo.

No, zkrátím to. Většinu času jsem zvládla jen ležet, jíst nic, pít jen z láhve s pítkem. Porodní asistentka mě přišla zkontrolovat jednou za hodinu. Na můj dotaz, kdy to bude, mě vůbec nepodpořila a řekla, ze asi až zítra. To mě uvedlo na černé myšlenky, že to nemůžu přežít, protože jsem se klepala únavou a vysílením. Epidural mi pomohl na půl hodiny, to jsem se smála jak opilá, ale potom mi nepřišlo, ze by účinkoval. Kolem půl šesté jsem měla pocit, že musím tlačit, porodní asistentka řekla, že mám půl hoďky na porod, než skončí její směna. A tak to dobře dopadlo, stihla jsem porodit v její směně.
Po porodu jsem manželovi řekla, že druhé mít teda nebudeme, že to nemůžu zvládnout.

A mladší Julče už bude 15 měsíců. A můžu Vám říct, že druhý porod byl naprosto skvělý. Dokonce se po něm nemůžu zbavit myšlenky, že je škoda, že byl poslední… :-)

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...