Můj porod s koronavirem

Můj porod celkově vlastně nebyl ani nijak hrozný – pro mě v té chvíli určitě ano, ale když tu čtu jiné, měla jsem ještě štěstí. Hlavně díky koronaviru a v posledních dnech neustálého strachu o nenarozené miminko jsem se z toho ale ještě stále úplně psychicky nevzpamatovala. Vše se stalo ještě hned zkraje epidemie, kdy se toho moc nevědělo, všichni plašili, a podle medií měl člověk skoro pocit, že to chytí a umře...

*

Asi jako většina rodiček jsem se koronaviru bála, ale pořád jsem to brala jako něco vzdáleného. Jezdila jsem jen na nutné nákupy a kontroly, vše dezinfikovala, bydleli jsme na vesnici, takže mezi lidi jsme chodili hodně málo, většinu času trávíme v přírodě… Manžel pracuje jako dojič krav a s lidmi se dostane do kontaktu více jen o svačině.

Všechno začalo zhruba měsíc před termínem porodu – manžel dostal horečku. Samozřejmě jsem začala hned plašit, ale všichni mě měli za blázna. Další den horečka klesla a dva dny měl jen rýmu, od doktorky dostal něco na zahlenění, o koronaviru se neuvažovalo. Pak přišel čtvrtý den a horečka se mu vrátila a lezla k 40 – horečky při chřipce mívá, ale ne tolik. Bohužel ale ten den odpoledne najednou postihla i mě bolest hlavy a začala mi stoupat teplota na 38,5. Neměla jsem horečky 20 let, tak mi začínalo být jasné, že je něco špatně…

Ale stejně jsme pořád doufali, že máme prostě jen extra hroznou virozu s blbým načasováním (že to měl u manžela kolega v práci, jsme zjistili až za další týden). Na testy nás moc vzít nechtěli, protože jsme neměli kašel a nebyli jsme s nikým ze zahraničí ve styku, ale nakonec nás objednali. V té době jsme měli zhruba obden horečky, neustálou slabost a bolest svalů a kloubů, hroznou žízeň, nechutenství. Snažila jsem se kvůli malému něco k jídlu do sebe nacpat, ale šlo to těžko. Po pár minutách na nohou se mi vždy třáslo celé tělo slabostí, nebyli jsme schopný starat se pořádně o pětiletého syna.

Současně s prvními horečkami zesílili poslíčci, pokaždé se mi ulevilo, když zase přešli, a porod tedy zatím nehrozil. Horečky naštěstí u mě nevylézaly nad 38,5 a paralen zabíral, ale stejně jsem se hrozně bála o malého, hlavně když jsem po zvážení zjistila, že jsem zhubla 6 kg. Volala jsem gynekoložce a ta mi domluvila v nemocnici alespoň kontrolu ozev. Při té mi také znovu odebrali stěry, protože ani po týdnu jsme stále neměli výsledky. Ozvy byly v pořádku a večer mi volali z naší okresní nemocnice, že stěry na koronavir jsou pozitivní a že rodit tedy případně musím v hodinu vzdálené krajské nemocnici.

Zhruba po deseti dnech nemoci (14 dní před TP) jsem v noci začala mít kontrakce. Doufala jsem v poslíčky, ale rychle se ustálily na pěti minutách a zesilovaly. Vše začalo telefonáty, v krajské nemocnici už jim ve vyhrazených prostorech pro koronavir jedna rodička rodila, tak chtěli, ať jedu do naší nemocnice, že mě tam musí přijmout, ať to zkusím… v naší nemocnici mi ale do telefonu znovu jasně řekli, že na to nemají prostory a vybavení, že musím do krajské, takže jsme jeli po dalším telefonátu tam. Manžel mě po hlavně pro něj psychicky náročné hodinové jízdě vysadil a odjel, protože dovnitř samozřejmě nemohl. To jsem ještě netušila, že budu zhruba dalších 20 minut čekat venku, než na mě vše připraví. To stání venku na mrazu mi sebralo většinu sil, co mi ještě zbývalo.

No a pak konečně „hurá“ rodit – bohužel porodní cesty byly jiného názoru, otevřená na půl cm, takže několik hodin před námi. PA vymýšlela různé polohy k urychlení, ale neměla jsem na nic sílu, většinu času jsem byla ráda, že můžu ležet na boku a nějak to vydýchávat, nezvládala jsem ani moc komunikovat. Kontrakce stále sílily, ale otevírání nic moc. PA byla se mnou v ochranném obleku chudák ještě 6 hodin. Na bolest jsem dostala injekci, ta ale vše spíše zhoršila.

Když konečně alespoň praskla voda, byla zelená. Většinu doby jsem se hrozně bála, že nebudu mít na konci sílu tlačit a doufala v císaře, ale k tomu se nikdo nechystal. Dostala jsem tři kapačky na posílení. PA mi „tam“ při každé kontrakci sahala, aby tomu pomohla, a to byla ještě lepší bolest než kontrakce samotné, měla jsem chuť kontrakce zapírat :D Ke konci mi povolili entonox – upřímně ani nevím, jestli zabral, asi trošičku jo a po dalších nekonečných minutách začal být nález konečně lepší a strašně se mi ulevilo, když byla povolána doktorka a dětská, že se bude rodit – všichni se museli nejdříve obléct do ochranných obleků, takže to nakonec měli akorát. K mé neskonalé úlevě byla fáze tlačení o hodně kratší než u prvního porodu a syn se chvíli po příchodu doktorky dostal na svět.

Pohled na syna mě ale trochu vyděsil. Byl celý zelený a měl dvakrát omotanou šňůru kolem krku. Věděla jsem, že ozvy byly ještě před chvílí v pořádku a že se trochu hýbe, jednou trošku zakňoural, tak jsem úplně nezpanikařila, ale pocit to byl tedy hrozný. Byla jsem ale ráda, že i přes koronavirové obtíže se rozhodl vylézt o 14 dní dřív, dokud ho šňůra nedusila. Ten pohled jsem měla před sebou ještě dlouho. Hned si ho vzali na připravený box, odsávali mu plodovku z dýchacích cest a on začal konečně pořádně plakat. V rychlosti mi ho ukázali a odvezli na JIP, kde zůstal nakonec pro jistotu týden.

Já jsem zůstala na porodním pokoji, kde byla i postel, a přespala jsem tam. Většinou jsem mohla odpočívat, protože za mnou kromě nutných kontrol nikdo nechodil, kvůli nutnosti obleku. Samozřejmě jsem mohla případně přivolat sestru. Po porodu mi zjistili špatné jaterní testy, ale nikdo nevěděl, jestli díky covidu, nebo těhotenství. Druhý den mi brali krev znovu a nakonec mě to samé ráno pustili, protože nemělo cenu mě jako infekční přesunovat na šestinedělí, když jsem k malýmu, který už byl v té době stabilizovaný, stejně nemohla.

Většinu propouštěcích věcí jsem s doktory a sestrou řešila přes telefon, aby ke mně nemuseli chodit. Na novorozeneckém jsme se domluvili, že mi pošlou alespoň fotky a můžu kdykoliv volat a já vyrazila domů bez dítěte. Ten týden bez něj byl psychicky náročný, ale zase bylo dobré, že jsme se za ten týden já i manžel dostali z nejhoršího. Já měla poslední horečky den před porodem a za ten další týden se mi vrátily síly. Povedlo se mi také s odsávačkou rozjet slušně laktaci. Výhoda bylo také, že nás přešla rýma, a nebyli jsme tudíž už tolik infekční. Syn byl v nemocnici negativní a bála jsem se, že to doma chytí, ale naštěstí nechytil, i když negativní testy jsme celá rodina měli oficiálně až za tři týdny od porodu. Syn rychle vše dohnal, krásně přibírá a doufám že máme komplikace nadlouho vybraný. Ve vsi si vysloužil přezdívku malej Covid :D

Váš příspěvek

Odesílám...
1321
30.7.20 08:25

Tyjo, to je hrozná doba :,( to aby byl člověk rád, že ho nenechají rodit v lese. :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
244
30.7.20 09:30

Suprove jste to zvladla :-) Preji moc stesti a zdravi Vam i cele rodine

  • Nahlásit
  • Zmínit
54
30.7.20 09:32

Jste super, že jste to tak zvládla!! :potlesk: Když se to tak semlelo všechno dohromady. Já bych byla asi strachy bez sebe :oops: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3341
30.7.20 10:40

Malej Covid :lol: Jinak pekny denicek, uplne si to sileni kolem dokazu predstavit.. Taky jsem nedavno rodila v korona hysterii, a to jsem ji ani nemela :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
926
30.7.20 12:12

Ať se má Covídek čile k světu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1636
30.7.20 12:53

Při přečtení názvu deníčku ráno jsem očekávala, že to bude něco ve smyslu „porod za časů korony, aneb rodila jsem a manžela mi nechtěli pustit k porodu“. Netušila jsem vůbec, že to opravdu bude o porodu rodičky, která měla pozitivní test na covid, a to o víc na mne deníček zapůsobil. Ačkoli popisované události a okolnosti byly dost děsivé, oceňuji přesto pozitivní vyznění, zejména teď v období, kdy jsou na „covid téma“ publikovány hlavně informace z ranku černé kroniky. Opravdu moc gratuluji k zdárnému porodu a hlavně zdravému děťátku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1943
30.7.20 13:25

Hani, gratuluji k malemu, moc hezky napsany denicek. Vsak vis, xo se rika, co te nezabije, to te posili :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
358
30.7.20 13:28

Jste velmi statečná. :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
89839
30.7.20 14:27

Gratuluji k miminku, pěkně napsané :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5513
30.7.20 16:04

Moc gratuluji k malemu Covidkovi:) Zvladla jste to vyborne!
Ty testy jiz mate v poradku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
10204
30.7.20 16:42

Hodně štěstí, ať jste v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
652
30.7.20 17:23

Tyjo ty si neumrela na koronavirus? Zazrak, šup s tím do televize :lol: jinak přeji samé zdraví :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9785
30.7.20 18:38

Diky vsem ;)

@jannina1 jojo uz je to OK :)

@Sue2008 ta dostupnost pece byla nejhorsi a to na tom byli stejne i vsechny rodicky, co byli jen v karantene. I pak doma sem se bala, aby jsme nahodou nemuseli s detmi k doktoru.

  • Nahlásit
  • Zmínit
272
30.7.20 20:26

Ty blážko, tak to je deníček s velkým D. Já bych asi skončila na psychiatrii, jsi dobrá, žes zachovala chladnou hlavu!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1642
30.7.20 21:07

Hani, byly jsme spolu pred cca 2 lety ve skupine snazilek. Jsem stastna, ze se vam miminko nakonec povedlo. A moc me mrzi, ze Te potkaly takove trable.. Preku Tobe i miminku uz jen a jen vse dobre :srdce:

Příspěvek upraven 30.07.20 v 21:07

  • Nahlásit
  • Zmínit
855
30.7.20 22:33

Ja ani nemam slov 8o.
Kloucek bude urcite v zivote velkej klikar :D :palec:
Preji hodne zdravi ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1816
30.7.20 22:35

Tak to je masakr! Fakt tě nechali bez mimča týden? Co je to za pitomost? Protilátky se získávají s MM, takže by od tebe nemohl virus chytit. Navíc přenos z matky na dítě není vůbec prokázaný. Asi ses s tím nesnažila nic dělat, že? Já bych teda byla nekompromisní, podepsala reverz a šla domů s dítětem. Dítě je tvoje a NIKDO nemá právo ti jej brát, hlavně při takové pitomosti chřipce se rovnajíce jako je nějakej COVID. Nicméně gratuluji k tomu překonání, muselo to být děsné! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4880
30.7.20 22:57

@jasna.s :roll: :roll:… Nekompromisní a pak by se něco stalo a vyčítala by sis to do konce života…na druhou stranu píše, že ji bylo fakt zle, potřebovala se sama dát dohromady, aby péči o mimčo zvládla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3838
31.7.20 07:25

Přeji malému hodně štěstí a zdraví do zivota :srdce:

Ja už jsem na celý covud alergická, už to nemůžu ani slyšet. Ať je ještě dlouho léto a pěkně, protože na podzim se bude zase vysilovat :-(

  • Nahlásit
  • Zmínit
3267
31.7.20 07:36

Klobouk dolů :kytka: Muselo to být dost náročné na psychiku, ale zvládli jste to teda parádně :* Teď už bude jen líp. Spoustu krásných dní tobě i Covídkovi :hug: :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
9785
31.7.20 07:43

@jasna.s dite melo dychaci problemy, takze jsem byla rada ze je pod kontrolou. Zvlast kdyz doma by mi ho jen tak nekdo nezkontroloval, kdyz jsme byli v karantene. Ke konci ho zase ozarovali jeste kvuli zloutence. Uz toho bylo tolik, ze bych si fakt nelajzla jeste neco podcenit a riskovat jeho zdravi, bala sem se o nej silene. Snad protilatky pak ziskal i doma. Jo a prenos z matky na dite po porodu prokazany v Anglii byl.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12987
31.7.20 09:48

Je mi z toho blbě, takto zk-rvit porod a dalsi peci o mimino. Je mi to opravdu moc lito. :,( kreeteni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
23
31.7.20 11:03

Taky jsem čekala deníček v období korony a ty jsi dala laťku ještě výš. Myslím, že jsi to s manželem a i celým oddělením nemocnice zvládla skvěle. Je super, že jsi se doma i bez miminka rozkojila. Tleskám ti a na negativní komentáře neber ohled. Udělala jsi vše nejlépe jak jen to šlo. Deníček byl moc hezky napsaný a čtivý. A ještě bych měla dotaz trochu mimo mísu…kde manželův kolega k nemoci přišel? Pochlubil se vám?

  • Nahlásit
  • Zmínit
9785
31.7.20 11:11

@aurum Diky. My jsme se behem tydne tenkrat stali nejpromorenejsim okresem, takze nebylo tak tezke to chytit. Nejspis z kontaktu z dalsi osobou co byla v zahranici.

Příspěvek upraven 31.07.20 v 11:17

  • Nahlásit
  • Zmínit
317
31.7.20 11:48

@Hanka_S_V a co váš pětiletý? Jaký byl průběh u dítěte? Jestli se mohu zeptat… každopádně mazec porod, věřím, že vše už má prdolka za sebou a ted už vás čekají jen ty nejkrásnější vzpomínky :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1630
31.7.20 13:03

Jsi skvělá že to dokážeš brát takhle v nadhledem a pozitivně :kytka: Přeju vám všem už jen dobré a ať se má prcek čile k světu! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9785
31.7.20 15:24

@Nikbrů ten byl naštěstí bez příznaků. Kdyby neměl pozitivní test, tak ani nevíme že to má :) A mamku u které byl přes den, když nám bylo nejhůř naštěstí nenakazil.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21164
31.7.20 15:34

@jasna.s už je prokázaný přenos, bylo to nedávno všude, tuším ve Francii se narodilo dítě, nakazilo se přes placentu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
317
31.7.20 15:40

@Hanka_S_V :pray: :pray: :pray: t :srdce: Tak naštěstí. Děkuji mockrát za odpověď. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
13431
31.7.20 19:50

@Hanka_S_V
Hani, jeste jednou gratuluji k malemu :kytka: jsi uzasna, jak jsi to vsechno zvladla :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3463
4.8.20 14:15

Hani, zas mám husí kůži. Ale zvládlas to na jedničku a díky za tvůj nadhled. Vše dopadlo dobře a to je to nedůležitější. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2
6.8.20 09:59

Teeeda klobouk dolů před tím, jak jste to zvládli, muselo to být opravdu náročné - myslím pro všechny. Vidím to i z té druhé strany zdr. personálu a těch x hodin strávených v neprodyšném obleku, v době kdy ještě nebylo tolik informací, pomůcek a všichni jsme se tolik báli…
Malému Kovídkovi přeji krásný život.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele