Můj příběh: Diagnóza „sterilita“

Zatím nevím, jestli tenhle příběh bude mít dobrý konec. Vlastně teď zrovna ani nevím, jestli ještě ten konec může být úplně dobrý. Zkusím vám ho začít vyprávět, a když mi budete držet palce, třeba mi to přinese štěstí. Nebo se aspoň já budu cítit trochu líp.

Můj příběh: Diagnóza „sterilita“

Kde začít? Vybavuje se mi horký letní den, kdy jsem se těšila na oslavu narozenin. Vstala jsem s tou nejlepší náladou, vyrazila do práce v rozevlátých červených šatech a od rána se těšila na kamarády, pořádnou party jako za studií. Poslední roky jsem svoje narozeninové oslavy dost zanedbávala. Konečně se mi ale všechno dařilo, měla jsem super chlapa, pohodu v práci, zařizujeme byt snů, žádné problémy na obzoru. A to je u mě co říct. Už od dětství jsem si pořád říkala, že musím vydržet, všechno přežít, makat na sobě, a pak to přijde, pak se mi to všechno vynahradí a já budu mít všechno, co jsem kdy chtěla. Ten den jsem to tak měla.

A potom zazvonil telefon. „…leží v nemocnici, měl mozkovou příhodu. Je nám to moc líto, musí to být šok, nebyl ještě tak starý. Přijeďte do nemocnice, obvolejte členy rodiny, ať se můžete rozloučit. A mezitím promyslete, jestli můžeme odpojit od přístrojů, máme čekatele v pořadníku na ledviny, mohly by mu zachránit život.“ Můj barevný letní den se zhroutil jako domeček z karet. Pak už si jenom pamatuju, jak stojíme nad nemocničním lůžkem, držíme se za ruce. Je bledý a ruce má úplně ledové. Vypadá, jako že jenom spí, když nevnímám pípající přístroje a děsivě vypadající hadičky. Dáváme souhlas s odpojením. Na svoje tyhle svoje narozeniny nikdy nezapomenu a už je nikdy neoslavím.

Večer si s manželem pláčeme v náručí a vzpomínáme. Proč nám zrovna tenhle člen rodiny musel odejít, proč tak brzy. A pak přichází s návrhem, že když nám teď zůstalo v srdcích takové prázdné místo, měli bychom ho zaplnit. Vždycky jsme přece chtěli dítě a už nám přece nic nebrání. Škoda, že se ho nedočkal, moc by si to přál. Souhlasím nadšeně, o dítěti už jsem nějakou dobu přemýšlela. A taky jsem hrozně ráda, že mám manžela, který s tím přišel sám a rodinu si přeje. Nedopadnu jako kamarádky, které v pětatřiceti musí prosit u chlapů, kteří se pořád cítí moc mladí a free. Tak jsem přece jen narozeninový dárek dostala.

Plynou měsíce. Je potřeba tomu dát přece čas, srovnat cyklus po antikoncepci, a kdo říká, že se to povede napoprvé, že. Nejsem žádná vystresovaná snažilka, abych si měřila den co den teplotu a manžela nutila k sexu podle počuraného papírku. Máme se rádi, jsme zdraví, staří ještě taky ne, tak co by bylo za problém.

Po půl roce mám šuplík plný ovulačních testů a kyseliny listové, večery trávím pročítáním rad, jak tu ovulaci sakra prokazatelně změřit. Každou menstruaci poctivě obrečím. Proč to nejde? Proč zrovna nám, když všude kolem všichni těhotní na první pokus, případně dřív, než chtěli? Ne, nepomáhá se snažit na to nemyslet ani odjet na dovolenou. Ani dělat po sexu svíčku, ani nakupovat vložky do zásoby.

Po roce nezbývá než si přiznat, že někde bude problém. Zas tak mladá nejsem, je mi jasné, že je na místě návštěva lékařky. Čekám na preventivní prohlídku, sdělovat tenhle důvod objednání po telefonu se mi nechce. Po podrobném výslechu zahrnujícím detaily o průběhu mého cyklu i oblíbenost sexuálních poloh odcházím s lékařskou zprávu s diagnózou sterilita a štosem receptů. Zkusíme to nejdřív řešit společně a když to nebude mít výsledek, pošle nás do centra asistované reprodukce. Nemám se bát, to dneska řeší každý druhý.

Sterilita. Zní mi to jako z hororu. Honí se mi hlavou všechno možné, příběhy o nešťastných párech podstupujících umělé oplodnění, rozpadlých vztazích a nešťastných životech bez dětí. Co když se nám to nepodaří? Jak budeme žít bez dětí navždycky? Zůstal by se mnou manžel? A mohla já bych zůstat s ním, když vím, jak si děti vždycky přál? Poprvé po dlouhých letech jsem přes slzy neviděla na cestu. Budoucnost mi už nepřipadala vůbec veselá a vůbec jsem nevěděla, jak si to všechno srovnat v hlavě. Teď už se to zdá tak dávno…a přitom jsem vlastně zase zpátky na začátku.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3499
7.6.21 07:43

Ahoj, prosím tě, kdo ti to zemřel v den tvých narozenin?…nebo jsem to přehlédla? vůbec jsem nenašla, který člen rodiny to byl… - tvůj tatínek, nebo tchán?? :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4344
7.6.21 09:36

@Gerberka taky jsem jezdila nahoru a dolu a hledala to a nenašla :nevim:

Každopádně držím palce, ať vše vyjde :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2023
7.6.21 10:43

Diagnóza zní děsivě, ale třeba ta cesta nakonec díky asistované reprodukci tak děsivá nebude. Držím palce, ne raději pěsti ;).

  • Zmínit
  • Nahlásit
2023
7.6.21 10:45

Diagnóza zní děsivě, ale třeba ta cesta nakonec díky asistované reprodukci tak děsivá nebude. Držím palce, ne raději pěsti ;).

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 13:54

Držím palce, tuto diagnózu jsem taky měla, a nyní čekám druhé dítě. Bude to chtít asi kolečko po doktorech nebo léčitelích, ale stojí to za to.

  • Nahlásit
9448
7.6.21 15:32

@Verurizeckova Podle mě to nepíše schválně :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
9448
7.6.21 15:33

Smutný narozeniny, miminko vám moc přeju!

  • Zmínit
  • Nahlásit
1503
7.6.21 22:34

Normálně deníčky nekomentuju. Ale tady musím.. Protože - ten sloh! :palec: To se čte tak krásně (ač obsah je neveselý, zvláštní, smutný…). Díky, pro oči jedna báseň. :srdce:

Je mi líto vaší ztráty, a držím palce, ať s manželem dojdete k vysněnému cíli. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 23:22

Zakladatelko držím palce. Miminko si cestu najde. :hug: :srdce:

Moje narozeniny jsou snad prokleté. Dva roky po sobě nás právě na ně s manželem opustili dva blízcí. Asi proto, abychom na ně nikdy nezapomněli. :think:

  • Nahlásit
Anonymní
8.6.21 10:35

Zakladatelka

@Gerberka
@Verurizeckova
Ahoj, o koho se jednalo jsem záměrně nakonec vynechala, není to důležité a nechtěla bych, aby nás v příběhu někdo poznal, ještě to bude dál velmi osobní. Prostě moc moc blízký člověk, na kterého budu vždycky vzpomínat, a který nám dodnes chybí.

Mám rozepsané pokračování, dílů bude několik, bohužel stále bez toho dobrého konce…začátek je skoro čtyři roky starý. O tom, co se mi za celou tu dobu odehrává v hlavě, moc s nikým mluvit nemůžu. Proto jsem se dala do psaní, mám nějak potřebu to všechno sdělit světu.

@VeruMar
Díky za pochvalu, to ani záměr nebyl :) jestli se to někomu ještě dobře čte, tak aspoň k něčemu je to dobré…taky vedle dalších deníčků tady k tomu, aby další s podobnými příběhy věděli, že v tom nejsou sami.

  • Nahlásit
2009
8.6.21 19:22

Chtěla bych si číst i pokračování, jen nevím jak to tu pak najdu? :(

Upřímnou soustrast, není to jednoduché, ale vše se děje z nějakého důvodu. Moje prababička mi kdysi říkala krásnou větu, že všechno končí krásně a jestli to ještě není krásný, tak to není konec. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
171
9.6.21 15:07

Držím palce :srdce:
Každopádně se divím, že po půl roce snažení hned na první kontrole přišli s diagnózou sterilita?
Nejsem lékař, takže tomu nerozumím, ale měla jsem za to, že člověk musí marně snažit tedy mnohem déle a absolvovat nejedno vyšetření.. My se snažili dva roky, stres z dálkového studia při zaměstnání, štítná žláza, vše mělo vliv na neúspěch.. Po skončení školy jsem ještě absolvovala hodně různých alternativních možností (celostní medicína, duševní hygiena, strava, byliny).. Až se nakonec povedlo. Ty dva roky byly nekonečné…
Věřím na šťastné konce a pevně věřím, že i tento příběh jej bude mít. I kdyby měla zasáhnout asistovaná reprodukce :srdce: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
LvE
333
10.6.21 20:49

PŘEJU jen to dobré :kytka: hodně trpělivosti a síly :srdce: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
122
11.6.21 00:38

No, tak v tvém pripade

Bych se tě diagnózy tolik nedesila. Dle nadpisu jsem myslela, že se jedná o něco definitivního. Nicméně když řekneš, že se nedaří a oni tě pošlou nekam na vyšetření, tak se na zadanku nějaká diagnóza napsat musí…

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.6.21 20:17

@BaruTeri
Tahle diagnóza se píše, když člověk přijde k doktorovi s tím, že se nedaří otěhotnět, aspoň u mě to tak bylo. Neznamená to samozřejmě sterilitu definitivní, ale důvod k léčbě neplodnosti.

  • Nahlásit
171
14.6.21 06:47

Děkuji za vysvětlení. Já se s touto diagnózou nesetkala, ačkoli se nám také nedařilo otěhotnět.. A to delší čas.
Takže jsem měla za to, že sterilita značí skutečný problém s neplodností, téměř definitivní (vím, že není nic stoprocentní. Znám případy, kdy lékaři matce sdělili, že už děti mít nebude a povedlo se.).
Zní to celkem děsivě. Ještěže jsem se s tímto hrozivým termínem nemusela potýkat, už to samotné slovo by snad ještě víc zkomplikovalo moje otěhotnění 8o 8o 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit