Můj příběh o cestě za dvěma čárkami 2

V prosinci minulého roku jsem navštívila gynekologii v domnění, že pět měsíců čekání je dostatečně dlouhá doba na to, aby mi alespoň odebrali krev a zjistili, zda rovnováha hormonů, či běžné testy jsou v normě. Ovšem lékařka měla jiný názor a poslala mě domů s větou - přijďte až dostanete menstruaci, pak uděláme odběry. V ten moment jsem věděla, že musím udělat nějakou změnu.

Zkoušela jsem celých těch pět měsíců brát vitamíny, pít bylinkové čaje, cvičit… Jelikož nic z toho menstruaci nepřivolalo zpět, domluvila jsem si schůzku na klinice reprodukční medicíny. Na leden 2025. Rok snažení o miminko neúspěšně za námi, takže na klinice byli velmi ochotní nám pomoct. Termín jsme dostali hned na začátku ledna a já tak vkročila do nového roku s pocitem, že teď se vše změní.

Lékařka na klinice, ač nemluví úplně nejlépe česky, byla milá, zajímala se, naordinovala mi na 14 dní Norethisteron a Etrusil, následně ultrazvuk a mezitím odběr krve. Těch čtrnáct dní bylo peklo. První týden jsem cítila jen lehkou únavu a začínala jsem trošičku upadat do deprese. Chtělo se mi hodně brečet, ale kvůli manželovi jsem vše skrývala. Druhý týden, jsem skoro celý prospala. Šla jsem do práce, přišla domů a jen spala a spala. Deprese neustávaly. Myšlenky, které se mi honily hlavou byly vážně temné. Pořád jsem se obviňovala, přemítala co jsem kdy mohla udělat jinak. Nikdy jsem nestřídala partnery, nepila jsem, nekouřila. A kromě té zpropadené antikoncepce neužívala ani žádné léky, žádné vážné nemoci. Braní léku bylo za námi a já dostala po půl roce první menstruaci. Odběr krve i následný ultrazvuk neobjevili nic neobvyklého. Takže nám paní doktorka dala Ovitrelle a zelenou abychom se s manželem pokusili o miminko. Celý nadšení jsme se pustili do snažení.

Ta čárka na testu… nedokážete si představit ten pocit. Nechtěla jsem věřit, že to šlo tak snadno. Věděla jsem, že si raději počkám ještě dva dny jestli dostanu menstruaci nebo ne, ale přesto ta malá naděje… Bohužel jsem jeden z těch případů, kdy Ovitrelle zůstane v těle i 14 dní po aplikaci. Nikdo mi neřekl, že 10 dní je běžné, nikdo mi nevysvětlil co přesně Ovitrelle dělá. A nejspíš si teď spousta z vás řekne, že jsem pěkně hloupá, bohužel prostě věřím tomu procesu, věřím tomu, že doktoři jsou tu od toho aby vás informovali. Já jsem nestudovala roky na to abych mohla léčit lidi. Každopádně, překonali jsme tuhle fázi a další měsíc se pustili do stejného procesu, jen bez Norethisteronu. A taky bez mojí gynekoložky. Snažila jsem se totiž vysvětlit na gynekologii, že jsem dostala menstruaci, ale jsem vedená na klinice a sestřička mě odmítla vůbec přepojit na paní doktorku. Dokonce se mi vysmála. A celkově mě její přístup po telefonu dost rozhodil. Neváhala jsem ani minutu, zavěsila jsem a začala hledat lepší přístup.

Mezitím vyšetření absolvoval i manžel, který neprošel úplně na výbornou, ale nic nenasvědčovalo tomu, že bychom to nemohli dokázat přirozeně. Každý měsíc mě tedy čekala návštěva kliniky desátý den cyklu, Etruzil a Ovitrelle. Jedinou zmínkou od lékařky byla nízká sliznice dělohy a ne tak úplně velký folikul. Dohodli jsme se s paní doktorkou, že tomu dáme 6 měsíců. Pak se začneme bavit o IVF. Pro někoho, kdo o IVF slyšel jen povrchně je to nepředstavitelné, co vše to obsahuje, jak moc silná žena musí být aby to ustála. Jaké úsilí do toho oba musí vložit. Čas a emoce, fyzické síly, jednota páru, pochopení. To všechno je potřeba aby to mohlo fungovat.

Období čekání, zkoušení, chození na kliniku jsem se snažila hledat informace a zjišťovat jak pomoci tomu abychom uspěli. Jelikož se paní doktorka jednou vyjádřila, že i když nemám vše potřebné na PCOS mohla bych spadat pod PCO zkoušela jsem si vyhledat informace i o tomto syndromu. PCOS dle výsledků nemám, PCO se dle odborníků dá poznat ultrazvukem, který je ale u mě normální. Avšak některé vedlejší symptomy PCOS by se u mě našly. Změnila jsem tedy stravu, což mi alespoň pomohlo v tom, abych nebyla tak nafouknutá, unavená. Pohybu mám také dostatek, vitamíny beru pravidelně. Přeci není možné abych nedokázala otěhotnět přirozeně, pokud není žádný problém!

V květnu mi doporučili udělat imunologické vyšetření na anti spermie, anti zonu pelucidu a anti ovarialni. Modlila jsem se aby se nic z toho nepotvrdilo, protože kdo chce být alergický na manželovi spermie nebo zánět vaječníků? Nakonec jsem získala hraničně pozitivní protilátky na zonu pelucidu. Vysvětlení bylo velmi stručné - vaše vajíčko má tak tlustý obal, že přes něj spermie nejsou schopné proniknout. Budeme muset nejspíš přejít k IVF s tím, že prvně zopakujeme za osm týdnů test abychom prokázali, že to je stav trvalý ne jen nějaký výkyv.

Osm týdnů čekání. Zase. Pro mě to znamenalo další ztrátu času. Nikdy bych neřekla, že ty hodiny uvnitř mé hlavy budou bít tak hlasitě. A abych jen tak neseděla a neutápěla se v myšlenkách zařídili mi vyšetření průchodnosti vejcovodů. Měla jsem si vyšetření naplánovat mimo kliniku, v jiném městě, opět jsem se nedozvěděla moc informací o tom, jak vyšetření probíhá, zda musím mít doprovod, co je třeba. Tentokrát jsem se už ozvala a snažila se s lékařkou mluvit, ta však otevřela dveře a v procesu odcházení mi jen vložila papír se jménem lékaře do rukou a řekla, že vše mám domluvit s ním. Naštěstí jsem měla zjištěno, že klinika toto vyšetření dělá, ovšem za poplatek, pořád to pro mě bylo však lepší, než se dostávat bez auta do dalšího města. Netušila jsem však, že moje tělo opět přeruší dodávky a rozhodne se červenec úplně s menstruací vynechat. Představa Norethisteronu mě děsila, nebudu lhát, ale nakonec jsem dostala Utrogestan, který mi sice nezpůsoboval žádné deprese a únavu zato jsem se nemohla dotknout vlastních prsou a ty šílené křeče týden před menstruací byly hrozné. Ale alespoň jsem mohla jít na to vyšetření.

Které jak se ukázalo bylo bez nálezu. Levý i pravý průchozí. Čekalo se tedy jen na výsledky potvrzující zonu pelucidu a další ultrazvuk v období ovulace. A také období dovolených. To přineslo změnu nejen v našem režimu, ale hlavně změnu v lékařském týmu na klinice. A já si tak mohla vyzkoušet jaké to je mít toho správného doktora na své straně, mít trochu víc podpory a víry.