Můj přirozený porod 1.díl

Moje těhotenství bylo vymodlené a předcházely mu tři bolestné roky a šest nezdarů IVF, až jsem na Vánoce 2019 zázrakem otěhotněla přirozeně. Asi jsem už měla plné zuby medicínského přístupu, a proto jsem si nepřála nic jiného než přirozený porod bez chemie s pomocí duly a manžela, a i když byl úplně jiný, než jsem čekala, neměnila bych. Toto je první díl ze dvou.

*

Byl čtvrtek 27.8.2020, jela jsem na pravidelnou kontrolu do porodnice do Vyškova. Zrovna jsem končila 38.týden. Pár dní zpět jsem byla na kontrole v centru prenatální diagnostiky a vše bylo údajně v pořádku. I všechny testy z minulosti, včetně pravidelných kontrol na imunologii a hematologii a genetické testy malého z 13.tt byly ukázkové. Kdybych celé těhotenství nezvracela, neměla bych si vůbec na co stěžovat. Věřila jsem ale, že když to pořád a všem říkám, že zvracím, a všichni jen vždy pokrčí rameny, patřím prostě k těm málo ženám, co to tak zkrátka mají.

Při konzultaci s mladým šikovným doktorem to zmiňuji tedy už jen ze zvyku. On však reaguje jinak, vůbec se mu to nelíbí, zkoumá průkazku a moje přibírání, tedy respektive spíš hubnutí, čtyři kila dole za poslední tři týdny, a navrhuje jaterní testy.

Výsledky jsou za hodinu, chce mluvit i s manželem a oznamuje nám vážnou diagnózu: selhání jater (hepatopatie v těhotenství) a závažný rozvrat organismu vlivem zvracení a hrozící srdeční zástavu u mě a nebezpečí úmrtí plodu.

Zůstávám tedy v porodnici, respektive na gynekologii, kde třikrát denně chodím na monitory, neustále mi kapou kapačky a polykám léky. No aspoň, že je volný nadstandard a mám krásný pokoj s vlastním zázemím, TV, WC i sprchou a jako správná „vipka“ mám i neomezené návštěvy i vycházky. Jsem vděčná, protože být tam sama bez manžela nebo možnosti se jít projít asi bych se zbláznila.

Vše se každý den lepší, malý prospívá. Uběhne týden.

Je středa 2.9.2020 a mě od rána bolí břicho, na monitorech aktivita, ale při vyšetření jsem sotva na prst, takže prý mám času dost. Ranní váhový odhad je 2 800 g. Odpoledne přijíždí manžel a já už si tak trošku skuhrám při bolesti jak silná menstruace, kterou nerozehnala ani sprcha a nepovolila ani po napářce.

Rozhodujeme se jít projít. Něco po třetí vyrážíme do zahrady a do bufetu, protože má muž hlad. Nedojdeme tam.

V 15:47 mi praská v nemocniční zahradě voda, je hnusně zakalená, zkažená do žlutohnědé barvy, vracíme se zpět. Volám své dule, že je to tady. Má to dvě hodiny, ale je nachystaná, celý den jsme byly v kontaktu.

Je 16 hodin s já zvoním na porodní sál, pouští nás dál. Ostatně mě už znají. Jsem tam jak doma :D Nikdo zrovna nerodí, tak jdu na nadstandardní box s vanou, porodní postelí a vlastním WC a sprchou.

Natáčí mi monitor a já už se netajím tím, že to bolí.

V 16:30 mi dělají vyšetření a jsem na prst až dva. Navrhují mi klistýr, zkusit se jím prohřát a pak vyprázdnit. Proběhne to a trochu to pomůže, nějakou dobu i po zůstávám na WC, kde je krásná tma (lépe se vyplavují a tvoří hormony). Manžel mě hladí, je u mě při každé vlně.

Posílám ho na gyndu na svůj pokoj pro župan a nějaké věci a já na radu PA jdu do sprchy. Bolí to hrozně a hlavně vlny (kontrakce) chodí strašně často, tak co minutu. Nedají mi odpočinout. Ve sprše je fajn, ale jak je nevětraná, začíná mi být mdlo a jdu ven. Manžel mě otírá a pomáhá do županu.

Moje hrdinství „nic nechci“ se mění na „proboha dejte mi něco, cokoliv“ protože představa tak dalších desíti hodin těchto bolestí, jak je u prvorodičky běžné, než se někam pohne, je děsivá. PA mi říká, že klidně mi něco dají, ale ne teď, že musím vydržet, teď jedině ta horká voda. Klekám si u postele a už každou kontrakci křičím. Manžel mi začíná napouštět vanu a kolem 17. h do ní někdy mezi vlnami rychle skáču.

Polévám se vodou a ulevuje mi to, ale i tak to bolí hrozně. Začínám škemrat u manžela, že chci císaře. Ať zavolá primáře, ředitele, klidně všechny svaté :D a mě uspí, celou a vzbudí potom, po všem, protože jestli tohle je jenom začátek, úvod do problematiky, tak to nemůžu zvládnout. Umřu na bolest, nedávám to už teď na začátku, co bude, až to začne sílit? Za kdoví kolik hodin?

Kdybych jen věděla, jak daleko jsem od pravdy s tím začátkem porodu.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
683
15.9.20 11:07

Ty jo, už? Toto tak strašně uteklo…tak snad jste oba v pořádku :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
508
15.9.20 11:12

@missy-m Už, hrozně to uteklo :) Kubík bude mít zítra dva týdny a je to zlatíčko :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
2623
15.9.20 11:39

Tipuju že bude do pár minut venku. U mě vždy, když byly bolesti tak nesnesitelné, že jsem začala prosit o něco na bolest, tak už bylo pozdě… U obou pak do půl hodiny byl porod hotový. :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
683
15.9.20 14:56

@Ewangelle Tak si užívej toho vytouženého miminka a ať se vám moc a moc daří :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
15.9.20 16:15

No, já jsem prý byla venku za hodinu a půl :-D Vyvolávačka teda, ale první dítě.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1790
16.9.20 07:46

Jak jsou bolesti nesnesitelné a ženská to vzdává tak už bude konec :mrgreen: hezky se to čte

  • Zmínit
  • Nahlásit
252
16.9.20 13:20

Škoda, že to není celé. Kdy bude pokračování?

  • Zmínit
  • Nahlásit
508
16.9.20 15:27

@Lil Kitkatt Už čeká na schválení ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit