Můj první a na dlouhou dobu poslední porod

Porod

Ráda si pročítám ostatní deníčky, a tak jsem se rozhodla popsat svůj první porod před 11 lety. Deníček bude asi trochu delší, ale stalo se toho opravdu dost...

Bylo mi 23 let a otěhotněla jsem vlastně na první pokus. Neměla jsem žádné nevolnosti ani jiné problémy, až do doby, když jsem ve 4. měsíci začala krvácet. Nejdřív jen trochu, tak mě 2× poslali z nemocnice domů. Potřetí už jsem krvácela hodně a byla z toho asi 3týdenní hospitalizace s tím, že se z hematomu utvořily amniální pruhy a hrozilo vážné postižení miminka. Vše nakonec dobře dopadlo a my bez dalších komplikací dospěli k 9. měsíci. To už jsem hodně natekla, nevešla se ani do crocsů a neudělala krok bez strašné bolesti zad.

V den termínu jsem měla kontrolu, ale stále se nic nechystalo. Týden po termínu (pátek) mi už bylo tak zle, že jsem na kontrolu šla s taškou s přesvědčením, že domů už zkrátka nejdu ani za nic!!! Bohužel… otoky sice strašné, ale bílkovina v moči nebyla, tak mě poslali domů s tím, že pokud nezačnu rodit do pondělí, bude se vyvolávat. Smířená s osudem jsem čekala na pondělí. Z neděle na pondělí jsem toho noc nenaspala a ve 4 hodiny ráno mi praskla voda. Byla jsem v šoku, opravdu jsem to nečekala. Tak jsem vzbudila manžela a jeli jsme.

Na přijmu na mě koukali divně, neměla jsem žádné bolesti a na monitoru taky nic. Uložili mě na hekárnu a manžela poslali pryč. Slabé bolesti začaly až kolem 10. hodiny. Upozorňuji že jsem nevěděla o tom, že kvůli infekci musím porodit do 24 hod. Za celou dobu mi vlastně nikdo nic neřekl, jen že se nic moc neděje. Kolem 12. hodiny mi začaly křížové bolesti, ale stále to k ničemu nebylo. Až ve 4 hodiny odpoledne jsem se dohekala až na sál. Dorazil manžel a já si bláhově myslela, že tam už je to otázka max. 2 hodin.

Stále jsem měla silné křížové bolesti a žádala o epidurál. Najednou malé začaly padat ozvy až na 30, což už je prakticky zástava dítěte. Najednou kolem bylo spousta lidí. Jsem zdravotní sestra, tak jsem věděla, co to znamená. Čekala jsem akutní sekci, ovšem pan doktor naznal, že se stav může upravit. Já byla mrtvá strachy, ale po chvilce se skutečně ozvy zvedly a já zas měla čekat. Kontrakce prakticky nepřetržitá, já byla otevřená jen na 3 cm. Na mou žádost o epidurál mi bylo sděleno, že musíme chvíli počkat aby bylo zřejmé, že je malá v pořádku.

Bohužel nám nějak nefungovaly placky na měření ozev miminka, tak je museli dát přímo na malou. Od té doby jsem se nemohla vůbec pohnout… to bylo opravdu strašlivé. Každou chvíli mě někdo vyšetřoval, což byla pokaždé velmi bolestivá zkušenost. Naštěstí byla malá stabilní a já se utěšovala tím, že mi brzy píchnou epidurál. Mé naděje uhasili tím, že jsem už moc otevřená a epidurál mi nedají. Myslela jsem, že umřu! Kapal mi oxytocin (nejprve opravdu kapal, s postupem času mi ho pustili proudem, ale stále bez výsledku).

Při další kontrole mi doktor oznámil, že z nějakých 7 cm jsem zpátky na 4 (do té doby jsem nevěděla, že je něco takového možné), ale že mi konečně mohou dát ten epidurál. Ten mi píchali na 2×, nevydržela jsem bez pohnutí ležet, když jsem měla kontrakce bez přestání. Když se povedlo, tak mi (asi z té radosti) dali takovou dávku anestetik, že jsem přestala cokoli cítit. Bylo asi 10 hodin večer a já byla totálně vyčerpaná. Chvílemi jsem usínala, celkově jsem toho už moc nevnímala. Malá měla stále měření ozev na sobě, tak jsem slyšela, že jí srdíčko tluče pravidelně. Manžel toho moc dělat nemohl, tak mi aspoň pravidelně připomínal, abych zhluboka dýchala… tak mi to lezlo na nervy, že jsem ho seřvala, ať mi dá s dýcháním pokoj… od té doby chudák ani nepípl :-)

Asi v půl 12. přišel pan doktor a seřval mě jak malou holku. Že jsem otevřená na 8 cm, že se málo snažím. Kdybych prý neměla epidurál, tak se snažím víc a on nevidí jediný důvod pro to, abych neporodila přirozeně. Chtělo se mi brečet. V té době to bylo skoro 20 hodin od odtoku plodovky a mně se chtělo umřít. Když mi řekl, že mám začít tlačit a že ty poslední centimetry snad prorveme, koukala jsem na něj jako na blázna. Dodnes si myslím, že žena by takovou kravinu z pusy nevypustila! V tu chvíli tam přišel jeho nadřízený, který mě od té zástavy čas od času vyšetřil, a okamžitě zahlásil, že se jde akutně na sál.

Malá se špatně narotovala a porodit normálně už nešlo. Vytáhli ji 16 minut po půlnoci s porodním nádorem na hlavičce po 20 hodinách porodu. Dodnes si vyčítám, že jsem neztropila scénu už poté, co měla malá zástavu. Mohly jsme si ušetřit spoustu bolesti a nervů. Já jsem hned na sále dostala třesavku, pozvracela jsem anestezioložku, a když mi ukazovali malou, ani jsem to nevnímala. Po převozu na JIP jsem dostala vysokou horečku a musela jsem dostávat nitrožilně atb a pro velkou ztrátu krve i transfuze.

Malá dostala silnou žloutenku, tak jsem ji k sobě dostala až 5. den po porodu. Že by nám někdo pomohl se rozkojit, to je ani nenapadlo. Takže malá řvala hlady a já bezmocí. Až v den propuštění přišla taková zasloužilá sestra, která to vzala „do paže“ a ukázala nám jak na to. Jsem jí moc vděčná, díky ní jsme (sice s problémy) kojily půl roku.

Celé to pro mě bylo tak traumatizující, že mi trvalo 8 let, než jsem začala uvažovat o 2. dítěti. Pak to samozřejmě nešlo, prožila jsem prasklé mimoděložní těhu a další „libůstky“, a tak se nám 2. dcera narodila skoro na den přesně po 11 letech. Rodit přirozeně jsem nechtěla ani za nic, tak jsem si doslova vyhádala plánovaný císařský řez. Pan doktor na mě koukal jak na vraha a stále opakoval, že můžu rodit přirozeně, jinak ohrožuju sebe i dítě, ale bylo mi to jedno. Nakonec jsem se dozvěděla, že jizva po původním císaři byla tak tenká, že by zaručeně praskla.

Pokud jste dočetli až sem, vemte si z toho poučení. Nenechte se odbýt! Kolikrát si můžete připadat hloupě, můžou z vás dělat hysterky a tak, ale pořád si říkejte, že jde o vás a o vaše dítě a ostatní si můžou trhnout!

Váš příspěvek
stinga
Echt Kelišová 9732 příspěvků 9.10.19 06:49

Tak to byl opravdu hnusný zážitek, to je ten absurdní tlak na vaginální porod za každou cenu :pocitac: ať to jde nebo nejde
doufám, že dcera je po tom všem zdravé dítě
akorát mně pobavilo, že jsi 10 dní po termínu nečekala, že ti praskne voda :D

Julinka 18
Kecalka 482 příspěvků 9.10.19 07:37

Nepřestává me udivovat, jak stale dneska ženy rodí 8o taky jsem nemela porod nic moc, vyvolavaly mi malou 38+1,doktor mel strach mi ji nechat dokonce…jak rikas oxytocin proudem, ja ke konci tlacila bez kontrakci, tak se mi asi tak 100 kilova sestra valela po břiše…mala to odnesla zlomenou klicni kostí, porodila jsem po 3 hodinach, rodila jsem poprvé…kontrakce trvala cele ty 3 hodiny, kzere jsem mimochodem cele prozvracela..lituju, ze jsem si to nechala libit…hlavně, ze jste obe v pořádku ale je to děs co se dneska, pokud nejsi nejaka celebrita, v porodnicich a nasledne na sestinedeli děje :pocitac: :pocitac: :cert:

Ba412
Zasloužilá kecalka 586 příspěvků 9.10.19 09:30

@Julinka 18 ja nejsem celebrita, ale mam pred jmenem Dr. A chovali se ke mne uctive, jenze ja rodila pred 30 lety a takove vymozenosti jako glukozovy test, monitor po celou dobu porodu atd se tenkrat nenosily. Dobra porodni asistentka pohmatem pres bricho zjistila jak je mimco ulozene, trubkou na naslouchani si poslechla ozvy a bylo.

PenelopaW
Ukecaná baba ;) 1099 příspěvků 6 inzerátů 9.10.19 09:50

Brrr, když čtu tyhle deníčky, jsem ráda za to, co jsem měla já. Bohužel rodička, když je porod už rozběhlý, kolikrát neví, co sama se sebou, natož aby se s někým dohadovala a zkrátka věří personálu. Nechci tímto házet špínu na porodníky, věřím že na 1 děsivý porod jich připadne víc pozitivních, ale číst některé ty konkrétní zážitky je fakt síla. Jsem ráda, že po tom všem jste obě zdravé a obdivuji, že jste i šli do dalšího dítěte.

Kukacka123
Závislačka 4343 příspěvků 9.10.19 12:17

Nemam stejny, ale podobny zazitek. A uz asi 3 dny po porodu jsem rikala, ze chci dalsi dite :mrgreen: a to jsem od malicka veeelikej bolestinek :lol: Ale ta laska k dceri me tak dostala, ze jsem na vsechno fakt rychle zapomnela…doufam, ze je dcera uplne v poradku :kytka:

Julinka 18
Kecalka 482 příspěvků 9.10.19 12:29

@Ba412 Ke me se taky nechovali vubec spatne, jen na to ze jsem byla prvorodicka jsem porodila strasne rychle, porod byl uspechany, diky oxytocinu neskutecna bolest, nemohla jsem kvuli monitoru zmenit polohu…doktor chtel mit do pul 3 hotovo a mel…sundal rukavice a del domu…ja mela delohu tak zvalchovanou, ze se divim, ze to vydrzela…krvacela jsem uplne strasne, odchazela jsem dpmi z hemoglobinem 75…dostala TARDYFERON a čus bus…o tom jak mi mozna 2 mesice bylo zle, ani mluvit nebudu

Astyna88
Zasloužilá kecalka 655 příspěvků 9.10.19 12:39

Ja jsem zase Mgr. Nevim cim to, ale kazdy si mysli, ze jsem lekarnice a leky mi davaji jen na zadost :lol:

Mela jsem az husinu. Ze ses nedokazala branit? Ja se nedivim. Ktera zena v takove situaci by mela silu se hadat… :hug:

janny079
Ukecaná baba ;) 1015 příspěvků 9.10.19 13:15

Kdyz ctu podobne denicky, tak si rikam, jak bych s autorkou menila… Loni v kvetnu, na Den matek, jsem mela ve 40tt kontrakce. S radosti jsem jela do porodnice. Na prijmu uz nenasli srdicko a ja za deset hodin porodila svou holcicku bez zivota…

Jak rada bych to vymenila i za desitky hodin bolesti…

stinga
Echt Kelišová 9732 příspěvků 9.10.19 13:19

@janny079 no ono při tom zakladatelčině porodu byl zázrak, že dítě neumřelo

Kukacka123
Závislačka 4343 příspěvků 9.10.19 13:26

@janny079 :hug: :hug: :hug: to chapeme… :,( my prisli o miminko v 17tt - v zadnem pripade nesrovnavam, to ani nejde! Jen chci rict, ze mozna proto jsem ten svuj porod nebrala tak tragicky, ale byla jsem stastna, ze dcera zije (ac mela problemy, museli ji masirovat, nedychala,…)! :srdce: a i proto jsem si hned rikala, ze to za tu bolest stoji, takze dalsi miminko chceme :srdce: ty uz nejake detatko mas? :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.10.19 13:50

Seš borec! Za mě obdiv. Občas si fňuknu, že nemohu mít vlastní děti, ale když tohle čtu, tak si říkám, že s mými zdravotními problémy a nízkým prahem bolesti, strachem z doktorů a nemocnic, to byla nějaká prozřetelnost a že je to vlastně asi dobře. Jo asi bych to nakonec dala, jak se říká, ženská zvládne všechno. Ale adopce nakonec u mně bude stejně nejefektivnější řešení. Opravdu za mě upřímný obdiv!

Lorellin
Povídálka 33 příspěvků 9.10.19 21:18

@janny079 to chápu…je mi moc líto co vás potkalo…zivot někdy opravdu není fér… :(

Lorellin
Povídálka 33 příspěvků 9.10.19 21:21

@Kukacka123 je jí 11 a pěkně s námi cvičí :lol: ale díky bohu za to…máme problémy s očima…po 10 letech lécby už máme „jen“ 6.5 dioptrie a 2 operace za nama…ale těžko říct jestli by to neměla i po normálním porodu… :nevim:

Lorellin
Povídálka 33 příspěvků 9.10.19 21:25

@Kukacka123 je jí 11 a pěkně s námi cvičí :lol: ale díky bohu za to…máme problémy s očima…po 10 letech lécby už máme „jen“ 6.5 dioptrie a 2 operace za nama…ale těžko říct jestli by to neměla i po normálním porodu… :nevim:

Kukacka123
Závislačka 4343 příspěvků 9.10.19 22:24

@Lorellin tak ty oci jsou neprijemny, uplne chapu (segra taky bojovala - operace), ale da se s tim zit a v dnesni dobe uz dokazi hodne. Verim, ze doktori jeste pomuzou :kytka: hlavne, ze je jinak dcerka v poradku, at dela dal radost :mavam:

janny079
Ukecaná baba ;) 1015 příspěvků 9.10.19 23:05

@Lorellin fer rozhodne neni, ale treba jednou prijdem na to, proc to potkalo nas…

Ten porod samozrejme nezavidim… a rozhodne jsem svuj prispevek nemyslela spatne. Proste bych klidne brala desitky hodin bolesti, ale.mit holcicku živou v naruci…

janny079
Ukecaná baba ;) 1015 příspěvků 9.10.19 23:09

@Kukacka123 :hug: no, 17tt uz je taky dlouha cesta s miminkem :hug:
Deti mam. Ja vzdycky rikam 4,3,2,1
4 tehotenstvi
3 porody
2 zivi kluci
1andelska holcicka

Mam ctyrleteho kluka a po holcicce jsem za 50 tydnu porodila v dubnu druheho chlapecka. :srdce:

Kukacka123
Závislačka 4343 příspěvků 10.10.19 08:48

@janny079 tak bylo to taky hodne tezke, nezastiram…obzvlast kdyz to melo byt nase prvni miminko :andel: tak aspon ze tak, kluci ti to ted urcite vynahrazuji :hug: na nase malicke nikdy nezapomeneme :srdce:

MichaelkaT
Kecalka 220 příspěvků 10.10.19 12:31

Achjo to je sila. Uplne chapu ze behem porodu clovek nema silu se hadat, ale zvazovala bych podani stiznosti pozdeji. Dokud se zenske nezacnou ozyvat tak se takove hruzy budou dit porad.

Ale jinak geatuluji k zdrave holcicce, i kdyz uz je to par let zpet :)

MartinaIrena
Extra třída :D 10993 příspěvků 10.10.19 19:22

@janny079 :hug: :hug: :hug:
Edit dočítám, ať čas odplaví vlny bolesti a ať ti tví kluci dělají jen samou radost. Je dobře, že jsi to nevzdala.

Příspěvek upraven 10.10.19 v 19:27

MartinaIrena
Extra třída :D 10993 příspěvků 10.10.19 19:28

@MichaelkaT Já za sebe musím říct, že jsem rodila třikrát a podruhé ani potřetí si ke mně zdaleka nikdo nedovolil to, co poprvé. Asi že už jsem leccos věděla nebo nevím :nevim:

Vložit nový komentář