Můj skoro hypnoporod I

V minulém deníčku jsem psala, jak jsem pomocí změny životního stylu, hormonální jógy aj. otěhotněla. Teď už máme naše miminko u sebe. A svoje zážitky z těhotenství a porodu nabízím třeba jako inspiraci.

*

Byla jsem na konci prvního trimestru a po problémech přišla neschopenka, což moje aktivní a kontaktní dušička těžce nesla. Do toho zima a manžel na cestách a já si začala připadat jako vězeň. Ale věděla jsem, že nervováním jenom ubližuju miminku. Takže jsem se podle možností začala protahovat a hodně meditovat. Večer jsem se těšila na cestu k miminku. Když se překulil 20.tt a genetický utz, tak jsem pomalu začala přemýšlet o konci, tedy porodu. Pročítala internet, sjížděla Malé lásky a střídavě u nich brečela dojetím a měla veliký strach. Prostě jako na houpačce podpořené negativními zkušenostmi u nás… např. překotný porod ve 33.tt, maraton s rozsáhlými poraněními na konci, kleště atd. A samozřejmě málokdo řekl to pozitivní.

Do toho všeho, ale přišel mail od mojí úžasné lektorky hormonální jógy a věta, která mě nakopla. „Pokud budeš spojená se svým pánevním dnem a miminkem, tak se není čeho bát a společně to zvládnete.“ A já postupně začala porod vnímat jinak. Osud mně do cesty přivál novou gynekoložku a její povídaní o porodu jako o něčem, co je pro každou ženu jiné, i kdyby to mělo naprosto stejný nález na začátku, průběh aj. A potom diskuzi žen, které rodily doma metodou hypnoporodu. Já doma rodit nechtěla, ale to, co popisovaly mě nasměrovalo zase o kus dál. Začala jsem porod vnímat jako něco, co je jenom moje a co bude probíhat podle toho, jak si řekne moje miminko a jak budu spolupracovat se svým tělem. Doktorům jsem věřila v tom, že mě navedou a budou připraveni zasáhnout v komplikacích, ale brala je spíš jako doprovod.

Odtud byl jen krůček ke knize Hypnoporod od M. Monganové. Pročítala jsem ji ve volných chvílích a věděla, že to je to, co potřebuji. Vědomí toho, že nelze čekat, že za mě někdo porodí, ale čím víc budu naslouchat a věřit svému tělu a miminku, tím snazší to bude. Ale že zároveň musím přijmout případné komplikace jako cestu, která je prostě daná a kterou musíme ujít. Trénovala jsem dechové techniky, četla afirmace a na internetu hledala videa o porodu bez bolesti, vizualizace a meditace k porodu (moc mně pomohla vizualizace mořské bouře, která přijde a pak zase odejde a vlny se uklidní). Takže jsem se postupně propracovávala hlouběji k sobě a k sebevědomí. Nutno říct, že se mně všichni smáli, když jsem říkala, že jsem připravená, a že si naše miminko vybere samo, kdy přijde na svět.

Pokračování v dalším deníčku…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
21.9.18 07:32

Zbytecne jsi to utnula…kratky denicek ;-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
12189
21.9.18 07:48

@Citronkalekninka Děkuju za reakci. Mně to s porodem přišlo moc dlouhé :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
13784
21.9.18 08:25

Nevím, co je hypnoporod. Ale i bez knihy jsem uměla svému tělu naslouchat a nechat se vést. Kdybych cokoliv četla, tak vím, že budu myslet na to, jestli to dělám tak, jak to bylo napsáno v knize, jestli je to ono, jak to bylo napsáno v knize.
Ale je fajn, když literatura někomu pomáhá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6726
21.9.18 08:45

Škoda… až když mě to začalo zajímat,tak byl konec :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12189
21.9.18 08:46

@Hadumi Tak to já tak neměla, kniha následovala až v poslední fázi. Ale myslím, že někomu může sloužit i jako start.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11257
21.9.18 13:17

Ahoj,

gratuluji k miminku a krásnému porodu. Zároven jsem ráda, že se povědomí „hypnoporodu“ či „vědomého porodu“ dostává stále více mezi lidi (a to nejem mezi těhule) a hodně mě těší, že i ke gynekologům :mrgreen:
Sama jsem tuto knihu četla a ačkoli jsem si ze začátku říkala, že to není nic pro mě, tak jsem za tu knihu tak ráda, že ji doporučuji na každém kroku :mrgreen: a opravdu každému, klidně i chlap aby si ji přečetl.
U prvního porodu jsem knihu nečetla a kontrakce mě hodně překvapily, druhý porod už jel ve jménu hypnoporodu (také jsem svuj porod sepsala jako deníček) a porod byl tak nádherný, že jsem nechala otevřenou cestu k třetímu miminku, protože ten zážitek byl opravdu i průběhem pro mě nejkrásnější a nejsilnější co jsem kdy zažila (a to se říká, že první je první a nic ho nepředčí), …

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
21.9.18 14:34

@chs.jasmin

já jsem měla taky porod č.2 hezčí. Ale hlavně i kvůli tomu, že už vím, co mě čeká. Já nic nečetla, nebyl čas ani chuť, mě stačilo, že mě nechali všichni být („už to znáte, už víte“) a já se mohla podroužit do sebe…

  • Nahlásit
  • Zmínit
267
21.9.18 19:47

Ja u prvniho porodu zazila VEX, tedy to o cem jsem si radeji ani vubec necetla. Syn byl veliky a ja unavena, takze nastrih a trochu i natrh. Hojeni bylo dlouhe, tak tri mesice jsem i kulhala, kostrc citim obcas i dnes 5 let po, ale zvladla jsem to. Podlehla jsem strachu a nechal si pichnout epidural a to byla velka chyba, myslim, ze tim se to zkomplikovalo. Druhy porod byl naprosto skvely, ty nejvetsi „bolesti“ jsem si odchodila a to presne me telo chtelo. Az na zaver jsem polosedela na posteli, dvakrat zatlacila s pomoci PA, drzela mi hlavu, a dcera byla na svete. Bylo to uzasne. I manzel se divil, ze muze byt porod takovy pohodovy. Druhy den jsem byla jak rybicka. Nezapomenu na uzaslou hlasku moji mamky: Ty sedis uplne normalne. Ano porod boli, ale to k nemu patri a ta bolest se nesmi brat jako neco negativniho, ale jako soucast porodu. Proste ji prijmout.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12189
22.9.18 13:09

@chs.jasmin Ahoj, děkuju za reakci. Myslím, že téma hypnporodu a nebo aspoň to, že porod může být příjemný je potřeba otvírat. Protože je škoda, že k němu ženy často dospějí až po prvním horším zážitku. Protože hodně lidí to prostě bere tak, že každá nejak porodila. Tak to určitě je a každá musíme nějak porodit, ale proč si to nezpříjemnit, pokud to jde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
22.9.18 20:32

@Barinec můžu Ti napsat sz? Měla jsem taky VEX s poraněními a potřebuji se na něco zeptat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
267
22.9.18 21:52

@Danča87 Klidně nápis.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele