Můj třetí porod: když bylo po všem, sestřičkám jsem se omluvila

První syn je už plnoletý a jeho porod byl rychlý, dcera přišla na svět císařským řezem.
A i proto, že už mám nějaký věk, jsem se třetího porodu docela bála. První poslíčci přišli v pondělí, stáhla jsem si aplikaci na kontrakce a v noci toho moc nenaspala, přítele jsem strašila, že pojedem do porodnice, ale nakonec nebylo potřeba. Úterek proběhl celkem v klidu, občas nějaký stah, ale dělala jsem standardní věci jako malý úklid a vaření, jen ven s dcerkou už jsem se neodvážila. Po ulehnutí zase příšerný kontrakce a aplikace i hlásila čas jet do porodnice, jenže hlenová zátka nikde. Ve tři ráno jsem zavelela, že jedem, kontrakce cca po 8 minutách. V porodnici byly milé sestry, natočily ozvy a ubytovaly mne, byla středa a já to dopoledne měla nastupovat na plánovaného císaře, který měl proběhnout ve čtvrtek, leč dcerka se rozhodla jinak. Po 9. ráno odešla hlenová zátka, praskla voda a kontrakce byly skoro permanentní, nastal čas jít na sál, zavolala jsem přítelovi, aby přijel. Přítel to stihl, musim přiznat že tahle stvůrka moje malá mi dala pořádně zabrat, pořád nesestupovala a já trpěla, řvala jsem a obviňovala porodní asistentky, že mě nechají trápit. Měli plno a doktorka se u mne zastavovala sporadicky. Když se vše uvolnilo, přítel mi vyčetl, že se s tím crcám a všechny již mají odrozeno. A pak to k mé úlevě přišlo, párkrát jsem zatlačila a naše štěstí bylo na světe, hodiny ukazovaly 12:38 a ten den byla středa 20. ledna. Asistentkám jsem se omluvila, doktorka mě zašila, ta malá potvůrka mě i přes nastřižení dost potrhala. Dnes je to náš rarášek co se v 9 měsících již staví u nábytku a je to dost živé dítě.