Můj vyhraný boj s lektorováním

O tom, jak jsem zápasila s lektorováním a jak jsem nakonec vyhrála!

Můj vyhraný boj s lektorováním

Krásné slunečné pondělí! Já dopíjím svou ranní kávu a při té příležitosti vám sem sepisuju článek, který by mě před pár lety nikdy nenapadl, že ho budu psát.. Jedná se totiž o můj vyhraný boj s lektorováním/prezentováním.

Ještě na gymplu a na vysoké škole pro mě jakékoliv prezentování před třídou znamenalo neuvěřitelný stres, kvůli kterému jsem nemohla spát i několik nocí dopředu. Ve chvíli prezentování jsem se neskutečně třásla, nemohla jsem se nadechnout (podle toho taky mé věty zněly), nadechla jsem se třeba 3× za větu. Nemohla jsem vůbec přemýšlet a měla jsem ledové ruce. Zkrátka jsem byla absolutně paralyzovaná a neschopná čehokoli.

Ve 23 letech jsem začala pracovat v neziskové organizaci, která se soustředí na výuku češtiny dětí s odlišným mateřským jazykem. Součástí mé práce je i školení pedagogů mateřských škol.

Osobně mám moc ráda výzvy a jen tak před něčím necouvnu. I proto jsem do toho byla ochotná jít i přes mé dosavadní zkušenosti. S mojí kolegyní, od které jsem semináře přebírala, jsme se dohodly, že začnu pozvolna. Nejdříve jen krátký např. 30minutový vstup v celém semináři, zbytek vedla kolegyně. Potom jsem vedla půlku semináře (1,5 hodiny) a po pár měsících už celý.

Samozřejmě můj stres nepřešel všechen naráz. Nikdy nezapomenu na svůj první celý seminář… taky jsem nespala, bylo mi strašně špatně a při lektorování jsem byla zpocená úplně všude a po semináři jsem myslela, že snad omdlím.

Velký zlom přišel, když jsem jela lektorovat do Brna a já byla nervozní z tý cesty. Stihnu vlak, nastoupím do správnýho, stihnu s kufrem a všemi věcmi vystoupit, jak na nádraží poznám paní učitelku, která pro mě dojela? Byla jsem z toho všeho tak na nervy, že při cestě v autě z nádraží se mi neskutečně ulevilo a já neměla žádné myšlenky na stres z lektorování. To potom šlo jako po drátkách, a dokonce jsem si ho užila! Ještě cestou vlakem domů jsem tomu nemohla uvěřit.

Od té doby se to stále zlepšuje. Nejhorší je vždy začátek, než to člověk vykopne. Ale pak to už jde celkem hladce.

Zde jsou moje tipy, u kterých jsem vypozorovala, že mi pomáhají:

  • mít svou prezentaci (ne od někoho vytvořenou),
  • důkladně to téma znát a cítit se v něm dobře,
  • nějaký rituál, uvolnění v začátku semináře, např. položit nějakou otázku účastníkům,
  • když něco nevím, přiznat to, není v našich silách vědět úplně vše,
  • najít si kývače, to velmi doporučuju, je to úžasně uklidňující, když někdo při vašem lektorování pokyvuje… a žádný strach, vždy tam nějaký je,
  • moderovat diskuze – nenechat je sklouznout někam, kam nechceme,
  • být lidský a chovat se přirozeně – nikdo z účastníků nestojí o to, aby se lektor choval povýšeně a strojeně.

Jak jste na tom s prezentováním vy? Stresuje vás to, nebo o tom ani nevíte?

Mějte se krásně

Vaše Týna ❤

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...