Můj vyvolaný porod

Mám doma teď už skoro tříměsíčního chlapečka a už je to všechno za námi, porod byl pro nejhorším a zároveň nejkrásnějším zážitkem v životě...

*

Miminko bylo plánované a moc jsme se na něj s přítelem těšili. Všechno to začalo 29.3. 2020, kdy mi pomalu celý den odtékala plodová voda, já si však nebyla úplně jistá, jestli to bylo ono, a taky jsem měla ještě 11 dní do termínu porodu.

Jsem prvorodička, tak jsme do porodnice vyrazili, až kolem 9. hodiny večer. Když jsme tam přijeli, na příjem jsem musela jít úplně sama, přítel mi akorát podal věci přes dveře. Vyplnila jsem dokumenty potřebné k pobytu v porodnici a šla jsem na pokoj, kde jsem měla zatím spát, protože jsem nebyla otevřená ani na prst, a tak jsem si řekla, že je to asi v pořádku.. Ve 4 hodiny ráno mě vzbudil šílený tlak v močovém měchýři, tak jsem tak tak doběhla na WC, a v tu chvíli mi praskla plodová voda, bylo to, jako když vyléváte kýbl… Problém byl však v tom, že byla úplně zelená a zakalená, tak jsem zavolala sestřičku, ta mi řekla, že pan doktor přijde kolem 8. hodiny ráno a že se uvidí, protože kontrakce jsem měla opravdu zatím slaboučké a Dominik se jaksi ještě ven nechystal.

Před 8. hodinou přišel pan doktor, podíval se a říkal, že se to vůbec nechystá, nedal na sobě znát, že zkalená plodová voda je špatně… Což já jsem věděla, už v ty 4 hodiny ráno. Tak mi navrhl porod vyvolat, že mi zavede jednu tabletu na vyvolání a že se uvidí, co dále. Uběhly dvě hodiny, já jsem byla stále zavřená, jemu se prostě ven nechtělo.. Tak jsme se domluvili na druhé tabletě a taky na zavedení epidurálu, já jsem se vším souhlasila, protože jsem věděla, že čím dříve bude Domik venku, tím lepší to pro něj bude.

No nejprve mi dali zkušební dávku epidurálu a že zbytek, až budu více otevřená… Tak jsem čekala a asi po dvou hodinách začaly kontrakce, tak jsem střídala postel a sprchu, která mi nejvíc pomáhala. Bolesti byly šílené, jenže já jsem pořád byla otevřená málo na to, aby se malý mohl dostat ven a hlavně aby mi mohli zavést druhou dávku epidurálu, asi v 1 hodinu mi ji zavedla PA. Díky ní jsem to vesměs zvládla i bez přítele, byla úžasná a neustále přítomná, kdykoliv jsem potřebovala. Konečně jsem se začala otevírat, ale více než 6 cm jsem se neotevřela a Domikovi začali slábnout srdeční ozvy. Teď začala opravdová jízda.

PA už viděla hlavičku a říkala, že až ucítím tlak, mám tlačit, no tak tohle bylo snad nejhorší, daleko bolestivější než kontrakce. To už tam byl i pan doktor a řekl, že musím zatlačit ještě jednou, naposled a opravdu hodně, že jinak půjde malý zvonem. No já, ač jsem se snažila ze všech sil, tak nic, najednou byly kolem mě tři PA a jeden doktor, jedna mi tlačila na břicho, ať je malý venku rychleji, a zbylé dvě už ani nevím, proč tam byly.

A najednou pocit neskutečné úlevy, ale naprosté ticho pár minut… A tak jsem se zeptala, co se děje, proč Domišek nepláče, prý se nalokal plodové vody, ale že je to už v pořádku, a tak mi ho asi na 5 minut položili na mě, udělali tři fotky a odvezli ho na jip, kde byl asi 4 hodiny pod dozorem. Mně epidurál zabral až po porodu, hned jsem usnula… A jak jsem se vzbudila, okamžitě jsem se ptala, kde mám miminko. Říkali mi, že ho ještě bude kontrolovat paní primářka, a pak mi ho přivezli a já už ho nedala z rukou, mazlili jsme se a poznávali.

Nejhorší pro mě nebyl porod. Nejhorší bylo, když jsem ho neslyšela plakat a taky když jsem se dozvěděla, že doslova bojoval o život… Teď se mu naštěstí daří velmi dobře a odměnou pro mě je opravdu hodné a klidné a usměvavé miminko.

Omlouvám se za tak dlouhý text, ale nešlo to shrnout do kratší podoby. Další miminko máme v plánu za dva roky, ale já už se teď děsím dne, kdy přijde na svět, a doufám, že všechno bude jiné a dopadne jinak a že nebudeme muset znovu vyvolávat…

Váš příspěvek

Odesílám...
1632
4.7.20 15:53

Hlavně když došlo na zakalenou plodovou vodu, bála jsem se číst dál. Takže jsem moc ráda, že miminko bylo nakonec v pořádku a stále je. O vyvolávání jsem slyšela jen ty nejhorší historky (okamžité a silné bolesti, ale žádné otevření), z toho jsem měla hrozný strach. Přeji, ať další případný porod proběhne v naprostém pořádku, přirozeně a dobře :kytka:. A hlavně gratuluji k zdravému chlapečkovi a že jste to zvládli :).

  • Nahlásit
  • Zmínit
14
4.7.20 22:34

Měla jsme to podobné, necítila jsem pohyby a měla jsem pocit, že odkapává plodovka, večer šup do porodnice, pak dlouhé vyvolávání (naštěstí tehdy se mnou mohl muž být), pak klesající ozvy, rychle ven, tlačení na břicho, snad sedm lidí na boxu… Syn měl omotanou šňůru kolem krku, tak mi nešlel vytlačit. Náštěstí je syn v pořádku. Hodně zdraví pro oba a ať už je všechno jenom dobré. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
749
4.7.20 23:02

Ahoj, prvni syn se take hlasil na svet zkalenou plodovkou, po porodu ho museli odsat, dikybihi nemel plodovku v plicich, ale v zaludku a to tak nevadi. Vyvolavani slo pekne, duvod zkalene plodovky a stres plodu byl v tom, ze syn byl omotany pupecnikem a prvne sel ven rukou…

Rika se, ze druhy porod byva nejlepsi a nejrychlejsi :grinning: tak uvidis.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2600
5.7.20 09:55

Zelená plodová voda by mě tedy dost vystrasila a oznámení, že se na mě přijde doktor podívat až za další 4h… 8o no to by mě kleplo, ale co může člověk v tu chvíli dělat.. :? Hlavně, že jste oba v pořádku :hug: A druhého porodu se neboj. Já měla první taky indukovaný a předčasný (i když já si to užila, vše bylo bez potíží) a druhy byl tak spontánní, že jsme skoro nestihli dojet do porodnice :) Uzivej si miminko, preju hodně zdraví a příště to bude určitě lepší :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
812
5.7.20 10:55

@vrbule Právě. Doktor by tam měl být snad 24h denně ne??? To já nevím, co bych dělala, ale 4 h bych asi necekala a jela jinam. Napřed maji 4 h čas a pak ji skáčou na břicho a vytahují zvon :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
493
6.7.20 13:21

Mockrát všem děkuji za přečtení a podporu :kytka: A věřím v to, že druhý porod bude lepší! Hlavně už žádné vyvolávání doufám :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit