Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Porod
- Anonymní
- 01.06.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat, protože jsem se každou noc budila s pocitem, že už to přijde. Že se to rozjede právě teď. A já nebudu vůbec připravená.
Měla jsem pocit, že jsem si porod nastudovala ze všech stran. Videa, články, kurzy, zkušenosti jiných žen. Jenže čím víc jsem toho věděla, tím víc jsem měla v hlavě chaos. Jedna říkala, že to byla největší síla jejího života. Druhá, že to byla nejhorší bolest, jakou kdy zažila. A já mezi tím seděla a přemýšlela, kam se asi zařadím já.
Kolem třetího trimestru se to začalo lámat i psychicky. Lidi se mě pořád ptali, jestli už mám všechno nachystané. Kočárek, tašku do porodnice, pokojíček. A já měla pocit, že když to nebude perfektní, něco pokazím. Jenže realita byla spíš taková, že jsem věci přesouvala z místa na místo a stejně jsem měla pocit, že nic není hotové.
Nejvíc mě ale překvapilo, jak moc jsem začala přemýšlet o samotném porodu. Do té doby to byla spíš vzdálená událost. Něco, co „nějak proběhne“. A najednou jsem si uvědomila, že to není plánovatelný moment. Že si nemůžu napsat scénář a držet se ho krok za krokem.
Pamatuju si jeden večer, kdy jsem seděla a úplně mě přepadla panika. Představa kontrakcí, nemocnice, neznámých lidí a toho, že ztratím kontrolu nad vlastním tělem, mě úplně paralyzovala. Partner se mě snažil uklidnit, ale já měla v hlavě jen jedno: co když to nezvládnu?
Zároveň jsem ale začala víc vnímat svoje tělo. Každý pohyb, každé pnutí, každé kopnutí miminka bylo intenzivnější. Bylo to zvláštní – na jednu stranu strach, na druhou stranu něco strašně silného a přirozeného, co se nedalo zastavit.
Postupně jsem pochopila, že příprava na porod asi není o tom mít všechno pod kontrolou. Že to není checklist, který si odškrtnu a tím to končí. Spíš jsem se učila smířit s tím, že některé věci prostě dopředu nepoznám.
A to pro mě bylo nejtěžší. Pustit představu, že musím být připravená na všechno.
Třetí trimestr mě vlastně neuklidnil. Spíš mě donutil přiznat si, že jsem pořád trochu vyděšená. Ale zároveň mě naučil, že i ten strach je součástí toho procesu. A že možná nejde o to ho úplně odstranit, ale naučit se s ním jít dál.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2548
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2356
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1418
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8048
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 782
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1256
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3444
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3327
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6173
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7197
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...