Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu

Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat, protože jsem se každou noc budila s pocitem, že už to přijde. Že se to rozjede právě teď. A já nebudu vůbec připravená.

Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu Zdroj: Canva

Měla jsem pocit, že jsem si porod nastudovala ze všech stran. Videa, články, kurzy, zkušenosti jiných žen. Jenže čím víc jsem toho věděla, tím víc jsem měla v hlavě chaos. Jedna říkala, že to byla největší síla jejího života. Druhá, že to byla nejhorší bolest, jakou kdy zažila. A já mezi tím seděla a přemýšlela, kam se asi zařadím já.

Kolem třetího trimestru se to začalo lámat i psychicky. Lidi se mě pořád ptali, jestli už mám všechno nachystané. Kočárek, tašku do porodnice, pokojíček. A já měla pocit, že když to nebude perfektní, něco pokazím. Jenže realita byla spíš taková, že jsem věci přesouvala z místa na místo a stejně jsem měla pocit, že nic není hotové.

Nejvíc mě ale překvapilo, jak moc jsem začala přemýšlet o samotném porodu. Do té doby to byla spíš vzdálená událost. Něco, co „nějak proběhne“. A najednou jsem si uvědomila, že to není plánovatelný moment. Že si nemůžu napsat scénář a držet se ho krok za krokem.

Pamatuju si jeden večer, kdy jsem seděla a úplně mě přepadla panika. Představa kontrakcí, nemocnice, neznámých lidí a toho, že ztratím kontrolu nad vlastním tělem, mě úplně paralyzovala. Partner se mě snažil uklidnit, ale já měla v hlavě jen jedno: co když to nezvládnu?

Zároveň jsem ale začala víc vnímat svoje tělo. Každý pohyb, každé pnutí, každé kopnutí miminka bylo intenzivnější. Bylo to zvláštní – na jednu stranu strach, na druhou stranu něco strašně silného a přirozeného, co se nedalo zastavit.

Postupně jsem pochopila, že příprava na porod asi není o tom mít všechno pod kontrolou. Že to není checklist, který si odškrtnu a tím to končí. Spíš jsem se učila smířit s tím, že některé věci prostě dopředu nepoznám.

A to pro mě bylo nejtěžší. Pustit představu, že musím být připravená na všechno.

Třetí trimestr mě vlastně neuklidnil. Spíš mě donutil přiznat si, že jsem pořád trochu vyděšená. Ale zároveň mě naučil, že i ten strach je součástí toho procesu. A že možná nejde o to ho úplně odstranit, ale naučit se s ním jít dál.

Přečtěte si také

Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést

Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
  • Anonymní
  • 13.09.26
  • 8048

Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...