Na každém šprochu, pravdy trochu

Snažíte se o miminko, již několik měsíců to nevychází a vy máte dost toho, jak vám každý, komu máte odvahu se svěřit řekne, řekne: nesmíš se na to tolik upínat, nebo: přijde to, až to budeš nejmíň čekat. A vy si říkáte, co jsou tohle proboha za kecy?! Jak na to mám přestat myslet a co to může ve snažení pomoct? Tak zde je můj příběh...

Na každém šprochu, pravdy trochu

Nikdy jsem neměla k dětem úplně vřelý vztah. Připadaly mi roztomilé hlavně z dálky a asi tak prvních 15 minut. Baví mě moje práce a obecně dělat, co mě baví, mám ráda svůj klid a mám ráda, že jsem pánem svého času.

To platilo asi do minulého roku, kdy mi bylo 28, i blízké kamarádky začaly pomalu těhotnět a mít děti a já v dětech nacházela čím dál větší zálibu a v sobě větší toleranci k jejich jekotu. Začala jsem pomalu pociťovat touhu po rodině. Manžel na tom byl stejně, a tak jsme si řekli, proč ne.

Znáte to, vysadíte antikoncepci a už si v hlavě plánujete, jak to své zatím imaginární těhotenství oznámíte v práci a rodině, jak budou všichni happy a vše bude zalité slunečním svitem a rámované duhou. Dyť všichni vám v mládí říkali, dávej pozor, ať neotěhotníš, takže má v sobě člověk tak nějak vžité, že je to prostě jak se říká Hop na krávu a je tele. Žádnej problém.

Vlastně jsem ještě ani nevěděla, kdy je v cyklu ovulace, jak se vůbec cyklus počítá atd. Prostě bylo mi to fuk. Spíme spolu? Spíme! Jsme zdraví? Jsme! Tak to bude prostě max. za 3 měsíce (když pozdě) ťapkat.

Čas běží, 3 měsíce jsou fuč a já se svou organizátorskou povahou začínám mít pocit, že to teda chce asi něco víc než jen ten sex, a začínám být nervózní. Začínám brouzdat po netu, zabrousím na eMimino a už se vezu. Z diskuzí vím přesně, co je DC, DPO, TT, bazální teplota a luteální fáze. Pojmy, o kterých jsem nikdy neslyšela. Kupuju ovulační testy a těhotenské testy, měřím teplotu. Sleduju menstruační kalendář v mobilu. Čtu v diskuzích některé ty nepozitivní zkušenosti a trápení uživatelek a začínám mít pocit, že přes pozitivní ovulační testy a stoupající teplotu a pravidelnou menses se mnou není něco v pořádku, ne-li hůř, něco není v pořádku s manželem.

Hryže mě to v hlavě jako o závod. Měsíce běží, nastává léto, v práci neskutečný fofry a já vím, že už to nedávám. Jsem v práci 6 dní v týdnu, ve dne v noci (pracuji v gastronomii), firemní akce, svatby… chci otěhotnět o to víc, abych byla z tohohle pekla venku. Do toho mi snad každý týden nějaká kamarádka píše, že je těhotná (a samozřejmě to absolutně nečekala a bylo to hned na první dobrou) nebo že je těhotná nějaká její známá… Prostě těhotní celý svět kromě mě. Nejsem závistivý typ, abych jim to nepřála. Přeju to všem a moc. Jen jsem si pořád říkala, i ona (a to je starší, má podlomené zdraví atd. atd.), tak proč já ne? Co je špatně?

Všichni říkají: nemysli na to, ale jak na to mám asi nemyslet, když se mi vše v životě dařilo, pokud jsem vynaložila snahu, a teď se snažím a nic. Kdo si to s námi zahrává? Do toho stavba domu, už 3 roky a žádný pokrok, stěhování v nedohlednu.

V září 2019, 9 měsíců snahy a ve mně se něco zlomilo. Moje kolegyně v práci mi řekla, že je těhotná. Snažili se taky dlouho a já jsem byla za ni moc ráda. Jsme pracovní duo v jinak lehce dysfunkčním podniku… až odejde na mateřskou, už v této práci být nechci. Nedávám to, nevidím manžela, rodinu, za půl roku jsem měla volné jen 3 soboty, jinak veškeré pracovní dny v práci. DOST! Najdu si jinou práci a je to. Potřebuju se hodit do klidu.

Nabídka přišla záhy, v listopadu jsem byla na pohovoru, vzali mě a já byla šťastná. Těšila jsem se do nové práce, chodila se zaučovat, dávala tedy výpověď v aktuální práci, na těhotnění nezbyl prostor, dokonce ani takový, že by na nějaký sex vůbec došlo… eMimino jsem nenavštívila měsíce a ani mě to nelákalo, žádné hledání informací, žádné potravinové doplňky prostě najednou mi na to skutečně šlo nemyslet… to si uvědomuji až teď, předtím jsem nemyslela, že na to nemyslím.

A těsně před Vánoci došlo i na stěhování. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Po všech dohadováních a nervech s dělníky se to konečně povedlo. Byla jsem šťastná, nová práce, nový dům, super vyhlídky do příštího roku.

Štědrý den byl perfektní a já si v tom osudném okamžiku řekla… nepovedlo se to rok, tak teď jednou se to nemůže povést, když jsem si uvědomila, že vlastně proběhl nechráněný styk. Chtěla jsem totiž snažení na chvíli odložit, abych se nejdříve v nové práci zapracovala, byla tam třeba alespoň půl roku než se začneme snažit zase.

No po bujarém Silvestru se začaly hlásit menstruační potíže o slovo, sice trochu dřív než obvykle, ale v tomto mě už nic nepřekvapí, až jsem si asi za týden uvědomila, že vlastně tu MS pořád čekám, břicho pořád bojí, ale stále nic… Tak si ten poslední test, co mi zbyl někdy ze září, udělám ze srandy… A na testu duch! Málem jsem spadla ze záchodu!
Vzedmula se ve mě vlna štěstí i obav. Dítě jsme chtěli, ale co teď s novou prací?!

No abych to uzavřela, nějak se to vyřeší! Test sílí a asi to tak mělo být a já se nebudu rouhat nějakými protesty. A snad začnu věřit i na osud či co. Protože jinak to ani není možné! Samozřejmě je to úplný začátek, nechci nic zakřiknout a stát se ještě může kde co, ale už jen, že se to otěhotnění povedlo, je pro mě nevysvětlitelný úspěch.

Vždy jsem si vše dokázala logicky odůvodnit, ale tohle je nejspíš věc, na kterou je blbost jít s logikou.

Takže poselství zní… pokud jste zdravé, NEMYSLETE NA TO! Asi to fakt funguje! :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
4013
25.1.20 01:34

Měla jsem to přesně stejně nastoupila jsem do nové práce s tím že se nebudu půl roku snažit :lol: A tak nějak omylem se na to jednou zapomnělo a hned to bylo

  • Zmínit
  • Nahlásit
10541
25.1.20 07:19

Tak ja uz do nové práce nastoupit nestihla. Mně asi nejvíc pomohlo, když nám to nešlo, pořízení nového psa. Úplně jsem snažení o miminko vypustila, potom hledání nové práce… Vybírala jsem ze dvou práci. Stejná pozice, různá města. Vybrala jsem místo a zjistila, že jsem těhotná.
Já tedy nečekala první, ale stejně to bylo náročné.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2656
25.1.20 08:15

Hlasim se do klubu :) Take jsme se urputne 9 mesicu snazili o druhe, aby se to stihlo do konce rodicaku :) Kdyz jsem se rozhodla se na to vykaslat, zasla na pohovor a dostala nabidku prace, tak se podarilo :D

Příspěvek upraven 25.01.20 v 08:16

  • Zmínit
  • Nahlásit
3387
25.1.20 08:16

No tak nemysli na - to byla v mem pripade uplne zcestna rada. Manzelovym nepohyblivym spermiim bylo uplne fuk, jestli jsem na to myslela, nebo ne :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16601
25.1.20 09:26

Je to tak, ja otehotnela v obou pripadech az kdyz jsem to snazeni vzdala. A jako opravdu vzdala, ne jenom tak jakoze, ale doopravdy v koutku duse doufala dal. Nekdo to tak ma.

Tchyne taky razi nazor, ze nejlepe se tehotni tehdy, kdyz to nejmene potrebujes a tim padem se nesnazis umyslne otehotnet.

Jenze, jak rikas, JAK na to nemyslet, kdyz clovek otehotnet chce?

Příspěvek upraven 25.01.20 v 09:28

  • Zmínit
  • Nahlásit
6087
25.1.20 09:52

Gratuluju :kytka: Myslím si, že tam hrál roli ještě jiný faktor: stres v bývalé práci. Tělo ti v tomto stavu těhotenství nechtělo dovolit.

Já jsem to měla paradoxně naopak. Do dnes mám potíže s cyklem. Nemám ms i několik měsíců. My se účelně nesnažili, nechali jsme to přírodě. Očekávala jsem, že to může trvat i rok. První se povedlo za 3 měsíce, druhý za 4. Gynekolog říkal, že v mým případě je těhotenství zázrak, a ještě navíc dvakrát.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6087
25.1.20 09:53

A jinak hezky píšeš. Pobavilo: „Připadaly mi roztomilé hlavně z dálky a asi tak prvních 15 minut.“ :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5904
25.1.20 10:30

U nás to bylo podobné přestala jsme dítě chtít že si budeme užívat života že teď ne a taky jsem na test hleděla jak puk a teď už chystám vybavicku za dva měsíce mám termín takže si taky myslím že to funguje

  • Zmínit
  • Nahlásit
14914
25.1.20 11:33

Já to měla opačně, ale nebylo to hned, ale až za 4 měsíce a musím říct, že poslední dva měsíce jsem na to myslela desetkrát za den, používala jsem ovulacni testy, dělala test deset dní po ovulaci a na každou ms nadavala s holkama v uzavřence :lol: a jak tam ty dětičky krásně přibývají :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
27073
25.1.20 11:37

Já na to nemyslela, žádná změna se v mém životě nestala, práci jsem změnit nechtěla a otěhotněla taky. Takže pokud se najdou dva zdraví lidé, spí spolu, jednou se to prostě podařit musí. Pro někoho není problém otěhotnět, ale spíš donosit.

  • Zmínit
  • Nahlásit
129
25.1.20 11:38

@Pajka89 Muj muz mel sperpiogram tak spatny, ze automaticky ivf, narodil se nam syn. Obema se nam splnil sen, ulevilo se nam a bylo nam fajn. Po roce od porodu mi gynekolog rekl, ze si muzu po zbytek zivota s manzelem uzivat nechraneny sex. Uzili jsme si jednou a narodila se nam dcera. Myslim, ze o muzske psychice se moc nemluvi. Nevim, jak jinak si vysvetlit, ze manzelovi spermie najednou ozily a jeste se dokazaly pohybovat :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1689
25.1.20 12:42

@Westie777 tak tenhle příběh ze života pobavil :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.20 21:42

Taky byla snaha 5 mesicu, pak v planu vysnena trochu nebezpecna dovolena, takze stop vsem snaham mesic pred dovolenou. Po dovolene, kde probehla ms, tak u doktorky slzy, ze nam to nejde. Dostali jsme vitaminy, kalendar na mereni teploty, rady jak a kdy. Tak jsem si to vsechno donesla domu, rekla si, ze zas tak hrotitO to nemusime, vse schovala do supliku a dalsi ms uz neprisla :lol:

  • Nahlásit
6087
25.1.20 22:23

@Westie777 :D tak to je super historka ze života.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.1.20 08:40

Můj bratr se švagrovou na to nemysleli 10 let. Bohužel když v ejakulátu nejsou žádné spermie, tak to moc nepomáhá. Zadařilo se teprve až když šel brácha pod kudlu a získali spermie operativně přímo z varlete. Následovalo kolečko IVF a naštěstí se konal happyend, před pár dny se jim narodil zdravý chlapeček. :srdce: Úplně stejný případ jak přes kopírák měla sestra mé kamarádky. Jen oni se snažili 14 let…

Příspěvek upraven 29.01.20 v 08:47

  • Nahlásit