Náš andílek Evička nám seslala a ochránila Jiříčka

Tento deníček je o tom, jak se nám narodil a málem nenarodil synáček Jiřík. Možná si vybavíte můj první a druhý deníček o Evičce, našem andílkovi, toto je slíbené pokračování.

*

Dne 10. května jsme jeli, jako každý čtvrtek, na kontrolu k našemu gynekologovi do Plzně. Věděla jsem, že mi trochu pomůže, měli jsme z minulé kontroly naplánovaný Hamiltonův hmat. To jsem ještě netušila, že mi pomůže více než hodně! V 14:30 odezvy srdíčka i pohyby maličkého opět na jedničku s hvězdičkou, 14:40 cítím z nervozity jednoho poslíčka a v 14:50 se zopakuje – nebyly to první poslíčci, ale deset minut za sebou? 15:00 kontrola a pan doktor provádí daný hmat – a to skutečně pořádně – obkroužil mi hrdlo třikrát a vůbec to nebolelo, cesty připraveny 10 bodů z deseti (jejich nějaké gyndařské měření). Pan doktor se usmál a povídá: „Myslím, že se příští týden určitě už neuvidíme.“ Ještě jsme dostali doporučení zajet si v Plzni na jídlo, neboť bydlíme cca hodinu a něco cesty autem od Plzně a kdyby se porod rozjel, ať nejezdíme sem a tam – plán byl jako minule rodit opět ve FN Plzeň.

Usedám do auta a kontrakce se rozjely. Byly silné a nejdříve asi po třech minutách, vyrazili jsme tedy směrem k porodnici. Dva bloky od porodnice byla krásná hospůdka – něco mi říkalo, je čas, jdi se posilnit – bude to třeba. Usedli jsme tedy do hospůdky a než nám přinesli jídlo, kontrakce zesílily a byly co dvě minuty a když už konečně bylo jídlo na stole, tak už po minutě a půl. Byla jsem klidná – voda mi neodtekla a vložka byla čistá, necítila jsem ani tlak na konečník – tedy rychle jsem se dala do jídla. Hodně z vás jistě namítne, co kdyby byla komplikace a císař? To se přeci nesmí jíst, na to odpovím dopředu, jen to, že mi cosi v duchu říkalo, najez se pořádně, budeš potřebovat sílu! Zaplatili jsme předem, to bylo 15:37 a po dojedení cca 15:45 jsme vyrazili dojet ty dva bloky do nemocnice. Po chvilce přijíždíme k nemocnici.

Na příjmu jsem měla kontrakce už po minutě. Vzali mne rovnou na sál – 16:10 mne vyšetřuje porodní asistentka a zahlásí: „Jste otevřená na 8 cm!“ Asi necelou půlhodinku jsem se otvírala, prodýchávala kontrakce a otevřela jsem se na 10 cm. Dostala jsem instrukce, že mohu tlačit. Když jsem zatlačila bolest kontrakcí úplně vymizela, na druhé zatlačení praskla plodová voda. Jenže první vykřičník! Odešla hodně silně zakalená až do zelena! Miminko bylo v bříšku v tísni! Jiříček musel rychle na svět. Odezvy srdíčka byly stále v pořádku. Porodní asistentka mne pořád moc pěkně vedla, dodnes mi zní v uších její věta co pořád opakovala „Tlačte co nejvíce!“. Nějaký vnitřní hlas mi stále povídal, ne netlač, teď se co nejvíc ujisti se, že tlačíš dobře, a jen klid!

Pořád jsem slyšela pravidelné odezvy Jiříkova srdíčka a tlačila tak na půl plynu a nacvičovala jsem si, jak vlastně tlačit. Na to asistentka opět „Tlačte víc to je málo!“* A já jí říkám: „Ale já mám své tempo“. Na to se mne zeptala „Vy si to chcete užít?“ No tuto větu bych raději nekomentovala. Pak najednou kouknu vedle sebe a tam stojí sestra s injekční stříkačkou už plnou – ptám se, co to je? A ona oxytocin – já hned tvrdě mezi kontrakcemi zahlásila „To já nechci! To odmítám…!“ Sestřička nechápavě odložila stříkačku.

Porodní asistentka v tu ránu volá: „Vidím hlavičku a vlásky!“ Koukla po mé pravici, tam mne držel za ruku manžel, sjela pohledem jeho háro a dodala – „Je vlasatý po tatínkovi!“ Odezvy byly stále slyšet a já byla připravená protlačit 35cm hlavičku našeho zlatíčka. Už dvakrát mi asistentka zahlásila: „Ano to je ono, takto tlačte“. Pořád pokud jsem tlačila, kontrakce nebolely. Zatlačila jsem tedy ze všech sil a na třetí tlačení byla hlavička v cestách a ukrutně to bolelo, maličký mi nalehl na konečník a bylo to, jako by mi ho někdo řezal za živa ven. Pak za pár kontrakcí cca 4-5 měl maličký hlavičku venku. Jenže v tu ránu vidím, jak manžel totálně zblednul a v obličeji měl neskutečně šílený výraz. V tom se ozvalo „Pupečník těsně dvakrát kolem krku!“ V tu ránu jsem přestala tlačit – nikdo mi to nemusel říci – asistentka odmotávala maličkému pupečník asi tři kontrakce – ty hodně bolely. Po svolení, že je vše ok, jsem tlačila jako o život, maličký prošel velice rychle. Běžely další vteřiny, Jiříček byl na světě, otočili ho bříškem dolů a sestřička ho pošimrala po zádíčkách a v tu ránu se ozval pláč. Manžel mi skočil kolem krku a líbal mne, já plakala a plakala, což nebylo dobře – pláč mi zesílil krvácení.

Nastoupila doktorka a snažila se mi to krvácení zastavit, měla jsem velikou tržnou ránu – jak maličký rychle prošel a dorotoval ramínka. Začal další boj, krvácení se paní doktorce nedařilo zastavit! Nakonec po nekonečných minutách došlo k šití – ztráta krve: 600 jednotek. Maličký byl úplně v pořádku – v bodování miminek měl tři devítky :-D

Maličký se narodil v 17:44, v 38+6, porodní váha 3 650 g a výška 50 cm :) Kdyby mi pan doktor neudělal daný hmat a kdyby mne jakýsi hlas nenabádal co a jak dělat  – anebo stačilo by kdyby přiškrcený byl v cestách déle – šel by pravděpodobně za svojí sestřičkou Evičkou do nebe! Některé porody trvají hodiny, ten náš byl naštěstí překotný a zachránil maličkému život! Doteď nepochopím, proč mi chtěli cpát do tak rozjetého porodu oxytocin, ano, mírní krvácení, byla jejich odpověď, ale to, že úplně změní porod z přirozeného na umělý, to je druhá věc. Pak maminka necítí pochod porodu úplně stejně než s ním! Díky bohu mi nyní v náruči spinká dvouměsíční poklad.

Nejkrásnější chvilka toho dne byla, když mi položili Jiříčka, naše zlatíčko, na břicho a on se s úplnou samozřejmostí přisál na bradavku :-D Chtěla jsem tímto deníčkem poděkovat především mému manželovi za úžasnou podporu nejen v těhotenství a při porodu, ale celkově na cestě za miminkem. Po celkem sedmi IUI – inseminaci je nás synek na světě – z třetí IUI šla na svět – ale rovnou do nebe Evička, které se zastavilo srdíčko už v mém bříšku a asi to byl také pupečník – z páté bylo biochemické těhotenství – skončilo už v sedmém týdnu a ze sedmé máme Jiříčka. A když pán Bůh dá, tak třeba, kdo ví, otěhotním jednou i přirozeně.

Všem maminkám, co mají prázdnou náruč, přeji hodně sil a víry. Holky, držte se a bojujte, určitě se vám brzo prázdná náruč naplní. Nám se naplnila a je to pravda, že mateřství je nejkrásnější etapa v životě ženy. Myslím na vás všechny a modlím se za vaše děti, které vám vaši andílci sešlou na svět. Tak jako seslala a pohlídala naše Evička Jiříčka. Stále na tebe myslím, Evičko, navždy jsi v mém srdci a vždy budeš naše prvorozená princezna.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6849
28.7.18 07:24

Gratuluji ke krásnému zdravému synovi :srdce: Je mi líto, co se vás potkalo a přeji, ať je už jen dobře :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
28.7.18 11:48

Gratuluji k miminku a přeji ať už vás potkávají jen samé krásné věci. :kytka:

  • Upravit
277
28.7.18 13:57

Gratuluji k Jiříčkovi, přeji hodně zdraví a ať už je jen dobře. Jinak mě taky chtěli píchnout oxitocin, sotva jsem začala rodit, nedovolila jsem jim to, na další tři zatlačeni byla dcerka venku. Opravdu to nechápu. Mě řekli, že je to běžný postup.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26710
28.7.18 16:17

Gratuluju :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
243
29.7.18 09:21

Gratuluji :srdce: a teda obdivuji tvůj klid, ja kdybych měla kontrakce po minutě a půl tak asi v klidu oběd nejím, to už bych asi dost panikařila i s manželem :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4543
29.7.18 21:36

Gratuluju a ať už je jen dobře… :srdce:
Jen máš ten deníček ve špatné kategorii ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
29.7.18 23:29

nemám...

@Ennny .. nemám… je fakt, že by to mělo být v kategorii… plná náruč - naplněná náruč… či porod … či jiné, ale je to pokračování k deníčkům o Evičce… a tak i tento deníček je v kategorii prázdná náruč… neboť málem opět prázdná byla … však pán Bůh nám Jiříčka ochránil :srdce: :srdce: :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
29.7.18 23:35

@thalasan … jsem moc ráda, že jsme zachovali s manželem klid, porod se mi rozjížděl ukázkově a síla načerpaná z jídla možná hodně sehrála roli u závěrečného tlačení… :srdce: :dance: :srdce:

Příspěvek upraven 29.07.18 v 23:39

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
29.7.18 23:37

děkujeme

@Aotearoa :hug: děkujeme moc … :srdce: :srdce: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
29.7.18 23:38

děkujeme

@jestericka34 děkujeme moc :-D :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
29.7.18 23:42

:-D

@Charlie18 děkujeme :hug: Ano taky mi to bylo sděleno, nevím přijde mi to prostě postavené na hlavu dávat něco takového při tak rozjetých porodech,… :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3580
31.7.18 00:47

@Lenka 81 A lekari panikarili, kdyz uvideli zkazenou plodovou vodu nebo ten pupecnik kolem krku? Muj prvni syn mel totiz tez zkazenou plodovou vodu a akorat ho vic monitorovali a porodila jsem ho az za 9 hodinu. Dcera ta zase mela pupecnik omotany kolem ruky, nohy a i tesne kolem krku a i na to se asistentka tvarila, ze je to ok, ze se rodi hodne miminek se snurou okolo krku. Nemyslim to zle, jen by me zajimalo, jestli to ta porodni asistentka videla jako zivot ohrozujici?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
1.8.18 02:33

...

@e008 lekaři nepanikařili jen konstatovali, že to bylo jen tak tak, maličký měl ne jednou, ale dvakrát obmotáno těsně kolem krku, plodovka nebyla jen tak trochu zakalená jak to bývá, ale tmavá a už skoro na hraně - prostě stačilo rodit třeba o pár dní déle a kdo ví zda by maličký přežil… hlavně pokud by zůstal v cestách déle tak jak tam byl - vylezl i při tom rychlém porodu modrý - tak kdyby to trvalo déle to přiškrcení tak by skutečně nepřežil :( … bylo to štěstí, že porod proběhl tak hladce a rychle

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.8.18 06:43

A proto mě drží přestava, že jednou se to ještě povede a Štěpánek nám z nebíčka pošle sourozence. Teď si pěkně hrají s Evičkou.. :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1475
9.8.18 13:42

:hug: :hug: :srdce: :srdce: určitě beruško drž se :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit