Náš strážný andílek Lily II. :(

Zde je 2. část mého příběhu. Příběhu, který mi změnil život, jak mi zůstala prázdná náruč. :(

*

Po návratu z dovolený jsem šla opět na neschopenku s tím, že do práce se už vracet nebudu, proto jsem na své místo domluvila svoji sestřenku, aby mezi tím, co budu doma a na mateřské, zastupovala mé místo.

Když jsem poprvé slyšela tlukot srdíčka v 8. týdnu těhotenství, byla jsem dojatá a tak šťastná, fazolku jsem už tolik milovala… Přáli jsme si s manželem chlapečka. Čekal nás první screening, který naštěstí dopadl dobře, nic nám nehrozilo byli jsme zdraví, krev vyšla taktéž výborně. Manžel i já jsme byli dojatý, když jsme viděli fazolku ve 3D.

Měla jsem velké nevolnosti, ale nezvracela jsem, jen jsem nemohla skoro vůbec jíst, ze všeho mi bylo špatně, šla jsem z kilama rychle dolů. Mně osobně to nevadilo, před otěhotněním jsem se snažila hubnout, ale bez výsledků, takže to, že jsem hubla, mi nevadilo, ale mému okolí ano. Jinak vše bylo v pořádku.

Den před svatbou 9.9. nás čekal druhý screening a měli jsme se dozvědět pohlaví. Manžel se strašně upnul na to, že čekám kluka, proto než nám doktor oznámil, co čekáme, pustil kameru a chtěl to mít natočený. :D Jenže pan doktor nám oznámil, že čekáme holčičku. Manžel se okamžitě zarazil a viděla jsem, jak má slzy v očích, jak ho to mrzelo, že to není kluk, jenže pan dr nám oznámil, že našel u malé nějakou cévu, která se zvětšuje a co by tam neměla být.

Okamžitě jsme dostali strach. V tu chvíli bylo jedno, zda je to holka nebo kluk, hlavně, aby byla malá zdráva. Od té doby jsme docházeli na genetiku každý druhý týden, aby jsme to hlídali. Měla jsme o malou strašně velkej strach, ale všichni jsme věřili, že to dopadne dobře, že to není nic vážného. Při třetí návštěvě se zjistilo, že má malá horší průtoky. Opět mě to položilo, žádná léčba na to nebyla. Pan doktor mě chtěl vidět o týden později, naštěstí se ty průtoky během týdne zlepšily, takže jsem byla klidnější, při další návštěvě jsem se pana doktora ptal, a co to vlastně je, co nám hrozí atd, aby mi všechno vysvětlil.

Řekl nám, že jsem jediný případ v ČR, co má tenhle problém, že se s tím nikdo z jeho kolegů nesetkal, že neví, jak to maj léčit, proto začal zjišťovat z ciziny, zda jsou nějaké případy. Řekl, že na celým světě je tak 100 případů, že je to vzácná vrozená vada a že u většina případů skončila bohužel smrtí miminka, jelikož nastala u plodů trombóza, tudíž okamžitá zástava srdce.

Začala jsem brečet a měla jsme strašnej strach, říkal, že nejvíc kritický je 36. týden těhotenství, že např. šla paní na kontrolu bylo všechno v pořádku a v noci miminko zemřelo. Nedalo se to ohlídat 24 hodin, takže to bylo tak 50/50. Byli jsme posláni do rizikové poradny do Plzně, kde si to měli už ohlídat a kde jsme se měli domluvit, co dál.

Pan doktor z genetiky doporučoval podle ostatních, co měli stejný problém jak my, nečekat do termínu porodu, ale rodit dříve. Dojížděli jsme 100 km do Plzně do té poradny, přístup úplně úžasnej, bylo o nás krásně postaráno, všechno hlídali, malá měla vše v pořádku, průtoky vše pohlídané. Řekli nám, že hned, jak se malá narodí a prostřihne se šňůra, máme vyhráno, jelikož céva odumře a malé nic hrozit nebude a bude naprosto zdráva.

Byla jsem ráda, že malá nebude tou cévou nějak ovlivněna v životě. S manželem jsme si užívali naše poslední Vánoce ve dvou, strašně moc jsme se na malou Lily těšily, vymalovali jsme ji pokojík, já jí tam nakreslila strom, sovičky, dokupovala jsem poslední věci, aby bylo vše připraveno, vyprala věci a vyžehlila, kočárek byl zatím u tchyně schovaný, než se malá narodí.

36. týden těhotenství byl za náma a já byla klidnější, že malá je v pořádku a že brzy bude s náma. Termín hospitalizace byl domluven na 11.1. s tím, že pokud budou aspoň trochu připraveny porodní cesty, daj mi hned vyvolávačku a začnem rodit. Pokud ne, byla naplánovaná tableta na přípravu těch cest a až pak vyvolávačka. Když jsme odjížděli do nemocnice, strašně jsem se bála toho porodu asi jako každá žena. Zároveň strašná radost, že za chvíli budu mít Lily u sebe. Všichni mi psali, drželi mi palce atd.

Když jsme dorazili do FN Plzeň, šla jsem na příjem kde se mnou sepsali papíry, otázky, udělali mi ozvy, který byli na 1*, jak říkaly sestřičky, a vyšetřili mě. Řekli, že porodní cesty ještě připravené nejsou, a proto zavedou tabletu na přípravu. Zavádění mě tedy opravdu bolelo, říkala jsem si, jak chci zvládnout porod, když mě tohle bolí. :D

Manžel na mě čekal v čekárně a pak šel se mnou na pokoj, díky bohu jsem byla na pokoji sama, nechtěla jsem nikoho rušit, kdyby to náhodou na mě přišlo. Paní doktorka, co mi zaváděla tabletu, říkala, že málo kdy se po ní rozjede přímo porod, že většinou až po té vyvolávací injekci, která byla naplánována hned, jak se připraví cesty.

Manžel odjel k babičce, která bydlí na půli cesty, aby nemusel je zase zpět 100 km, kdybych se rozrodila třeba nebo něco, aby mohl hned přijet. Hodinu po zavedení tablety jsem dostala kontrakce, byla nějaká 13. hodina. Doktorka se divila, že to na mě přišlo tak brzo. Se mnou přijímali ještě 3 ženský, co dostaly taky tabletu, ale začaly jim kontrakce pozdě večer.

Každou hodinu jsem byla minitorovaná, malá opět všechno 1*, jak říkali. Bolesti začínaly být silnější a silnější, poradili mi sprchu - byla jsem to skoro pořád. Manžel chtěl dorazit, ale zrovna bylo to ošklivý počasí, sněhová vánice a nechtěla jsem ho hnát, aby se mu něco nestalo třeba. Řekla jsem mu, že hned ráno ať přijede, a že kdyby něco v noci, kdybych začala rodit, zavolám mu, ale že teď to zvládnu.

Volali jsme si, pomáhal mi s dejcháním přes telefon, bylo to šílený, kontrakce byly po 4 minutách. Šla jsem za sestřičkou, zda už nerodím, že to opravdu bolí. Měla jsem jak normální kontrakce, tak i křížový, který teda musím říct, že byly šílený…

Všichni mi psali a já neměla sílu jim odepisovat, vše pak řešil za mě manžel. Přišla doktorka, aby mě zkontrolovala, bylo kolem půl 12. večer. Podle ní se porod nechystal, stále jsem byla otevřena max. na jeden prst, tak mi píchli injekci na ztlumení těch kontrakcí, abych se vyspala trochu…

Den před tím jsem dostala ke všemu silnou rýmu, takže se mi blbě spalo i tak. Usnula jsem na pár hodin a vzbudily mě velký bolesti na levé straně. Podle sestřičky jsem si něco skřípla, tak mi dala nahřívací polštářky. Od 5. od rána jsem byla vzhůru už a čekala jsem na doktorku, co bude dál. V noci jsem cítila, jak mě malá kopala, někdy okolo 2. ráno.

Ráno přišla jiná doktorka opět a že si mě vezme na ozvy a pak uvidíme, zda další tableta, nebo už injekce. Napojili mě na monitor a nic, nemohli najít malé puls, smála jsem se a říkala, že je malá naštvaná, že ji budí. Jenže po 10 minutách, co stále nic, jsem začala mít strach a zeptala jsem s, e zda je malá v pořádku.

Řekli mi, že ano, že se vždy na chvíli puls objeví, ale hned zmizí. Vyměnili kabely, opět nic, už to byla půl hodina a já jsem byla opravdu nervozní, co se děje. Řekli mi, ať se obleču a jdu s nima na ultrazvuk, abychom se podívali, jak je malá otočená a podle toho to najdou.

Na ultrazvuku bylo asi 6 učňů a dvě doktorky a sestřička. Paní doktorka se začala koukat a začala kroutit hlavou a viděla jsem, jak se začala klepat. Viděla jsem pohledy těch holek a říkala jsem si v hlavě, že něco není v pořádku. Doktorka zařvala, ať okamžitě zavolaj pana docenta, ten přiběhl a okamžitě začal řvát, ať všichni ty učni vypadnou, ať zůstane sestřička, co byla v noci a doktorka, co mě prohlížela.

Začal se koukat na ten ultrazvuk a pak přestal koukat, podíval se na všechny, chytil mě za ruku a řekl mi, že malé přestalo bít srdíčko. :( Když to teď píšu, je mi opět špatně a brečím. V tu chvíli, když mi to řekl, zhroutil se mi celý svět, nemohla jsem dejchat, tolik jsme brečela, nemohla jsem se udržet na nohách…

Řvala jsem tolik, okamžitě mi dali prášky na uklidnění a další tabletu a hned i vyvolávačku. Řekli mi, že musím malou porodit. Řvala jsem, že ne, že to nemůžou po mně chtít, že chci císařský řez, že tohle ne prostě a co se jí stalo. Doktor mi řekl, že bohužel neví, zda tam nenastala ta trombóza nebo něco, ale že všechno zjistí po pitvě.

Ptala jsem se, zda to nemohla způsobit ta injekce, co mi píchli - řekl, že ne… Odvedli mě na pokoj, kde se mnou byla doktorka a hlídala mě. Volala jsem manželovi, jestli je na cestě. Řekl, že ano a co se děje, řekla jsem, že nic a ať jede opatrně. Nechtěla jsem mu nic říkat do telefonu, aby nenaboural. :(

Odvedli mě na porodní sál, kde se mnou paní doktorka čekala, než přijede manžel. Mezi tím jsem volala tchyni, že nevím, jak mu to mám říct. Opět jsem se složila, když jsem slyšela, jaký záchvat dostala tchyně. Hodně ji to vzalo, na malou se opravdu těšila…

Volala jsem to mamce svojí - ta to samý a pak svojí tetě, ke které mám blíž než ke své mamce. Ta vzala hned sestřenku a okamžitě za mnou jeli. Manžel přijel, celá jsem se klepala a bála. Když otevřel dveře, měl úsměv na tváři a ptal se, zda rodím. Řekla jsem mu, že ne. Viděl mě na kapačkách a úplně mimo. Ptal se, co je, objala jsem ho a řekla jsem mu, že malá zemřela.

Chytil mě, abych nespadla. Místo toho, abych podržela já jeho, podržel on mě. :( Plakal, plakal tolik, pak přestal a začal se vyptávat. Začali nám všichni volat, všechno jim řekl, já nemohla. :( Během hodiny dorazila teta ze sestřenkou. Bylo to hrozný, všichni se tak těšili. Já tomu nemohla uvěřit, myslela jsem, že je to zlý sen, že se mi to všechno zdá.

Chodily za náma doktorky, sestřičky, který jsme ani nikdy neviděli, a utěšovali nás, že z toho byl i personál špatnej, protože to nikdo nečekal, když už jsme byli v té nemocnici. Nikdo nečekal, že se něco takovýho stane. Rodil mě pan docent. Ten hlavní tam byl úžasnej. Měla jsem úžasnou porodní asistentku a moje teta s manželem mě drželi.

Začaly mi obrovský kontrakce. Zavolali jsme doktora a porodní asistentku. Ten mě zkontroloval a řekl, že mi napíchaj všechno možný, jen abych to necítila, aby to bylo pro mě jednoduší. Byli jsme rozhodnutý, že malou vidět nechceme.

Jenže porod se rozjel docela rychle a nestihli mi nic píchnout, takže jsem to měla se vším. Manžel odešel na chodbu se sestřenkou - nezvládl by to prej. Byla u mě teta, řvala jsem, řvala jsem tolik, ta bolest v srdci a bolest z porodu… Bylo to hrozný, porod trval hodinu, v 16:02 byla malá venku. Otočila jsem se a brečela. :( Byla jsem úplně zlomená.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
5349
10.3.17 00:42

Pavli :srdce:

Příspěvek upraven 10.03.17 v 00:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
12573
10.3.17 03:13
:hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
4672
10.3.17 04:53

Paneboze to je hotova nocni mura, jsem ve 4.mes. a normalne mi tecou slzy proudem… strasny, co dodat, cas to snad trochu zmirni…

  • Nahlásit
  • Zmínit
489
10.3.17 06:33

Je to strašný… :,( já o miminko přišla v 25tt. A teď jsem opět tehu 32tt. Bojim se každý den…Je mi to strašně moc líto. Nikdy nezapomenu na ty pocity po porodu…jak jsem prvne se vším bojovala, pak vztek, obvinění sebe potom manžela apod.Neco strašného cim by jsme si neměly prochazet nikdo. Uprimnou soustrast a drž se me to trvalo 2roky než jsem znovu otehotnela a částečně to překonala. A ty řeči okoli jsem nenáviděla… :hug: :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
10.3.17 07:03

To je priserny.uz na konci tehu. nedokazu si takovou hruzu predstavit.drz se. :hug:

  • Upravit
2831
10.3.17 09:07

Ráda bych napsala aspoň pár slov útěchy, ale prostě nenacházím slov. Pláču a je mi to strašně, strašně moc líto. něco takového by neměl nikdo zažít. Moc ráda bych poslala aspoň trochu síly, držte se a upřímnou soustrast. :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
442
10.3.17 09:27

Podle me je tohle stradne pochybeni lekaru! Zalovala bych doktora, proc te neposlal na cisare, kdyz hrozilo tak velke riziko, nechapu to!

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
10.3.17 09:40

@hapovab proc me neposlali na cisare, jsem vysvetlovala uz jedne pani u meho pokracovani denicku posledniho dilu, pod komentari.. jelikoz mala nezemrela na tu trombozu tak zadne pochybeni podle me nenastalo, jak sami rekli, smrt byla okmazita zadny cisar by ji nezachranil kdyby videli treba na monitroech ze pada puls :( proste patrime mezi to maloo % kde nastane uduseni snurou blbou nahodou, vycitam si to zda kdyz me kopala, se uz dusila treba a ja si jen rekla, zase kope jako vzdy, ale treba kopala o pomoc… tohle si budu vycitat do konce zivote.. a pokud bylo opravdu pochybeni lekaru, to se nikdy uz nedozvim, ptz podle pitvy atd zadne pochybeni nenastalo a tahat s enekolik let po soudech na to silu opravdu nemam, malou mi to nevrati a nejaky penize at si straci… :( :( :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
10.3.17 09:40

Jinak všem moc děkuji :( :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11322
10.3.17 10:35

Je mi to moc, moc líto. Celý deníček jsem obrečela :hug: Přeji hodně sil a nevzdávej to! Kamarádka si prošla něčím podobným - porodila doma v 6m chlapečka, ještě se stihl nadechnout, zaplakal a umřel, placentu nebyla schopná be pomoci porodit, takže byla s miminkem stále spojená pupečníkem. Má z toho takové trauma, takovou bolest že děti už mít nechce. :hug: Nevzdávej se šance být máma, doufám, že brzy budeme číst tvůj štastný deníček. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
13785
10.3.17 10:41

Smutný :,(. Byla jsem na stejném oddělení jako ty, na stejném oddělení jsem 11.1.17 dostala tabletu, porod ještě ten den, malého po porodu oživovali. Nějaké zvláštní datum…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1105
10.3.17 11:06

Byla jsem ve stejne skupince terminu porodu jako ty. Myslela jsem na tebe a protoze jsi se uz neozvala mela jsem strach a ted ctu tohle. Jsem v soku :-( :-( :-( je mi to strasne lito. Uprimnou soustrast a hodne sil. At mate brzy v naruci poklad, ktery zaplni prazdne misto i kdyz vzpominky zustanou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.17 11:28

:( Deníček jsem obrečela. Je mi to líto.
Přeji Ti z celého srdce, aby to napodruhé vyšlo. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
10.3.17 12:57

@Hadumi tys byla taky v plzni?? Uplne stejne jak ja?? Tak je mozny, ze jsme se potkali na monitorech ten den toho 11.1. :( jsem rada, ze ve tvem pripade to dopadlo stastne a mas maleho u sebe :hug: :hug: :( ten den semnou prijimali i jednu romku taky na vyvolani byla semnou na prijmu, kdyz se ji vyptavali na otce ditete atd… Rikala, ze to dite ani nechtela, ale, ze to zjsitila az v 5 mesici a nikdo ji to nechtel vzit s dr…, Byla jsem tak nastavana tak nastavana, ze nekdo kdo to dite abi nechce ma vse bez problemu atd a ja ktera se tak tesila atd jsem o svou holcicku musela prijit, nerikam aby o to mimco mela prijit apis naznacuju, ze lidi si neuvedomujou jaky to je dar :,( :,( :,( :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
10.3.17 12:59

@anahita ahojky pamatuju si te nechtela jsem tam pak psat kdyz se to stalo, ptz jsem videla jak jsou vsichni stastny z toho, ze maj doma prcka a nechtela jsem to kazit… Proto jsem sepaala i tento denicek, abych se z toho vypsala trosku :,( dekujiii moc za podporu :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.17 16:47

Zrovna jsem přečetla oba tvé deníčky, jsi moc statečná a hrozně mě mrzí co se tobě a manželovi přihodilo :-( ukápla mi ne jedna slza. Přeji Vám, abyste se s manželem dočkali zdravého a vytouženého miminka až si to budete přát. Posílám veškerou pozitivní sílu, kterou mám. :hug:

Příspěvek upraven 10.03.17 v 16:48

  • Nahlásit
  • Zmínit
2342
10.3.17 17:14

@hapovab Myslim si naprosto to same!!! Jaktoze od sameho zacatku nebyl planovany cisar??? Kdyz byla zjistena vada…mela jsem spatne prutoky a na 36 tyden naplanovany cs,. Nekdo udelal VELKOU chybu. Zakladatelko je. Mi to moc lito…drz se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13785
10.3.17 19:57

@Pala8 ano, v Plzni. Já na monitorech byla dopo cca v 9:30 hod. Pamatuji si jen blondýnu a jednu snědou. Je mi to strašně moc líto…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
10.3.17 20:33

@Hadumi tak to jsme se nepotkali ja byla na monitoru poprve kolem 11 hodiny na oddeleni :-(

  • Nahlásit
  • Zmínit
37
10.3.17 21:04

Brečím.. Opravdu je mi to moc líto. Měla jsem taky šílený strach ale díky bohu stihli malou vyndat… Držte se :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2319
10.3.17 21:27

Po precteni prozivam soustrast. Rodila jsem 10.1. take vyvolavane. Čert vem fyzickou bolest, ale tak velka bolest, co mas v srdci, se snad neda unest. Vehnalo mi to slzy do oci. Drz se :hug:, cas pomuze…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.17 21:46
:hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.17 22:14

To je smutné, přeju aby byl příště konec šťastný.
A taky nerozumím, proč nebyl s takovou diagnozou udělán císař co nejdřív :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
427
11.3.17 08:37

Drž se :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.3.17 14:22

Zatim diky svemu veku nejsem mama ale moc s tebou citim, musela sis vytrpet jako zvire… nekdy si clovek rika jestli vůbec na svete je nejaka ta spravedlnost. Vis, i kdyz je to strasne co se ti stalo, napisu ti je jednu vetu ktera me dost pomaha : POKUD NECO NEDOPADNE DOBRE, JESTE NENI KONEC. Takze mozna za rok touto dobou budes mit v naruci trojcatka :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4256
13.3.17 22:03

Uprimnu sustrast. Soudy s lekarmi by ta obralo a posledne sily, ake aj tak si myslim, ze bola chyba neurobit planovany cs. Tiez som zazila pochybenie lekarov. Prisla som s hroznym monitorom a cs urobili az za 1,5 vdaka comu sa dcera barodila s apgar 1 a ozivovsli ju. Za cely cas nikto malu neskontroloval. Nastastie u nas to dopadlo dobre. Drz sa. Snad cas otupi tu navacsiu bolest

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
16.3.17 14:29

Ahoj přečetla jsem si tvé dva deníky úplně mi běhá mráz po zádech a i slza ukápal tohle by se stávat nemělo…Ale podle mě je to pochybení lékařů a to se vším všudy!!!Vím že se v tom nechceš babrat, ale já bych hnala k zodpovědnosti malou ti to nevrátí, ale může pomoct ostatním…Za 1/ malá měla vážnou vadu a oni ti řeknout že 36 tt je kritický :roll: tak měli CS ve 35tt i za cenu miminka narozeného o pár týdnů dříve!!!A za druhé se mi úplně otvírá kudla v kapse jak se tě tam všichni snaží uklidňovat že je to mrzí :roll: :roll: :roll: :roll: No podle mě je má mrzet co. Věděli co může nastat a nepředešli tomu to je jediné udělat mohli a né plánovat vyvolávaný porod až dovršíš 36 :roll: to mi přijde jako šarlatánství. Promin, ale musela ti to napsat přeji ti moc moc síly…a moc mě mrzí co se ti stalo

Příspěvek upraven 16.03.17 v 14:35

  • Nahlásit
  • Zmínit
3640
16.3.17 14:33
:hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 16.03.17 v 14:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
3.8.17 20:25

Je mi to moc lito :hug:

Podala bych zalobu na doktory. Meli Ti udelat sekci a ne Te nutit k vyvolavanemu porodu :cert:. Tu ceskou manii prirozeneho porodu nechapu a nikdy nepochopim. Sestrence malem umrel chlapecek, kdyz ji tyrali 40hod vyvolavanym porodem :cert:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
4.8.17 08:35

@kyticka86 dekuji moc :( ono by se tom stejne nic nevyresilo, pitva prokazala, ze zadne pochybeni nebylo a, ze to byla jen blba nahoda a dohadovat se a nima roky? Malou mi to stejnak nevrati a pprad si to pripominat…,Za necelech 5 mesicu me ceka dalsi porod opet holcicka opet na stejnem miste jen doufam, ze ted s dobrym koncem :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
29.12.17 21:20

Slzy v očích… :( :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Olleew
18.3.19 19:53

Je mi Vás moc líto, já si před měsícem prošla tím samým, až na to, že mé těhu bylo do konce ukázkové, malá umřela prostě kvůli nedostatku kyslíku. Já Vás chápu, že nikoho nechcete vinit, a to je dobře, cítíte to Vy nejlíp. Můžete vinit celý svět a sebe, ale malou to nevrátí, a přiznejme si, že lékař proti lékaři nepůjde, proto nechápu některé dámy, co tu píšou, nebo Vám říkají, že někdo udělal chybu, to je tak hrozné, nahlodávají nás, když jsme už smířené s tím, co se stalo…držte se

  • Nahlásit
TKR
1294
19.3.19 13:29

@Olleew pokud byste chtěla, přijďte do uzavřené skupiny prázdná náruč. Stačí napsat a požádat o schválení. Jsme tam všechny maminky, co prošly ztrátou miminka. Sdílení a podpora maminek je tam obrovská. Mě holky moc pomohly. V říjnu minuleho roku nám zemřela dcerka ještě v bříšku v 37.tt.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.3.19 14:18

Je mi to moc líto :hug: je to strašné, takové věci by se dít neměly :( Já přišla o miminko ve 24 týdnu těhu a také to byla ta největší bolest, kterou jsem v životě zažila, ikdyž už je to 10 let, stále to bolí a nikdy nezapomenu :,(
Posílám mnoho sil :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Olleew
19.3.19 19:24

@TKR děkuji mockrát, slyšela jsem o té skupině, ale já ji nemohu dohledat, našla jsem jen ty deníčky :( ano, podporovat se musíme, je mi to líto, co jste zažila :(

  • Nahlásit
4819
1.4.19 10:42

@Olleew dekuju moc :hug: presne tak uzirat se cely zivot tim jestli za to dr mohla ci ne , to by me znicilo jeste vice :,( je to hrozny ze se to stale deje a ze se to neda predvidat nejak to kontrolovat , takova zbytecna smrt je to proste hrozne :,( i kdyz Lily by v lednu ted oslavila 2.narozeniny boli to stejne , doma mi beha iz 16m cacorka , ktera nam da teda zabrat , ale jsem za ni nesmirne stastna a vdecna i kdyz na Lily myslim kazdicky den :andel: :srdce: nyni cekam dalsi miminko jsem v 5m a doufam , ze vse dopadne dobre clovek po takove zkusenosti uz bude mit strach porad , i kdyz lidi rikaj , ze jsem si sve vybrala , nikdo nemize vedet , porad rikam ze je to na tom miminku v brisku ja nic neovlivnim bohuzel :,( dekuji moc za vase slova a doufam ze jste skupinku prazdna naruc nasla ptz jen diky teto skupine jsem vse zvladla :srdce: preju hodne sil

  • Nahlásit
  • Zmínit