Náš strážný andílek Lily IV.
- Prázdná náruč
- Pala8
- 23.04.17
- Sdílet
Slíbila jsem, že napíšu jak pokračujeme dál, jak se snažíme bez naší maličké žít, je to pokračování deníčku Náš strážný andílek Lily I,II,III...
Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Před měsícem jsem napsala své první deníčky o tom, jak jsme přišly o naší milovanou Lily, o naše první dítě. Je to stále moc těžké a stálé nám moc chybí. Teď o Velikonocích to pro mě bylo hodně těžké, ale díky manželovi a mých holek tady z eMimina jsem to zvládla. 12.4. by malé byly 3 měsíce, už by pásla koníčky, jak se říká, a ta představa je pro mě strašně těžká.
Jak jsem psala v deníčkách před tím, menstruace mi začala hned v šestinedělí, byla jsem ráda. Měli jsme v plánu se snažit o miminko v červnu, ale já chtěla dřív. S manželem jsme se hádali často, ale vše se zlepšilo a manžel se na začátku dubna rozhodl sám, že se začneme pokoušet a necháme tomu volný průběh. 2.4. jsem měla kontrolu u své doktorky a vše bylo v pořádku.
S manželem jsme se milovali a nedávali si pozor, říkala jsem si, to se
stejnak nepovedlo, podle aplikace, co jsem si stáhla, jsem byla den po ovulaci,
takže nízká šance na těhotenství. Spali jsme spolu dál a dál - už bez
toho, že bychom si dávali pozor. Byla jsem ráda, že se tak manžel rozhodl,
aspoň jsem byla klidnější a dávalo mi to naději, že se snad brzy
zadaří. A ono se zadařilo! 
Mám 4. den zpoždění, včera jsem si dělala test a vyšel mi pozitivní. Najednou mě popadla panika, strach z toho všeho, zas jsem měla všechno před očima, jak držím svoji mrtvou dceru v náručí a začala jsem brečet. Volala jsem okamžitě své doktorce, sestřička mi řekla, ať dorazím, že se na mě doktorka podívá. Okamžitě jsem se oblíkla a vyjela.
Nečekala jsem dlouho a šla jsem na řadu. Paní doktorka mi ale řekla, že teď nic ještě neuvidí, že mi nebude brát ani krev a ať přijdu za dva týdny, že to už budeme moudřejší a abych nic doma neříkala. Byla jsem z toho smutná, nervózní, chtěla jsem vědět, jak na tom jsem, jestli se radovat či ne. Ten den jsem měla i kontrolu u primáře se štítnou žlázou a pan primář byl tak hodný, že mi tu krev vzal. Přece jen v krvi je to dřív než v moči.
Krev jsem odnesla do laborky a za dvě hodiny jsem si měla zavolat. Volám, sestřička to zvedla a říká mi, že hCG 144,26. Ptám se, co to znamená. Sestřička odpoví, že je to pozitivní.
Ptám se: „Takže jsem těhotná?“
„Ano jste, ale je to nízké, takže jste na úplným začátku.“
Byla jsem ráda, měla jsem to potvrzené z krve. Jenže teď jsem si pokládala otázky: Co, když se to bude znova opakovat? Co, když se něco stane? Je to hodně podobný termín, kdy jsem otěhotněla minulý rok s malou, že by její dušička tohle všechno udělala?
Mám v sobě tolik pocitů, strach, bolest, štěstí, nervozitu. S manželem se nedokážeme radovat ještě tolik, jako když mi řekli, že jsem těhotná minulý rok. Ty obavy jsou obrovské. Možná až bublinku uvidím na ultrazvuku, vše mi dojde, ale teď si to ještě neuvědomuju. Nedokážu uvěřit tomu, že se nám to povedlo opět na poprvé a ještě mimo plodné dny. Určitě budu psát další deníky, jak to vše pokračuje. Doufám, že tento příběh bude s dobrým koncem.
Andílků můůj, vím, že bys chtěla, abychom byli s tatínkem šťastní
a radovali se, že jsi nám seslala sestřičku nebo bratříčka. Mám strach,
ale vím, že se postaráš o to, aby vše dobře dopadlo. A já ti slibuju,
že na sebe a bublinku budu dávat pozor a radovat se z toho. Moc nám
chybíš… Milujeme tě, lásenko naše. 
my budeme chystat oslavy prvnich narozenin
nasich prcku a Tvuj maly poklad se bude chystat na svet 
porad se tolik bojim z opakovani,
ze opravdu klidna budu az budu drzet tu vysnene miminko v naruci 
úplně chápu, že se nechcete „radovat
předčasne“, myslím, že je to úplně přirozené po tom všem. Ale jak
říkám, čas plyne rychle a brzy se dočkáte princezny!!! 
