Naše cesta – první společný rok

Rodičovství

Rok se s rokem sešel a já se ve vzpomínkách vracím k našemu úplnému začátku. Nebyl jednoduchý, ale neměnila bych za nic na světě.

Poslední deníček byl o našem né zrovna ideálním porodu.
A začínám právě u něj.

Probouzím se z narkózy, manžel je už zpět u mě, malý na oddělení neonatologie. Jsem šťastná, že je úplně v pořádku, a říkám si, že já budu taky, vždyť mě přeci jen trochu víc šili. Po pár hodinách se dostávám na oddělení šestinedělí. Pod dozorem si dojdu do sprchy, zatím utlumená prášky na bolest. V noci mi přivezou malého na 15 minut ukázat a já brečím štěstím. Tak dlouho jsme na tohle štěstí čekali. Odváží ho zpět na dětské. K ránu už si říkám, že nejspíš to poranění asi bude trochu větší. To mi vzápětí potvrzuje lékař při vizitě. Za pochodu mi zhruba vysvětlí, k čemu došlo a co mě v následujících dnech a možná měsících čeká. Moc to nevstřebávám, těším se na malého. Po snídani mi to naše štěstí přiváží a už se mnou zůstává. Právě v tenhle moment mi nejspíš došlo, že se to skutečně stalo a že už je tady napořád s námi :)

Chvilku spinká jako andílek a pak se probouzí, mazlím ho, zkoušíme kojit, první přebalení, kdy se mi třesou ruce, div mi ta plenka nevypadne. První ukázka koupání, první převlékání. Vše běží jako po drátkách. Manžel mi přiváží polštář na sezení, jinak stále stojím.

K večeru malý začíná plakat. Brečí a brečí hodiny v kuse, celou noc nespím, ale mám v sobě tolik adrenalinu, že je mi to jedno, jen mě čím dál víc bolí ta jizva. A tak pokračujeme druhý den úplně stejně. Malého odváží k běžnému vyšetření. Maminkám na pokoji už jejich dítka přivezli a Šimon pořád nikde. Později přichází doktorka s primářem neonatologie a oznamují mi, že malý nemá jednu ledvinu. Já pod návalem hormonů propadám pláči. Pořád se mi honí hlavou proč, vždyť screeningy potvrdily dvě. Zároveň si říkám, uklidni se, vždyť to není nic hrozného a malého to nijak ovlivňovat nebude a je tolik lidí, co to ani neví. Jen je mi to v tu chvíli hrozně líto.

Malého další den stále odvážejí a přivážejí. Dělají mu testy kvůli mým APA protilátkám a odchytávají moč. Nachází bílkovinu v moči a hrozí nám přesun na dětskou JIP. Vždy, když malého mám u sebe, tak hodně pláče a neudrží v sobě jídlo. Přes to všechno se krásně rozkojím.

V dalším odběru bílkovina již není a zůstáváme tedy na oddělení šestinedělí. Mezitím malého kontroluje další dětský lékař kvůli většímu blinkání. Máme naklopit postýlku, pokládat na bok a případně dávat před kojením Nutriton na zahuštění. Malý stále pláče, prý je to tím jeho příchodem na svět. Nevím, začínám si myslet, že má prostě hlad vzhledem k tomu, jak blinká. Šestý den nás pouštějí.

Nevyspalá, sotva stojím, ale přichází obrovská úleva, konečně doma. Okamžitě upadám do komatu, manžel hlídá a malý spinká 3 hodiny v kuse. Večer začíná obvyklý pláč. Střídavě si ho předáváme za stálého pláče zhruba do 4 do rána a po každém jídle držíme skoro v kolmé poloze. Stejně z něj mléko létá obloukem. Ve stejném schématu pokračujeme zhruba 3 týdny, Šimon špatně přibírá, nemůže se dostat na porodní váhu. S manželem oba totálně nevyspalí. Chci přestat kojit a zkusit UM. Doktorka mě přesvědčuje, že by to byla škoda. Dostáváme žádanku na sono a je nám potvrzený reflux. Snažíme se před jídlem dávat Nutrilon, jenže účinek žádný a koliky o to větší.

Mezitím já zažívám doslova muka na WC, kde trávím opravdu dlouhé minuty, které se neobejdou bez slz bolesti. Říkám si, jestli ještě někdy budu moct jet třeba na dovolenou nebo kamkoli, kde bych neměla čas a soukromí. Psychika v té době celkem pokulhává.

V 5 týdnech se dostáváme na porodní váhu a přichází do té doby nejhorší den. Opět sedím již nějakou dobu na WC, manžel přebaluje, slyším zakuckání a pak hrobové ticho a za chvilinku tlumené jakoby plácání a manžela, jak říká no tak, honem. Vyběhla jsem, žaludek úplně sevřený a viděla to, čeho jsem se bála nejvíc. Malý se dusil. Najednou mám telefon v ruce, vyťukám číslo záchranky a v tu chvíli z malého vylítne mléko. Hroutím se. Malý brečí, manžel chová a já se zavírám do koupelny a řvu. Šimon se zdá být v pořádku, takže volám doktorce pro jistotu druhý den. Dostávám vyčiněno, že musím v tomhle případě hned jet na pohotovost pro vyloučení, že nic nevdechl. Jedeme na poslech a zdá se být vše dobré. Znovu říkám doktorce, že kojit nechci, když se tohle děje.

Týden je klid, malý už spí chvilku i přes noc. Večer kojím, dávám odkrknout a opět znovu, malý se dusí. Jako robot ho otáčím, klepu do zad, jako bych to nebyla já, je mi špatně. Tentokrát to netrvá tak dlouho a vdechnutý obsah letí ven. Na nic nečekáme a jedeme tedy rovnou na pohotovost. Tam si vyslechneme, že je malý na hraně podvýživy, ať vyzkoušíme mléko AR. V tu dobu přichází zlom. Mléko se v něm udrží a já mám jasno. Mrzí mě, že malý nebude kojený, ale jeho spokojenost je mi přednější. Konečně začíná ukázkově přibírat na váze a hlavně v noci spí! Budí se v pravidelných intervalech na jídlo, třikrát sláva. Koliky nás trápí ještě do ukončených 3 měsíců. Od 4. měsíce pak máme doma spokojené a usměvavé miminko :)

Mezitím proběhla má kontrola v nemocnici. Vše se zdá být ukázkově zahojené. Na WC už chodím lépe, nebrečím bolestí, sex bolí jak čert. Prý se to srovná časem. Příští porod mám na výběr císaře nebo když budu hodně chtít, můžu rodit přirozeně.

Spokojeně pokračujeme do 6. měsíce. Venku tropy a Šimonovi rostou zuby. Jsme na návštěvě, stojím s kamarádkou nad kočárem a najednou se mi zdá, že se malý třese chvilku po usnutí. Po příjezdu domů přesvědčuji sama sebe, že se mi jen něco zdálo. Pár dní na to se třes opakuje. Celé to trvá pár vteřin. Je sobota, vyrážíme tedy směr pohotovost. Malého zkontrolují, nejeví známky nezvyklého stavu a posílají nás domů s tím, že při opakování nás budou hospitalizovat nebo že nás dětská objedná na neurologii.

Asi dva týdny je klid, stále zlobí zoubky a venku příšerný hic. Sedím vedle postýlky na gauči, prohlížím časopis, malý akorát usíná. Najednou se třese postýlka, nevím, co mám dělat, probouzím malého, kouká na mě a ještě chvilinku sebou klepe. Volám doktorce a ta nás posílá obratem na pohotovost na příjem. Při příjmu malému naměřili zvýšenou teplotu, ráno ji určitě neměl a při balení a stresu mě nenapadlo ho změřit. Následoval tedy odchyt moči kvůli ledvině, poslali nás na sono mozku, ledviny, RTG plic a nezdála se jim vyvýšena a pulzující fontanela. Ještě ten večer malému dělali lumbální punkci pro vyloučení zánětu mozkových blan. Takové nervy jsem v životě neměla. Malého něčím uklidnili, odvezli v kočárku na sál a tam ho uspali. Když ho přivezli, tak ještě spinkal. Doktorka mě přišla po chvíli uklidnit, že mozkomíšní mok byl čirý, tak to vypadá dobře. V noci mi pak toto potvrdili. Úleva.

Na RTG plic vyšla zhrubělá kresba, takže nějaký lehký zánět průdušek a z výtěrů zlatý stafylokok. Běžně se vyskytující bakterie v lidském organismu, takže nebyl důvod to nijak zásadně řešit. Den Šimonka nechali odpočívat a na další den nás čekalo EEG vyšetření pro vyloučení epilepsie. Malého snímají ve spánku a naštěstí i toto dopadá negativně. Domů nás propouštějí s inhalátorem a diagnozou – třes vyskytující se při usínání. Bůhví, jestli to mělo spojitost s těmi vedry a růstem zoubků.

Očkování do té doby žádné nemáme, krom rotavirů. Nejdřív odsun kvůli nízké váze, pak kvůli třesu. Máme jít na první Hexu v 9 měsících, pokud budeme 3 měsíce bez třesu. Ten se už naštěstí neopakuje, zato stále bojujeme se zahleněním a pokašláváním. Odesílají nás tedy na ORL, zjištěn masivně stafylokok v nose i krku a vzhledem k velkému zahlenění nám jsou nasazeny ATB. Paráda.

Po 3 týdnech braní ATB proběhnou kontrolní výtěry. Stafylokok je pryč, zato máme hemofila. Další ATB odmítám kvůli zátěži na ledvinu. Běžně je prý nedávají, ale vzhledem k věku a zahlenění je chtěli nasadit. Souhlasí s tím, že je nedáme a uvidíme z dalších výtěrů. Ty vychází dobře a vše je konečně čisté. Od nasazení ATB se to s námi táhlo 2 měsíce.

Je před Vánoci, malý je konečně zdravý, nic nás netrápí, užíváme si pohody a čeká nás očkování. Manžel začíná mít z očkování strach, řekla bych až panický. Všeobecně má o malého přehnaný strach. Myslím, že to má na svědomí ta jeho ledvina a už samotný porod. Párkrát je to u nás na ostří nože. Oba chceme očkovat, ale on se bojí vedlejších účinků. Probíhá plánovaná 10měsíční kontrola a doktorka sama očkování odsouvá, ať máme klidné Vánoce, a termín máme po Novém roce. Očkování proběhne v pořádku a žádné nežádoucí účinky se u nás nevyskytly. Manžel se háže do pohody a celkově u nás konečně zavládne klid.

Malý je úžasný, je moc šikovný, převážně se jen směje, má skoro pořád skvělou náladu, spí celou noc a je obrovský jedlík :)
Svou váhu krásně dohnal a my si ho užíváme naplno.

Já stále bojuji s bolestí při sexu, zvažovala jsem i plastiku, na kterou mám nárok, ale zrovna dvakrát se mi do ní nechce. Doktorka doporučila ještě chvíli vyčkat. Rok jsem měla zákaz otěhotnět a teď pomalu začínám uvažovat o druhém dítěti vzhledem k tomu, jak dlouho jsme čekali na Šimonka a co vše jsme podstoupili. Nepočítám, že bych otěhotněla na první dobrou, tak ať máme dost času na ten samý případný kolotoč :)

Ani po roce ještě nezvažuji přirozený porod, ale kdo ví :D

Za pár dní tu máme první narozeniny a za sebou rok úplně odlišný od všech předešlých. Rok plný lásky, strachu, štěstí a radosti.

Milujeme Tě, Šimonku!

Váš příspěvek
smarket
Nováček 4 příspěvky 21.02.19 07:46

Mě strašně zaráží, že na některé věci nedokážou přijít už v těhotenství :think: . Já měla velké ultrazvuky v těhotenství v pořádku a po narození přišli u syna na hydronefrozu na levé ledvince. už tomu bude měsíc co syn podstoupil operaci . Před tím ho dopovali antibiotiky dva měsíce kvůli normálně vyskytující se bakterii v těle, nikdo mi samozřejmě neřekl že je to běžné , takže já nemohla kvůli zátěži na ledvinu ani antibiotika odmítnout. Bude mu 5 měsíců a stále bojujeme, po operaci se hezky hojí ale má teploty , takže to je kolotoč odebírání moči a nervů z toho jak výsledky dopadnou. Náš prcek je ale taky bojovník, tak věřím v lepší zítřky. Je dobře že jste to tak pěkně zvládli a malej už se má dobře :) snad už budete jen zdraví :kytka: :srdce:

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 21.02.19 10:53

@smarket děkujeme :oops: moc mě mrzí, čím si váš malý prochází. Je to tak nespravedlivé, když už takhle malé dítě má mít takové potíže :( my jsme s tou ledvinou vlastně v pohode, ta druhá se přizpůsobí funkci za obě, jen musíme dávat pozor, aby se nějak nezranil atp. Ty ostatní komplikace už jsou pryč, tak doufám, ze už bude v pohode. A vám moc držím palce, aby výsledky dopadly dobře a malý byl úplně v pořádku :srdce:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 21.02.19 11:50

Panejo, a to jsem si myslela, že moje šestinedělí bylo psycho :( . Obdivuju Váš elán a schopnost bojovat, i když jak jde o dítě, tak člověk v sobě nachází netušené síly. Hlavně držím pěsti (neděkovat, ať to nezakřikneme! ;) ), abyste si to nejhorší už vybrali, všechno si sedlo a mohli jste si rodičovství užívat bez stresu a obav. :kytka:

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 21.02.19 12:53

@PenelopaW vůbec nevím, ze se nemá děkovat kvůli zakriknuti :D takže raději tedy děkovat nebudu :mrgreen: myslím, ze skoro pro každou z nás je sestinelí trochu psycho, ale je pravda, ze kdyby malý neblinkal a nedusil se, tak by třeba i spinkal a já byla v klidu :)

Uživatel je onlineCuddy
Neúnavná pisatelka 16359 příspěvků 21.02.19 20:08

@smarket mužů se zeptat, proč syna operovali tak brzy? A kam chodíte na nefrologii? Klidně do soukromé zprávy.

Uživatel je onlineCuddy
Neúnavná pisatelka 16359 příspěvků 21.02.19 20:09

Držím palce, ať pohoda vytrvá. V dost věcech jsem se v deníčku nacházela.

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 21.02.19 22:08

@Cuddy děkujeme :srdce:

winter.gift
Stálice 96 příspěvků 21.02.19 22:20

Naše dceruška oslavila rok minuly týden. Začátky jsme si taky docela „uzivaly“ , taky nám diagnostikovali reflux, noční chození a dvaceti minutové čekání na odkrknuti, koliky, pobyt na JIP, proplakane noci -její i moje. Dnes je to nádherna zdrava dokonala holčička a milujeme ji více než cokoli. Ten rok byl narocny, ale nic krásnějšího jsem nikdy nezazila.
Ať se vám všem daří a ať je Šimonek stále usměvavý a šťastný!

petruska113
Ukecaná baba ;) 1093 příspěvků 22.02.19 13:31

No zazily jste si toho strasne moc ale jedno Vam rict musim nechapu ze my lidi si musime neustale zahravat s osudem a hrat ruskou ruletu .Kdyz byl chlapecek konecne v pohode tak mu date chemickou bombu ktera ho muze stat v lepsim pripade trasplantaci?? Ockovani uz poskodilo deti zdrave ja bych dite co melo tolik trapeni nikdy neockovala ze nema okamzite NU neznamena nic . Ty muzou prijit az po letech navic tyto deti si spatne vytvari protilatky takze je riziko ze jste ho ockovala zbytecne a chraneny nebude. Preju Vam at je synek hlavne zdravej uz si toho vytrpel az az

Uživatel je onlineCuddy
Neúnavná pisatelka 16359 příspěvků 22.02.19 14:22

@petruska113 a ty jsi kdo? Kolik let jsi na té medicíně studovala, že máš odvahu toto napsat jedné ustarané matce?

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 22.02.19 20:17

@petruska113 nezlobte se, ale k očkováni a k neockovacim matkám nemám chuť se vyjadřovat. Děkuji za prani pohody malému

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 22.02.19 21:22

@winter.gift moc děkujeme a také přejeme vaší princezně už jen samou radost a žádné trápení :srdce: :hug:

smarket
Nováček 4 příspěvky 05.03.19 16:31

@Cuddy měl už výrazně zvětšenou ledvinku, fungující jen na 25% a chodíme do dětské nemocnice v Brně k panu doktorovi Husárovi. Dětskou nemocnici úplně nesnáším, ale urologie a nefrologie je tam perfektní :)

Veerr
Zasloužilá kecalka 925 příspěvků 05.03.19 17:47

@smarket nepsaly jsme si nahodou spolu na FB přes jednu skupinku na prikrmy? Psala mi tam paní buď to samé nebo hodně podobné s jejím synem

Příspěvek upraven 05.03.19 v 17:48

Vložit nový komentář