Naše dítě z lesa 2: Noční bonding

Naše dítě z lesa pokračování aneb když 2 čárky neznamenají jasné vítězství, když má miminko jednoho nepřítele... Mě.

*

Možná jste četli můj první deníček, který jsem psala s velkým nadhledem, protože my, snažilky, máme občas chmurné myšlenky a já se ty svoje rozhodla nechat ve své hlavě… Těhotenství jsem v pohodě zvládla a nejedna maminka mi tu pohodu záviděla. Samozřejmě, vedlejší účinky těhotenství mě neminuly, ale nechtělo se mi to vytahovat na každém pikniku.

Porod byl dlouuuhý. Počítala jsem s přirozeným porodem cca 3,5kg miminka, jak mi bylo slíbeno, ale realita mi ukázala, jak moc se může seknout UTZ. Císařským řezem jsem přivedla na svět miminko o váze 4 kila a jedné mandarinky. <3

Bonding 10 vteřin a pak několikahodinové čekání na moje miminko. Pořád jsem si říkala, jak asi vypadá, vždyť jsem si ho ani pořádně neprohlídla… Asi za dvě hodiny dorazil můj syn za mnou na pokojík. Jen na přiložení k prsu, ale moc nám to nešlo. Zlepšilo se to, až když mi ho nechali na celý den cca den třetí.

Během pobytu na oddělení šestinedělí mi to jedna postarší sestra nechávala pěkně sežrat. Shazovala mě i před partnerem a vždycky měla pro mě připravenou nejednu uštěpačnou poznámku ohledně mého stylu kojení, úbytku váhy miminka atd. Cítila jsem se jako neschopná máma a tajně jsem si i pobrečela. Setřela ji až paní doktorka, která jí řekla, že jsme měli komplikovaný porod a mě zároveň vysvětlila, že můj kojenec je rizikový.

Žloutenka u novorozence by mě až tak nepřekvapila, ale krevní transfuze? Moje tělo celé těhotenství produkovalo látky, které měly za úkol poškodit plod, ale mimčo už bylo naštěstí mimo nebezpečí. Laicky řečeno.

Doma mě pořádně potrápil pláčem. Když mi uprostřed noci došly síly na chování, zkusila jsem „bříško na bříško“, prostě náš zapomenutý bonding. Fungovalo to. Klidně spal a já mu ve spánku nijak neublížila. Šestý smysl mateřský. Maličký byl bojovník a ukázkově prospíval. Já jsem se rozkojila a kojím doteď. Noční „bonding“ dodal miminku pocit bezpečí, ten známý tlukot srdce a hřejivou maminčinu náruč.

Některé dny mi pořád dávají fakt zabrat (zoubky) a já se pak na něj trochu zlobím, ale stačí mi jediný pohled do těch modrých studánek a hned vím, jaké máme štěstí.

Happy end :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
9.9.18 19:31

A co tím chceš světu sdělit?

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.9.18 19:46

@tetaagáta

rika se tomu denicek

  • Nahlásit
  • Zmínit
1468
9.9.18 20:12

Skin to skin som s dcérkou strávila prvé dni života, je to po pôrode to najlepšie, čo sa dá s miminkom urobiť :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.9.18 06:50

@ludmilaadamkova Děkuju za vysvětlení, přečtu si tento skvost aspoň desetkrát, abych se dostatečně obohatila :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.9.18 08:00

@tetaagáta
nechápu, proč má někdo potřebu vůbec číst či se vyjadřovat k něčemu co ho evidentně nezaujalo

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.9.18 08:50

@tetaagáta nechápu, proc mas tak blbe komentáře. Je to docela hloupe. Deníček je od toho sdílet nějaký svuj zážitek, pocit. Jestli k tomu nemáš co říct, tak prostě raději mlč…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.9.18 10:17

Když mi přijde deníček nablblý, musím si to nechat pro sebe, aha. Tady se zjevně smí jen vzdychat obdivem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3619
10.9.18 17:45

@tetaagáta Ty musíš být hodně nešťastná že?

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.9.18 19:24

Japa si na to přišla, psycholožko?

  • Nahlásit
  • Zmínit
233
11.9.18 19:25

Naše dítě z lesa

Holky, děkuji za pochopení. :kytka: Tento deníček je slíbené pokračování a celkem asi jasně říká, co tím chci říct. Kritizovat, když ani neví co, mi přijde ubohé, ale řekla bych, že to @Natysek36 docela odhadla. Holčiny mi je líto, ale nemá smysl to rozebírat dál…

  • Nahlásit
  • Zmínit
27153
13.9.18 12:11

Naopak. Denicky uz moc nectu, tenhle nahodou a supr se mi jevi, ze se v nicem sahodlouze nenimra, jako shrnuti je to i vtipne a zaroven je mi jasne, ze i tezke chvilky si pistaleka denicku prozila. A pritom je popise bez jakychkoliv znamek sebelitosti a ublizenosti, jak se tu celkem casto stava.

Tak pozdravuj tu 4kila a jednu mandarinku, ja obdivuji ten sesty smysl matersky, ja ho u prvniho musela trochu hledat, pres tu spoustu nevyzadanych i vyzadanych rad. Nejlepsi je psolouchat sebe sama.

Tetaagata nepochopila, mno nic, obavam se, ze ti to tu nikdo prezvykavat nebude.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele