Naše fena začala hárat. Dcerám jsem díky tomu vysvětlila menstruaci

Pejska nemáme dlouho, teprve pár měsíců, ale my i děti jsme si ji zamilovali prakticky od první chvíle. Připravovala jsem se na všechno možné a na první týden si dokonce vzala dovolenou. Nakonec se ale ukázalo, že většinu času prospí.

I tak jsem byla ráda, že s ní můžu být doma. Měla jsem větší klid a jistotu, že doma nic neprovede. Později jsme pořídili i kamery, abychom ji mohli kontrolovat, když zůstane sama. Pokaždé ale dělala totéž – spala. Většinou na gauči.

Když jsme se vraceli domů, právě se probouzela a vypadalo to, že jí naše nepřítomnost vůbec nevadí. Občas jsme sice našli nějakou tu loužičku, ale nikdy to nebylo nic hrozného. Navíc byla téměř vždy u dveří, takže bylo jasné, že sama dobře ví, že potřebu má dělat venku.
Jednoho dne jsem ale přišla domů a při vítání se naše fenka nešťastně otřela o dceru. Ta okamžitě zavřeštěla:

„No fuj! Ona mě pokadila!“

Nevěřícně jsem civěla na nahnědlý flek na dceřiném tričku. Vážně to vypadalo, že je potřísněná. Okamžitě jsem psa vystrnadila na zahradu a dceři sundala triko. Přemáchla jsem ho ve vodě, ale nijak extra nezapáchalo. Pak jsem se vydala na zahradu, kde už s vrtícím se ocasem čekala naše fenečka.

Opatrně jsem ji vzala tak, abych zkontrolovala její zadeček. K mému překvapení byl on i jeho okolí zcela čisté, bez známky trusu. Nejspíš si to otřela o to tričko, pomyslela jsem si. Položila jsem ji zpátky na zem a pustila celou situaci z hlavy.

Druhý den jsem si ale brala z parapetu ráno notebook a čekalo mě opět nemilé překvapení. Na notebooku byly opět nahnědlé lehce rozmazané skvrny. Okamžitě mi bylo jasné, od čeho jsou. Na parapetu totiž sedává i naše fenka, když vyhlíží z okna procházející cizí psy.

Opět jsem psa zvedla, ale zadeček byl čistá a bez jakékoliv známky potřísnění. V té chvíli mi svitlo.

Ta fena začíná hárat!

Asi mě to trochu překvapilo, vždyť to bylo ještě štěně. Pak jsem ale zadala pár dotazů do googlu a bylo jasno. Měla jsem pravdu. Naše fena má opravdu menstruaci. Když pak za pár minut přišel i můj manžel s dětmi, hned jsem tu novinu hlásala. Nenapadlo mě tehdy, že okamžitě potom přijde otázka.

„Mami, co je hárání?“

Na tu otázku navazovalo mnoho dalších a vlastně jsem ráda. Díky naší feně jsem dostala nečekanou příležitost otevřít s dcerami téma ženského těla a menstruace. Ptaly se na všechno možné a bylo vidět, že je to opravdu zajímá. Uvědomila jsem si, jak je důležité mluvit o podobných věcech otevřeně a bez studu. Jsem ráda, že u nás doma menstruace není tabu.