Naše malá spinká na mráčku
- Prázdná náruč
- Lenka 81
- 17.11.16
- Sdílet
Naše malá holčička, prvorozená princezna beruška nás opustila. Je teď v nebi na mráčku. Tento deníček věnuji na její památku... a všem maminkám, které taky mají prázdnou náruč.
Tento deníček patří naší malé holčičce, vymodlené prvorozené dcerce, která musela odejít ještě dříve, než se mohla dostat sem k nám z bříška na svět. Začnu však od začátku…
Moc jsme se s manželem Zbyňkem snažili o těhotenství a furt nic. Dva roky minuly a stále se nedařilo. Neboť nejsem nejmladší (35 let), tak jsme to začali řešit. Dostali jsme se pak k paní doktorce Krmíčkové do IVF centra v Plzni. Po třetí inseminaci se podařilo a byly na testu dvě čárky…
Možná si mne některá vybavíte z diskusí z jara 2016, kdy jsem sem dávala fotky se skoro neviditelnými čárkami a ono to vyšlo. Určitě si dokážete představit tu radost, ale věděli jsme že není vyhráno, že nás čekají tři trimestry. Byli jsme vyklepaní před každým ultrazvukem, aby tam bylo srdíčko. Už jenom proto, že bratránkova přítelkyně při třetí kontrole bohužel přišla o dvojčátka - těhotenství zamlklo, neboť ve vajíčku byly dvě spermie, ale dvojčátka se od sebe neoddělila.
Náš první trimestr dopadl skvěle, druhý taky a na začátku třetího, když už jsme se moc na miminko těšili, se to stalo! Poslední kontrola, kde malé tlouklo srdíčko, byla 29.09.2016. Týden před tím se mi trochu změnily pohyby, ale byla jsem uklidněná, že je větší než obvykle děti v tomto bývají, že tam má málo místa… Vše bylo v naprostém pořádku a pak za cca dva dny, max 4, se to muselo stát. Malé přestalo tlouct srdíčko a mně plodová voda, přelévající se, simulovala pohyby… stejné jako před tou dobrou kontrolou.
Zaznamenala jsem změnu, ale když ten předposlední ultrazvuk byl skvělý!
Malá nám tam pusinkou gestikulovala, jako by
chtěla něco říct. Nezapomenu na tu větu, když nám doktor v říjnu na
poslední kontrole oznámil… S bledou tváří, že pro nás nemá dobrou
zprávu, srdíčko víc než dva týdny netluče.
Bulela jsem a blulela. Hned to šlo ráz na ráz. Hospitalizace ve fakultce v Plzni a vyvolávání porodu. Zbyněk byl celé dva dny se mnou na porodním pokoji a vydržel tam až do konce. Ty, které jste rodily s vyvolávacíma tabletami, tak víte, o čem mluvím. Bolesti byly neskutečné, a neboť tam měli tu noc 9 porodů a nás jako desátý, tak mi dali pozdě injekci na zředění krve a tím pádem jsem nemohla dostat epidurál, který se v případě mrtvého porodu dává. Opiáty, které jsem pak dostala, řekla jsem si o ně když už to vůbec nešlo vydržet, zafungovaly jen tak, že porod poskočil.
A tak jsem zažila porod se vším všudy s neskutečnou bolestí a nyní máme prázdnou náruč. Manželovi zemřela před lety maminka na rakovinu. Nevím, proč my máme tolika smůly v životě. Každá maminka a tatínek, co takto dopadli, se jistě ptají podobně. Ale jsou to otázky, které se nám asi nezodpoví.
Je to dnes tři týdny a mně to přijde na jednu stranu, jako by to bylo před okamžikem, a na druhou, že čas se vleče jako celá věčnost. Stihla jsem se s malou rozloučit, pohladila jsem jí při porodu, když šla ven. Křičeli na mne: „Ne, to nemůžete,“ ale nebylo v jejich silách mi v tom zabránit. Věděla jsem, že je tam dlouho a že mi jí nedoporučí vidět a taky to tak dopadlo.
Byla jsem po porodu v neskutečném šoku a furt opakovala, že si chci malou pochovat alespoň na chvilku, ať jí ovinou a dají mi jí. Doktorka opakovala stále dokola, že to není vhodné, a ano měla pravdu, ale já to musela pořád opakovat.
Naše malá je v nebíčku na mráčku, tento deníček je pro tebe naše beruško. Vzpomínáme na tebe, jsi v našem srdíčku a nikdy na tebe nezapomeneme! Bolest časem otupí, nebude tak silná, ale rána na srdci a na duši zůstane u nás do smrti. Můžeme se teď jen zase modlit, aby k nám opět přišlo to požehnání a byla jsem opět těhotná a dopadlo to tentokrát dobře.
Taky jsme vyzvedli žádost o adopci, kterou jsme už před dvěma lety
chtěli podat, ale přišla jsem o práci a už tenkrát jsme chtěli požádat
o miminko, a to o holčičku. Já ti tady naše malinká slibuji, že pokud se
nám narodí holčička - tvá sestřička, tak se bude jmenovat Nikolka. Bude
mít jméno po tobě, neboť věřím, že tvá dušička čeká na mráčku a
sestoupí k tvé sestřičce a budeš součástí jí. Milujeme tě naše
malá, odpočívej v pokoji. Ani nevíš, jak nám tu chybíš a na vždy
budeš chybět.
Všem ostatním maminkám, co se jim stalo to stejné jako nám, přeji, ať jsou silné a vydrží to. My se snažíme vše překonat a koukat do budoucna. Děkuji především svému manželovi Zbyňkovi za neskutečnou podporu a oporu. Vzala jsem si nejúžasnějšího chlapa, co jsem mohla.
Přeji hodně sil vám všem, co máte stejnou či podobnou zkušenost od života, a určitě mi napište. Je dobré naší bolest sdílet a podržet se v tak kruté a nešťastné události.
Další deníček bude o tom, jak nám dopadly testy. Zatím příčinu, proč se to stalo, nevíme a spíš nám řekli, že se asi nic neprokáže, ale i tak napíši, co zjistili… jedem tam 24.10. Naše maličká, líbáme tě do nebíčka, posíláme nekonečně polibků. Jsi tam s babičkou, prababičkou a pradědečkem… a jednou se s tebou shledáme.
Lenka a Zbyněk
Držím pěsti, at se vám brzy náruč
naplní 
To mě moc mrzí, nedokážu si to ani
představit 
