Naše prvorozené zlatíčko

Prázdná náruč
  • Anonymní
  • 05.02.19

Jsem máma a nejsem máma.

Napsat svůj příběh jsem se rozhodla ze dvou důvodu. Čím déle to je od smutných událostí, tím více cítím potřebu jejich sdílení. A potom - pročítání deníčků v Prázdné náruči, (ale i příběhů jinde) mi v prvních dnech hodně pomáhalo. S mužem o dcerce zatím skoro nemluvíme.

Dcerka Štěpánka byla dlouho očekávaným miminkem. Když se mi potvrdilo těhotenství, zažívala jsem smíšené pocity – asi hlavně s tušením zásadních změn v mém/našem životě. Můj muž měl velkou radost, stejně tak naše rodiny, hlavně obě babičky a prababička.

Těhotenství ale bohužel nebylo bezproblémové. Hned první screening, kdy bylo šíjové projasnění na hranici normy, nás vrhl do dlouhého kolotoče vyšetření na genetice. Vše bylo negativní, stejně tak nakonec i amniocentéza. Na ultrazvuku se ale stále něco „nelíbilo“ nebo se to „nevešlo do tabulky“. Nicméně se opravdu nic neprokázalo, malá rostla, jak měla, měla vše, co má miminko mít. Nervy to ale byly neuvěřitelné, čekání na výsledky ani nemluvím – kdo zažil, umí si to představit. Člověk o pár let zestárne.

Potom ale začala přibývat plodová voda a to trvalo až do porodu, kdy už jsem byla hospitalizovaná pro riziko předčasného porodu. Podle doktorů měla malá VVV, ale na ultrazvuku nic neviděli. Prý měla potíže s polykáním plodovky nebo ji nepolykala vůbec.

Těsně před Vánoci přišla na svět akutním císařem ve 29. týdnu, šlo o komplikovaný porod. Od narození byla ve vážném stavu a bohužel o 4 dny později zemřela. Domů jsme si ji neodvezli. Zlomilo nám to srdce. Do této nemocnice už nechci vkročit, doufám, že to v budoucnu nebude nutné.

Teď je to 5 týdnů. Zatím nevíme, zda měla nějaké VVV, jak to bude s dalším možným těhotenstvím. Byla nádherná a mně rve srdce, že s námi nemůže být. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že o svém prvním miminku budu psát sem. Ale to nenapadlo žádnou z nás.

Tady v Prázdné náruči hledám útěchu a naději, že i mně bude dopřáno zdravé miminko. Ale stále více myslím na svou prvorozenou dceru a na to, jak hrozně moc mi chybí a neváhala bych svůj život vyměnit za její.

Snažím se fungovat dál, koukat se dopředu, přestože se cítím o 10 let starší a vyčerpaná. Věřím ale, že se to zlepší. A nakonec moc, hrozně moc doufám, že přijde jiné a zdravé miminko a že si ho budeme moct odvézt domů…

Váš příspěvek
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 05:42

Předně přijmi mou upřímnou soustrast :,( a zeptám se, podezření na atrézii jícnu nikdo neměl? Nebo vyvráceno? Na co zemřela? Jinak tě mohu nepatrně uklidnit, že tato vvv je náhodná a máš šanci na zdravé dítě stejnou jako jakákoli jiná žena :hug: Drž se a ať je brzy trochu lépe, jsi statečná :srdce: :hug:

Térouš
Echt Kelišová 8467 příspěvků 05.02.19 07:20

Miminko přijde. Ta bolest je šílená, moc mi pomohlo sdružení Dlouhá cesta. Byla jsem s mužem na rekondicnim pobytu a i na pár akcích, které nám krok po kroku pomohly ss s tím vyrovnat. Zapomenout se nedá. Musíte s manželem mluvit, nenechte to v sobě dusit

Kukacka123
Závislačka 3053 příspěvků 05.02.19 07:36

Uprimnou soustrast :,( :hug: :hug: :hug: tohle je silene…podobny pribeh znam, jen mala bojovala 6 tydnu…byla dokonce pocata pres ivf kvuli nepruchodnosti vejcovodu pani…ale naopak cele tehotenstvi bylo v poradku, zadne odchylky…ale bohuzel pan i pani jsou nositeli spatneho genu, dokonce toho sameho, a male se to sloucilo ve vadu neslucitelnou se zivotem :? Pak pani otehotnela prirozene a maji zdraveho chlapecka :andel: byli na odberech ve druhem těhotenstvi a mutace toho spatneho genu se u toho chlapecka nepotvrdila, nezdedil je od obou…uvidite, jake budou vysledky…moc drzim palce, abyste meli co nejdrive zdrave miminko :hug: na Stepanku budete vzpominat vzdy, vzdy ji budete mit ve svem srdci :srdce: ale dalsi miminko bolest aspon otupi, kdyz budes mit lasku komu dat :andel: :kytka:

Příspěvek upraven 05.02.19 v 07:36

marketak5
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 2 inzeráty 05.02.19 08:35

Toto by se nemělo stávat.. Upřímnou soustrast… :,(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 09:19

Podezreni na atrezii jicnu bylo, ale po porodu se vyvratilo. Zrejme byla pricina jinde, ale zatim nevime … :nevim:

Jahudka82
Závislačka 2521 příspěvků 1 inzerát 05.02.19 10:54

To je hrozny tohle, to by se proste detem ani jejich rodicum, co se na ne tesili, dit nemelo… ale ona uz vam Stepanka pošle misto sebe jine miminko a da na nej zeshora pozor… :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 11:16

Hodně sil,ty první měsíce jsou bolestivé, ale postupem času se s tím člověk naučí žít, nezapomenete ale bolest se otupí. Tento týden to je rok co jsme se rozloučili s naší princeznu v 23tt a já už dokážu jít dál. Přidejte se do skupinky tady na emimi prázdná náruč, holky jsou tam skvělé a pomáhají si to nejhorší překonat :hug:

karjak
Kecalka 347 příspěvků 05.02.19 19:45

Je mi to moc líto… :,( Chtěla bych něco napsat, cokoli, ale všechna slova vyzní plytce… Mluvte s manželem, brečte, těšte se maličkostmi… Bolest se časem otupí.. Vždycky už budeš Štěpánčina maminka… Hodně sil! :srdce:

Ivulka218
Stálice 56 příspěvků 06.02.19 00:01

Miminko určitě prijde :srdce: jsi silná, máš můj obdiv :kytka:

sandra.ch
Povídálka 35 příspěvků 06.02.19 09:02

To je mi moc líto.Já jsem první miminko nosila 24 týdnů a pak se zjistila VVV neslučitelná se životem. Když mi lékař řekl,že bude lepší těhotenství ukončit,nemohla jsem tomu uvěřit. Proč se to stalo nám?
Rok po ztrátě malého jsem otěhotněla a porodila zdravou holčičku. Když jí bylo osm měsíců otěhotněla jsem znova a máme opět holčičku.
Na jaře to budou čtyři roky a Ta strašná bolest ze ztráty ve mě byla hodně dlouho a i nyní na něj vzpomínám a říkám si,jaký by asi teď byl,jak by vypadal,jak by vycházel se sestrami?

Je strašné,že se tohle děje. Posílám vám mnoho sil .

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.02.19 10:59

@sandra.ch To je mi líto, dokážu si představit, jak těžké to muselo být. A když šlo o VVV, podstupovali jste nějaké další testy? My měli komplet genetiku - my dva i maličká - a vše v pořádku. Přemýšlím, co pro to dělat, aby to tak nedopadlo i příště. Stále přesně nevíme, co vše k takovému konci vedlo.

sandra.ch
Povídálka 35 příspěvků 12.02.19 12:58

Mně i partnerovi brali krev, malý byl na pitvě. Výsledky byly za půl roku. U nás za to mohl Cytomegalovirus. Infekce,kterou jsem prodělala v prvním trimestru a ani o tom nevěděla.

Vložit nový komentář