Neboj se být maminkou

Tento deníček bych ráda věnovala všem budoucím maminkám, které stále váhají, zda jsou na příchod miminka připravené.

*

Byla jsem si jistá, že jsem rodinný typ a kariéra mne nebaví dělat, přesto jsem se založením rodiny stále také hodně váhala. Přeci máme plno času na děti, zajedeme si párkrát na dovolenou k moři, pořídíme si auto, zakoupíme společné bydlení a proběhne kompletní rekonstrukce bytu… Stále byla z mé strany nějaká výmluva.

Proč? Hlavní důvod byl ten, že jsem se bála stát se matkou, nebyla jsem si jistá, zda zvládnu být dobrá maminka. Z vyprávění jsem už viděla před sebou těch tisíc probdělých nocí, které mi určitě s miminkem čekají. Ke všemu mi pořád všichni kolem tvrdili, že s dítětem je vše složité (někam se třeba podívat), máme si užívat. Doba je přeci složitá a na pořízení dítěte v dnešní době času dost.

A ještě jednoho strašáka jsem v hlavě měla – mám závažný atopický ekzém a co když to podědí po mne? (Kdo sám tím neprošel, nepochopí, co to dělá s psychikou).

Ano, okolí má pravdu, poslechnu je. Na starosti je času dost. První dítě budu mít do třicet - to je za dlouho. A jak hodně lidí říká – jedno a stačí. Mají určitě pravdu, jedno mimino je dostačující.

Po devíti letech vztahu mi bylo 27 let a já se začala cítit na založení rodiny. V listopadu 2014 jsem vysadila antikoncepci a ještě jsme si dělali legraci, že když se to podaří rychle, tak na Vánoce budu mít pozitivní těhotenský test. Samozřejmě to takto rychle u většiny párů nejde. Neřešila jsem to a naplánovala si, že Vánoce 2015 už bříško mít budu.

Měsíce plynuly jako voda a když jsem ani na konci roku 2015 nebyla těhotná, rozhodla jsem se to řešit s gynekologem, který navrhl vypsat mi žádanku k odborníkům. Odkývala jsem, že tam půjdeme, ale rozhodně nepůjdu na umělé oplodnění, nebudu dobrovolně do sebe píchat injekce a pak podstupovat narkózu na odběr vajíček (nejsem blázen).

V létě 2016 jsme se dostali do CARu (Centrum asistované reprodukce), kde nás pořádně vyšetřili, vše je v pořádku a může pomoci inseminace. Tím jsem se uklidnila, že problém je vyřešen. Proběhlo několik inseminací a já jsem měla zanedlouho mít narozeniny – třicáté. Cože? To tak rychle uteklo? A kde je to miminko? Do hlavy se mi zavrtal brouk a hlodal a hlodal: „Proč to nejde? Protože si je poslechla a už je pozdě. Biologické hodiny nezastavíš a na dítě je pozdě.“

Na Vánoce 2016 jsem místo hlazení těhotenského bříška vypisovala formuláře na umělé oplodnění. V den mých třicátých narozenin jsem dostala menstruaci a mohla začít stimulace injekcemi. Byla jsem odhodlaná, že udělám cokoliv, abych na Vánoce 2017 konečně měla to vytoužené veliké bříško. Takže podstoupím umělé oplodnění, prostě do toho jdu. Být statečná se vyplatí – transfer se povedl na první pokus a já jsem za pár týdnů vyfasovala těhotenský průkaz, kde byl den poslední menstruace uveden datum mých narozenin – takže vlastně se to povedlo být do třiceti maminkou. :)

Celé těhotenství proběhlo v pořádku, v říjnu se nám narodilo naše vytoužené miminko – holčička. V listopadu jsem měla problémy s kojením (nevzdala jsem to a vyplatilo se. To by však bylo na jiný rozsáhlý deníček). V prosinci jsme ještě stihli udělat celý nový pokojíček pro malou princeznu včetně růžové výmalby a potvrdit založení rodiny i úředně – sjednocením příjmení svatbou. A také byly Vánoce 2017 – zase bez bříška. :D

Naše miminko je hodňoučké, spinká celou noc, stále má dobrou náladu, dá se s ním bez problémů kamkoliv jet – jako by samo chtělo dokázat, že okolí nemělo pravdu, že prý nic nepůjde. Naopak! S miminkem život teprve začal, vše najednou má smysl! Když někoho potkám, s radostí mu říkám „Kdepak, já se vyspím v noci mnohem více, než když jsem chodila do práce“.

A zajímá Vás, jak dopadl atopický ekzém? Když bylo Andulce tři měsíce, nějaké červené fleky v ohybech se vyrazily, ale nikdo mi nepotvrdil, co vlastně to je. Začátek byl jinak než typický atopák… Začala jsem si hlídat co jím kvůli kojení a nyní není po ekzému ani památka a věřím, že to tak půjde dál (za chvíli začneme s příkrmem). Snad to byla jen nějaká vyrážka, která přešla. Samozřejmě jsem si vše načetla a prevencí se pokusím udělat vše pro to, aby byla v tomto ohledu v pořádku. Tak nám držte palce.

Budoucí maminky, nebojte se, pochybnosti budou stále, ať je vám dvacet, třicet nebo čtyřicet. Jakmile však vykoukne na svět ten bezbranný malý človíček, budete přesně vědět, co dělat. Mateřství v sobě objevíte ani nebudete vědět jak. Každé děťátko je jiné a i kdyby bylo pár probdělých nocí, opravdu to za to stojí… Důležité je být v pohodě a bude v pohodě i miminko.

Holčička nám roste před očima a mne napadá myšlenka „V CARu mám ještě pět embryí, která čekají. Co kdybych si konečně splnila sen a měla třeba na příští Vánoce bříško?“ (okolí se opravdu na názor už ptát nebudu).

Děkuji všem za přečtení deníčku až do konce.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
10.3.18 03:06

Moc pěkný deníček, do půlky příběhu jako bys psala o mně (včetně toho atop. ekzému) :think: Gratuluji k Andulce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
10.3.18 08:26

Já začala o dítku uvažovat ve 33 po tom, co jsem proležela dva měsíce v nemocnici s těžkou zlomeninou nohy. Rekonvalescence víc, než dva roky… Tak nějak to byl asi osud, kdybych nezpomalila životní tempo, děti bych ani dnes asi neměla… to, čemu se říká biologické hodiny jsem nikdy nezažila…
Nakonec mám dvě dcery, první v 36, druhou v 37 letech… kupodivu šlo všechno bez problémů (já vlastně ani netušila, že je to dnes tak velký problém, to jsem se dočetla až tady, když jsem byla těhotná s prvním dítkem). A pocity? Pořád mi miminka moc neříkají. Zábava to začíná být až teď, když má starší 4 a mladší 2,5… ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.18 09:09

Presne! Okoli me strasilo a strasi do dnes. Ale ja uz nahlas nesouhlasim :) rodicovstvi je nadherne a dceri je 10 tydnu a presne, tak dobre jsem se nevyspala, kdyz jsem chodila do prace :lol: A co to udelalo s nasim partnerskym vztahem, ani nemluve… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.18 11:13

Gratuluju k malé holčičce :) :) Mě nikdo předem nestrašil, ale jak někteří členové rodiny zjistili, že jsem těhotná, měli takové řeči, jako že jsou rádi, ale že jsme mohli počkat. Bylo mi 23, když se mi narodil syn. Zanedlouho bude mít dva roky. A ano, i když jsem si ho moc přála, půlku těhotenství jsem váhala a myslím si, že je to naprosto normální akorát se o tom málo mluví, protože žena která se jeden den vznáší na obláčku těhotná a druhý den brečí, že neví jestli to zvládne je podle okolí divná :D :D Užívej si to, i když je ti ze začátku někdy peklo. Syn nám špatně spával, ale nakonec se mu to kolem roku spravilo, ty kojené děti jsou na tohle holt náročnější, ale stojí to za to. Syn ještě nebyl nemocný a to chodíme hojně mezi děti, tchýně měla už dvakrát antibiotika a chrblala nám na něj a nikdy nic nechytil. Neměli jsme téměř nic vlastního a i tak jsme do toho šli. Syn měl dva měsíce a koupili jsme dům, který jsme do té doby dva roky hledali, ale bez úspěchu. Všechno má svůj čas. A asi to tak mělo být. Než bude mít syn 5 let domek bude spravený a myslím si, že je úplně jedno jestli se dítě do nového narodí nebo nastěhuje později. O to víc to prožíváme, když je toho všeho součástí. Do teď mám v hlavě vzpomínky na loňské léto, kdy se na stavbě vozil na písku v kolečkách, nosil nářadí a spol..

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.18 12:15

Jdi do toho! :hug:. Preji na vanoce 2018 brisko. A gratuluji ke stastnemu konci

  • Nahlásit
  • Zmínit
2341
10.3.18 12:56

Vždycky mi říkali že já jsem ten typ co neplánuje. A vlastně mají trochu pravdu. Protože když si to spočítám, při mých 24 letech, tak podle všeho bych chtěla taky do 30. Dodělat školu, být v práci, zažádat o hypotéku, najít bydlení pozemek-vystavět nebo domek-rekonstruovat, pak tomu dát volný průběh, a to už pomalu začnete uvažovat jestli se na takovéto plánování nevysrat, protože když tomu dáte prostě čas a nebudete odškrtávat položky na seznamu, uteče to vlastně stejně rychle :mrgreen: ale netrápíte se tím že to prostě nejde podle plánu.. v životě prostě nejde všechno naplánovat. Vizi mám, ale časově si to člověk prostě moc nenaplánuje. To mě z takového plánu pak chytne depka a přijde mi že nestíhám :-D Při probíraném tématu děti - mi muž řekl že by to chtěl stihnout do 30…prý do mých třiceti, pak dodal. Zřejmě uviděl můj výraz :lol: to už bychom trochu nestíhali když mu je 28, a chce do té doby bydlet ve vlastním.)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2341
10.3.18 13:06

Á gratuluji :) :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
10.3.18 13:07

Hezky denicek :kytka: Osud to vyresil za me a ja se stala maminkou naopak mozna az prilis brzo, ve 20. Zacatky tezke, ale ted si to uzivam, hlavne mala je pres den hodna, takze se s ni da podnikat skoro vsechno. Tvuj strach s atopakem chapu. Ja teda nemam zadne podobne zdravotni problemy, ale zas koktam. Nekdy je to lepsi, nekdy horsi, ale ani bych nespocitala ty noci, kdy jsem brecela a rikala si:,,Jakto budu delat? Nejsem schopna se pomalu objednat ke svymu doktorovi a ted budu muset resit jeste dceru." I ted mam obcas strach, aby to ode mne neodkoukala, e uklidnuju se tim, ze ma kolem sebe spoustu lidi, kteri tenhle problem nemaji. Nidy v zivote bych si neodpustila, kdyby si musela projit tim peklem co ja. Kazdopadne, nakonec mi to spis pomohlo - musela jsem se trochu vic obrnit trpelivosti, stat si za svym, vic volat, komunikovat. Proste prestat se bat ;)
Gratuluju k Andulce a preju vam vsechno nejlepsi do budoucna :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.18 14:37

Já to měla vždy naplánované. Do 23 udělat Bc, začít chodit do práce a dodělat si dálkově Ing - do 25 let. A pak se začít snažit o rodinu. No tenkrát jsem měla přítele, který mi řekl že vlastně děti nikdy nechce, proto s už ním nejsem. Teď mi bude 26 let, dcerce bude v červnu rok (hrozně to utíká!) a já jsem neskutečně šťastná že ji mám. I když teď má takové to období - spánek v noci - co to jako má být? :) Školu jsem nakonec udělala jen Bc, Ing dodělám teď dálkově ale nedávám tomu velkou naději :D a práci jsem pořádnou neměla (abych se měla kam vrátit), ale vůbec mě to netrápí protože dítě všechno předčí. Teď mám plány jen si pořídit druhé dítko, a to jestli dodělám nebo nedodělám školu mě vůbec netrápí :kytka:
Taky jsem atopik. Malé se zatím nic neobjevilo. Ale jsem v tomhle možná trochu sobecká, i když bych ekzém nepřála nikomu, nikdy by mě nenapadlo si kvůli tomu nepořizovat děti. Ale já to nejspíš nemám tak hrozné, nijak zásadně mi to život nekomplikuje.

Příspěvek upraven 10.03.18 v 14:39

  • Nahlásit
  • Zmínit
Twixinka
13.3.18 16:13

Jéé :) já jsem dostala poslední MS taky na narozeniny, ale na 26 :) jinak s tou vyrážkou, taky jsem se lekla, že má malá atopický ekzém, ale doktorka mi říkala, že je to jen tzv. „miminkovský“ ekzém, doporučila mi nějakou kosmetiku a teď po tom není ani památky :) malá je úžasný sameťáček :srdce:

  • Nahlásit