Nejkrásnější vánoční dárek

,,Když se na mě podíváš, očima mě zaklínáš.

Zaklínáš mě svojí láskou, omotáváš sladkou páskou.

A v té pásce já a Ty, zamotaní na věky.

A proto teď musím křičet, ať to všichni musí slyšet..

MILUJI TĚ!"

Nemůžu se jí nabažit a čtu si ji stále dokola. Je tak úžasná, stejně jako on. Mohl by být básníkem. Není to tak dlouho, co mě učaroval svýma očima, u kterých nikdy nedokážu určit přesnou barvu. Má je jako chameleon, vždycky se přizpůsobí barvě okolí… a vyzařuje z něj tolik tepla a lásky.

Navíc nás teď čekají první společné Vánoce, je to pár dní co jsme se sestěhovali.. Zařízeného nemáme nic, alespoň že je v tom našem útulném bytečku koupelna se záchodem, kuchyňská linka se sporákem i troubou, jídelní stůl se židlemi a lednice také nechybí. Spíme na nafukovacích matracích a místo gauče sedíme na zemi na dece. Televizi máme na mrňavém stolku, co jsme si koupili v Ikei. Věci máme poskládané po krabicích a v knihově na knihy. Ještě, že je tu vcelku prostorná šatna, kam se toho spoustu schová. Nevadí nám to, upřímně je nám to úplně jedno, máme oči i mysl jen jeden pro druhého!

Nejvíc mě štve, že jsem vzala tu štědrovečerní směnu. Alespoň že je jen od 7 do 19 hod., být to noční, to bych asi žalem do rána nevydržela. Vše, co se kolem mě děje, vnímám jen napůl, vlastně jsem myšlenkami úplně někde jinde… u Marka… co teď asi dělá? Zůstal na všechno sám, chudák… musí toho tolik zařídit… sehnat vánoční stromek, nakoupit, poklidit, připravit štědrovečerní večeři… posledních pár dní bylo tak hektických, z práce do práce a stěhování, že jsem jako hospodyňka opravdu zklamala…

Konečně je tu 19:00 hod. a je odpískáno. S radostí odkládám nepěkný mundůr a dám rychlou sprchu. Konečně na sebe natáhnu pohodlné oblečení a sbíhám schody, že se div nerozplácnu dole do skleněných dveří. Už na mě čeká na parkovišti ve vyhřátém autíčku. Tolik se na něj těším, srdce mi zběsile buší. Vítáme se, líbáme se a jedeme domů. Po cestě mi vypráví, jaký měl den a já z něj nemůžu spustit oči. Nikdy jsem nic podobného necítila. Někdy ho podezřívám, že mě zhypnotizoval. Vyjedeme výtahem nahoru a už když otevíráme dveře od bytu, cítím tu nádhernou vůni. Přichystal bramborový salát a udělal přírodní řízek. Stromeček stojí a je bezchybně nazdobený. Všude se to blýská čistotou, to jsem si ale perfektně vybrala.

Jen jestli si to říká taky, když jsem to nechala vše na něm… nezapomněl ani na svíčky, to je romantika. Usadí mě ke stolu a servíruje, je na něm vidět, jak je nervózní, jestli mi to bude chutnat. Výborné, dělají se mi boule za ušima, to bych si udělala ostudu, kdybych bývala vařila já…

Po vynikající večeři se přesuneme ke stromečku, pod který poskládáme dárky, které máme pro toho druhého. Vždycky se tolik těším na rozbalování dárečků, jsem snad nemocná, že mě to letos vůbec nebere? Nemocná ne, zamilovaná až po uši, i když to je taky taková nemoc. Roztáhneme si na zem deku, kde se uvelebíme a povídáme si, hladíme se a líbáme… a najednou… svítá. Je to vůbec možné? Oba jsme usnuli a spali na té dece na zemi smotaní až do rána. Nádherné, probouzet se u něj v náručí, ještě že nejsem sněhová vločka, rozplynula bych se blahem. Dárky si rozbalujeme po americku a oba se tomu smějeme. Je to opravdu poprvé, co mi na dárkách vůbec nezáleží, já už totiž ten nejkrásnější dárek mám, TEBE! MILUJI TĚ!

Všem přeji kouzelné vánoce!