„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami

Začalo to už ve dveřích. Přišla jsem o deset minut později, protože na Jižní spojce byla nehoda. Sotva jsem se omluvila, lékař protočil oči a suše utrousil: „Nejste na dovolené, slečno.“

Polkla jsem to. Říkala jsem si, že má asi špatný den. Nikdy to nebyl zrovna milý člověk, ale byl to profík a s jeho péčí jsem byla spokojená. Jenže tentokrát to opravdu přehnal. Evidentně tam neměl sestru a nestíhal. Když jsem se svlékala, někdo zaklepal na dveře. Dělal, že nic neslyší. Asi po pátém zaklepání dveře rozrazil a vykřikl na dotyčnou, jestli prý nemůže chvíli počkat.

Skoro jsem se bála vylézt na křeslo. Pak se ale zdálo, že se uklidnil, a tak jsem se osmělila a zeptala se na silnější bolesti při menstruaci. Přiznala jsem, že jsem si o tom hledala informace na internetu. To byla chyba. Došlo mi to hned vzápětí.

„Zase internet? Vy mladé si dneska každou bolest diagnostikujete samy,“ řekl ironicky. A dodal, jestli jsem se náhodou neradila s umělou inteligencí. „To už jsem tady asi zbytečný, že?“ pronesl. V tu chvíli mi bylo do breku.

Možná jsem citlivější, nevím. Ale i samotná prohlídka mě opravdu bolela. Když jsem sebou cukla, doktor jen poznamenal, že se mám uvolnit. Pak se snažil být o něco milejší, protože viděl, jak se tvářím. Jenže mně už to bylo jedno. Mým jediným cílem bylo to vydržet, obléct se a co nejrychleji odejít. A hlavně už se sem nikdy nevrátit.

Od té doby jsem gynekologa změnila. A byl to jeden z nejlepších kroků, které jsem udělala. Nová lékařka se mnou mluví normálně. Vysvětlí mi, co dělá, odpoví na moje otázky a nikdy ve mně nevyvolala pocit, že ji obtěžuji.