Nekončící otázky

Co chtít od života? Vycucnou z něj, co se dá, nebo být pokorná k tomu, co máme? Jde to spojit do sebe?

*

Je to tady zase! Dva a půl roku klid a teď je to tady znovu. Kdy to přejde a přejde vůbec někdy?

Sedím u gynekologa a pokládám mu otázku ještě před prohlídkou. Říkám mu, že jsem vždy chtěla tři děti, ale nevěděla jsem, že se nám poštěstí mít syna i dceru. Mám vše, tak co chci víc? Ano toužím po třetím miminku. Ptám se dál, kdy přejde ta touha a ten vnitřní pocit, že to chci zažít znovu? Doktor se na mě od monitoru podívá, usměje se a řekne, že ta touha zmizí a že může zaručit, že po přechodu to bude pryč. Ou, jak uklidňující, je mi 24 let, do přechodu asi zešílím.

Vlastně není o čem tak dlouze přemýšlet. S manželem jsme vždy mluvili o třech dětech. Chceme další miminko. Jenže je to rozumné? Jak se na nás bude rodina dívat a co víc, jak jim to jako mám říct? Máme hypotéku, dům s hromadou nedodělané práce. Zvládneme to? Mám milion otázek ale nechci je nikomu zodpovídat. Je nám dobře, tak proč o tom vyprávět někomu, komu do toho nic není.

Vraťme se ale do ordinace. Na ultrazvuku mi doktor hlásí, že mám kliku. Přišla jsem včas, aby poznal můj známý anovulační cyklus. Že prý máme, co dělat, abych v létě otěhotněla. Koukám na něj a hlavou mi prolétne, že o těhotnění jsem ani necekla. Vyhrknu na něj, že by to bylo bezva, ale kdo děti uživí. Na to se mi dostává ohromující odpověď. Že prý se takto ptát nemám, ale jinak… a to tak, že kdo uživí nás v důchodu. Ano, doktor je vtipálek, usměju se na něj asi trochu pokřiveným úsměvem.

Nicméně za stolem se domluvíme na další kontrolu, kdyby ovulace byla třeba později. Spojíme to s hormonálním profilem. A s úsměvnou, ale nemístnou poznámkou, opět ze strany doktora, že si nemám hned ráno šlehnout, aby byla krev v pořádku. Načež mu odpovídám, že to tedy vydržím až do odpoledne. Odcházím z ordinace s tím, že je rozhodnuto, bude třeťátko.

V autě už na mě čeká zpráva od manžela, co se dělo u doktora. No odpovědi se mu dostalo až osobně. Zase se usmívám a pán domu ví, co bude naším tématem po dlouho dobu. Má stejný úsměv ve tváři a jedeme na stejné lodi. Říkám mu, jestli by on, jako muž, nemohl zodpovědět moje otázky. Je to správné? Nebudeme pokoušet osud dalším prckem? Nemáme se radovat z dětí, které jsou zdravé, a užívat si je namísto dlouhé cesty za dalším novým životem? Půjde to dát dohromady? Od chlapa se mi dostalo částečné odpovědi. Práce, práce, práce, bude pracovat jako teď, možná ještě víc. Zvládnu to se třemi?

To jsou mé myšlenky, taková úvaha a nic neříkající deníček pro vás. Dokážete rozlousknout mých nespočet opakujících se otázek?

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Myssicka
17.5.18 00:31

Chlapa závidím, přeju hodně štěstí :palec:

  • Nahlásit
1834
17.5.18 06:29

Bud rada, ze mas fajn chlapa, ktery zije pro rodinu.Az s detmi jsem pochopila, ze deti jsou to nejvic co muzeme mit. Kdybych mohla, to treti bych si taky jeste poridila. Jenze nemam s kym.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8818
17.5.18 07:13

Mame 3 deti behem 5 let. Taky holku. kluka a ted kluka. Vsichni si tukali na celo, ale spousta reakci byla i pozitivnich. Financne to ted neni takovy rozdil, to az pozdeji, ale to je taky o prioritach. Museli jsme poridit vetsi auto. Jinak zshul to je, ale diky rezimu a organizaci se to da zvladat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
281
17.5.18 07:59

Zdravim te, chapu tve pochody myslenek, protoze jsem na tom byla podobne.Mame krasne zdrave dve deti, parecek, ale I presto jsme s manzelem chtene pocali treti devcatko…v hlave se mi motali klady, zapory…az do sedmeho mesice, kdy se malicka prestala hybat a umrela. Ted je to 10tydnu a na vse se ted divam uplne jinak…ted bych chtela klidne jeste dve deti, jen aby se mi narodili zdrave a zive. Penize uz neresim a ani nebudu..je DAR mit deti, at jich je kolik chce..kdyz to reknu s nsdsazkou. TAKZE delejte co citite a pokud po tretatku touzite, nereste nic jinyho :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.5.18 09:26

Však ono to nějak půjde ;) my máme čtyři, peníze vystačí jen tak tak, všude je věčně binec, prádla nad hlavu a pořád rámus, ale stejně jsem ráda, že je máme :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
51
17.5.18 10:30

Rozumím ti. Mám zdravého ročního syna a ráda bych další miminko. Už první byl díky lékařům a teď zkouším podruhé. Také mám anovulační cykly. Ať brzy najdeš //. :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5162
17.5.18 11:10

@hannah13 :hug: :hug: :hug: to je strasny, ze se tohle proste deje :,( posilam velke obeti a moc moc sily. Preju, aby se brzy zadarilo, pokud se budete o miminko opet snazit :*

Zakladatelko: pokud si to prejete oba, jdete do toho, moc vam preju, at se brzy zadari :kytka:

Příspěvek upraven 17.05.18 v 11:14

  • Nahlásit
  • Zmínit
195
17.5.18 11:13

Moc to chápu. Mám dvě děti- v rozmezí dvou let. Jsem šťastná, že je mám. Trochu mi nahlodává třeti… Ale začali jsme pozdě… Pozdě jsme se manželem setkali a teď je mi 41 a jemu 51. DObě těhotenství byla s komplikacemi a u druhého jsem byla vůbec ráda, že jsem to zvládla. Nemám odvahu prožít další těhotenství a porod - i díky věku i díky tomu, jak na tom zdravotně jsem. Trochu se tím trápím a občas i bojuji. Zas se podívám na ty své dva poklady a říkám si, že se můžu věnovat jim…a být vděčná, že je mám. Jednou jsem potratila a to mě psychicky dost rozesmutnilo. A když se modlim, tak si vzpominám i na tohoto malého, co odešel do nebíčka aniž by se s námi seznamil. Vy jste mladí a plní síly. Vím, že peníze a materiální zabezpečení může být stres, ale zase pokud nejste nároční a nepotřebujete dovolené bůhvíkde - tak to jde zvládnout. jak budou děti víc potřebovat, tak budeš chodit do práce a zas bude líp. Jestli je manžel pro rodinu a pro děti a má domácí šrumec rád - tak máš velikou podporu. Držím pěsti!

  • Nahlásit
  • Zmínit
4414
17.5.18 11:36

@hannah13 och proboha! Je mi to moc, stašně moc líto :,(. To je právě to, bojím se už teď a to ještě ani nejsem těhotná :oops:.

Jinak jsem moc ráda že nejsem ta „bláznivka“ sama. Jak to tak čtu, ty pěkné komentáře, tak se na to všechno těším že bych nejraději už těhotnila. Manžel je super, ze čtyř dětí tak je na rachot zvyklý :jazyk: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.5.18 11:48

Máš můj obdiv. Mě v hlavě myšlenka na třeťátko taky pořád rezonuje, ale já se nějak nad ty všední otázky „jak bysme je uživili“ povznés zatím nedokážu (a to na tom nejsme finančně nějak špatně - jen prostě hypotéka, dům na kterém je mrak práce…), takže si o třetím miminku nechávám jen zdát. Uvidíme, třeba časem taky touha přeroste nad strachem coby kdyby…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1170
17.5.18 22:12

Naprosto tvym pochybnostem rozumim. Ale vis co? Bez pochyb jsou jenom blazni a nepokorni lidi. Je spravne, ze nad tim premysliš a pusobi to na me, ze uz jsi rozhodnutá. Držím palce!

Taky jsem nad tim posledni dobou malinko premyslela. A jednoznacne se priklonila k dvema stavajicim detem. Na treti uz nemam. Vek (37), finance ani psychicky. Mame parecek. A presne na tohle jsem myslela - jestli to neni pokouseni osudu, diky bohu za ty dva nadherny rostacky. :srdce: A nakonec v tom sehrava roli i porod - první fakt těžký, druhý - k nepřežití. Vážně. Prostě vím, že tohle už nikdy víc! A to manžel nedávno, že nám ty děti nějak rychle vyrostly, že je čas na třetí. Děkuji, nechám statečnějším. :kytka: Děkuji všem svatým za to naše zlobivé štěstí.
Snad vám to vyjde. :mavam:
Edit: překlep.

Příspěvek upraven 17.05.18 v 22:32

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
18.5.18 07:15

Však uvažovat o své budoucnosti není nic špatného. Máš fajn chlapa, jsi mladá, dvě děti zvládáte dobře… jestli nějaké malé pochybnosti o třetím jsou (jako že jste si asi tři dali jako cílovku a konečný stav), tak ho jen o nějakou chvilku odložte. Držím palce, ať jste i nadále spokojená rodinka. :kytka:

Příspěvek upraven 18.05.18 v 07:16

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.18 09:18

Jako bych ten článek psala já… :-o Tolik otázek teď mám, klady a zápory se ve mně prolínají. Muž je „svolný“ k dalším dětem. Jeho odpověď naprosto stejná - práce, práce (je ale kamioňák, takže by se vlastně nic nezměnilo - od pondělí do pátku pryč a rozhodnutí nechává spíš na mně, protože s dětmi budu přes týden sama)… Prostě fakt jinak do poslední tečky u nás stejná situace. Budu sledovat a doufám, že i mě to trochu víc posune na stranu kladů… :-) :srdce:

Příspěvek upraven 18.05.18 v 09:19

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
22.5.18 07:03

Rikam si, ze kdyz uz ma clovek dve deti, tak to treti uz vzdycky nejak uzivi :-) Treba na to taky jednou znovu vlitneme :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
95
22.5.18 14:12

Určitě to zvládneš! My máme taky tři. A nevěděla jsem, JAK to zvládneme. Prostě jsem na to byla zvědavá, jak to budeme zvládat. Tři děti jsou super, občas šrumec, ale vem si: jedno dítě je nemocné a dvě další se zabaví spolu. S jedním děláš úkoly a dvě další se zabaví spolu. Totéž, když je nejmladší teprve miminko… kojíš, a co ty dvě? Zabaví se spolu :-) Peněz není nikdy dost, ale když netrváte na nových věcech, vše se dá udělat. Člověk zjistí, kolik má rezerv, jak v psychice, tak v organizaci práce… ať se daří!

  • Nahlásit
  • Zmínit