Některé věci nelze naplánovat

Můžete si tisíckrát snít a plánovat, ale miminko má jasno mnohem více než vy.

*

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla vyprávět o něčem tak úžasném, jako je zrození mého dítěte. Těhotenství bylo neplánované, náročné po psychické i fyzické stránce, ale přesto krásné.

Chtěla bych popsat průběh porodu tak, jak jsem ho vnímala, jak jsem si ho stačila uvědomovat. V těhotenství jsem ráda tyto deníčky četla, říkala jsem si, jaké to asi bude. Co se bude dít. Vymýšlela milion scénářů. Snila o bondingu, přirozeném krásném porodu. Nakonec to bylo trochu jinak.

Protože i z toho zážitku pro mě vyplývá pár poučení, zkusím vám některé z nich předat.

Celé té akci :-) předcházelo pár věcí. Zpětně když se na to podívám, musím se smát, jak jsem byla hloupá. V těhotenství jsem se nehlídala, zvedala kde co těžkého, dělali jsme rekonstrukci bytu, chodila jsem túry se psem, rozčilovala se na chlapa. Dnes bych to udělala jinak, více bych se hýčkala, nesnažila bych se stihnout vše naráz. Nestresovala bych se ničím. Dnes vím, že vše, co jsem řešila, byly prkotiny. Že nejdůležitější je zdravé miminko. I když jsem tohle slýchala ze všech stran a sama si to pořád opakovala, až dnes cítím plně význam těch slov.

Celé těhotenství bylo hodně náročné, zvracení, otoky, omdlévání… nebudu vypisovat.:-)
Od 3. trimestru mě provázely slabé bolesti podbřišku. Postupně však zesilovaly, já nedbala. Říkala jsem si, to je prostě těhotenství. Občas to bolí. Příprava na porod, poslíčci. Nebuď měkká.

Dnes bych klidně byla měkká.

Prosím, vy, co jste nastávající maminky, hlídejte se a hýčkejte se. A hlavně: kašlete na okolí. Co kdo řekne tomu, že odpočíváte, zase spíte, neuklízíte tolik, jako dřív… Nejdůležitější je, aby miminku bylo u vás skvěle. A aby vy jste se cítily skvěle.

Víkend, kdy jsem uzavírala 35. týden, odešla hlenová zátka. Četla jsem, že může odejít i měsíc předem, a nedělala si starosti. Následující týden přišly bolesti v podbřišku, tříslech. Stále jsem si ale říkala, že tohle nemůže být ono. To není tak bolestivé, jak všichni říkají. To není porod.

Středa 35+3. Noc, kdy byly bolesti opravdu zvláštní, už jsem poslechla jakýsi vnitřní instinkt a jeli jsme ráno do porodnice. Řekla jsem jim o svých potížích a že bych pouze chtěla natočit monitor a vyšetřit. Pro jistotu. V porodnici tento postup schválili, že je to určitě lepší, pro klid duše.

Monitor ukázal slabé kontrakce po 6 minutách. Vyšetření doktorky to, že jsem otevřená na 4 prsty. Samozřejmě jsem se vyděsila, partner také. Nechápali jsme to. Moje vyděšení provázel pláč a obavy o miminko. Přece je to brzy! Není ještě donošené. Doktorka nás však ujišťovala, že je běžné v tomto týdnu rodit a že to bude v pořádku. Miminko bude den v inkubátoru a pak šup za mnou. Hm, to určitě…

Jelikož jsem ještě nestihla u gynekologa testy na streptokoka, byla mi preventivně podána antibiotika. Partner letěl domů pro věci které jsem měla už měsíc sbalené, a já čekala na „hekárně“. Vše bylo tak hektické. Pořád se mnou někdo vyplňoval nějaké papíry, někdo se stále na něco ptal, měření ozev, kanyla, kapačka, magnesium, antibiotika… chtěla jsem si přece hopsat na míči, naložit se do vany. Užívat si to. Tak jsem si to přece vysnila… hudba, aromaterapie. Haha.

Další vyšetření po půl hodině. „Jste otevřená na 9.“ „Cože?“ „Jdeme rodit.“ „Ale partner tu ještě není!“

Tak tohle jsem nečekala. Já jdu rodit? Najednou mě zaplavilo plno pochybností. Teď se na to ještě necítím. Doma není uklizeno. Takové hlouposti mě napadaly. :-)

Stále jsem byla otevřena na 9. Přijel partner a já si oddechla, že to nepropásne. Pak přišla doktorka, že jdeme píchat vodu… Prý jsem otevřená na 9, a to už se to dělá. Už bych nebyla tak hloupá a řekla bych ne.

Od té doby, co mi byla píchnuta voda, šlo vše ráz na ráz. Kontrakce, které jsem do té chvíle prodýchávala s úsměvem, byly naprosto příšerné a v pár minutách jsem byla otevřená na 10 cm. Šlo se tlačit.

Doktorka do mě vrazila prsty, bylo to šíleně bolestivé a řekla „Taaak si zkušebně zatlačíme!“ Dívala jsem se na ni jak zjara. Neměla jsem pocit na tlačení, jen mi neskutečně překážely ty její prsty ve mně. Zkusila jsem. Nic. „Taak ještě jednoou a snažíme see!“

Po půlhodině neúspěšného tlačení se začaly velice horšit ozvy miminka. „Maminko musíme ho dostat ven, už se mu u vás opravdu nelíbí.“ Najednou mi sestra hopsala na břiše, na obličej mi partner přikládal kyslík a na sále se ocitlo 10 lidí. Neskutečně jsem se bála. A tak jsem tlačila o ostošest. Měla jsem pocit že mi vybuchne hlava. „Musím vás nastřihnout, miminko musí rychle ven.“

Nástřih a hlavička venku. „No krása ještě ramínkaa.“ Znovu zatlačení a náš modro-bílý drobeček vyletěl ven, že ho doktorka sotva stihla chytit. Ihned ho odnášeli resuscitovat. Pak jsem uslyšela jeho pláč…

Konečně.
O bondingu, dotepání pupečníku a podobných snech nemohla být řeč…

Přišla doktorka a studeným tónem řekla, že se miminku špatně dýchalo, odnáší ho na jip do inkubátoru a zdali mám nějaké dotazy. Ani mi ho neukázala. Já jen vyplašeně řekla ne.
Pak konečně na 2 sekundy jsem držela mého chlapečka v náručí a už byl zas pryč.

Šití nástřihu bylo příšerné. Porod placenty naštěstí v pořádku. Přesunula jsem se na pokoj šestinedělí a čekala na info ohledně mého miminka. Konečně přišla sestra říct mi, že mohu za malým dolů o 4 patra níž na dětské oddělení. Hrozně jsem se těšila… nemohla jsem skoro chodit, špatně jsem viděla a byla jsem tak vyčerpaná… Ale dolezla bych za ním klidně i po čtyřech :-)

Když jsem ho viděla, zaplavila mě taková vlna emocí, že jsem vlastně neustále jen brečela. Malý ležel v inkubátoru tak maličký a díval se na mě. Šišatá pochroumaná hlavička, jedno očičko přivřené. Odřený od mých kostí. Později doktorka zjistila zlomenou klíční kost. Dalo mu to zabrat.

Sestra mi ho na chvíli vyndala s tím, že zkusíme kojení. Po prvním přiložení ihned pronesla, že mám špatné bradavky pro mé dítě a že jsem měla nosit tvarovače. Musela jsem se nahlas zasmát. Přišlo mi to jako nějaká mantra téměř všech sester a pomyslela si něco o pr*eli a ať nám nekazí náš krásný okamžik s mým synem. (Dnes s těmi mými špatnými bradavkami krásně kojím a malý prospívá naprosto ukázkově.)

Chování sester celkově za dobu, co jsme byli v nemocnici, by bylo na samostatný deníček, ale to je vedlejší.

Nakonec jsme se v nemocnici potýkali ještě 6 dnů se žloutenkou na fototerapii. Po tom, co nás propustili, jsme šli na kontrolu druhý den a opět jsme se vraceli do nemocnice s obrovskými hodnotami na 2 dny.

Zkrátka vše bylo vybojované. Ale stejně krásné.

Teď je našemu úžasnému anděli téměř jeden měsíc. Nic lepšího mě v životě nemohlo potkat. A do příštího těhotenství i porodu jsem již poučena.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
31.12.19 08:36

Mám hodně podobný zážitek s porodem 33+0. Teď jsem ve 28tt a maximálně se už hyckam, protože ten předčasný porod za to opravdu nestojí.
Přeji hodně zdraví!

  • Nahlásit
682
31.12.19 12:47

Gratuluji k miminku! :-) Nakonec jste to zvladli a to je hlavni. Jen nechapu, pro Vam bylo podano v prubehu porodu magnezium?? Ja myslela, ze se to pouziva na tlumeni kontrakci…

  • Zmínit
  • Nahlásit
53
31.12.19 13:25

Moc vám děkuji…

Magnesium bylo podáno jako snaha o pozastavení porodu. Prý je takový postup u nich standardní v tomto týdnu těhotenství. Možná to taky nebylo dobře, nevím…:-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
238
31.12.19 14:10

Teda...…… moc gratuluji, ale říkám si kolik malý vážil. A měl zlomeninu? Jak to, já myslela, že to mají jen velké děti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
3335
31.12.19 17:13

@KatyPn mohu se zeptat, kde jste rodila? Toto je naprosto příšerný porod i následné chování :(

Gratuluji k miminku a ať už vás provází jen samé štěstí a láska :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3335
31.12.19 17:14

@harim nebo také děti, které tahají ven „násilně“ a nenechají ke se srovnat, dorotovat..

  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.19 21:10

@harim Zlomeninu mají i děti, když se „skáče“ rodičce na břicho, tzv. Kristellerova exprese, která je mimochodem zakázaná.

  • Zmínit
  • Nahlásit
53
31.12.19 21:15

Rodila jsem v Kadani. Recenze byly lepší, než jsem na vlastní kůži pocítila. Bohužel…

A ano bohužel na břicho mi začali skákat ve chvíli, kdy se zhoršily ozvy miminka.
Byli nekompromisní a museli ho dostat ven. Na druhou stranu si říkám, že můžeme být ještě rádi. Apgar skóre 5 9 9. Váha 2830g
Všem vám děkuji a i vám hodně zdraví

  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.19 22:39

@CarnivoraKurama na břicho mi skákali taky, ale jestli dítě se zlomenou kostí nebo mrtvé, tak to se zlomenou kostí. Pokud přestával dýchat je to lepší než císař.

  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.19 22:40

@KatyPn Váš syn byl v tom 35+ větsi než můj v termínu :D dobře že jste to zvládly a i super že jde kojit :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3374
1.1.20 08:23

Gratuluji k miminku.

Ale dámy k hodnocení porodnice bych nebyla tak skoupá. Autorka měla zavolat své lékařce a probrat s ní co se dělo předem. Svým způsobem si za toto může sama. Pokud se dítě resuscituje zapomeňte na nějaké dotepani pupečníku / uvědomte si že mu zachránili život. Takže postup z mého hlediska naprosto v pořádku. Pokud nebyla rodička schopna dítě porodit a pomohli ji díky této expresi tak opět a jen zachránili dítě. Zlomená klíční kost nemusi mít s tímto absolutně nic společného jde o rotovani a dorotovani dítěte.
Krotila bych se v kritizování. Zajímalo by mne zda autorka je schopna svou vinu přiznat a také si uvědomit, že může být ráda že miminko žije.

  • Zmínit
  • Nahlásit
53
1.1.20 08:55

@mofiz
Děkuji.

Ještě jsem neviděla nikoho, kdo by při porodu volal svému doktorovi. Měla jsem co dělat, abych vůbec vše stihla a stačila si uvědomovat, co se děje. Člověk se přece snaží důvěřovat doktorům v porodnici, ne? Kdyby ne, rodim doma a s doktorem se tedy, jak říkáte, domlouvam po tom telefonu.
Samozřejmě, že jsem vděčná za živé a zdravé dítě. Není to o žádné kritice porodnice, je to deníček o tom, jak se mohou věci zvrtnout. Nicméně v porodnici opravdu nebylo pár věcí zrovna košer. O tom jsem však psát vůbec nechtěla… jestli si myslíte, že jsem tak hloupá a nevím, že při nedychani miminka se jde resuscitovat a ne dotepavat pupecnik, tak to je mi opravdu líto. Byl to pouze povzdech nad nesplněným přáním. Člověk míní, bohove se směji. To, že vy jste to pojala jako kritiku porodnice, za to nemohu…
A můžete mi prosím pěkně říci, za co bych měla cítit vinu? Ani v nejmenším žádnou vinu necítím.:-) stojím si za tím, že porodit své dítě bych schopna byla. Do propichnuti vaku blan do porod ukázkový a ozvy miminka taktéž. Jako vyjukana prvorodicka jsem bohužel nebyla schopna jednat a odmítnout to. Za to se však nebudu cítit ani trochu vina, to je normální a běžné.
Hezký nový rok a díky za názor

  • Zmínit
  • Nahlásit
3374
1.1.20 09:51

@KatyPn ale já neřekla při porodu. Ale když odešla hlenová zátka a jak jsi sama popisovala nebylo to úplně v pořádku. Vybíráš si jen to, co se tobě samotné hodí. Víc se k tomu vyjadřovat nebudu.
Jsem zdravotní sestra, vyskytující se na sálech, občas s doběhem na porodnici. Mám k tomu svůj postoj a názor. Porodila jsem tři děti. Takže z mého pohledu nebylo nic ze zdravotní péče špatně.
Važ si toho že máte živé dítko. Že vše dopadlo dobře a zamysli se sama nad svým přístupem. Než popsat porod a péči v nejhorším světle, by jsi měla lékařům a sestřičkam poděkovat, že jste tři a ne jen dva.

  • Zmínit
  • Nahlásit
53
1.1.20 10:03

@mofiz
Už chápu tvůj zaujatý postoj:-)))
O tom že odešla hlenova zatka jsem svého lékaře informovala. Bylo mi řečeno že to nemusí nic znamenat. O bolestech taktez vedel, bylo mi receno ze pracuje deloha.

Lekarum i PA jsme osobně v porodnici poděkovali. Jestli tam máš ještě něco chytrého sem s tím.

Samozřejmě že z tvého pohledu nebylo nic špatně, máš ovlivněné vnímání svou prací, to je zcela běžné.

Nic o tom že si nevážím svého dítěte nepadlo. Vytváříš zde své domněnky a tím bych to asi uzavřela. Měl to být především popis pro maminy co jsou aktuálně těhotné a chtějí podívat na to, jak to taky může vypadat, což popisuju hned v úvodu. A taky tam mimo jiné píšu o tom, že jsem se v mnoha věcech poučila. Ty sis z toho vybrala to, že hanim porodnici, protože jsi zdravotni sestra. To není můj problém. Tak jsem ráda že už se k tomu víc vyjadřovat nebudeš, nu.:-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
238
1.1.20 14:53

@Bídžej @CarnivoraKurama @KatyPn Děkuji za info, tohle jsem fakt netušila… jen jsem si v první chvíli říkala, jak strašně muselo být miminko velké a to v 36 týdnu:)
Já měla jednu dceru přes čtyři kila a nebylo to snadné, tak se dodnes děsím, když někdo řekne, že miminko měla třeba 4,5 kg. Když jsem čekala naší třetí, tak mi manžel chodil ukazovat obrázky sedmikilových ap. a měl strašnou radost když jsem na to hodila ten svůj škleb. :oops:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2557
1.1.20 16:04

Já rodila dceru 39+6 a byl problém, že jsem krvácela, doktor rozhodl o císařském řezu a jsem ráda. Dceru bych asi normálně neporodila-mám užší pánev a dcerka měla 3,5 kilo. Syn se narodil 39+5,měl 2,8kg, rodila jsem ho přirozeně, chtěl rychleji ven než jsem byla připravená a dost mě potrhal.Ale i tak jsem moc ráda za přístup porodnice, rodila jsem v jiné než autorka za což jsem strašně ráda. Takovéto praktiky má blízká nemocnice, tu jsem hned zavrhla a upřednostnila jsem tu co je asi hodinu vzdálená od bydliště. Upozorňuji, že dcera se narodila v prosinci, syn v únoru a opravdu nebylo slunečné počasí beze sněhu. Gratuluji autorce k malému pokladu, ale příště bych si porodnici rozmyslela

  • Zmínit
  • Nahlásit
2321
1.1.20 18:52

Taky jsem jedno dítko měla brzy (35+1, 2420g) a po třech porodech můžu potvrdit, že dokud byla plodová v., tak ok, jak ne, tak kontrakce přes můj práh bolesti (což u první byl důvod odjezdu do porodnice, odtok vody hned zkraje). Další porod bude jiný.. Šťastný nový rok!

  • Zmínit
  • Nahlásit
4.1.20 19:31

J

Příspěvek upraven 04.01.20 v 19:34

  • Zmínit
  • Nahlásit
4.1.20 19:34

@KatyPn Já rodila 38+4 a malá měla stejnou váhu- 2830 g a 47 cm, takže váš mrňous byl kusanec :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
23.1.20 22:55

Mám trochu podobnou zkušenost. V těhotenství se mi asi od 6. měsíce zkracoval čípek, brala jsem magnesium a nedbala moc rad doktora, že mám být v klidu. Rodila jsem 36+0 a začalo to prasklou vodou, což je podle mě bolestivější. Poslední 2 hodiny byly fakt strašné, musela jsem křičet při každé kontrakci, abych netlačila. Pak konečně mimiš dorotoval a šlo se tlačit. V tu chvíli mi zeslábly kontrakce a nešel mi vytlačit. Viděla jsem doktora, jak znervózněl když se už poněkolikáté nepodařilo porodit hlavičku, najednou se kolem objevilo taky asi 10 dalších sestřiček, dostala jsem oxytocin, nástřih a dvě sestry mi tlačily při kontrakci na břicho. Sebrala jsem všechny síly, abych ho už dostala ven, na tři zatlačení myslím se pak povedlo. Syn měl 2900, Agpar v pohodě 9-10-10, ale pak dostal žloutenku a byl 5 dní v inkubátoru. Když už je dítě dole v porodních cestách, tak císař v určité fázi asi ani nejde udělat a musí se vytlačit. Prsty prý chrání doktor hráz, aby se nepotrhala a lepší je kontrolovaný nástřih, který urychlí porod. Šití teda není příjemné, ale po tom záhulu, co byl předtím, se to dalo vydržet. Kdybych měla porodní plán, tak tam určitě mám zakázaný oxytocin, nástřih i skákání na břiše, ale nakonec jsem fakt ráda, že to proběhlo jak to proběhlo. Taky jsem si to představovala jinak, ale beru to tak, že v tu chvíli to třeba bylo to nejlepší řešení a předešlo se větším komplikacím :nevim:. Jo a na porodnici byly rozporuplné reference, ale za mě nakonec spokojenost :D. Gratuluji k mimišovi, hlavně že je už v pořádku :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit