Nelyžaři na horách

Pro zábavu

Jak jsme neodolali zimním radovánkám.

Jednoho mrazivého lednového dopoledne jsem vylezla z příjemně vytopeného domu na vymrzlou zahradu a s krepelčím trusníkem v rukou mířila ke kompostu. Mé oči vzhlédly k obloze a spatřily jen blankytnou modř. Zasnila jsem se a hned po návratu do pohodlí domova nadhodila manželovi neodolatelný návrh: „Venku je krásně, co kdybychom konečně uskutečnili to, o čem už dobrý rok mluvíme, a ukázali dětem, jak vypadá pravá zima se spoustou sněhu?“ Muž se nejprve netvářil nijak nadšeně, ale když viděl škemrající pohledy dětí, neodolal, natáhl ruku po autoatlasu a jal se zjišťovat, které kopce by pro nás byly dosažitelné v rozumném časovém horizontu.

Nakonec vyhrálo sportovní středisko Klíny. Tak započala cesta naší lyžemi téměř nepolíbené rodiny do víru hor. V kufru se usalašily boby i sáně. Ještě zapojit navigaci a hurá, můžeme vyrazit.

Kromě tradiční otázky KDY UŽ TAM KONEČNĚ BUDEME byly tentokrát na repertoáru i další dotazy, kupříkladu: „Kdy už konečně uvidíme nějaký ten sníh.“ Nedivím se nedočkavosti dětí, pořádné závěje viděly jen na obrázku, neboť žijeme v oblasti, kde sníh roztaje zpravidla dříve, než stihneme postavit sněhuláka.

Navigace splnila svou funkci a neomylně nás dovedla k cíli. Děti vyskákaly ven a zvědavá očička jim jezdila z jedné strany na druhou.

Na internetu jsme se dočetli, že je v tomto areálu k dispozici 600 metrů dlouhá přírodní sáňkařská dráha vhodná i pro menší děti. Sáně a boby opustily svůj dočasný azyl. S touto výbavou a ustrojena v modelu: CDD - co dům dal, připadala jsem si mezi všemi těmi lyžaři trochu jako lední medvěd na poušti, zkrátka tak nějak nepatřičně.

Naše zraky hledaly ceduli, která by nás nasměrovala na vytouženou dráhu. Žádnou jsme ale neviděli.

Po chvíli manžel odchytil staršího muže, který svým vzezřením připomínal závodníka, jež se právě připravuje ve startovní budce slavného Hahnenkammu. Mohlo nám být hned jasné, že o nějaké dráze pro sáňkaře nebude mít ani páru, ale naděje přece umírá poslední.

Zachránila nás nakonec paní s malým dítětem. Ukázala, jakým směrem se máme vydat, pronesla, že prý to nemůžeme minout. „Pouho pouhých sto metrů a jste tam,“ sdělila nám s milým úsměvem.

Šli jsme a nějak neviděli nic, co by nám, byť náznakem, připomínalo sáňkařskou dráhu. Když už jsme zdolali těch sto metrů nejméně počtvrté a chtěli se otočit, objevila se v mlze před námi (ano, azuro bylo dávno pryč), silueta muže. „To bude určitě domorodec, naše záchrana.“ Blížil se k nám a ve tváři mu hrál lehký úsměv, aniž bychom cokoliv řekli, povídá: „Nehledáte náhodou sáňkařskou dráhu? Tu už jste přešli a nejste zdaleka první. Pořád to tu někdo hledá.“ S přesnými instrukcemi jsme se opravdu nemohli ztratit. Manžel si jen tiše povzdechl: „Škoda, že dědula nešel alespoň o deset minut dřív.“

Po chvíli se před námi rozprostřela dráha v plné kráse. Na sáně jsem před sebe posadila mladšího synka a dceru, nedbajíc dobře míněných rad mého muže, jestli to nejdřív nechci zkusit sjet sama. Nebála jsem se, na rozdíl od lyžování, sáňkovat umím. Kopec „Smrťák“ mě v dětství proškolil dokonale.

Svištěli jsme dolů z kopce a syn nadšeně vykřikoval: „Auto, auto, jedem rychlejc než auto.“ Po zabrždění jsme netrpělivě vyhlíželi manžela, který jel se starším synem na bobech. Přiřítil se vzápětí, sice trochu hartusil, že má plné oči sněhu, jak korigoval směr, ale ve tváři mu hrál úsměv jako malému klukovi.

Jízdu jsme několikrát zopakovali, pak už dcerce, jež nechtěla šlapat do kopce po svých, ale nechala se tahat, začínala být zima. Dohodli jsme se tedy, že já s dcerou půjdeme pomalu nahoru, na začátku dráhy počkáme, manžel vymění boby za sáně a dá si poslední jízdu s oběma kluky, poté se sejdeme nahoře.

Dcerce se do kopce vůbec nechtělo, šnek by byl proti nám rychlý frajer. Konečně jsme dosáhly kýženého místa a nezbývalo než vyčkat, až dorazí zbytek rodinky.

Dvě minuty čekání mě nechávaly v naprostém klidu, pět minut též, když se mnou toužebně vyhlížené osoby neobjevily ani po minutách patnácti, lehce jsem znervózněla. Už už šátrala moje ruka po mobilu, když tu jsem spatřila manžela, jak z posledních sil táhne kluky na sáňkách vzhůru.

Při poslední jízdě se mu nepovedlo zabrzdit tam, kde původně zamýšlel, skončili o mnoho metrů dál, kdesi u sjezdovky, cesta zpátky do kopce byla najednou o hodně delší a kluci už odmítali šlapat, a tak je manžel vezl.

Mám prý co nejdříve naplánovat další takový skvělý výlet, alespoň to říkal můj miláček, že by žertoval? Nevěřím! Přes všechny drobné zádrhely jsme totiž prožili báječné odpoledne a pevně věřím, že se na hory letos ještě vypravíme.

Váš příspěvek
Ariadne
Echt Kelišová 8768 příspěvků 05.02.19 09:19

Jeeee taky jezdíme na Klíny několik let,jsme že Žatce. Dráha je super rychlá,tahala jsem tam před lety dceru 18m těhotná tehdy s prostředím synem do toho kopce. Hned nahoře naproti dráze je restaurace Stará škola,kde výborně vaří a dá se tam ohřát. Za 14dni jedeme na Klíny s dětmi do penzionu dole u sjezdovky a těšíme se na sáňkování. Jen k tomu máme ještě mimino. Je prima číst další příběhy,že se se třemi dětmi dá pohodově cestovat

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 05.02.19 09:35

@Ariadne Sáňkařská dráha se nám moc líbila, je to opravdu sešup :mrgreen: tahat sáně do toho kopce těhotná, to máš můj obdiv :palec: se třemi dětmi cestujeme úplně stejně jako před tím s jedním a následně se dvěma. Občas je to pohoda, občas je to na palici. :mrgreen: Hezký den :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2700 příspěvků 7 inzerátů 05.02.19 10:31

@jadala Super…ted uz to vypadá jako v zime i tady ve meste, pres noc nasnezilo, zamrza řeka a od snehu vzduch uplne jiskri na slunci - idealni bobovaci pocasi, a my opet smrdime doma bo starsi mel a ma teplotu a ja s malou rymu jak tram :zed: :-( To bych do toho fakt kopla. Na hory sankovat ma jet nas malej o vikendu s babi a bratrankem, tak aspon to snad klapne…no jste akcni rodinka! :palec: My akorat tak chcipaci, bobovat jsme byli letos zatim jen jednou tady na minikopecku u reky. Poslu ti foto do SZ;-) Male se to líbilo, akorat jsem zatim jeste nejak nebyla schopna sehnat ohradku na sane/boby, resp.vim, kde je maji, ale rikala jsem si ze je to zbytečný kdyz muzou jezdit s brachou, kterej ji podrzi a kupodivu ji ani nevyklopil :lol: Ale asi pro ni vyrazim, jen co prijde rodicak a odejde ryma a teploty, abych mohla vzit malou i treba dopoledne samotnou, nebo s kamaradkou prcky spolu a jak chodim na fit mami, uz proběhl navrh vzit si misto kocaru boby a usporadat zavody :lol:

Příspěvek upraven 05.02.19 v 10:34

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 05.02.19 10:53

@Jahudka82 jo jo, tady to teď také máme jako na horách a stejně jako vy smrdíme doma. Kromě manžela jsme všichni chytli nějaký bacil. Momentálně už jsme bez horeček, ale rýma a kašel se nás drží zuby nehty :zed: tak alespoň pozorujeme ptáčky na krmítku. Hezký den :mavam:

Vložit nový komentář