Nemůžu se po porodu vzpamatovat, nejsem to já

Psychické problémy
  • Anonymní
  • 08.02.19

Dlouhé snažení, hrozící potrat, rizikové těhotenství, prasklá voda v týdnu 36+6, porod končící kleštěmi, mírná poporodní deprese, přetvářka, že je vše v pohodě... Budu ještě někdy normální?

Nemám se komu vypovídat, a tak to zkouším tady. Koho znám, ten měl pěkně probíhající těhotenství a přiměřený porod. Já ale ne, a i když se na okolí směju, v hlavě mám pořád černo a přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli se zas někdy budu smát upřímně…
Před nějakou dobou jsme se s manželem po dlouhém snažení dozvěděli, že naše šance na přirozené otěhotnění jsou zhruba tříprocentní. Chyba byla podle podstoupeného vyšetření na mé i manželově straně. Jsme věřící a začali jsme se smiřovat s tím, že umělé z důvodu našeho přesvědčení podstoupit nehodláme, a tak nejspíš půjdeme do adopce. Jenže je to zdlouhavý a pro pár toužící po dítěti naprosto nekonečný proces. Zaměřili jsme se tedy na rekonstrukci domu a přestali se měsíc co měsíc urputně snažit trefit do ovulace, která někdy byla, jindy ne…

Půl roku na to jsem na náhodně udělaném těhotenském testu uviděla dvě čárky a život se nám dočista změnil. Dávala jsem na sebe pozor, snažila jsem se nijak nestresovat a nepoddávat se strachu plynoucího z obavy, abych ten zázrak zdravě donosila. Na začátku třetího měsíce jsem ale krvácela a všechny sny byly tatam. Po kontrole další ráno u doktora se mi víra a naděje opět vrátily. Broučkovi se podle doktora buď vyhnul hematom, nebo se nejspíše odloučilo dvojčátko, které nemělo dostatek životních funkcí na přežití.

Plod tam ale zůstal a já nastoupila na okamžité rizikové těhotenství. Po téměř naprosto klidných třech měsících jsem neschopenku ukončila a vrátila se do normálního života. Ve 29. týdnu mi ale lékař sdělil, že se mi rapidně zkrátil čípek a vypadá to na hodně předčasný porod. Opět jsem nastoupila do naprostého klidového režimu (celý den v posteli, jen občas krátké procházky). Došli jsme do 34. týdne a pan doktor sdělil, že to je ta meta, kterou chtěl se mnou docílit, a teď už se děj vůle Boží, protože snad už má plod vše řádně vyvinuté.

V termínu 36+4 mi večer před desátou praskla voda, kontrakce žádné. Rychlý převoz do porodnice. V noci jen slabé bolení jako při menstruaci. Ráno jsem byla otevřená na 4 prsty a měla jsem jít na porodní sál, z nás tří, co nám odtekla večer voda, jako první. Rodila jsem ale jako poslední… Po téměř 24hodinovém trápení (tableta, oxytocin, další kapačky, znovu kapačky, znovu tableta, mírné bolesti, pak větší, pak totálně katastrofální…) jsem byla (mimochodem hladová, žíznivá a hrozně unavená) nazvána porodní lékařkou jako absolutně neschopná a nespolupracující, protože prý neumím tlačit a tlačím jen do hlavy a jestli se nevzpamatuju, vezme na mě kleště… Nevzpamatovala jsem se…

Z konce porodu si jen pamatuju to, jak mi dvě PA klečí a skáčou po břiše, jak do mě dvě doktorky vráží kovové hrůzy, jak je všude spousta krve a jak se na mě uslzený manžel sklání a na konci toho děsného dne říká: „Už je tu s námi Vojtíšek. Zvládla jsi to.“ Chci k sobě malého, ale nemám nárok. Kdyby mi ho nepřišel ukázat manžel, nikdo by s ním ke mně nepřišel. Všechny ty nádhery se na mě dívají jak na absolutně neschopnou ženskou a ta obzvlášť milá doktorka mě probodává pohledem a cosi šušká té druhé. Jediná PA, která se mnou byla i před porodem, mě hladí po ruce a šeptá: „Jste statečná. Seberte, prosím, všechny zbylé síly a pomozte mi přemístit vás na postel. Jedete na sál.“

Probouzím se na pooperačním pokoji a přemítám si, kdo jsem, kde jsem a co tu dělám. Přichází ke mně sestřička a říká: „Byla jste hodně potrhaná, tak vás hned po porodu vezli šít, jste na pooperačním pokoji v oddělení šestinedělí. Zvládnete vstát?“ Mlčky kývu, že ano, a do toho mi v hlavě burácí manželova slova… Zvládla? Cože? Dělal si ze mě srandu? A kde je vlastně malý?

Malého mi přivezli až devět hodin po porodu, prý protože jsem nebyla schopná postarat se o sebe, natož tak o malého. Nemůžu vstát, všechno dole šíleně bolí, nemám sílu. Laktace nenastupuje. Hormony pracují a já bych chtěla hrozně křičet: Pane Bože, co jsem komu udělala, že jsem měla tak hnusný porod? Jsem jak vyměněná, pořád bych jen brečela, ale držím to v sobě. Smích, podle kterého mě všichni dřív poznali? Ten se úplně ztratil. Nejsem to já. Hlava nefunguje, chci vrátit čas, změnit to, co se včera večer odehrálo…

Nejde to. Dívám se na malého a mám smíšené pocity. Až je mi z nich hanba. To ty, ty jsi mi nešel vytlačit, kvůli tobě je mi hrozně. Pak se na něho zadívám a nadávám si. Jsi normální? Máš vytoužený a dlouho očekávaný poklad vedle sebe a ty jsi na něho naštvaná? Boj uvnitř mě je nesnesitelný. Pořád si zakazuju plakat, aby si o mě lidi nemysleli, že jsem slaboch. Chyba! Emoce musí ven!

Po pěti dnech jedeme domů – nerozkojení. Doma se plížím šnečím tempem. Schody dělají problém, ještě že kromě krmení a přebalování toho malý moc nepotřebuje. Spí mezi jídlem i čtyři hodiny. Já konečně brečím. Zabořená do polštářů ze sebe dostávám to, co jsem držela téměř týden. Brečím hodiny v kuse. Mléka pořád málo. Nakonec mě malý trochu rozkojil, není to ale dostatečné, a tak dáváme UM.

Teprve po třech týdnech se mi začíná vracet nálada, začínám znovu trochu žít, přijímám návštěvy, sžívám se s malým. Už je to brouček. Já kráva, nikdy si neodpustím ty poporodní hrozné myšlenky. V duchu se mu omlouvám každý den a snažím se být milující maminkou.
Vojta má už čtyři měsíce a mě sem tam přepadne depka. Zvlášť když přemýšlím nad možnými následky klešťového porodu. Na hlavičce má od kleští vytlačené dvě jizvičky, nad okem dva jakoby zakrvácené flíčky. Bude úplně normální, nebo bude mít s něčím problémy?

Zatím si ho užíváme naplno. Dělá pěkné pokroky. Směje se na nás, začíná si broukat. Koníčky pase už od konce prvního měsíce. Největší strach mám ale z jeho zvláštních náhlých výkřiků. Jednou jsme kvůli tomu jeli už i na pohotovost. Zapištění bylo enormní a řev, jako bychom ho týrali. Na nic nepřišli. Navíc je hodně lekavý. Při sebemenším pro něho asi nepříjemném zvuku sebou škubne (puštění televize, míchání kafe, kýchnutí, zakašlání…) a zůstane chvíli ve strnulé poloze, jako by se bál, co přijde. Jinak je to snad zdravé a prosperující miminko. To jestli se něco v hlavičce kleštěmi poškodilo, ukáže až čas. Modlím se, aby byl úplně v pořádku.

Horší je to se mnou. Všichni si myslí, že porod je dávno zapomenutý. Chtěla bych a moc. Ale nejde to. Pořád se tvářím, že jsem OK, a vlastně přesvědčuju i sama sebe, že už jsem v pořádku. Ale občas mě to zas chytne a já přemýšlím, co jsem udělala špatně. Co jsem mohla změnit. A co druhé dítě? Co kdyby se nám v budoucnu znovu poštěstilo? Nebudu se porodu hrozit? Nezabalím ho předem a nevydupu si raději císaře? A co dělat s tím věčným strachem? A co dělat vlastně se sebou samotnou, aby černé myšlenky ustoupily? Vrátí se mi moje dřívější vysmáté já?

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Jahudka82
Závislačka 2863 příspěvků 2 inzeráty 08.02.19 00:45

Poporodni trauma a depka jak vysity, ale za to muzete poděkovat hlavne totálně necitlivymu personalu, nemate si co vyčítat…maly bude ok - ted jeste aby byla ok i maminka, to neni o nic min dulezity! Neduste to tolik v sobe, aspon ne doma, to se driv ci pozdeji nekde stejně projeví - a podobne myslenky ma po porodu spousta zen, to k te hormonalni smršti patří…ja prvni 3 měsíce po porodu 1.dítěte probrecela, u 2. uz jsem byla uplne v pohode, tak se toho nebojte!

Phiriani
Stálice 86 příspěvků 08.02.19 00:59

Nechtěla byste si psát? Mám zkušenost obdobnou vaší, jsem téměř dva roky po porodu.

NInaL.
Kecalka 182 příspěvků 08.02.19 01:57

Aha, ale zenský jsou totální krávy nevděčný, ze chtějí porodní dům a respekt pri porodu a já nevím co. Tohle bych všem dala prečíst! Jste statečná, ze to daváte alespon takto a ze se vám z toho nerozvinula nějaká mega poporodní deprese. I tak by stálo za to zkusit to zpracovat v psychoterapii s někým, kdo se na tato témata zaměruje.
Vy jste udělala co jste mohla, šla jste rodit tam, kde jste věrila ze vy i díte budete v bezpečí, spolupracovala jste jistě jak to v dané situaci šlo. Co se vám stalo je náročné, ale nenesete na tom zádnou vinu!
Další porod by se dala zvázit moznost vlastní PA pri porodu, porod v alternativnější porodnici, dulu, aniball/epino nebo tak. Ale kdyz jsou lidi neempatičtí idioti, tak nepomuze ani svěcená voda… Kleštový porod je sám o sobě děs, o to více k vám měli všichni být empatičtí, citliví a pak vás pochválit, ze jste vydrzela pro malého i takovou věc.

bjitka123
Kecalka 302 příspěvků 3 inzeráty 08.02.19 02:12

Velkou část těhotenství jste ležela, jak jsem pochopila a pak jste měla dát všechnu svoji sílu do tak dlouhého a náročného porodu. Není divu, že jste byla brzy vyčerpaná. Měla jsem to podobné, musela jsem ležet od začátku až do konce těhotenství, na tři měsíce jsem si odskočila lehnout i do nemocnice. A porod byl pak pěkný záhul, člověk nemá žádnou sílu, jak téměř devět měsíců ležel. Jako bonus jste schytala mizerně chovající se personál. Nedivím se, že je vám z toho úzko. Nemusíte se z ničeho obviňovat, chyba byla jinde, ne ve vás. Také jsem myslela, že porod v dnešní moderní době probíhá jinak. Hlavně jsem toho měla spoustu načteného, ale ouha, vše bylo úplně jinak. Hodně dlouho mi to leželo v hlavě, přehrávala jsem si to pořád dokola. Ze synka se naštěstí vyklubal pěkný čertík a já měla brzy hlavu zaměstnanou úplně něčím jiným.
Nebojte, syn bude v pořádku a vyroste i na UM, jako spousta jiných dětí. Druhý porod může být úplně jiný, s jiným personálem a třeba i v jiné porodnici. Možná byste si o tom vašem trápení mohla promluvit s manželem. Byl u toho, vše viděl a určitě vás pochopí. Promluvit si s psychologem také není žádná ostuda, kdyby vás ty pocity nechtěly přejít. Přeju vám hodně sil, ať je vám brzy líp a hlavně hodně radosti s vaším chlapečkem!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 02:39

Běžte k doktorovi a nechte si pomoct, já to u syna neudělala a teď po třech letech to vidím jako největší chybu co jsem kdy udělala, hrála jsem si na statečnou ve chvíli kdy jsem byla uvnitř rozbitá na kusy. Teď mám druhé dítě na když se v porodnici při kojení objevily stejné pocity jako u syna jsem s velikým sebezapřením řekla laktační sestře co se děje tak mi nabídla že dcerku dáme na UM a ona se přimluvil u doktorky aby na mě nebyla přísná (kvůli podpoře kojení jsou lékaři na matky které požádají o zástavu laktace dost tvrdí). S první lahvičkou UM se ten hrozný mrak rozplynul a já si ten půlrok s dcerkou míč užívám a jediné co mě hrozně mrzí že můj úžasný a šikovný syn neměl v prvních měsících života hodnou, trpělivou milující maminku, ale rozhozenou trosku která kolikrát byla odhodlaná udělat nemyslitelné a jenom díky tomu že se mnou byla moje věrná fenka jsem zůstala jen u myšlenek. Omlouvám se za anonym ale je to hrozně citlivé.

Cuddy
Neúnavná pisatelka 16458 příspěvků 08.02.19 05:09

Ach jo, ten personál by potřeboval jednu z práva, druhou z leva. Mrzí mne, čím prochazis. Nepomohlo by ti se na to koukat tak, že porod je prostě porod, něco velmi bolestivého, třeba i komplikovaného, máš to odzito a jít dál? Hlavně vám moc držím palce, ať je Vojtíšek v pořádku, to je to nejdůležitější.

dagmarkaa
Neúnavná pisatelka 19319 příspěvků 08.02.19 06:10

Gratuluji ke kloučkovi a přeji vám všem hlavně zdraví :srdce:

Chování personálu mi vhnalo slzy vzteku do očí, takoví lidé tam nemají co dělat. Jste statečná, zvládla jste to, ale proč vás nechali tak dlouho trápit a neprovedli císařský řez…

janny079
Zasloužilá kecalka 900 příspěvků 08.02.19 07:11

Verim, ze to musel byt stresujici zazitek a ze to boli na dusi. Ja mela krasny, prirozeny porod, empatickou PA, uzasneho doktora… jen jsem od zacatku vedela, ze rodim mrtve miminko ve 40tt. Premyslim, co bych dala za kleste, bolest… jen mit plnou naruc.

Drzte se, mate v postylce poklad, ktery prece za to stal…

Lily Evans
Ukecaná baba ;) 1805 příspěvků 1 inzerát 08.02.19 07:32

Ještě je hodně brzy. Neměla jsem tak hrozný porod (akutní CS po x hodinách bolestí, takže jsem se vyhnula kleštím a potrhání), ale cítila jsem se hodně podobně. Až kolem půl roku malé, a potom, co jsem o tom začala mluvit - s manželem a kamarádem psychologem, se to zlepšilo. Teď ve dvou letech malé to už tolik nevnímám, pořád mě to mrzí, ale už to překryly jiné rodičovské zážitky - první krůčky, slova, pusinky, první (a vlastně každé další) oslovení od dcerky „Maminko“… přebolí to. Trvá to, a prosím, mluv o tom. Běž k psychoterapeutovi. Ze mě tehdy jako by spadl balvan.
Moc držím pěsti, ať je ti brzo líp a ať je malý v pořádku. A odpusť si!!! Není to tvoje vina, zato té doktorce bych s chutí něco řekla :pocitac:

Příspěvek upraven 08.02.19 v 07:33

Verurizeckova
Ukecaná baba ;) 1756 příspěvků 08.02.19 07:52

Nechala bych si pomoct. Já neměla porod tak strašný, ale skončil vexem… konec byl hodně náročný, malý byl totiž se vzprimenou rukou a utlacoval si tepny na krku… no nastrih jako kráva a tahali ho zvonem, takže bolesti byly můj nejlepší kamos. Ale já teda upadla do těžké poporodni deprese a myšlenky jsem měla teda ještě horší. Skončila jsem v peci psychiatra a byla to nejlepší vec, kterou jsem pro nás mohla udělat. Velice brzy se mi ulevilo, teď má syn 7M a je to všechno parádní! A už dlouho je…

Co se tyče te lekavosti a řvaní, to je v tomhle období normální, nervová soustava se vyvíjí… syn to měl taky, skubal sebou jak blázen a jecel taky z niceho nic, hlavně večer, když nebylo denní světlo, přešlo to. Všechno prejde, bude dobre, ale pokud se ty černé myšlenky vrací, neotalet a vyhledat pomoc. Spousta lidi se za to stydí, ale nemoc duše sice není vidět, ale člověka trápí ještě více než bolest fyzická. Držím palce, ať je co nejdřív dobre a flicky zmizí, syn je taky pořad flekaty, ale mě to přijde krásný, beru ho už takový jaký je… už žádné temno kolem mě… :hug:

AnnaRose
Nováček 4 příspěvky 08.02.19 08:22
Reakce

Dobry den,
je mi velmi lito, cim jste si prosla.
Nasili u porodu, manipulace a citove vydirani i nasledna separace ditete jsou stale soucasti pristupu zdravotniku v nasi republice.

Porod je intimni, transformacni vyvojovy meznik jak pro rodici se dite, tak pro zenu - rodici se v matku a pro muze - rodiciho se v otce.

Doporucuji navstevu klinickeho psychologa/zky, kteri se zabyvaji lecbou a osetrenim poporodnich traumat.

Hodne se s Vasim detatkem mazlete.
Vezmete si ho do postele kuze na kuzi, bricho na bricho a nasavejte jeden druheho.
Vzajemnym telesnym uzkym kontaktem se rovnez zalecuji rany na dusi.

Preji mnoho dobreho.
A.R.H.

Froseth
Kecalka 481 příspěvků 08.02.19 08:51

Ach jo, jak já to chápu, zažila jsem něco podobného. Jsou to skoro 2 roky a trauma z toho mám dodnes. Ty jejich jízlivé a arogantní poznámky slyším v hlavě jako by to bylo včera. Rozjela se mi slušná averze na doktory, jen jedu kolem nemocnice a je mi zle :roll: Radu bohužel nemám, snažím se na to nemyslet a užívat si malého. To je asi jediné, co trochu pomáhá, připomínat si, že díky tomu hrůznému zážitku tu mám úžasného syna :)

Lynette
Echt Kelišová 8798 příspěvků 08.02.19 09:11

Porod klestema je pro miminko bezpecnejsi nez pro maminku. Volili to nejlepsi pro nej. Miminko z tebe dostali zive a zdrave a nevykrvacela jsi. Nemocnice svuj ukol tedy splnila. To ze zensky tam mely blbe reci protoze jsou to buu je druha vec. Muzes napsat primari stiznost na jejich neprofesionalitu a pozadovat nejaky postih. Dokud tyhle buu nikdo neklepne pres prsty a bude jim to prochazet, nebudou se chovat lip. No a jinak o tom mluv. S mamou, sestrou, kamaradkou, manzelem. Cim vickrat to budes vypravet tim vic se s tim vyrovnas. Mimochodem v jake porodnici jsi rodila?

Reaskiller
Kelišová 5928 příspěvků 08.02.19 09:53

Mrzi me cim si prochazis ale nechces zkusit odbornika nebo si jen tak napsat? Deti sice nemam takze nemuzu rict „Vim jak se citis“ ale mizerii jako takovou znam moc dobre.. drzim palce abys to zvladla co nejlip, je samozrejme hrozne blbe, ze porod byl takovy jaky byl.. a jeste ten personal :( des a hruza..

Normalnimatka
Stálice 55 příspěvků 08.02.19 10:08

1. stěžovat si nemocnici, minimálně na necitlivý, urážlivý, ponižující jednání
2. řešit poporodní trauma s terapeutem
posílám hodně síly.

Normalnimatka
Stálice 55 příspěvků 08.02.19 10:14

jinak celý je to dost k pláči…předpokládám, že místo toho, aby tě nasměrovali třeba do polohy vhodný pro porod, podporovali tě v tom, abys místo tlačení zkusila dítě prodýchat dolů apod. tě drželi na tý debilní koze, ale divili se, že jako nejseš „schopná“ vytlačit dítě do kopce. to je opravdu napřesdržku a bohužel velká neschopnost a ignoranství doktorů a PA, který věděj o porodu dohromady fakt vlastně dost málo. :,(
ale opravdu si stěžuj. udělej to prosím pro další mámy a jejich děti! dokud se bude mlčet, nic se nemůže změnit!

tatu
Kecalka 482 příspěvků 08.02.19 10:32

Zivot neni lehky a stavi nam do cesty ruzne tezkosti. Nikdo nemame „narok“ na stesti, to co se ti stalo je neprijemne, traumatizujici, ale je to trampota, ktera ma „svou mez“ a vyrovnas se s ni, casem ziskas znovu odvahu a bude treba dalsi mimi. S tim se da krasne zit! Hodne stesti!

Lucie_Sx
Závislačka 3876 příspěvků 08.02.19 10:45

Zavedla bych odměňování personálu podle spokojenosti rodiček. Aby se snažili stejně, jako třeba prodejci aut…

Hlavně o tom mluv. S manželem, rodinou, kamarádkami. Otevřenost sbližuje a pomůže ti to.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 12:21

Malý byl totiž už od počátku hlavičkou v porodních cestách, takže se císařský řez nedal udělat :-/

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 12:22

@dagmarkaa Malý byl totiž už od počátku hlavičkou v porodních cestách, takže se císařský řez nedal udělat :-/

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 12:24

Moc všem děkuji za reakce. Jak říkám, jednou jsme dole, jednou nahoře. Je fakt, že těch světlejších dní je teď určitě víc, než těch tmavých a já doufám, že to zlé spláchne čas. Malý mi opravdu dělá velkou radost, hlavně jeho každodenní pokroky. Je to smíšek a pro něho chci být silná :srdce:

Tosjamx
Povídálka 25 příspěvků 08.02.19 12:52

Chápu Vás. Můj porod stál taky za starou bačkoru - viz. deníček Palec nahoru pro porodní domy a Prostě jsem se nerozkojila. Nedostatečná laktace, pocity viny a selhání, prostě klasický trauma z porodu a poporodní blues, deprese, nebo jak to chcete nazvat. Jak píšou ostatní, chce to hlavně čas, mluvte o tom s rodinou, nebo odborníky (pokud jste z Prahy, tak jsem slyšela dobré reference na krizové centrum v Psychiatrické léčebně Bohnice). Pokud to bude neúnosné, zvažte medikaci, ačkoli to bych doporučila opravdu jen v případě krajní nouze. Já to nakonec zvládla jen s homeopatickými pilulkami (Acidum phosphoricum, nebo Ignatia amara, 15CH od Boironu, k dostání v kterékoli lékarně). Musíte si zkrátka odpustit, není to Vaše vina, každý má laťku stresu pod kterou se zhroutí nastavenou jinak a je na lékařích a PA, aby udržovali rodičku v klidu a psychické pohodě, což ve valné míře nedělají a pak se hrozně diví, že se jim ženy během porodu, nebo po něm psychicky složí. Bohužel se obávám, že pachuť z toho,,zažitku" zůstane do konce života (i mně se i po roce a půl občas vrací vzpomínky na můj zpackanej porod). A pokud byste někdy rodila znovu, zvažte alternativu centra porodní asistence (http://bulovka.cz/…i-asistence/). Pokud budu někdy rodit podruhé, tak rozhodně tam.

Příspěvek upraven 08.02.19 v 13:45

m.amar
Kecalka 441 příspěvků 08.02.19 12:53

Dobrý den,

nic si hlavně nevyčítejte. Já měla ukázkové těhotenství i porod a vztah k dítěti jsem si našla až na konci šestinedělí. Do té doby jsem si myslela, že ji půjdu někam vrátit. Myslím, že důležité je, abyste o Vašich pocitech s někým mluvila a nepřetvařovala se. Určitě třeba manžel by Vás vyslechl. A na porod časem zapomenete. Tomu věřte. A čím bude starší, tím větší z něj budete mít radost. Určitě bude v pořádku. Naše dcerka se zase s takovými výkřiky budila v noci, dost mě to děsilo, ale věkem to přešlo.
A pokud by se Vám zadařilo a měli jste druhé, berte to jako požehnání. A vůbec se nebojte.

Hlavně o svých pocitech mluvte.

Arduwin
Povídálka 18 příspěvků 08.02.19 13:01

Měla jsem porodní trauma ze třetího porodu. Asi půl roku se mi o tom zdály noční můry. Zhruba po roce to úplně odeznělo. Doporučuju mluvit o tom s manželem, dobrou kamarádkou. Ne nějak násilně, ale netlumit to v sobě, nestydět se za pocity. O mně to vědělo moje blízké okolí, ve které mám důvěru. A k Bohu jsem se modlila upřímně - nesnažila jsem se na cokoli hrát. Beru víru tak, že jakou mě Pán Bůh stvořil, takovou mě má :D
Přeju ať je už jen lépe a lépe! :kytka:

Petra_z_Nuslí
Ukecaná baba ;) 1026 příspěvků 08.02.19 13:23

Já měla sice plánovaného císaře, takže trauma z porodu nebylo žádné, ale zato mě rozsekali psychicky na kousky na novorozeneckém, když se mi nepodařilo kojit (dítě mi přinesli až po 12 hodinách) a malá už ztrácela hmotnost a pořád plakala hlady a nechtěli nám dát UM. Tím mi zapříčinili depresi jako vyšitou, kterou poté dorazila laktační poradkyně. Měla jsem totiž pocit že prostě MUSÍM kojit a protože to nešlo, tak jsem měla opravdové deprese. Poté co jsem se na kojení vyprdla, nasadila UM (mimochodem malá je po něm zdravá, spokojená a krásně prospívá), tak se to razantně zlepšilo. Nejvíc se to ale zlepšilo, když jsem šla k lékaři a nechala si předepsat slabá antidepresiva. A to bych určitě doporučila každé mamince, která má po porodu dítěte chmury.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 13:25

Tohle me tak strasne rozplakalo, ta bezmoc, bolest, ten personal… Myslim na Vas a posilam Vam pevne objeti a viru, najit v sobe silu. Jste nesmirne statecna, mate chlapecka, oporu v manzelovi…Verim, ze Vas chlapecek bude uplne v poradku… :hug: :srdce:

Pokud tomu bude pretrvavat, zvazte i odbornou pomoc. A pri dalsim diteti bych zvazila cisarsky rez a jinou porodnici. :hug:

nestarejtese
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 08.02.19 13:57

Měla jsem vyvolavany porod,nepřipravené porodní cesty,mála 3770g a vytažená klestema, ještě u porodu doktorku co mi říkala at tak nervu a uklidnim se..malé zlomili klíční kost a hlavičku měla jak mimozemšťan :( no taky hrůza,ale teda nenapadlo mě že by mohla díky těm kleštím mít následky? To.jste ME vyděsila teď…
Jinak přeji vám hrozně moc sil at si dokážete malého užívat a černé myšlenky zmizí :hug:

rozand
Závislačka 4417 příspěvků 08.02.19 14:48

Jsem taky verici, muj porod ve 40+4 skoncil po vice nez 2 dnech silnych kontrakci a 12 hodinach snahy o porod nesestoupenim syna a za porodu planovanym cisarem. Kdybyste si chtela napsat, ozvete se :srdce: . Muzeme zkusit i klasicke dopisy…

Jinak jste hrdinka, ZVLADLA JSTE TO. Manzel mel pravdu! Muj muz mne naucil rikat, ze jsem syna porodila, mne se to po cisari zdalo jako lez. Ale je to tak.

Jinak syn to vypisknuti dela taky, vypozorovali jsme, ze je to zrejme tim, ze se mu hnou streva a zaboli to. A to lekani taky, ale to je pry spravny reflex podle doktorky. :kytka:

rozand
Závislačka 4417 příspěvků 08.02.19 14:49

Anonymni ruze - cisare teda fakt nedoporucuju. Jednak v CR stale pravdepodobna separace, druhak to fakt pocit „nezvladla jsem porodit“ nezlepsi.

Káťa19
Extra třída :D 13125 příspěvků 08.02.19 15:34

@Normalnimatka mluvis mi z duse, kdyby ji nechali na zinence na vsech ctyrech bylo by to o necem jinem .
https://m.youtube.com/watch?…

Phiriani
Stálice 86 příspěvků 08.02.19 15:51

DŮLEŽITÉ! Jenom upozorňuju - zjišťovala jsem si to kvůli sobě - pokud při porodu došlo k poranění stupně III a vyšší, což vzhledem ke kleštím a šití v narkóze je ta nejpravděpodobnější varianta, tak je poměrně značné riziko inkontinence stolice po menopauze. Další vaginální porod toto riziko ještě zvyšuje. Gynekologové o tom příliš nevědí, takže vám pravděpodobně nebudou císařský řez doporučovat sami od sebe, ale jsou na to vědecké studie.

Nikmarka
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 08.02.19 16:16

Mám podobnou zkušenost jako ty, akorát místo kleští porod ukončen vexem. Můžu ti říct, buď ráda, že ti alespoň to šití udělali na sále v narkóze. Mně ještě něchtěla odejít sama placenta, kterou ze mě ručně vyrvali a šití jsem zažila zaživa a bolest neskutečná…byla jsem z toho taky dlouho špatná, že to byl první porod, nezvládla jsem sama porodit dítě, mohlo to být lepší…u mě to bylo skrz to, že malé špatně narotovala hlavička a v té poloze v jaké byla nešla porodit…můžu ti k tomu říct jedno mohlo to dopadnout i hůř…buďme rádi, že máme zdravé děti a užívejme si jich, co to jde. Čím dál to bude od toho ti bude líp a tvé vysmáté já se ti stoprocetně vrátí :hug:
To, že máš takové nálady, po takovém porodu je naprosto normální…máš chvilku po porodu, už to bude jen lepší a lepší…já už jsem úplně v pohodě, raduju se z dcerky a užívám si mateřské…každopádně na porod jsem ani po 1,5 roce nezapoměla a na druhé dítě si vydupu císaře…už to znovu nehci prožít…a jestli si někdo myslí, že jsem srab, je mi úplně jedno…myslím si, že pokud se nato člověk necítí a bojí se, je lepší mu toho císaře udělat…Užívej si miminečka, ať je jen líp :srdce: A na kecy lidí, co měli normální krásný porod kašli, ti opravdu neví o co go…

Příspěvek upraven 08.02.19 v 16:21

Nikmarka
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 08.02.19 16:20

@Phiriani S tímto naprosto souhlasím. Měla jsem rupturu III A a nejsem blázen, abych rodila vaginálně podruhé. Jestli mi nikdo císaře nenapíše, tak asi radši druhé dítě ani nebudeme plánovat…gynekologové se k tomu staví hrozně. Moje gynekoložka mi řekla, že pokud není stav životně ohrožující pro dítě nebo rodičku, nikdo mi cisaře nenapíše…ale budu hledat dál. Druhé dítko bychom moc chtěli :)

MarieSpan
Nováček 1 příspěvek 08.02.19 16:21

Měla jsem to podobné. Po skákaní na břiše jsem skončila císařem a dítě mi 3 dny nedali „abych ho neurvala“. Trvalo mi 9 měsíců dostat se do pohody. Moc držím palce ať je brzo líp. Jestli můžu doporučit tak kniha Probuzení tygra, která je o traumatu a meditace = to mi pomohlo nejvíce. :srdce: :srdce: Hodně síly! https://www.youtube.com/watch?…

Tarjei
Závislačka 4920 příspěvků 08.02.19 16:21

Prvne bych sla a podala stiznost na tu k.undu, co si hraje na porodnika.

Phiriani
Stálice 86 příspěvků 08.02.19 16:27

@Nikmarka V Praze-Podolí toto jako důvod císaře bez problémů uznávají.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 16:27

A úplně nejlepší je, když vám ti slavní porodníci u porodu totálně rozsekaj a pak ještě tvrdí, že se u vás 100% rozvíjí laktační psychoza a pošlou vás k psychiatrovi, kterej konstatuje, že to poslední, co se u vás rozvíjí, je laktační psychoza. Že prostě jen máte z porodu a hormonů nervy v pr.e.i :)

Nikmarka
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 08.02.19 17:26

@Phiriani No já bydlím na Jižní Moravě, tak budu muset pohledat tady, ale věřím, že najdu :)

marketak5
Ukecaná baba ;) 1255 příspěvků 08.02.19 17:45

Bože! Nic jsi neudělala špatně, to ti doktoři a porodní asistentky! To je šílený, co oni dokážou jen aby bylo rychle dítě na světě, vubec nerespektují ženu a její tělo, které ve většině případů dokáže porodit samo a v klidu. Špatně je jen to, jak to urychlovali.. Škoda mluvit. Nic si ne výčitej, malý bude v pořádku, držím palce. Bude to dobré, jsi úžasna máma.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 17:50

Na mnoha mistech je toto jako duvod cisarskeho rezu uznan, ba naopak je CS gynekologem ci porodnikem primo doporucen s ohledem na komplikace predchoziho vaginalniho porodu. A hlavne: neni lepsi nebo horsi matka, ktera porodila cisarem nebo prirozene, to je snad jasne. :hug:

Hodne sily do budoucna a hodne radosti z kloucka.  :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 18:00

Moje maminka měla při porodu podobnou zkušenost. Rodila mě přes 24 hodin. vytáhli mě ven kleštěmi , maminka byla roztržená z bodu A až k bodu B. Řekli jí že budu mentálně postižená a že pravděpodobně nebudu chodit. Chodím normálně a postižená taky nejsem. Když mi o tom vyprávěla, vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě, ale ona mi vždycky milujícím tonem řekla, že mě prostě hrozně chtěla a že by do toho šla i kdyby to dopředu věděla. Ale taky si prošla svým a trvalo jí dlouhý čas než to zpracovala, stejně tak jako já. ještě v pubertě jsem ráda spala nacpaná u zdi zamotaná na pevno v dece. Ale i když je příchod na svět těžký a může některé věci ovlivnit, rozhodující je co bude dál :) miluju svojí mámu a jsem na ní v určitých směrech závislá i když mi bude brzy 30 let :) i přes těžký start věřím, že si vybudujete pevné láskyplné pouto a tuhle zkušenost brzy překonáte :) posílám vám hodně sil a i když věřící nejsem a modlit se neumím, budu na vás alespoň myslet a přát vám jen štěstí :)

Lada84
Ukecaná baba ;) 2157 příspěvků 08.02.19 18:33

Bože, to je hrůza 8o Mluvit, mluvit a mluvit a v případě dalšího porodu lepší výběr porodnice, lidi na pohodu a normální porod. Chudatko :,(

Díky, Bulovko, za tři pohodové porody bez zásahů, šití apod. Doporučuji.. :kytka:

ivito
Kecalka 211 příspěvků 08.02.19 18:36

Bohužel mám podobnou zkušenost https://www.emimino.cz/…porod-12329/. Jinak mě to trvalo cca tři roky, než se mi srovnala psychika, ale doteď si nejsem jistá, zda zvládnu další porod a zda chci vůbec další dítě :? Jinak já měla rupturu 3b a prý není důvod,proč bych nemohla další dítě rodit opět vaginálně.

Příspěvek upraven 08.02.19 v 18:40

Lada84
Ukecaná baba ;) 2157 příspěvků 08.02.19 19:06

@ivito to není možné :,( Je mi to moc líto :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.19 19:53

Měla jsem „štěstí“ na podobný přístup lékařky a porodních sester. Jsou to dva roky a vyrovnaná s tím prostě nejsem. Často se mi to přehrává v hlavě. A nedokážu to definitivně vytěsnit. Nikdo o tom neví, nikoho by to ani nezajímalo.
Mám pocit,že se mi od toho odvíjí nálady, který mám už ty dva roky. Že se někdy musím přetvařovat před ostatníma. Ze, když se ostatní baví,jak porod v pohodě. Tak si připadám jako neschopná ženská,co to prostě nezvládla a stydím se za to. Prostě mi to do hlavy dostaly tyhle „milé“ dámy, který by snad neměly ani s lidma pracovat, když je to obtěžuje a ještě mají takové řeči.
Tak snad vás tohle nebude trápit moc dlouho a brzo na vše zapomenete a bude zas lépe.

horakova.verunka
Kecalka 109 příspěvků 08.02.19 20:03

Ty poporodní pocity jsou normální, zvláště, když se rodí dříve…Také jsem měla rizikové, povolené max 30min. procházky…Od 34tt mi hrozili předčasným porodem (malá moc nepřibírala)..Mi voda praskla v 11 v noci a malá se narodila 36+1…Byla malinká, měla 2140, dlouho nepřibírala, k tomu žloutenka…Domů nás pustili 8. den a během toho jsem asi 3× v porodnici brečela…Stále přemýším, co jsem udělala špatně, co se dalo udělat lépe…A ten hrozný strach, se kterým každý den ulehám (především o malou, aby se jí něco nestalo, aby byla v pořádku)…Ten už asi nikdy nezmizí…Ale je šikovná a vypadá spokojeně, tak alespoň tím se utěšuji…

anonymnianonym
Ukecaná baba ;) 2207 příspěvků 08.02.19 20:19

Já měla miminko celou dobu koncem pánevním a protože jsem se vyloženě těšila na to až ten okamžik přijde a já budu prožívat kontrakce a všechny ty bolesti jsem se rozhodla syna porodit normálně.Z císařského řezu jsem měla strach.A jak myslíš,že to dopadlo?Nakonec akutní císař,Malého křísili a protože jsem měla malou dělohu,tak si v mé pánvi strašně mačkal nožičky a po porodu je měl fialové a zkroucené tak,že i doktoři v první chvíli příteli říkali,že neví zda se to srovná.Prcka jsem viděla po probuzení asi 5minut a celou noc jsem necítila žádné pocity-ani štěstí,ani smutek-NIC! Druhý den pocit štěstí nenastal.Spíš smutek,když jsem viděla ty jeho nožičky.Ale jinak jsem fungovala,jen ten pocit štěstí nikde.Přišlo to až doma bych řekla,kdy to ze mě opadlo.Rozkojili jsme se teda krásně,protože to jsem si nějak nepřipouštěla,že bych neměla mléko.Nožky se srovnali skoro sami a taky se občas leká,rozhazuje ručky,ale po porodu mi řekli,že měl těžký porod a tím kříšením jsou dětičky trošku nervní a rozhození.Špatně jsi určitě neudělala nic…personál porodnic i nemocnic je občas velmi nepřijemný.Já si naštěstí vybrala porodnici,kde jsem nenarazila na nikoho nepřijemného+jsem si zaplatila porodní asistentku,kterou jsem několikrát kontaktovala s dotazy i po šestinedělí a ochotně mi poradila se vším.Vlastně mě to dost uklidňuje,že se mám kam obrátit.

Novak2
Kecalka 183 příspěvků 08.02.19 20:43

Mrzí mě to, klidně mi napiš, můj první porod skončil vexem s podobně úžasnym personálem. Úplně prvotne mi pomohla máma, řekla mi, že můj bratr šel také klestemi a je úplně ok, vše se spraví. Rok jsem v sobě nosila, že jsem neschopná, pak jsem byla strašně naštvaná na porodnici a personál a dneska, skoro osm let poté, vidím šikovného zdravého chlapečka a vzpomínám jen na to hezké - na něj jako miminko. :srdce:

Můj druhý porod byl v jiné porodnici a s dulou, byl moc fajn. Před třetím jsem kvůli tomu prvnimu chodila na psychoterapii a treti byl nakonec vůbec nejlepší i bez duly. Zkus se někomu vypovídat. Bude opravdu líp! :kytka:

Některá miminka jsou lekavejsi, třeba moje třetí se také hodně leka, prijde mi, že se jí asi víc líbilo v brichu a tady venku je to na ní moc hlučné.

Anny A
Kecalka 458 příspěvků 08.02.19 20:59

Skoro az ukapla slza kdyz jsem to cetla. Cas by to mel zahojit. Budte silná

ivito
Kecalka 211 příspěvků 08.02.19 21:48

@Phiriani Já měla bohužel po klešťovém porodu s tímto problémy,ve 29letech jsem měla nestále strach,že se někde po…Jinak mi kleště poranily pánevní dno,mám propadlý močový měchýř a prostě to tam mám celé zdevastované…nedokáži si představit,co by udělal ze spodkem druhý vaginální porod…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »