Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky

V létě sice musíme řešit, kde a s kým děti budou. Ale jsme velká rodina a vždycky to tak nějak v pohodě poskládáme. Léto je prostě pohodička po všech stránkách. A pak přijde září. Několik týdnů trvá, než si všechno sedne, a já z toho každoročně šedivím.

Kluci chodí na základku. Oba mají několik kroužků, takže k tomu přicházejí obrovské výdaje za ně, plus výbava do školy. Pak je tu organizace, kdo kdy kam půjde, kdo koho kam odveze a kdy ho zase vyzvedne. Všechno je potřeba skloubit s prací, home officem, oba chodí ještě do družiny.

Mladší má navíc problémy s učením, takže nám to zabere také dost času. A hlavně mě a manžela stojí nemalé nervy.

Přijde mi, že začátek září je jeden obrovský chaos, kdy se všechno točí kolem školy, kroužků a zvykání si na režim. A to jsem se letos snažila nic nepodcenit a kluky tahat z postele před devátou už minulý týden.

Jenže oni si pak klidně ještě šli lehnout. A večer jsem je zase marně nutila jít spát včas.

Ano, jsem měkká.

Já sama totiž také nesnáším ranní vstávání. A díky letnímu uvolněnějšímu režimu jsem mohla chodit do práce na devátou a zůstávat tam déle, případně si vzít něco domů. Ráno nebylo potřeba nikoho budit, kontrolovat, jestli má všechno do školy, a pak ho ve stresu hnát ze dveří.

Stačilo vstát, dát si v klidu kávu a nějak začít den.

Jenže to je teď zase pryč.

A místo toho se vrací budíky, ranní přemlouvání, oblékání, snídaně ve spěchu a otázky typu: „Kde mám ten sešit?“ nebo „Mami, dneska fakt musím do školy?“

A to jsme teprve na začátku.

Pak přijdou kroužky. Je potřeba zjistit, kdo kdy končí, kdo kam jde a kdo ho vyzvedne. A samozřejmě všechno zaplatit. Když pak člověk sečte školní pomůcky, oblečení, boty, kroužky a všechny další věci, které děti najednou nutně potřebují, nechce raději ani vědět, kolik ho ten začátek školního roku stojí.

Já vím, že si za pár týdnů zase zvykneme. Budeme mít nějaký režim, rána nebudou tak chaotická a já přestanu mít pocit, že celý den jen někoho někam vozím, vyzvedávám nebo kontroluji.

Ale teď?

Teď je první září a já bych se nejraději ještě na chvíli vrátila zpátky do července.

Do rána bez budíku. Do dnů, kdy jsme nemuseli řešit, jestli má někdo hotový úkol, zabalenou tašku nebo v kolik musí být na druhém konci města.

Já vím, že léto nemůže trvat věčně. A možná právě proto je tak krásné.

Ale stejně.

Nesnáším září. A vůbec se za to nestydím.

Jak to máte vy? Těšíte se na návrat dětí do školy a pravidelný režim, nebo byste si léto ještě alespoň o měsíc prodloužili?