Nevlastně vlastní dcera

Partnerské vztahy

Pojďte se se mnou začíst do mého příběhu o lásce, výchově dítěte z pohledu ne/rodičky... a vytvořte si náhled na život v rodině dvou maminek.

Lauru jsem poznala před devíti lety, nebyla to láska na první pohled. Bylo to jiné, zvláštní. Vlastně jsme se na začátku nesnášely. Protože ona pracovala v podniku, kam jsem se chodila pobavit. Líbila se mi, ale chovala se panovačně, opovrhovalo mnou a mně to odmítavé stvoření začalo „lákat“. Netrvalo to dlouho a začal náš vášnivý vztah. Obě jsme byly zadané. Já měla svoji vločku (milovala jsem její krásu) a Laura svůj vztah, který nepatří do mého deníčku (byla s jinou ženou).

Tímto se vlastně dostávám k otázkám, které vás teď asi napadají… ano, když jsem byla hodně mladá, chodila jsem s přítelem, byl mým prvním a posledním partnerem. Chodili jsme spolu pár let, něco málo přes tři roky. Vždy jsem věděla, že je se mnou něco jinak, už na základní škole se mi líbily také holky. Do jedné starší spolužačky jsem byla platonicky zamilovaná. Ani po pubertě mě to nepřešlo, jen moje morálka mi nedovolila si připustit, že by se mi ženy líbily.

Ale vždy to ve mně bylo… náklonnost k ženám na sebe nenechala dlouho čekat. Když mi bylo asi 19 let, zamilovala jsem se do ženy poprvé, byla krásná, okouzlující, milá, jemná, něžná, ale žila s přítelem, kterého milovala a dělila své city mezi nás. Nemohlo to fungovat. Zlomila mi srdce na padrť. Paradoxně si našla novou milenku.

Následně jsem prožívala dost pestré období, užívala jsem si s ženami i muži (většinou zvlášť) byla jsem milenkou všech svých ženatých, vdaných a nikoho (setkávala jsem se se svými stálými mileneckými přáteli). Bylo to příjemné období. Abych nepůsobila jako běhna, nebyla jsem matrací, snažila jsem se utišit své bolavé místo na duši. První láska mi chyběla, byla jsem zoufalá a nechtěla se vázat. Jakmile mi s někým začalo být hezky, utíkala jsem sama před sebou.

Pak jsem poznala svoji vločku, která mi tála v dlaních, po letech jsem lítala v oblacích. Ale byla moc mladá a já se už od začátku domnívala, že ona nechce být s ženou, jen je poblázněná. Pobláznění trvalo skoro čtyři roky. Byla jsem její první a věřím, že poslední ženskou láskou. Zlomila jsem jí srdce. Protože jsem odešla za Laurou, kterou jsem nemilovala. Vědomě jsem musela vločku nechat si žít svůj vysněný rodinný život. Stále o dětech mluvila, pár měsíců po našem bouřlivém rozchodu otěhotněla.

Necítila jsem se dostatečně zodpovědná, silná ne/rodička v homosexuálním vztahu. Ano, moji rodiče moji orientaci před těmi více než 12 lety přijali. Jsou to velice silní a tolerantní lidé. Vím, že to pro moji mámu byla rána. Od té doby podporuje takto zklamané v okruhu svých přátel i kolegů, a pro mě je více, než jen mámou.

Po čase randění s Laurou to bylo vše najednou jiné, začala jsem ji více poznávat, měla tolik úsměvů, kolik má rok dní, a do každého z nich jsem se den po dni zamilovávala. Toužily jsme po sobě, nikdy jsem neprožila takové vzplanutí dvou těl. Byla to silná vášeň, něha, která mě spalovala. Velice krásné období. Milovaly jsme se pořád a všude. Ráda na to vzpomínám. Čas běžel, odešel pocit provinění, staly se z nás milující partnerky. Procestovaly jsme a prožily etapu života, šest let uběhlo jako mávnutí proutkem.

Oslavila jsem kristovky a doma se začalo mluvit o dětech, neboť blížící se „sedmiletka“ se na nás začínala podepisovat. S přibývajícími léty ve vztahu postupně odcházela i vášeň, najednou jsme každá toužila po něčem jiném, nedokázala bych být pro svoje vlastní uspokojení nevěrná… myslela jsem si.

Měla jsem pocit, že si Laura našla milenku. Přála jsem si, abych se mýlila. Ženská intuice je fakt děsná. Naivně jsem Lauře věřila, nejevila známky zamilovanosti, poblouznění, ale toužila po dítěti. Věděla jsem, že je Laura mateřsky založená, a tady začal zase můj strach z dětí.

S vločkou to bylo jednodušší, byla jsem mladá, plná energie a milovala jsem ji jinak. Především jsem věděla, že by její rodina nikdy nepřijala výchovu dítěte v homosexuálním vztahu. Stejně jako někteří odpůrci jsou proti výchově, já zastávám názor: „milující náruč, harmonie, tolerance a vzájemný respekt je místem, kde mohou dva lidé vychovávat dítě. A to je předpokladem pro správný rozvoj dítěte“.

Vydržela jsem Lauře tolerovat skoro rok její útěky od reality za alkoholem a milenkou. Stále jsem cítila naše vzájemné citové propojení, blížila se adventní neděle, když mě do tváře zastudil první sníh. Rozhodla jsem se vztah ukončit, na nic déle nečekat. Byla jsem zmatená, zklamaná jsem podlehla dlouhodobému nadbíhání jedné krásné ženy a strávila s ní pár příjemných nocí. Bylo mi ještě hůř. Dnes toho nelituji. Řekla jsem si „Buď nezačínej, nebo nelituj!“

V každém případě byla chyba na Laury a mé straně, ona začala hledat svoji pravdu na dně prázdných lahví se svou mileneckou berlou. Ty proplakané noci mi nestály za to. Byla jsem naivní a hloupá milující kráva. Tvrdila mi, že spolu nic neměly, nikdy. Nevěřím tomu, ale po svých nevěrných nocích jsem bouchla do stolu a řekla Lauře „Pokud to za to stojí, odejdi! Pokud ne, nikdy mi to neříkej!“ Laura se chovala divně a já jsem věděla, co mi tím říká. Neodkázala jsem si představit, že se mezi nás dostane dítě. Přestože jsem po něm toužila a zároveň byla plná obav.

Po bouchnutí do stolu Laura odjela na víkend k rodičům. Neodešla za milenkou. Se kterou, nevím, z jakých důvodů, nezaložila rodinu. Najednou bylo prázdno… už první noc jsem věděla, že mám své špatné svědomí, o kterém ona neví, a já jí chci odpustit. Udělaly jsme chybu obě. K Vánocům jsem si nepřála nic jiného, než Lauřino objetí a společné zdolávání překážek ze špatných rozhodnutí. Zkusit jí odpustit nesprávné kroky, kterými pošlapala naši květinu lásky. Nikdy jsem necítila tak silný cit k nikomu jinému. Skrze vlastní pocity viny, jsem ji v sobě stále omlouvala. Nešťastné období mého života, ze kterého mi zbyla v hlavě díra. Ublížily jsme si obě, a hodně.

Vánoce jsme strávily společně, nedokázala jsem ji opustit, byly to krásné dny… tím se uzavírala naše nešťastná roční sedmiletka (vybraly jsme ji fakt smykem :-)) a my vypadaly jako znovu zamilovaný pár. Srovnala jsem si částečně svoji narušenou mysl, musím uznat, že jsem Lauře už nikdy nedokázala ze sebe dát tolik, dost se toho změnilo. Hlavně jsme obě došly k závěru, že je na čase náš vztah posunout o level dál. Cítila jsem zase naše vzplanutí vášně, po letech se změnily naše chutě a my nacházely opět cestu k sobě. Ta rána, kdy mi opět vrnělo v břiše. Bez hádek, žádné výčitky. Pouze vidina do budoucna, o které Laura stále hovořila čím dál více.

Začala jsem se připravovat na následující období. Moje žena bude v očekávání (stále přítelkyně, nesouhlasím s reg. partnerstvím jako takovým v momentální podobě. Nejsem dobytek, aby mi stát přidělil číslo osobností ve vztahu. Dobře, nemusí to být pod pojmem manželství, ale když už reg. part., tak se stejným právním systémem – co se dětí a práv týká. Neboť současně se jedná pouze o jediné právo, a to, že se dozvíte v nemocnici o stavu vaší drahé polovičky, to je vše. Jen si to představte, budete vychovávat 15 let dceru/syna ve vztahu, to dítě vás bude milovat, vlastní rodič zemře a vám přesto, že jste v reg. part., dítě stát sebere a dá ho do dětského domova).
O našem posunu zase příště :-)

V případě dotazů jsem vám k dispozici :-) otevřená kritice i nepříjemným, dotěrným dotazům… jen si, prosím, zanechte hanlivé, urážející a nesmyslné. Nemyslím, že se tu otevírám pro urážky. Ale ráda bych vám ukázala svět za jinými zavřenými dveřmi, kam jste třeba chtěli nahlédnout.

Váš příspěvek
finduska
Neúnavná pisatelka 16993 příspěvků 1 inzerát 21.02.19 03:17

:potlesk: :potlesk: :potlesk: Ctive ,musi byt tezke se otevrit,diky za pohled „jinam“.

mota
Kecalka 230 příspěvků 21.02.19 07:06

Nechci být urypana, ale pokud rodič zemře a je prokázáno, že dítě je spokojene a zvyklé na toho druhého partnera, tak do dětského domova nejde, ale svěří se partnerovi. Už jsem zaregistrovala takové případy… Ale to jen na okraj :)

MartaKosta
Kecalka 166 příspěvků 21.02.19 07:17

Krásně a citlivě napsaný deníček, i když v některých věcech se s autorkou nemohu shodnout.
Ono občas je zvláštní nahlédnout za „dveře“ i jiným parům a nemusí to být zrovna pár dvou lidí stejného pohlaví. Nicméně autorka velmi citlivě popsala svůj svět a jak k němu dospěla. Zajímavé čtení

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 927 příspěvků 21.02.19 08:10

Hezky denicek. Tesim se na pokracovani. Take se mi libi zeny.s jednou jsem dva roky zila :-). Byla jsem mlada. 18-20. Od te doby uz jen muzi. Jsem vdana a mam dve deti.

Hadumi
Extra třída :D 13753 příspěvků 21.02.19 08:22

Stát by ti dítě fakt nevzal, dnes už jsem trochu jinde ;) .

Bubla_Bučková
Kelišová 6624 příspěvků 21.02.19 08:52

Pamatuju si na diskuzi mamka vs. mamouš :roll: ve zkratce… Partnerce po porodu nejspíš hrablo a vadilo ji, že dítě má 2 mámy. Takže problémy jdou udělat i bez státu ;)

0___Lenka___0
Stálice 78 příspěvků 21.02.19 10:15

@Bubla_Bučková Po porodu může hrabnout i ženský z heterosexuálního vztahu. A myslím, že to není ojedinělé.

dalmatinka 123
Hvězda diskuse 48549 příspěvků 21.02.19 11:24

Zajímá mě pokračování.Doufam, že bude brzy :palec: ..Osobně si nedokážu představit soužití se ženou.Sex ano,ale bydlet s ní v domácnosti to vůbec a vychovávat dítě to už je pro mě sci-fi.

Bubla_Bučková
Kelišová 6624 příspěvků 21.02.19 11:41

@0___Lenka___0 nechápu, co si tím chtěla říct :nevim: diskuze byla o tom, kdy se dvě partnerky ženy domluvily a s láskou očekávaly potomka a po porodu tu ta těhotná založila téma, že se jí nelíbí, když si ta druhá říká mami a nechce aby ji dítě tak říkalo, protože máma je jen jedna. Paní píše, že při úmrtí ji dítě vezmou, to v případě hetero páru nehrozí o to víc je to nereálné při jejich sňatku.

malytlustyhroch
Zasloužilá kecalka 686 příspěvků 21.02.19 14:48

Ocenila bych prilehavejsi nazev, vsechny ty dlouhe odstavce, jsem precetla jen proto, abych dozvedela neco o (nevlastnim) materstvi, a ono nic :?

pst007
Zasloužilá kecalka 676 příspěvků 21.02.19 16:28

@Bubla_Bučková No ale to je právě nesmysl. Nikdo by jí v případě úmrtí partnerky dítě nevzal, to už se dlouho nedělá. Stačí prokázat, že spolu žily a dítě je na ni zvyklé.

SlečnaDahlia
Závislačka 2583 příspěvků 21.02.19 18:45

@pst007 Bohužel to stále závisí soudce od soudce. Problém je právě ta neukotvenost v zákoně, neexistuje žádný právní vztah mezi ní a dcerou a žádná povinnost soudu rozhodnout ve prospěch druhého rodiče, když ten vlastně právně druhým rodičem není. Stačí, aby o dítě projevili zájem biologická babička s dědou, kteří partnerku své zemřelé dcery nesnášejí, a už z toho může být prů.er jak vrata. Nebo i kdyby zemřela nebiologická matka, tak je to pro to dítě obrovský problém - s mámou skončí na dlažbě, protože nebude mít nárok ani na sirotčí důchod, ani na vdovský, natož po zemřelé mámě něco dědit.

Jinak z deníčku jsem rozpačitá. Jsem asi příliš konzervativní (konzervativní lesba :) ) a dítě jsem proto vždycky chtěla přivést do vztahu, za který dám ruku do ohně. Ne do bouře. Ale ať vám to všem klape, budu se těšit na pokračování :kytka:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 21.02.19 19:09

S ohledem na název jsem také čekala, že to bude o mateřství, takže za mne mírné zklamání a doufání v pokračování :). Možná by bylo dobré u deníčků na pokračování dávat do názvu i pořadovou číslovku ;). Jinak moc hezky napsané, čtivé a místy poetické - jak vidno, i o promiskuitnějším období lze psát s vkusem (když si vzpomenu na jiné deníčky). S názorem „„milující náruč, harmonie, tolerance a vzájemný respekt je místem, kde mohou dva lidé vychovávat dítě. A to je předpokladem pro správný rozvoj dítěte“ naprosto souhlasím! Říkám si, proč v dnešní době v naší zemi politikům tolik vadí sňatky homosexuálních párů, už jen martyrium, jakým si musela projít kamarádka, když si chtěla nechat změnit příjmení a musela na matrice vysvětlovat, že se nechce registrovat, že jen chce, aby po narození dítěte měli všichni tři stejné příjmení, musela psát sálodlouhé vysvětlení… Přitom kdybych já žádala o změnu jména, podobnými ponižujícími procedurami si procházet nemusím… A to už nemluvím o složitostech s početím, jak vůbec přijít k miminku. šokoval mne výrok mého gynekologa, když jsem se ho anonymně za kamarádku ptala, jaké jsou případné možnosti, a on prohlásil, jestli je to taková lesba, že by to ani jednou s chlapem nezvládla… Pominu-li to, že pokud je někdo homosexuál, vidina sexu s opačným pohlavím pro něj nemusí být příjemná, co třeba citová stránka věci, že by byla nevěrná své partnerce?? Nu, to jsem se rozepsala :lol: . Jak jsem psala výše - děkuji za příběh a těším se na pokračování :potlesk: .

winter.gift
Stálice 96 příspěvků 21.02.19 21:37

Musím se připojit ke komentářům výše, že i ja jsem čekala deníček o mateřství. Velmi mne to zajímalo, protože i ja žiji v rodině dvou maminek s tím rozdílem, že ja jsem rodila a jsem doma na mateřské. O to více mne zajímal pohled na nebiologicke mateřství druhé maminky. Takže opravdu doufám v pokračování, zajímá mne, jak to prozivas, jake city chováš k dítěti, k partnerce, jestli se pro tebe city třeba ke tvé partnerce změnily a jak. Co cítíš, když máš miminko v náručí anebo třeba, když sleduješ partnerku, jak miminko kojí…
Hodně štěstí vám všem a těším se na pokračování

ayra.5
Zasloužilá kecalka 572 příspěvků 21.02.19 21:39

No když odhlédnu od toho, ze zásadně nesouhlasím s výchovou deti v homosexuálním vztahu, tak je deníček napsaný zajimave. Jen mi tedy není jasné jakým způsobem si to dite pořídíte a už vůbec ne fakt, ze už před početní víte ze to bude dcera 8o

0___Lenka___0
Stálice 78 příspěvků 22.02.19 20:21

@Bubla_Bučková Chtěla jsem tím říct, že vlivem hormonů po porodu ženám občas „hrábne“. A může se to stát i v hetero vztahu. Bylo to na tvůj příspěvek, kde zmiňuješ onu diskuzi o dvou maminkách a příspěvek zakončuješ větou, že problém může dělat nejen stát. Tak jsem se snažila podotknou, že to může být problém nejen lesbických párú.

kacenka16
Stálice 62 příspěvků 420 inzerátů 22.02.19 22:56

Pěkný deníček, určitě budu číst pokračování :kytka:
Jen abych se taky trochu vyjádřila, jsem 100% heterák a i když nijak páry stejného pohlaví neodsuzuji, nikdy to nepochopím, nedokážu si to představit, jaké to je pro to dítě obzvláště v období dospívání.
Nicméně si myslím, že reg. partneství je blbost, nechápu proč je možné manželství jen mezi mužem a ženou, když se mají dva lidé rádi a chtějí spolu uzavřít sňatek, měly by pro ně platit stejná práva jako pro manželé, prostě bych zavedla manželství bez ohledu na pohlaví.
A také mě zaráží, že rodič je jen jeden, jde přeci si dítě přivlastit (můj táta mého bráchu přijal za svého ve 4 letech, není jeho biologický otec, ale má po něm jméno, bude po něm dědit atd.), proč tedy nejde, aby si druhý partner/ka dítě vzal do péče, bez ohledu na pohlaví?
Nastavení tohoto státu je v tomhle ohledu prostě blbost…

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Nevlastně vlastní dcera II