Nikdy na tebe nezapomeneme...

Měla jsem dát na svůj instinkt, ale bohužel čas už nevrátím. Bolest je veliká pokud se říká, že čas léčí, u mě to nefunguje. Jen se s tím musím naučit žít.

Nikdy na tebe nezapomeneme... Prázdná náruč Zdroj: Shutterstock

Byl rok 2019 nesnesitelné bolesti břicha mě dovedly do nemocnice. Verdikt doktora: endometrióza s okamžitou operací břicha. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, udělají mi laparoskopii a my se dál můžeme snažit o miminko jako doposud. Jenže jsem při operaci přišla o vejcovody a jediným snažením o miminko bylo IVF.

Vůbec jsem si nedokázala v tu chvíli představit, co to obnáší. Myslela jsem si, že se objednám do ordinace vloží mi embryjko a já si jako těhotná odejdu domů. Po prvním IVF, kdy jsme měli krásné 4 embryjka a chytlo se jen jedno a bylo to nakonec biochemické těhotenství. jsme si dali půl roku pauzu. Lovení duchů mě dostávalo do šílenství a každou jednu čárku jsem obrečela.

Říkala jsem si, že já to přece nevzdám, jednou to miminko budu držet v náruči. Bylo jaro 2020 a my to zkusili znovu. Plná, nabitá elánu jsem šla do 2. IVF. Všech 6 embryí se nám vrátilo geneticky vyšetřených bez vady a my s manželem, odhodlání do toho jít za každou cenu. První embryjko nevyšlo, dali jsme si dva měsíce pauzu a následovalo druhé. To už vyšlo, na testu se po dlouhém čekání, smutku, pláči a výčetek objevily vytoužené //. Neskutečná radost.

První trimestr byl náročný, měla jsem hematom a dost jsem krvácela. Ležela jsem poctivě, aby se nic nepokazilo. Následovaly ranní nevolnosti, které se ale daly přežít. Pořád jsem byla šťastná, nepřipouštěla jsem si, že by mohlo něco přijít. Všechny kontroly dopadly dobře, malá rostla ukázkově podle tabulek. Cukrovka byla taky v pořádku. Jen mě trápilo časté tvrdnutí břicha, kvůli kterému jsem dost ležela.

Začali jsme si chystat ložnici, výbavičku a už jsme si představovali, jak budeme všichni čtyři spolu. Pomalu se blížil termín a já začala být čím dál víc nervozní z porodu. Malá byla v příčné poloze v 38. týdnu, byla tak celou dobu, jen jednou se přetočila a pak se zas vrátila. Doktor mě poslal do nemocnice na plánovaný císařský řez. Hned ten den jsem se tam jela domluvit, bylo pondělí.

Naplánovali mi ho na čtvrtek, maličká byla v pořádku, srdíčko bilo jak o závod, ale nechtěla se přetočit. Já jsem sama nějak cítila, že už ji chci mít venku, že to není přece jen tak, když se nechce otočit. Následující den telefonát z nemocnice od doktorky, která mě vyšetřovala, jestli nechci ještě počkat, že vypadá, že se otočí. Já hned na to, že nechci. Chci už, aby byla u mě, ve čtvrtek hned a nechci čekat. Domluvili jsem se, že teda všechno platí a já nastoupím v čtvrtek ráno na císařský řez.

Nastal den D a my s manželem jsme vyrazili do nemocnice. Oba v pozitivní náladě, ještě jsem se vyfotila s bříškem před nemocnicí, ať máme vzpomínku. Přišla jsem na vyšetření, doktorka mě prohlížela a říkala, že maličká se přetočila. Říkám si, že to není možné, já jsem nic necítila. Ano, je to tak. Doktorka říkala, že jelikož jsem před 10 lety rodila normálně, není důvod k císaři. Povídám paní doktorce, že je to naše vymodlené dítě po IVF, já už bych to chtěla mít za sebou. Ona na to, že je lepší přirozený porod a nic nenasvědčuje tomu, aby se neuskutečnil. Kývla jsem na to s tím, že přece ví, co dělají.

V 9 ráno mi zavedli balonek s tím, že do soboty nejpozději porodím. Šla jsem na pokoj a pomalu se začaly rozbíhat kontrakce, které se stupňovaly. Kolem 12. hodin jsem šla na natočení ozev. Moc se jim to nezdálo, srdíčko pořád bilo, ale pro mě tak nějak divně. Poslali mě zpátky na pokoj, že za 15 minut znovu. Pan doktor pro mě přišel, že půjdem na ultrazvuk. Lehla jsem si na lůžko. Doktor projížděl monitor a ticho. Přišli další čtyři. Říkám, co se děje, jakto, že nemluvíte?

Doktorka mi říká, že je jí to moc líto, ale srdíčko nebije. Říkám, že to není možné, před chvíli jsem cítila, jak kope. Ať se podívá ještě někdo… Nevěřila jsem. Moje zoufalost, beznaděj. Cvhtěla jsem slyšet, že všechno byl omyl. Pořád nevěděli, co se stalo tak rychle. Slzy mi tekly po tváři čím dál tím rychleji. Přišel doktor, projížděl mi břicho a zjistil, že mám sraženinu krve, okamžitě na sál. Verdikt: abrubce placenty, kterou nikdo nepoznal. Začala jsem krvácet vevnitř, všechno bylo ve mně a moje malá holčička přišla o přísun kyslíku.

Nechali nás na sále, dlouho jsme se s maželem loučili. Byla tak krásná. Měla 3 220 gramů a 51 cm. Dlouhé řasy a černé vlásky. S manželem jsme plakali nepřetržitě. Za 14 let jsem ho viděla poprvé brečet. Nechtěla jsem ji pustit z ruk, nikomu ji dát, je přece moje. Opakovala jsem, prosím probuď se. Pořád jsem ji hladila a omlouvala jsem se jí, že jsem to prostě nedokázala dotáhnout do konce. Chybělo tak málo, tak málo a byla bys tu s náma.

Dostala dva medvídky, jeden zůstal u ní na cestu do nebíčka a jednoho mám u postele. Každou noc si s ní povídám. Prosím o odpuštění. Ráno se probouzím s přáním, aby to byl všechno jenom zlý sen. Pokud i ty sis to přečetla, andílku můj, věřím, že na svoji starší sestřičku budeš dávat pozor. Miluji tě moc moc a nikdy na tebe nezapomeneme.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
87
15.7.21 07:29

Je mi to moc líto :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
643
15.7.21 07:49

Upřímnou soustrast :srdce:
Tohle by se dít nemělo :( Přeju hodně štěstí i zdraví cele rodince. Vaše holcicka na vás dává z nebe pozor :andel:

  • Zmínit
  • Nahlásit
35489
15.7.21 08:13

Upřímnou soustrast :,(

Hodně mě to vzalo :( Nechápu, proč v takovém případě nemůžou někteří doktoři udělat CS už ve 38.týdnu.
Někde se na tom domluvit lze a vezmou v potaz anamnézu pacientky, že žena bez vejcovodů přirozeně neotěhotní a další IVF ji bude stát spoustu sil, energie a peněz.
Známé v této situaci vyhověli. Taky bez vejcovodů. O oba přišla při mimodeložních tehotenstvích. Otěhotnět se jí podařilo z 2.IVF a na CS šla v nejbližším možném termínu.

Hodně sil a snad jen příště víc tlačit na doktory, hledat jinou porodnici, kde jim nebude statisticky vadit jeden CS navíc.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1000
15.7.21 09:50

Tohle je hodně smutné čtení…hlavně proto, že se tomu nejspíše dalo zabránit. Kdyby se nakonec nepřetočila, kdyby udělali hned ten císař jak měli…ale je to už jen kdyby :(
Tohle asi nikdy nepřebolí úplně. Držím palce a přeji hodně sil celé Vaší rodině :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
810
15.7.21 10:14

Bože, to je hrůza :,( :,( Držte se… :srdce: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
13127
15.7.21 11:02

Tohle je fakt děs! Pro dítě je sc bezpečnější. A jestli se furt nepřetáčela, tak tam byl pravděpodobně důvod. Mimina léží v břiše hlavou dolů proto, že jim to tak maximálně vyhovuje. Když ne, tak je něco blbě. A často se neví a nezjistí co.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1427
15.7.21 21:48

Je mi to moc líto :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.7.21 08:14

Tato bolest nikdy nepřebolí, zrovna dnes by moje dcera měla narozeniny

  • Nahlásit
9831
16.7.21 18:38

Ne, to ne :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
16.7.21 21:26

Je mi to moc líto 😭 držte se ❤️❤️❤️

  • Zmínit
  • Nahlásit
1561
16.7.21 21:55

Devce zlaty, drz se :srdce: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
17.7.21 12:03

Mám slzy jak hrachy :( Je mi to moc líto, moc. Držte se :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3889
17.7.21 13:46

@Pears206 císař je ale pro miminko mnohem rizikovější. Mám dvě deti narozené plánovanou sekcí a bez rizika není ani jeden porod..

  • Zmínit
  • Nahlásit
35489
17.7.21 13:58

@sediza To já vím. Ale měla by se posoudit komplexní situace a přihlédnout k přání ženy.
Běžně se dřív vyvolává porod u žen, které mají za sebou IUFD-umrti plodu v děloze před porodem. Aby se tomu zabránilo, riziko IUFD stoupá k termínu porodu.
Tady hrál roli fakt, že se dítě neotočilo nebo pozdě. Mnoho normálních porodníků by nešlo do zevních obratů, že je k tomu nějaký důvod.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.7.21 18:27

Minuly rok jsem ve 41tt prisla o zdravou dcerku, pupecnikova prihoda. Zakladatelko, vim, jakou bolesti jste si s muzem a rodinou prosli, je to rana na cely zivot pro vsechny zucastnene, ktera nikdy nepreboli. Vzdy tady mel nekdo nas byt s nami a neni. Drzim palce, abyste v sobe s muzem nasli silu zkusit mit jeste dalsi detatko.

  • Nahlásit
2375
18.7.21 06:57

Je mi to moc líto. Objímám :hug: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
13127
18.7.21 10:22

@sediza Císař je rizikovější pro ženu. Naopak pro mimino je to bezpečnější způsob.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13127
18.7.21 10:23

@Pears206 Přesně tak. Zevní obraty jsou hodně o ústa.

  • Zmínit
  • Nahlásit
67
19.7.21 09:57

Moc dobře vím jak moc to bolí. Sama jsem před měsícem přišla o vytoužené miminko a také ho držela v náručí. Bolest tu bude už napořád. Nikdy nezmizí, jen se zmírní. Je to hrozná bolest a přeji Vám spoustu sil. Věřím že to zvládnete. Stejně tak jako já, protože člověk prostě musí jít dál a žít život. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
47
19.7.21 12:42

Je mi to nesmirne lito. Kez vas obklopi ochrana, milost, pozehnani a pokoj.

  • Zmínit
  • Nahlásit
15
19.7.21 22:09

Strašně moc mě to mrzí, břečím jako želva… to je tak nespravedlivé… Věřím, že tohle prostě nikdy nepřebolí úplně… Ještěže máte druhou holčičku a máte komu svou lásku a péči dát :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2
20.7.21 19:31

Je mi to moc líto. Sedím tu, čtu si Váš příspěvek a brečím. Mé holčičce by bylo půl roku a neuběhl ani den, kdy bych si na ni nevzpomněla. Váš příběh je v mnohém podobný tomu mému - bohužel se stejným koncem ve 38tt. Držím palce, aby se Vám už jen dařilo :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1290
20.7.21 20:00

Mrzí mě to a posílám sílu :(

  • Zmínit
  • Nahlásit
4208
22.7.21 15:57

Je mi to moc líto :srdce: jsi silná žena a přeji ti, ať ta bolest brzy otupi! Držte se!

  • Zmínit
  • Nahlásit
34
24.7.21 15:40

Smutné

  • Zmínit
  • Nahlásit
6580
28.7.21 08:45

Proč se tohle děje, je mi to moc líto :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit