Nazdárek, zdraví vás nejmladší a nejmenší ptáčátko, vrabčanda Hanička :o))) O tom, jak jsem se narodila, už psala moje maminka. Já bych se teď chtěla skamarádit s dalšíma maličkýma miminkama jako jsem já a povídat si s váma o našich zážitcích a lumpárnách. Takže už víte, že se jmenuju Hanka, ovšem skoro nikdo mi tak neříká. Většina lidí mi říká Haničko a maminka má pro mě ještě spoustu dalších jmen Haňulka, Hančí, Haník, Haňásek, Haní, ale taky kočička, beruška, divoška, princeznička, prostě to všechno jsem já.
|
Novinky z vrabčího hnízda - listopad 2003
Rodičovství- Jirina
- 30.11.03
V neděli ráno jsem se vyklubala na svět a hned jak mi maminka dala
prsíčko, sála jsem jak divá. Brzy měla bradavky úplně okousané a
říkala mi, že saju jak Drákulka )) A už v pondělí večer jsem mamce spustila
mlíčko a od tý doby papám, papám a papám. První noc v porodnici jsem
ještě spinkala v inkubátoru, měla jsem totiž hodně studené nožičky a
ručičky a taky mamka si potřebovala odpočinout a vyspat se (hehe,
naposledy), od té doby jsme pořád spolu. Zatím jsem prý hrozně hodná
holčička, hezky spinkám a pláču jenom někdy, když mám hlad nebo mě
bolí bříško. První bříškobol jsem měla hned v pondělí, to když se
mi mlíčko v bříšku začalo míchat s tou smolkou asfaltovitou, kterou
jsem kakala, takže mi sestřička musela dát trubičku do zadečku a trošku
mi pomoct. A další den, když se mamce spustilo pořádně mlíčko a já
sála a sála, tak mě zase bolelo bříško z toho, jak jsem byla
přepitá.
Když jsem tak hezky papala a přibývala na váze, tak nás ve středu
pustili domů. Papám každé dvě nebo tři hodiny, podle toho jak se
vyspinkám. Mamka měla prsa nalitý jak balony, takže jsem nejdřív pila
z jednoho, pak si dala trošku přestávku, a za chvilku dostala přídavek
i z druhého. Jenže většinou to skončilo blinkáním, takže když se
množství mlíčka upravilo, dostávám bumbat jenom z jednoho (ale
ublinkávám stejně, tohle potěšeníčko si nedám vzít, nejlépe na
čerstvě převlíknuté dupajdy). Ale já si stejně někdy ještě vykřičím
přídaveček. Chichi a nejradši večer, když taťka uspává Jíru, tak já
začnu křičet a zase Jíru probudím, takže když bráška spí, mamka mě
vůbec nenechá plakat a honem mi strčí prsíčko. A hádejte, kde spinkám?
Přes den jsem v korbičce od kočárku a spinkám na stolku v obýváku a
v noci pěkně u maminky v posteli. Zjistila jsem, že i Jíra spí
s našima, tak přece se nenechám odstrčit, ne? Mamka mě nakrmí, uloží,
já si zařvu o přídavek a už mě mamka táhne k sobě pod deku a honem mi
ucpe pusinku, abych bráchu nevzbudila. Úplně nejradši takhle usnu mamce na
prsíčku, to jsem moc spokojená, když mám mlíčko hezky u čumáčku. Ale
přes den ne, to když se vzbudím a zakřičím si, ale „nemám nárok na
bumbání“, tak mě mamka klidně nechá brečet, jen mě třeba pohladí a
dá mi dudlíka (kterýho vzápětí vyplivnu), což mě za chvíli otráví a
zase usnu.
Taky už se na mě byla podívat paní doktorka, hrozně mě chválila, jaká
jsem krásná holčička (ale to já přece vím, že) a moc jsem se jí
líbila. A protože se jmenuje stejně jako já, tak u ní určitě budu mít
protekci )
Jo a to už vy určitě víte, že mám staršího brášku Jíru! Hned v neděli se za mnou byl s tatínkem podívat a prý jsem se mu moc líbila, protože se na mě pořád smál. Tak už se těším, až trošku vyrostu a budeme spolu řádit!
Co se týče vrabčí kapely, tak já to mám jasné, budu zpěvačka. Zatím
teda umím jenom huáh - ech ech ech - huáh, ale mamka říká, že mám
pěkně silný hlásek ) První večer jsem začala zpívat hned poté,
co Jíra usnul, a jelikož se mu to moc líbilo, začal zpívat se mnou. Hotový
sourozenecký duet
))) (tomuhle řevu hroznýmu říká zpěv -
pozn. Jíra) (tak já vám něco povím, to Jírovo bubnování na bubínky nebo
foukání do harmoniky taky pěkně rve uši - pozn. Hanka). Takže noci jsou
u nás docela zajímavé, jakmile kníknu, hned mám v pusince cecík, ale
někdy stejně řvu a Jíru to probudí a honem ho musí tatínek uspávat -
mamka má plné ruce práce se mnou. A včera večer jsem zase měla
bříškobol z toho, jak jsem se přepila, mamka už spala s Jírou a tak mě
vzal tatínek. Představte si, dal si mě na rameno a plácal mě po zadečku a
nosil mě a to se mi moooc líbilo, takže jsem se uklidnila, jen u toho
pořád říkal, že si na sebe plete další bič, ale tomu já nerozumím, co
tím myslel.
Tak to by byly čerstvé zážitky z mojeho pobytu doma. Doufám, že brzy
taky napíšete, jak to chodí u vás. A nebojte, my se zase brzy ozveme!
Tak papa Hanka, 1 týden
Tak vás zdravím já, starší bráška Jíra (hehe, komu se to poštěstí
být v roce a čtvrt velkým bráchou! ))
Jak jste jistě pochopili, u nás doma velké změny. V noci ze soboty na neděli najednou mamka zmizela a když jsme ji odpoledne s taťkou našli, byla v porodnici, oblečená byla jak bílá paní a měla u sebe v postýlce takový něco strašně maličký … prý je to moje sestřička. Nejdřív se mi strašně líbila a smál jsem se na ni a pořád se sápal do tý maličký postýlky, jenže pak mě trošku naštvalo, že má Hanka víc vlásků než já! To je drzost, ještě je má trošku tmavší, ale zase je to holka a moc jí to sluší. Já jsem ještě chvíli valchoval mamku a pak jsem lezl po zemi a zkoumal kolečka od postýlky a všude vlezl, tak mě táta radši sbalil a zase jsme jeli domů.
Vůbec jsem měl celou dobu trošku uvolněný režim - hehe žádný
spinkání po obědě, žádný pravidelný usínání. Chodil jsem spát
později než normálně a ráno jsme s taťkou vyspávali. V pondělí až do
desíti, ovšem to se tátovi zrovna moc nehodilo, protože měl být v osm
v práci a spolíhal na mě, že ho vzbudím jako obvykle. Taky jsem se
přestal budit v noci (tátu vzbudit, to je výkon, takže jsem to vzdal) a
dokonce jsem zrušil i to ranní mlíko v posteli. Akorát toho víc vypiju
večer - po koupání si dám v posteli láhev sunaru a pak se většinou
ještě dopiju láhví čaje. Pak až do rána vůbec nic, maximálně cucnout
čajíku, a snídám normálně v židličce a k tomu dostávám mlíčko
z lahve, ale už ne sunar, ale normální kravičkový - krabicový.
Taky jsem byl hodně u babičky a tam se mi líbí čím dál víc. Dnes jsem
tam celý den, aby si mamka trošku odpočala (od mne?) a budu tam premiérově
i spinkat. Taťka totiž bude večer pryč a ještě navíc celý den s dědou
pracujou u nás na baráčku - vyklízí patro, protože v úterý nám
přijdou položit koberce a už konečně budeme mít další pokoj. Prý to
pospíchá, protože se se ségrou v noci budíme, ale je to jinak, ona budí
mě! Tak když bude Hančí zlobit, mamka s ní půjde dolů a já budu spinkat
s tátou. Taky mě chtějí znovu naučit spinkat v postýlce, ale
o úspěchu tohoto úmyslu předem pochybuji, hehe.
Ve středu jsme zase jeli za mamkou, ale tentokrát už byla oblečená
normálně a když jsme s tátou odcházeli (táta mě měl v krosničce na
zádech) a já chtěl zase mámě udělat pápá, tak mamka říkala, že už ne
pápá, že jde s námi domů. Táta táhl v tašce mamčiny věci a mamka
nesla v ruce zabalený miminko. Budili jsme trošku pozdvižení, protože jak
jsme odcházeli, já každému mával a všichni taky mávali mně )) No a Haničku už prý máme doma na trvalo.
Docela se mi líbí a dělám jí malá malá, ale mamka mě odhání, že prý
bych ji zvalchoval (no má pravdu, rád bych), ale někdy už mi vadí ten její
řev a začnu kňourat, nebo se mi nelíbí, když ji mamka moc dlouho chová.
A vůbec nejvíc mi vadí, když ji chová tatínek, ten má přece chovat mě,
ne? Mamka se sice snaží si se mnou hrát, ale někdy bych přece jen radši,
kdyby byla ségra znova zpátky v bříšku a maminku jsem měl jen
pro sebe.
Jak už jsem psal minule, naučil jsem se říkat e-e a tak čůrám a kakám
hezky do nočníčku (no, jasně že ne pokaždý). Hlásím e-e-e a do deseti
vteřin čůrám, takže kdo není dostatečně rychlý (táta, děda…) tak
už může jedině konstatovat, že jsem čerstvě počůranej do plínky. Když
mě hlídá babička, tak jsme nejúspěšnější, já řeknu e-e, hned mě
chytí, kalhoty s plínkou letí dolů, dosednu a čůrám ) Někdy je s tím dobrá legranda, řeknu e-e a
začnu utíkat a mamka mě honí a snaží se mě dát na nočník a já jí
zdrhám a hrozně se u toho řehtám. U babičky mají dětský sedátko na
záchod a tak jsem několikrát čůral jako velkej přímo do záchoda!
A samozřejmě za každý úspěch dostanu kokínko a za kakání dokonce
lentilku, taky už jsem skoro 14 dní do plínky nekakal, ale teď už zase
párkrát jo, protože jak máme Haničku, všechno je jinak.
Taky mamka říkala, že jsem to byl určitě já, kdo vyprovokoval Hanku
k vyklubání. V sobotu jsem totiž hlásil e-e skoro dvacetkrát za den a
mamka se mnou byla celý den sama a vždycky se musela ohnout, chytit mě,
zvednout … no a prý už se Hanička naštvala, jak ji mamka pořád
v bříšku mačkala, a raději vylezla ven. Podle mě nesmysl, věřili byste
tomu někdo?
Když si mamka přečetla vaše historky s papáním, tak musela
konstatovat, že u nás to zase tak hrozný není. Taky se už naučila
pochopit moje rozmary, takže ví, že prostě nebudu papat dokud nedostanu to,
na co ukazuju, hehe. Většinou je prvním objektem mého zájmu lahvička
s pitím, takže se musím nejdřív nažbluňkat a pak teprve hezky papám.
A hlavně chci papat sám! V šuplíku v kuchyni jsem objevil zástěru,
kterou mamka nenosí, tak ji nosím já. Na obídek mi ji oblíkne - mám ji od
krku až na zem a jsem jak kuchaříček ) - protože jak se sám krmím, tak mi to padá
z bryndáku na nožičky a mámě vadilo, že jsem měl vždycky špinavý
tepláčky. Lžičkou i vidličkou už mi to někdy docela jde, teda když
chci. Samozřejmě u toho taky blbnu, třeba si naberu na lžičku a pak ji
zvednu a všechno si vykydnu do židličky. Nebo se v mističce hrabu rukou
(nejradši lovím hrášek nebo masíčko a láduju si to přímo do pusinky) a
pak umazanou ručičku strkám mámě do pusy nebo se jí otírám o rukáv.
Taky zlobím u večerní kaše, kroutím se a nechci papat od mamky, tak mě
krmí táta a dělá se lžičkou bzzz jako že je letadlo a vlítá mi do
pusinky, a já kus spapám a pak mě zase musí krmit mamka, nebo už nechci.
Prostě pokaždé je jiná legrace, ale když mám hlad, tak baštím. Zase
takovej chlívek po sobě nenechávám a mamka mi jinde než v židličce
papání nedává (to jen když se cpe někdo jiný a já somruju).
Mojí nejoblíbenější zábavou je poslední dobou ježdění v tatrovce.
Už s ní neťapu jako v době, kdy jsem ještě neuměl sám chodit, ale
někdo ji musí tahat za provázek a vozit mě. Kdo by odolal, že, když
udělám brrrm brrrm a nasednu do auťáku. Nejradši mám, když mě vozí
babička. Taky hned jak k nám přijde, tak ji pozdravím brrrm brrrm a už
sedím v autě. A babička mě hezky vozí skrz obývák, předsíní do
kuchyně a zase do obýváku. Vždycky když jedeme okolo mámy, tak se
líbezně usměju a zamávám pápá. A někdy to zase dotáhneme
k dokonalosti, když si já sedící v tatře vezmu koníčka na provázku a
táhnu ho za náma. To se pak tvářím veledůležitě a hezky dávám pozor,
aby se koníček nepřevrátil, hihi. Když mě vozí taťka, tak to je zase
jiná legranda, protože se mnou dělá blbiny a drandíme jak o život, ale
zase už mě párkrát vyklopil. Mamka je zase líná, takže si sedne na gauč,
odešle mě autem jen na délku provázku a zase mě táhne zpátky, ale to
koneckonců taky není k zahození. Nejhorší řidič je děda (ani normální
auto vůbec neřídí), takže když mě vozí, každou chvilku někde
nabouráme do zdi nebo do křesla. Prostě babička je jednička )
Co se týká mluvení, jediné nové jsem se naučil jak dělá mašinka (ššš hůůů). Moje nejpoužívanější slovo je táta. Mamku už docela štve, že máma vůbec neříkám. Když po mně někdo chce, ať řeknu táta, tak mu ochotně vyhovím, ale na pokyn „řekni máma“ většinou odpovídám „ham“ nebo „e-e“, chichi. Prostě tatnínkovej závisláček, jakmile je taťka s námi doma, tak po něj lezu a kňourám a jsem prý protiva ukňouranej.
Ještě jsem v předsíni vyhrabal dobrou věc - našel jsem takovou oranžovou lopatu a mamka říkala, že se s ní jezdí po sněhu (ehm, tak jak jsem se loni dvakrát sklouzla na sněhu, tak od té doby je schovaná za věšákem - pozn. mamky). Já teda pořádně nevím co to sníh je, takže trénuju doma na koberci. Sednu si na ni, mamka ji chytne za držátko, chytne mi nožičky a klouže mě sem a tam a sem a tam. Tak už se moc těším, až ten pravý sníh uvidím a vyzkouším to, protože to musí být hrozná zábava.
Tak ahoj, váš „velkej bráška“ Jíra, za pár dní rok a čtvrt
Na závěr se hlásím ke slovu já, mamka těch dvou zlatíček ))
Tak kde začít. Jsme doma a všechno je jinak. Úplně jsem zírala, jak mi
Jíra za ty tři dny vyrostl. Najednou ho neunesu, skoro se nevejde do plínky,
má obrovský nohy. No jasně, že vyrostl jenom v mých očích, když mám
teďka zase toho drobíska maličkýho. Už jsem si na Hančinu malinkatost
zvykla a Jíra mi připadá velikej. Prostě už ne můj malej chlapeček, ale
můj velkej chlapeček )))
Kojení nám šlo dobře hned od začátku, teď už se spravily i rozkousaný bradavky a množství mlíčka. Ty prsa nalitý první dva dny byla teda síla, skoro jsem nemohla dýchat, hned mě rozbolely záda (bolí pořád), ale ukočírovala jsem to bez odstříkávání a bez ledování a už to nebolí a množství je přiměřené. Jasně že to mlíko ze mě pořád teče, ale už je to snesitelný. Je pravda, že už beru vše s nadhledem, takže Haniččin řev mě zase tak strašně nerozhodí a když řvou oba najednou, chytají mě záchvaty smíchu (já vím, bude hůř). Největší problém je spinkání v té naší jedné místnosti, protože jak Haní kníkne, hned je Jíra vzhůru a kníká taky, ale jak už jsme psali, nejpozději do týdne by měla být hotová horní místnost a pak se budeme moct libovolně přesouvat tak jak bude potřeba, abychom se vzájemně nerušili. Až do neděle je s námi doma taťka, ale hned od začátku se snažím s dětma fungovat sama, hlavně abych si to vyzkoušela, dokud je pomoc na dosah, a taky bylo potřeba, aby táta máknul v patře (vyklidil nepořádek), aby bylo ty koberce kam položit. Akorát sama nezvládám obě děti vykoupat a uložit, prostě každý musíme obstarat jedno. Stejný problém je ráno po probuzení, takže já obstarám Hanku, nakrmím, přebalíme se a já se vysprchuju (pravidelně se budím promáčená od mlíka), zatímco táta oblíkne a nakrmí Jíru. Ale i tohle asi budu muset nakonec zvládat sama, uvidíme, prostě to musí jít. Při kojení se snažím Jíru brát s sebou, docela to snáší dobře, musím se mu při tom věnovat, mluvit na něj, dělat blbiny. Někdy jsou hektické chvilky, ale když si k sobě oba dva přitulím, jsem nejšťastnější člověk na světě, fakt.
Haňulka je sluníčko, krásně spinká, krásně brečí, rozkošná, když se snaží otevřít očíčka a prostě je neudrží, mrká a šilhá na mě a špulí pusinku. Už jsem si ani nepamatovala, jaké to je, přitom teď si vzpomínám, že Jíra dělal přesně totéž. Snažím se vštípit si do paměti každý okamžik, protože vím, že už se to nikdy nebude opakovat. Uteče to a bude se tu batolit (co batolit, lítat!) stejně jako Jíra, tohle byl taky důvod, proč jsem si to chtěla tak rychle zopáknout, a rozhodně nelituju. Jsou si hodně podobní, jen má Haní trošku víc vlásků a maličko tmavších (žádná vlasatice, ale Jíra je pořád plešatej skoro úplně). Prostě rozkošný heboučký sametový ptáčátko. Fotky budou nevím kdy, budu se snažit, nic neslibuju, dám vědět.
Možná vás udiví, že si najdu čas na psaní, ale pro mě je to prostě
droga a psát musím - třeba i na úkor něčeho jiného (domácích prací
apod.). Z Jírových zápisků za celý rok jsme nakonec se ségrou vymyslely
skvělý dárek - trošku jsme to proškrtaly, doplnily fotkama, ségra to
graficky upravila a nechá svázat a bude originální vánoční dárek pro
babičku s dědou. Samozřejmě jeden výtisk nechám Jírovi a hrozně ráda
bych našla čas něco podobného uchovat i Haničce. Člověk hrozně
zapomíná a tak aspoň část vzpomínek zůstane. I když to maličký
miminečko stejně nijak uchovat nejde a i když se nabažím do zásoby,
stejně to vyprchá a už nikdy si nebudu pamatovat, jak byli vrabčáčci
maličký. Teď se za mnou v porodnici stavovala mamina, která se mnou vloni
ležela na pokoji. Byla jsem na pokoji úplně stejně situovaném a na stejné
posteli, takže když mě tam našla ležící - kojící, povídá mi: ty tady
snad ležíš celý ten rok, u vás se zastavil čas? Tak jsem se musela smát,
protože s drobným rozdílem - to moje miminečko už nemá pindíka )) Já bych hrozně ráda, aby se ten čas
trošku zastavil nebo aspoň zpomalil, abych si to dokázala navěky
pamatovat.
Taky moc děkuju za vaše gratulace, přečetla jsem všechno až do konce a
bulela u toho jak želva. Jsem moc vděčná vám všem, za to že emimino je
takové jaké je, protože jinak by mě ani nenapadlo si takhle hezky všechno
zapsat.
Uvažuju o tom, že zase zkrátím intervaly mezi deníčky na
čtrnáctidenní, protože miminka tak rychle rostou … Jen nechci slibovat,
uvidíme jak to půjde časově, ale pokud mi rodina občas odebere Jíru,
myslím, že s Hančí to zvládnu. Tak se nechte překvapit ))
Ještě technická poznámka na konec - při odchodu z porodnice jsem měla
o 4 kila míň než před prvním těhotenstvím, i míry mám nižší než
původní. Doufám, že kojením to ještě trošku srazím a přiblížím se
co nejvíc šedesáti kilům - před Jírou jsem se blížila spíš
k sedmdesátce ))
Jak se říká, že při druhém dítěti bolí zavinování dělohy, tak to je
teda pravda, kroutila jsem se při každém kojení, ale třetí den už to
pominulo. Peníze z hospody jsme doposud stále neviděli, ale díky Haničce
už můžu počítat s penězma za porod (porodné plus pojistka na
hospitalizaci) a tak jsme dočasně hrábli do účtu do mínusu, protože tohle
dorazí určitě.
Jo a ještě moje strachy jak to tu chlapi zvládnou - zvládli to bravurně,
naštěstí nebylo potřeba ani žehlit ani prát (prádlo si brali
nevyžehlený přímo ze sušáku a koneckonců za ty tři dny ho moc
nepotřebovali )), takže po příchodu domů jsem hodila vyprat
dvě pračky a umýt myčku a bylo uklizeno
)))
Ahoj dvojnásobná mamina Jiřina
Ahojhky Hančí a Jíro,
nebývá to často a pravidlem…jsem dnes první!!!(v pozdravení ).Snad než to dopíšu, nebudu na chvostě.
U nás žádné velké změny…jen nám roste zas zub, ale to už je 8.,takže
žádná událost. Říká mamka a ani to taťkovi neřekla, já se snažil,
furt jsem na něj povykoval, až si táta musel vzít Brufen, že ho začala
bolet prý hlava. Kdyby líp poslouchal, nemusel by práškovat a já bych už
taky nemusel tak řvát.
No a taky už nelezu, ale jen chodím.Mamka se na mě pořád se zalíbením
kouká, že prý vypadám jako kachnička. Furt přemýšlí, co že to nás
mimísky nutí najednou chodit jen po dvou, když po čtyřech to jde i líp.
Zuzka od Vojtíška tvrdí, že to máme odkoukaný od velkejch a táta zas, že
po dvou je to snadnější.(no nevím, když se Kubovi snažím něco názorně
vysvětlit, kouká na mě jak z jara a nemyslím, že extra chápe oč mi jde.
A když jsem viděla ty první kroky a rychlost? Lehké přesuny to taky nebyly
) - pozn.mamky).
Ať je to tak nebo tak, najednou je všechno blíž a můžu už skoro všude,
mamka mi jen dá botky a můžu už i za tátou do dílny.Tam mě to baví
nejvíc. Ne, ne nejsem předčasnej kutil, ale jsou tam kluci z firmy a ty maj
děsný frky a vždycky se strašně zasmějem. Takže být velký je docela
fajn.Mamka tedy pláče, ale já si užívám…
TAk se mějte bezva a papa Kubík (13m) a mamka Klára
Ahoj Haničko, Jíro a ostatní vrabčata,
tak je nás zase o jedno lumpiště víc a je vidět, že Hanička už musela
trénovat v bříšku, protože sourozenecký duet hned první noc doma a
pečlivé blinkání na nově oblečené dupačky - to jsou základy pro rozvoj
správného vrabčete, jen tak dál.
U nás už déle probíhá jedna velká novinka, přestavba bytu a
nastěhování obrovského množství nábytku z garsonky, kterou táta
prodává. Takže se neustále pohybuju mezi skříňkama, stolkama a hlavně
krabicema - ty jsou skvělé, protože do většiny došáhnu, takže jsem
neustále honěna rodinou po bytě, abych odevzdala tu oblíbený mámin román,
tu tátovy doklady z práce, Filipova vysvědčení nebo broušené sklínky od
babičky - ty krásně cinkaly - prostě to, co zrovna uvnitř nahmátnu. No a
další obrovská bžunda jsou krabice prázdné. Nedávno jsem si hezky hrála
v pokoji (dokonce jsem se snížila k tomu, že s hračkama) a byla hodná a
potichu. A pak ticho trvalo moc dlouho, tak se šla máma podívat a nenašla
mě. Proběhla celý byt, zkontrolovala záchod (oblíbené místo - sedím na
deklu a splachuju, co to jen jde), počítač (restart je stále
nejneodolatelnější tlačítko v bytě), nahlédla pod dřez ke smetí, pod
postele a stále nic. Bohužel jsem nastydlá, takže než stačila hodně
znervóznět a případně zavolat policii, tak mě prozradilo tiché
chrápání. Našla mě na dně krabice od monitoru tiše chrupkající zakrytou
horníma klopama.
Stejně tak jsou úžasné prázdné skříně a skříňky, nekteré lze za
sebou zavřít a dělat bubáka ve tmě - hodně zhluboka hučet a vrčet.
Navíc se mi rozšířil sortiment hraček o kleště, vrtačku, šroubováky a
další perfektní nářadí - rodiče při práci nemaj šanci uhlídat, že se
ke šroubováku uprostřed stolu nedostanu pomocí krabice neopatrně
přisunuté do blízkosti stolu. Na stole se vůbec bezva hraje, sedím
uprostřed a koukám pěkně zvrchu na to rodičovské hemžení, občas na ně
halekám, ať máknou, ať už mám tu svou skříňku na místě a plnou
hraček a knížek.
Poslední bezva novinou je koberec, s jehož položením maminka váhala kvůli
mým hygienickým návykům a nakonec podlehla touze mít na vánoce celý byt
v kupě. Za těch 10 dni, co ho máme, obsahuje rozšlapané jablíčko, jedno
ublinknutí, rozsypanou sůl zalitou čajem a rozmalovanou do hezkého
abstraktního obrázku, dvě lžíce květákové a jednu lžíci brokolicové
polévky, kousek koprové omáčky, taky Filipovy chipsy a tátovy sušenky,
chtěla jsem je sníst, ale nechutnaly mi, tak jsem je rozdupala. A jako
třešničku na dort jsem včera přidala jedno učurnutí, když jsem utekla
tátovi při přebalování. Zkrátka miluju nové koberce, co se do nich
všechno vejde.
A taky mám za sebou první skutečnou nemoc - rýmu. Zvládám ji statečně a
vesele, akorát mamka se bála, že mé smrkací pokusy nejsou dostatečné,
takže vyhnala tatínka - skorem jak Marušku v lednu pro jahody - v sobotu
pro hadičkovou odsávačku. Tatínek bohužel žádného Měsíčka nepotkal,
takže nesehnal a musela jsem vydržet s nudlema kapajícíma na nový koberec
až do pondělí. No a pak začal úklid nosu. Zprvu jsem nevěřila svým
očím, uším ani nosu, že to myslej rodiče vážně. Pak jsem se rozhodla,
že toto ne a začala se s nima prát, ale ještě pořád jsou ve dvou
silnější. Zvitězili. No ale jak jsme se prali, tak to byla velká legrace,
takže když máma podruhé vytáhla odsávačku i s nástavcem, tak už jsem
běžela na předchozí místo činu - gauč, lehla si a s chechtotem jsem
čekala, jak je zase zvalchuju, a že jo - máma je škrábnutá na puse a táta
má moncla od zásahu patičkou. A kdykoli se nudím, tak stačí kýchnout a
je zase o zábavu postaráno. Jen tomu vysavači moc nevěřím, takže když
jdu kolem něj (připraveného v pohotovostní poloze) a nikdo se nedívá, tak
do něj kopu.
Koukala jsem, jak se kapela hezky rozrůstá, tak trénujte, ať nám to
šlape. Stejně jste všichni šikulové. A té inspirace. Koho tady napadlo,
že maminku budeme důsledně oslovovat slabikami pro tátu? U mě je to
„ati“, takže ráno po probuzení vlezu k máme do postele, otevřu jí
libovolné oko (Ondro, taky to umím, používám k tomu nehtík, aby se dobře
rozlouplo) a prohlásím: „ajoj ati“. Dnes vyhrožovala, že prý mi uteče,
ale neuteče, nedostane se přes krabice Každopádně děkuji za nápad.
Na závěr zdravím oškubanou zrzečku Verunku i s maminkou, tvé
rošťačení má hodně do sebe, takže sem s ním, přeci z nás nebudou
nějací líní hodní zápecníci.
Mějte se moc krásně
Johanka (16 m) bez mámy Romany (ta čistí koberec)
Ahoj vrabčata a hlavně Haničko, vítej do klubu!
Teda mamka mamce Jiřince prý nejdřív gratuluje, jak to dobře zvládá (chichi, však ono to přejde, že jo, Hani a Jíro?).
Jinak jsem si závistivě přečetla Johančiny pokroky, prokristapána, vy
dva se Šímou byste vůbec neměli psát, mamka vždycky dostane mindrák, že
jsem „pomalejší“ .
Rozhodla jsem se, že nebudu dlouho chodit do školy, protože mě stejně
nejvíc baví přerovnávat poličky se zásobami potravin nebo skříňku
v koupelně, a tak ze mě bude přerovnávačka regálů v obchodě a na to
žádný extra vzdělání nepotřebuju, ne? Dneska jsem měla premiéru v drogrerii - no,
ještě nějakou praxi potřebuju, musela mi pomoct mamka i paní prodavačka
(ani se moc nezlobila, hehe), ale ty šampony prostě byly urovnaný nudně - ty
ženský v krámě prostě nemají ponětí o uspořádání zboží tak, aby
bylo atraktivní pro spotřebitele!
Taky jsem mamce moc pomohla při debordelizaci šatny, chichi, nejlepší byly její svatební šaty a taky péřové boa z nějakého večírku. No, to boa tedy moc dlouho nevydrželo, ale v ložnici sem tam ještě nějaké to peříčko poletuje! Dneska jsem v obchodě viděla nový, krásně oranžový, ale nebylo mi zakoupeno, nechápu proč…
A jak to u vás všech vypadá s chystáním na ježíška? U nás už se podezřele hodně svítí svíčkama, dokonce máme takovou kulatou pěkně ozdobenou věc, na který hoří světýlka, prý adventní věnec, a já už vím, že na světýlka se nešahá, protože pálí - ukazuju na ně a říkám pájí. No, dělám poslušnou, aby ten slibovaný strom moc neuvazovali a já si ho pořádně užila, tak to na mě nepráskněte, jo?
Dokonce jsem dneska byla tak hodná, že jsem ráno poprvé sama nahlásila,
že budu kakat s takovým předstihem, že mamka stihla přinýst nočník a
po:,–(it mě na něj. Jelikož mě pak děsně chválila, tak jsem jí donesla
mobil, ať to honem někomu zavolá a pochlubí se, jakou má šikovnou
holčičku .
Taky se o mě pokusila první vážná nemoc (prý laryngytida), ale s paní doktorkou jsme ji zažehnaly v počátku, takže Viki:nemoc 1:0!
Mějte se vrabečkové a vrabčata moooc krásně a pozdravujte mamky.
Papa, Viki (15,5m)
A něco od mamky: Jiřinko, vidím, že to zatím zvládáte v pohodě a
přeju, ať to co nejdýl vydrží. Taky gratuluju k váze, až přestaneš
kojit, budeš se moc převlíkat za bičem . Jinak za nás z Lokýnkova budeme moc rádi,
když si najdeš čas psát deníček jednou za 14 dní, vždyť nemusí být
tak dlouhý jako ten dnešní
(i když ono je těch zážitků tolik, viď?).
Už se těšíme na Haniččiny fotečky a těšíme se na nové zprávičky.
Ahoj, Iva
Ahoj Jíro, Haničko a ostatní lumpajzníci!
mám tak velkou absenci, že to ani omluvitelné není, ale teď mi to nedá a musím ještě jednou pogratulovat Vrabčákům k nové velitelce!!! Jíro, jsme zvědaví, jak ti to nadále se sestřičkou půjde a jak vás mamka oba srovná. Asi je to pěkný, mít sourozenečka, ale já jsem rád, že u nás něco takového zatím nehrozí. Jsem dítě visací (visím mámě na noze) a nesnesu, aby mi ji někdo bral, ať už z legrace nebo na vážno.
Abyste věděli, my nepíšeme ani ne tak pro nedostatek času (i když je fakt, že co se po půl roce vrátil tatínek, tak sedí furt na počítači a máma se k němu moc nedostane), ale zejména proto, že jsem TAK hodné dítě, že o žádných lumpačinách není vůbec řeč. Vzorově papám, téměř normálně spinkám, skvrny nedělám (jídla se totiž nedotýkám, to je výhradně záležitost maminky, a když mi někdo strčí do ruky piškot nebo jablíčko, honem jí ho utíkám předat), když se řekne NENENE, tak oné činnosti nechám, a tak vůbec jsem děsnej slušňák.
Maminka je vzhledem k mé povaze ráda, že už nejsou komunisti a nemusím do jeslí, protože v dětském kolektivu jsem velmi nesvůj, držím se jí jako klíště více než obvykle, a když se po chvilce osmělím, utíkám od dětí pryč do nejvzdálenějšího rohu v místnosti a tam si hezky hraju. Chodím do hudebky a zá:,–(ně odmítám dělat cokoliv, co po nás paní učitelka chce; chodíme do mateřského centra a ani tam mi ty ?veselé? náplně volného času neučarovaly.
Co se týče pokroků, už asi 14 dní chodím, mám radost z prostoru venku, ale nepohrdnu ani hypermarketem, kde se se zalíbením přehrabuju krabičkama s kondomy. Mám devět a půl zubu, ta mrcha stolička se klube pomalu. Mluvím rád a plynně, ale prý se to nejvíc podobá švédštině nebo finštině. ?Máma? říkám pouze v neudržitelných návalech něhy a ?táta? především na procházce, když kolem kočárku procházejí cizí pánové. Na nočník mě zkusila po:,–(it babička, protože jsem prý už velký, ale dostal jsem hysterický záchvat, tak jsme to rychle ukončili.
Tak to je tak ve zkratce od nás. Moc vás všechny zdravíme, snažíme se držet krok a nakukovat, jak se máte, takže vaše pokroky máme stále v merku a obdivujeme vás! Ať jste zdraví vy i mamky a kupředu plnou parou!!!
Ahoj, Toník (14 měsíců) a máma Mája
Milá Haničko, Jíro a ostatní vrabčáci!!!
Tak Tě, Haničko, ještě jednou vítáme mezi námi a jsem opravdu rád, že se mezi námi objevil zase někdo cucající mámino mlíčko, myslím, že jsme tady s Ondrou zůstali sami batolata ? kojenci. Mamince vyřiď, že je moc šikovná a stíhá to tedy bravurně ? komu čest, tomu čest!!!
Mám teď opět hryzací období. Naši už ze mě šílí, láskyplně přilezu k jednomu z nich a rafnu, nejčastěji do nohou. Všem si stěžují, že mají co dělat, aby nezareagovali spontánně, protože to prý opravdu bolí a mamka má od těch mých špičáků tečkované nohy, ale to by potom bylo pro mě ouvej ouvej!!? Po několik měsíců jsem stále šestizubec, i když slintám o sto šest, mám nalité dásničky, nic nového se však v pusince stále nerodí.
Mou nejoblíbenější hračkou je počítačová klávesnice, zkontroluji, zda se naši dívají, a když ne ? a klidně i když jo ? stoupnu si k počítačovému stolku, vysunu poličku s klávesnicí a začnu do ní třískat, jak nejvíc to jde. Nevím, proč naši tak šílí, vyskakuje z ní taková podlouhlá kostička (mezerník ?.zatím pouze ten pozn. mamka) a hned jsem za velkého úpění odtažen opodál.
Viki, u nás už také svítí to zelené kulaté a tatínek dnes koupil takovou těžkou placatou věc, která prý také nějak souvisí s Ježíškem (= stojánek na stromeček). Naši totiž mívali stromek umělý a letos bude premiéra živého.
Toníku, já jsem v dětském koutku, kam občas chodíme, ve svém živlu, i když jsem tam většinou nejmladší. Dolezu si k okraji ohrádky s barevnýma kuličkama a povídám na celé kolo, občas u toho plesknu. Když jsem tam náhodou sám, lozím nahoru po schodech ke klouzačce, ale klouzat se nemůžu, protože bych se dole praštil do hlavy (je to udělané pro větší děti, dost příkré, bez zpomalovacího dojezdu, ukončené schodkem pozn. mamka). Naši říkají, že se dětí nebojím, když si se mnou někdo chce hrát a reaguje na mé dorážení, tak jsem moc rád a když ne, tak si stačím sám. Ale to se prý všechno ještě může změnit a může to být zrovna naopak.
Johanko, opět žasnu nad Tvými dovednostmi. Ten koberec jsi pokřtila báječně, to budu muset taky zkusit. Já dávám zabrat jen tomu v kuchyni pod mou jídelní židličkou, ale s tím se tak nějak počítá, tak bych to asi měl taky prubnout v obýváku, dík za námět.
Tak já už končím, něco chce ještě mamka.
Loučím se, čágo bélo
Adámek.
Ahoj holky! Chci se zeptat, zda nemáte některá problém s tím, že dětem nevydrží přes noc jedna plenka. Nejsem totiž zvyklá v noci přebalovat. Už jsem zkoušela i Pampersku Maxi Plus, ale ani ta není tak savá a Adámek se skoro denně pročůrá. Dnes jsem koupila Fixiesky Maxi Plus, myslím, že jsou savější, tak uvidíme, jinak budu muset přistoupit k nočnímu přebalování. Někdy ho musím stejně tak kolem páté přebalit a převlíct, protože už je mokrý. Áďa totiž hodně pije, na večeři si dá klidně dva hrnky a pak ještě kojení ? Nechci mu to pití odpírat, sama taky hodně piju. Tak kdybyste některá měla stejné problémy a vyřešila to nějakými extra savými plenkami, budu ráda za radu. Ahoj Milada.
Viki,
tak jsem si přečetla tvůj životní cíl a vyrazila s mamkou a babičkou do
Droxi - obrsámoška v Karlíně, kde noha skutečně nepáchne. Mně bylo
v kočárku smutno, paní prodavačky se nehorázně nudily, tak jsem si
vzpomněla na tebe a rozhodla se, že jím udělám pestřejší závěr směny.
Babička neznalá věci mě neobezřetně vypustila, takže jsem stihla
přerovnat dětské šampony, houby na mytí, balíky plen - a když jsem se
vrhala na svíčky, tak mě odchytila máma. A víš co? Prodavačkám se to
moc líbilo, smály se a říkaly, ať přijdu zas. Akorát když jsem se
u pokladny ohlížela, tak ty moje pořádky rušily. Potvory jedny
neupřímný.
Co se dovedností týká, umím jen šmejdit, tato dovednost ovšem vydá za
všechny. Neartikuluju, někdy i nekomunikuju, slyším, rozumím, ale
neposlouchám. Nevím, co jsou zvířátka, nočník je bubínek, záchod je
díra s bublajícím bubákem. Krmím se tak, že z nového koberce je starý
hadr. Zkrátka, vím, že nic nevím - a to je důležitý předpoklad k tomu,
že až nouze přijde na sedláka, třeba přestanu své nevědomosti konečně
předstírat.
Myslím, že zvládáš mnohem víc batolecích úspěchů, akorát to neumíš
hezky prodat mámě.
Mimochodem - už delší dobu při čtení tvých i dalších komentářů
plných dovedností, které neznám, plánuju deníček o svých batolecích
neúspěších - někam ty mindráky vypsat musím . Jen co Hanička trošku povyroste, tak se do
toho pustím
Pápá
Johanka
Ahoj Milado,
nedokážu odhadnout, nakolik se liší množství tekutin: večer je řídká
kaše do flaše (stále nezbytná), v noci jedna až dvě flaše čaje a kolem
páté flaše sunaru - to vše v polospánku, kdy nerada s Johanou manipuluju,
mohla by se rozhodnout, že je už prima den. Když to spočítám, vychází mi
cca 3/4 litru tekutin. Používám Hughies Freedom (ne jiné téže značky),
Johanka je má sice ráno až ke kolenům, ale v okolí je sucho a zadeček si
taky lebedí. Ovšem nevím, co s tím provede Adam - přeci jen má
rozšířené možnosti.
Ahoj Romana
Ahoj Romčo!
Díky za radu, množství tekutit bohužel nedokážu odhadnou. Adámek si cucne
2× - 4× za noc, někdy pije déle, někdy opravdu jen cucne. Na Hughiesky
Freedom jsem také slyšela chválu, pro nás jsou moc nízké, Adámek má na
ně moc dlouhé tělo, měli jsme je ve velikosti MIDI. Bohužel Fixisky dnes
v noci také zklamaly. Noční přebalování nás nemine, obávám se přesně
toho, co Ty, abych ho tím totálně neprobudila.
Tak ahoj a pozdravuj Johanku!!!!!!!!!!!!
Milada.
Milá Haničko
Vítáme tě u nás v klubu občas zlobivých lumpících - Vrabčákovu hejnu. Doufám, že se k nám brzo přidáš a začneš taky s nějakou lumpárničkou.
A taky zdravím ostatní Vrabčata,
tak jak se všichni máte? Já pořád stejně. Narozeniny už jsou dávno
pryč, dárky už teda nikdo nenosí. Ale prý zase budou nějaký vánoce a to
že chodí nějaký fousáč, tak doufám že se u nás taky zastaví a něco
mi přinese.
Nejhorší věc, která se mi za poslední dobu stala je, že už mi máma nechce dát to její mlíčko. Vymyslela si na mě nějaké divné uspávání, které teda moc neschvaluju. Taky jsem to dal mámě patřičně najevo, první dny skoro nespala. Musel jsem už toho ale nechat, protože od nás z pokoje utekl táta spát vedle a to se mi zase nelíbilo. Tak teď už jsem raději s tím spaním hodnější a lumpárničky jsem si nechal na den.
Představte si, že se ze mě stal bojovník. Občas mámě nebo tátovi jednu (kdyby jen jednu - pozn. mamky) vlepím, taky docela dost škrábu a sem tam koušku. Táta říká že asi trénuju na wrestling. Mám i dobrý šťouch hlavou:o)))
Nechal jsem se ukecat na to mlíko Nutrilon, tak jsem aspoň mámě udělal radost. Ona ale neví, že mám prostě větší žízeň než dřív. Vypiju teď i o dost víc čaje. Přes noc (nebo spíš k ránu) vypiju jednu velkou láhev čaje. Co je ale blbý, že mi mamka ten čaj dává do toho jejich kouzelnýho hrnečku z kterého nic nekape, takže už nemůžu čaj vylejvat na stůl a opatlávat se v tom.
Vypiloval jsem trochu své krůčky. Už nechodím jako opilej:o)) Dělám i pár krůčků sám, minule jsem z toho měl dokonce radost a pouštěl se sám. Včera už se mi do toho ale moc nechtělo a hned jsem šel do kolen. Takže kdy budu chodit ví bůh sám, hihi:))))
Zoubky se mi klubou dál, zatím pořád nezjištěný počet. Přeci moje máma není zubařka, tak proč bych na ní otvíral pusu:)) Máma si pochvaluje, že při tom aspoň neslintám, to já vůbec nevím co to je.
Minulý týden jsem přežil svou první dopravní nehodu:o) Ale nemyslete si, že to byla nějaká velká rána. Jen jsme prostě zastavili a najednou to přišlo, bum bác. Nějaký pán do nás narazil a zničil nám trochu auto. Tak teď asi bude máma bez auta, táta říkal, že ho prodáme a koupí nám pak jiné, nějaké bezpečnější. Nejspíš nějaký tank:o)) Ještě že máme s bráškou ty sedačky (jezdíme v nich pořád), jinak by jsme si natloukli ty své hlavičky. No byla to docela legrace akorát to čekání na policajti mě nebavilo, protože jsem pak byl hladovej (čekali jsme 2,5 hodiny než přijeli - pozn. mamky). Příště to chce nějaké hračky a jídlo s sebou, jinak je to nuda. K řízení vás nepustí, tak co tam:)
My se s mamkou také přidáváme k těm, co by si přáli deníček jednou za 14 dní. Pokud by to teda šlo. Tak uvidíte jak to tam zvládnete. Musíte Jíro s Haničkou dát mamce trochu volna, aby nám mohla o vás povyprávět.
Já už se s vámi budu loučit, protože chce ještě něco mamka. Tak se všichni mějte famfárově - to jsem odkoukal z tv:) Čauky David
Ahoj holky, tak už víte co budete kupovat dětem k vánocům? Já abych pravdu řekla, tak ještě pořád nevím co. Byla jsem v jednom hračkářství, kde sice měli docela dost věcí ale pro mrňata nic moc na výběr. Buď už jsme něco podobného měli doma anebo si myslím, že by si s tím stejně David nehrál. Jeho by asi nejspíš nejvíc zaujaly věci jako kalkulačka, ovladač, krabičky, skleničky, foťák, propisky apod.
Milá Haničko!
Jako poslední opozdilci Ti přejeme do života moc a moc štěstí!!! Tvé
mamince ať nechybí elán a brácha ať je s Tebou kámoš!!
(Budiž nám přičteno k dobru, že jsme byly bez internetu a když jsme se po
více než třech týden připojovaly na emimino, tajně jsme doufaly, že
stále čekáš na termín v mámině bříšku!! Teď je nám jasné, že sis
čas narození musela vybrat takový jaký je, abys neporušila rodinné
zákonitosti dat a hodin narození ))
Lucinka - 15m s mámou Evou
Ahooooj Toníčku,
to jsme rádi, že jsi mamku taky pustil, aby se nám svěřila, jaký jsi
zlatíčko. Doufáme, že se ozveš častěji!
Jinak mooooc chválíme nový chlapský účes - kde je konec té romantice v bublinkách, teď už vypadáš naprosto mužně!
Papa a pozdravuj mamku,
Viki
Haha, Johanko, jsem ráda, že jsem tě inspirovala! Já samozřejmě spoustu
věcí umím a máma to ví, jen ty tvoje lumpačiny vynikají obrovskou
kreativitou… No, jestli to třeba není tím, že u nás doma se (pro mě asi
bohužel) nic nestěhovalo, jinak bych asi taky nějaký vylomeniny
vykoumala .
Neboj, mamka není nešťastná, naopak většinu času je spokojená, jak
klidný a přiměřeně poslušný dítě má… hehe, tu poslušnost si
vysvětluje svou zá:,–(ovou výchovou, naivka !
Jen nám piš, jak pokračuješ ve zcela nebatolecích dovednostech, batolecí jsou naprostá nuuuuuda!
Ahojda, Viki
Ahoj Milado,
tento problém u nás taky nastal a vyřešila jsem ho koupí Huggies Freedom,
které stále používáme, ale o číslo větší. Večer je pořádně
utáhnu kolem pasu, ale Vojta je tintítko, tak ho to neškrtí. Ráno nám to
ještě spolkne první kakoš.
Fixies jsem vyhodnotila jako nejsavější, jenže hrozně nabývaj a tudíž se
gumičky odchlíply od nožiček a taky nám to proteklo.
Taky ještě pořádně do té plíny srovnám pindíka, ale to ti asi nemusím
říkat, že?
Měj se
Zuzka
Ahoj holky a kluci,
tentokrát to jenom zkrátím na zprávu, kterou mi konečně maminka povolila rozšířit do éteru. Tak prý oficiálně od minulého čtvrtka chodím. Mamince totiž nestačilo, že jsem občas přešel pár krůčků, prostě chtěla, abych přešel celou místnost a od té doby se to prý bude datovat. No, dneska jsem ji udělal ještě větší radost. Po:,–(il jsem se sám na nočník, samozřejmě v plínce, bez ní vřeštím jak pavián (tímto děkuji Toníkovi za podporu), po chvilce jsem bez opory vstal a došel za mámou. Jinak si ale nemyslete, že když už to teda umím, že to chození používám. Stále je pro mě mnohem rychlejší a stabilnější lezení po kolínkách, takže musím mít hodně dobrou náladu, abych ťapkal po dvou. Nejlepší je, když mě chce nafotit nebo nakamerovat při chůzi, to se můžu úplně vzteknout, přeci nejsem nějaká cvičená opička, ne?
A ještě vám musím napsat o jedné velké nespravedlnosti, která se mi
přihodila v sobotu. Přišel mi dodatečně gratulovat můj o rok starší
bratránek a přinesl mi jako dárek zatloukací dřevěné kolíčky. Ty mi
hned zabavil a sám si s nima zatloukal. To by mi ještě tak nevadilo, ale pak
mi ob:,–(il moji tatrovku a tak jsem mu jenom šel říct, aby mi s ní nic
neudělal, ale jak jsem se jí dotknul, tak on se naštval a vlepil mi velkou
facku. Teda já jsem se tak moc rozplakal, to vám byla taková nespravedlnost.
Chápete, když za zapůjčení hračky dostanete takovouhle odměnu. No, budu
trénovat nějaký zápasnický sport a hned při nejbližší příležitosti
si to s ním rozdám .
Tak to bylo jen v krátkosti, mamka má nějakou práci, tak se vymlouvá,
že musí něco dělat.
Zatím pa
Vojtíšek pilůtek (12 m.)
Ahojky Vrabčata!
Tak jsem se slitoval a mamku konečně pustil k počítači…poslední dobou večer soutěžíme, kdo déle vydrží vzhůru..hádejte, kdo vyhrává!!! Včera se mamka nevzbudila ani když jsem ji plácal vařechou do hlavy..taťka se mohl potrhat smíchy…
Jinak u nás nic moc nového..pokud mám puštěnou televizi (nejlépe reklamy) anebo hraje rádio, jsem úplný vzorňáček..naši o mně ani neví..uklízím skříně a šuplíky, rozebírám telefony, ovládače nebo videokazety a..naučil jsem se sám! otevřít ledničku, takže dělám pořádek i tam..nedávno jsem taťkovi rozpatlal zákusek po celé kuchyni-zjistil to, až když jsem za ním přišel celý od šlehačky…no a každé ráno zkouším, jestli se náhodou nezkazilo máslo ( strčím ruku do kelímku)..
Johanko, ty báječné „hračky“ ti hroozně závidím (zvláště vrtačku, šroubováky apod.)-doma jsem nic takového nenašel..(asi si „půjčím“ klíče od sklepa), ale u babičky jsem našel pár prima věciček-váleček, štětku, různé štětce a kyblík od primalexu..už se těším, až tam půjdem příště..
Všechny moc zdravíme! zvláště Haničku-Vrabčákům rozhodně ostudu
neděláš..už teď jste s Jírou dokonale sehraná „dvojka“ )))
Zatím papa Ondra a mamka Andrea (výjmečně nespící..)
Jiřinko, jen žasnu, jak to všechno skvěle zvládáš! Držím pěstičky, ať je to tak i nadále..a pokud budeš stíhat deníčky častěji..to bude super!! A.
Ahoj Toníku,
jsme moc rádi, že jsi se ozval… i když tvrdíš, jaký jsi slušňáček, je jasné, že si tak omotáváš mamku kolem prstu, aby ti pak prošla pořádná lumpárnička…vím, o čem mluvím..závislák na mamce jsem taky..suverén jsem jen doma, když tam není nikdo cizí a mamka je někde blízko…jsem sice docela „společenský“ , ale potřebuji trochu více času na „rozkoukání“ (a mámu za zády) ..rozhodně nejsem „školkový typ“-mamka slibuje, že mi s taťkou pořídí sourozence, takže snad do té školky hned tak nepůjdu..ahoj a zase se ozvi!! Ondra
Johanko, co se týče „tabulkových dovedností“- jsem taky totální
ignorant…přece se nebudeme řídit podle toho, co si vymyslí nějací
„chytráci“…proč bych napodoboval zvířátka, a jinak dospělácky
žvatlal, když stačí jen ukázat na to, co chci..
Tvé „netabulkové“ dovednosti jsou rozhodně důležitější!! Vaši se
nenudí a pro nás jsi stálou inspirací! ))
papa Ondra (taky používám při otevírání očí nehtík-je to účinnější..nehtík pomáhá i když, kontroluju, jestli má mamča více zubů než já…)
Chichi, to je náhoda, v kyblíku od Primalexu si skladuju hračky
u babičky. Momentálně nejoblíbenější jsou kuželky z lahviček od
aktimelu.
pa Johanka
tedy Toníčku, neustále sleduji tvé pokroky v albíčku, ale jelikož ses
dlouho neozýval, tak jsem začala koketovat s jinými ženichy, tak a máš
to. Ale když tak slyším o tvé životní zodpovědnosti (výběr kondomů je
důležitý), tak začínám váhat.
Já narozdíl od tebe miluji dětské kolektivy, na všechny děti se vrhám,
olíbávám je, hladím, mačkám, žužlám, škrabkám, poplácávám atp.
A ony to nesnáší, odtahují se ode mě a raději si hezky hrají samy někde
v rohu místnosti. A tak jsem taky jako vyvrženec společnosti - maj to
batolata v životě těžký, co?
Rozhodně se zase rychle ozvi a napiš, jak jsi hodný - i naše maminky
chtějí mít hodné děti, tak prý prosí o nějakou inspiraci z té druhé
strany.
Moc zdraví a líbat, ožužlávat, škrabat, plácat by chtěla
Johanka
Doteď jsem používala velikost 9-14 kg, teď omylem Filip koupil 10-16 a ty má Johanka při své výšce 76 cm skoro pod prsa. A protože lepky chytají v kterékoli prostoře v oblasti bříška, tak i tyto pro nás velké se dají stáhnout tak, že je na noc můžem používat. Přes den používám ty menší, aby jí nepřekážely v chůzi a pohybu. Johanka má teď cca 11,2 kg.
Ahoj Adámek a spol (t.j.ostatní vrabčiaci)
som tu len na skok
povedz mimene nech ti kupi značku Huggies
nám sa osvedčila ,saje jak divá
tak papapa
Gabika (14m)
Nazdáreček Vrabčátka
Teda, dneska se musím úplně stydět,už jste mě snad všichni předběhli se psaním, musím se příště polepšit.
Haničko,moc tě zdravím a vítám do našeho klubu zlobilů, jde vám to s Jírou bezva dohoromady. Kdybych já měl doma takovou malou brečící sestřičku,měli by naši jistě doma velkou noční hudbu,úplně Jírovi rozumím.
Jinak hlásím,že u nás se taky podezřele rozrostl počet světýlek v bytě. Nějaké jsou na okně a jeden světýlkový stojánek je na okně v kuchyni, pod oknem je lavice a když na ní vylezu, můžu sám světýlka rozsvěcet a zhasínat. Takže jsem se stal vrchním hlídačem všech blikátek a mám velkou práci s hlídáním. Už od rána nám je někdo neustále zhasíná (podezřívám mámu,párkrát sem jí přistihl) a tak hned spustím jekot a světla se musí zase zapnout,hihi. Trvá to celý den,až večer konečně všichni pochopí,že světla jsou od toho,aby svítila!
Ale hlavní událostí kterou jsem zažil, bylo rozsvícení vánočního stromečku u nás na náměstí a k tomu ještě s ohňostrojem! To vám byla paráda! Tolik bouchajících barevných světýlek na nebi, nějaký velký děti brečely,ale mě se to tolik líbilo,že jsem po skončení ještě vyžadoval přídavek.
Musím vám povědět,že skotačení Viki a Johanky v drogerii není vůbec nic proti tomu,co jsem provedl já! Když jsem byl s tatínkem nakupovat,ukradl jsem krabičku s bonbónama,heč! Tatínek si toho všimnul až když mě vyndaval z auta a to už sem se skrz krabičku propracoval na bezva ovocný karamelky, ňami ňam! Takže teď v tom obchodě dlužíme celé 4Kč a jak řekl tatínek, zaplatit je půjde jedině mamka, protože je to stejně její vina, dává mi totiž tu blbou bundu s dlouhýma rukávama a tam sem si ty bonbonky nepozorovaně poschovával.
Davídku,tebe zas vítám do klubu rváčů! Já taky rád sem tam někomu jednu lupnu,jistě že z preventivně výchovných důvodů, někdy mě totiž odmítají doma poslouchat. Občas taky hodím hračkou, obzvlášť dřevěnou kostkou to prima bolí. Máma pak o mě říká,že jsem zase hnusněna, někdy mám taky vzteklinu, lehnu si na zem a kopu nožičkama, případně se postavím a začnu příšerně ječet a mávat vztekle rukama, taky bezva zábava. Musím to ještě poradit Verunce od Šulánků, její maminka si stěžovala,že Verunka tluče hlavou o zeď, od toho jsem už upustil pro nedostatečný efekt. Proč taky ubližovat sobě, když můžu ublížit někomu jinému,že. A jsme všichni moc rádi,že jste s bráškou přežili autonehodu ve zdraví,to je nejdůležitější!
Johanko,tobě musím povědět,že taky moc miluju všechny dětičky. Vrhám se na ně s láskou a oni utíkají,ach jo. Když na ně nemůžu,protože jsou oni nebo já v kočárku, pokouším se alespoň o kominukaci,hulákám a vykřikuju, mávám, směju se a představ si, že se najdou i takoví ignoranti, kteří dělají že jsem vzduch! To je mi pak vždycky líto. A taky jak je někdo v kočárku,je to pro mě prostě mimi, i kdyby byl o hlavu větší než já!
Pilůtkovi posílám velikánskou gratulaci k chůzi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tak ať ti to taky pěkně šlape,za chvíli ti to půjde po dvou úplně samo. A naprosto sdílím tvoje rozhořčení z ošklivého bratránka! Radím ti, příště vezmi to kladívko od kolíků a bum bratránka po hlavě hned jak se objeví ve dveřích! Musíš si hned od začátku vybudovat respekt!
Edenuško,mohla bys mi,prosím nahlásit stav zoubků? Mě vždycky narostly hned chvilku po tobě a tak se maminka vždy řídila podle tebe. Já mám pořád jenom těch šest a už tři měsíce mi nový nenarostly. Ne,že by se mi špatně kousalo, koušu dobře a do všeho co mi přijde pod ruku, teda spíš pod hubu,ale ostatní už jich mají tolik.
Na závěr ještě musím pochválit neodolatelnou Barborku se sádrou na ručičce! Moc vám to tam s tatínkem sluší!
Tak ahojky vám všem,těště se,zítra prý přijde Mikuláš a přinese dobrotky, čerti chodí jenom k zlobivým dětem a to my přeci nejsme,že?
Vojtíšek, dneska 16 měsíců
Ahojky Vrabcaci, Vrabcandy a vrabcatko Hanicko !
Omlouvam se za zpozdeni, nejak nam totiz zkolaboval internet (bodejt by se
neztrhal, kdyz na nem mama od rana do vecera visela, zejo). Takze se ted
pripojujeme jenom malo a maminka se mi tim padem musi plne venovat, cehoz
ochotne zneuzivam, hihi. (Clovek by neveril, kolik toho bez internetu najednou
stihne, pozn.Dita .
Teda deticky, musim zacit horkou novinkou : splasily se u nas zivly !!!
Normalne tady jednoho krasneho dne zacalo prset a neprestavalo a neprestavalo,
takze jsme s mamkou musely zustat zavrene doma a jenom poslouchat hruzne zpravy
o povodnich, prubezne volat tatkovi, jestli si nezapomnel nafukovaci kruh
(hihi) a jestli prespi v praci nebo pronajme clun a pojede domu . To se mi to ted smeje, kdyz uz je vse pryc,
kazdopadne nezapomenu, jak mela mama v kalhotach, kdyz hlasili, ze prijde
uragan a pritom bylo venku docela ticho a mirumilovno (pry ticho pred bouri
. Zkousela jsem si vyknourat vychazku, ale
vyplasena mama me nepustila dokonce ani na terasu, aby se to pry najednou
nezvedlo a ja ji neulitla?Treti den uz jsem nevedela, co vykramovat a roztahat a
mamce uz to taky trochu zacinalo lezt na mozek, tak me milostive vyvezla ven.
Haha, po udolicku, kudy chodime, zbyla jen kupa nechutnych naplavenin,
prevracena auta a bazina, kterou jsme si na oslavu navracene svobody projely a
pak jsme doma sprchovaly i kocar
. A jestli mym ?hot news? neverite, mrknete do
albicka
!!! Tot od zvlastniho zpravodaje Eden pro
denicek maleho Vrabcaka
.
Hluboce se klanim pred vsemi vasimi lumparnami, obdivuji Johanciny vlohy pro
dekoraci bytovych textilii, Viktorcin smysl pro zivot v konzumni spolecnosti,
Tonickovu andilkovskou povahu, Pilutkovo casne tapkani, komunikacni schopnosti
druheho Vojtiska (porad nechapu, proc ti rikaji ?svihadlovy?, bud si sedim na
vedeni, nebo jsem neco veleduleziteho propasla !!!), a ziram na kapacitu
Adamkova mocoveho mechyre ! . Tak ja teda taky neco pridam, kdyz nedate
!
Vojtisku, mam 7 zoubku, ten sedmy vylezl teprve nedavno a je zatim videt
jenom polovina (dvojka vlevo dole). Cekame na osmy, vetsinou mi totiz rostou po
dvou? Jsem rada, ze alespon nekomu jdu prikladem, vsichni zdejsi zubatci mi
popravde zadelavali na mindraka .
Co se tyce kolektivu, prednost davam ctyrnohym kamaradum pred temi dvounohymi
(ctyrnohymi nemyslim batolata, ale zviratka ). Nic proti detickam, ale nekdy jsou docela
divni, vubec nemluvi, jenom ocumujou a osahavaj, popripade poodstrci?Zajimaji me
jenom jejich hracky, tuhle jsem odstrcila rocniho chlapecka (byl mensi, takze
jsem vyjimecne byla v presile) a odjela mu s odstrkovadlem
. Ale nejvic volam na pejsky : uaua ! a kdyz
konecne pribehnou, musi byt mali a behat v dostatecne vzdalenosti, jinak
zpanikarim, zacnu vrestet a letim se nalepit na mamu
. Jo, zviratka mam rada?.z dalky
.
Jinak doma kreslim vykresy na papir, stolek, pyzamko, zem? (zkousela jsem i na zed, ale mama byla rychlejsi), mnohemu rozumim cesky i francouzsky (mamka mi nadava francouzsky a je na me hodna cesky;)), ale takovou hlavicku, rucicku, ocicko, pusinku? umim ukazat jenom cesky a naopak Teletubbies rozumim jenom francouzsky (delam na ne ?aua?= au revoir a mavam na ne).
Miluju prchat nahata pred koupanim a litat po byte v rouse Evine, zdrham
mamince s pastelkama v rukou a ona se zdesene riti za mnou, umim sama jezdit
po klouzacce a to i pozadu po brisku, strasne rada chodim do schodu i ze
schodu (za rucicku), dnes jsem se bavila tim, ze jsem z balkonu hazela dolu
brambory, kdyz neco provedu, sladce volam na maminku ?maman!? a jsem si jista,
ze zase neodola? Podruhe jsem curala do nocnicku - jen proto, ze mi mamka
podstrcila knizku zviratek, abych dyl vydrzela sedet (ja za to muzu, ze na me
zviratka pusobi mocopudne???):D, miluju mandarinky (?kakaknka?) ? vycucam stavu
a slupky lepim na libovolne svisle prostory (televize, zed, lednicka)?vrele
doporucuji, kam se hrabou samolepky !
Mela bych toho jeste spoustu, ale nevim, jestli me vubec budete cist, kdyz
jsem posledni, tak zase priste!
Mejte se, kamaradickove, krasne a zase brzy na shledanou!!!
Vase Eden (16 mesicu) a mamka Dita
Nazdáreček Eden!!!
Díky za zprávičku o stavu tvých zoubků, jestli se budeme držet starých zvyků, dostanu tu dvojku vlevo dole pod strom, to bude radosti! Jestli se to podaří, určitě ti dám vědět!
Jinak o těch vašich povodních a uragánech jsme slyšeli a tajně doufali,že vás to nějak nepostihlo.
Jo a švihadlový Vojtíšek mi říkají některé „fuj“ tety a to jenom
proto, že mě jednou Terezka velmi úspěšně učila samostatné chůzi za
pomoci švihadla přivázaného kolem krku. To byla ještě hloupá,teď už si
radši hraje s kamarádkama a zavírá předemnou dveře,já za nimi stojím a
úpěnlivě buším a naříkám Asi mě budeš muset naučit jednu prima
francouzskou nadávku,třeba to pomůže.
Tak pa pa pa, házej pěkně vlny a nočník radši taky hoď do kouta nebo do vany a nedělej nám ostudu s nějakým čůráním, jo?
Vojtíšek
Ahojky Vrabčáčci!
Hlásím se vám s čerstvou zprávou o tom, jak u nás byli čerti! Teda oni sice nebyli přímo u nás doma, ale přišli k našemu bratrancovi, kde jsme zrovna byli na návštěvě a to se taky počítá,ne?
Tak si to představte, normálně si hrajem a najednou slyším cinkání
zvoněčků,Terezka s Míšou (bratranec) najednou nikde a tak jsem musel
osobně zjistit,co že se to vlastně děje. To už mě ale držela maminka a
pak přišli dva bubáci,malinko sem se lekl,ale pak začali rachtat řetězem a
kravál,to je něco pro mě! Za chvilku jsme byli celkem kámoši,jenom bych byl
rád, kdyby se příště trochu umyli a učesali, nemají žádné
vychování,čerťáci jedni!
Nevím, čeho se Terka a Míša tak báli, protože zatím co oni drkotali
nějaký básničky či co, já sem vesele poplácával anděla po křídlech,
měl je celý třpitivý a já si chtěl utrhnout kousek hvězdičky na
památku. Hvězdičku mi teda anděl dát nechtěl,ale dostal jsem od něj
krásný papírový auto a v něm bylo pár dobrotek! Říkám pár, protože
ti dva co byli nacpaní v tom nejvzdálenějším rohu místnosti a móc
slibovali jak budou hodní, dostali dobrot celý pytel! Taková je spravedlnost
na světě, chápete to?
Pak už sem jim všem jenom způsobně zamával a byli pryč. Dobrůtky sem
chtěl všechny spapat, dostal sem hroznový víno,piškotky a sušenky a taky
pár malých autíček se kterýma sem si pěkně hrál a to až do chvíle než
se mi podařilo sundat kus obalu a zjistil jsem,že jsou z čokolády! Jestli
nevíte co je to čokoláda, já to totiž dodnes netušil, tak je to něco ňam
ňam, když si toho nacpete plnou pusu, teče vám hnědá vodička po
bradě,ručičkách a tričku a nebudete mít toho blátíčka nikdy dost!!!
Tak to jsou moje dojmíky z návštěvy čertů,bylo to celkem prima,tak snad příští rok dostanu taky velikánský pytel čokoládičky!!!!
Ahojky,všechny vás zdraví anděl s ďáblem v těle Vojtíšek
ahoj Davídku,
ty už jsi boural? A šťastně? No zaplaťpámbů, že to tak dopadlo.
Já tedy wrestling netrénuju, mlátím své bližní po vzoru Domin - trestám
je za domnělé křivdy. Všichni kromě mámy v tom vidí obrovskou bžundu,
asi doma založím salón o-maso, místo důtek a řetězů dřevěné
kostky, tyče z hrazdičky a ohrádky, plastové obaly na CD, co maj tak
krásně ostré rohy, atp. A místo latexu a kůže řádně navoněné a
napuštěné plíny.
papa
Johanka
Evi, vánoce řeším Legem Duplo, k tomu jednu mašinku na klíček a toť
vše. Ovšem, když jsem spočítala kostky v kyblíku, tak si myslím, že to
na uklízení stačí Johana má tolik krámů, že při jejích
hrách začínajících vysypáním všech krabic už bytem neprojdem.
Romana
nazdárek Eden,
už jsem se bála, že jsi nám uplavala i s rodinou někam do Afriky. To jsem
ráda, že ne.
Ale je vidět, že znáš dobře historii, v Egyptě taky hned poté, co se Nil
rozvodnil, začali sázet. Tak až budeš ty brambory, cos vy:,–(ila pod
balkon, sklízet, přivez nějaké vzorky na ochutnání
Jo a umluv maminku, aby do albíčka zkusila přefotit nějaké tvé výtvarné
výtvory, já už tu moji ukecala, prý hned při příští aktualizaci.
Akorát že můj nejúžasnější obraz tam nebude, ten se mi povedl propiskou
u prababičky na ubrusu - krásná kytice. A hodná prababička teď ten PVC
ubrus nemyje, aby se obrázek neztratil.
Jinak díky za tip s mandarinkama, hned po Mikuláši to ozkouším, co
myslíš, šlo by to i s hroznem? Občas mi nějaká šlupička zbyde v puse,
zatím jsem to jen plivala na podlahu.
Brzy se ozvi, papa
Johanka
Ahoj vrabčí maminy,
tentokrát Johanka hodně spala, takže o zážitcích z Mikuláše poreferuji
sama. Přestože jsem se zařekla, že Mikuláš se nás dotkne jen balíčkem
s mlskama za oknem (nejúspěšnější byly rozinky, zdobené perníčky a
špetka marcipánu), tak jsme se díky souhře okolností přeci jen vypravili
na Staromák. A mám z toho prapodivné pocity. Dřívávějc to přeci
bývalo srazoviště všech Mikulášů, andělů a čertů po dobře vykonané
práci. Teď jsme tam narazily na davy nepřátelské vůči kočárkům
(s těmi se dalo projet jen stíží - představte si projíždění
demonstrace za snížení natality v protisměru - kopance, strkání a
přetlačování a spousta vulgárních poznámek o tom, co dělají děti
v kočárcích o Mikuláši na Staroměstském n.). Minimálně polovině davu
blikaly na hlavě rohy, ale řádného Mikuláše, anděla nebo čerta
zahlédnout dalo setsakra práci. Pravdou je, že jsme dorazili až v půl
šesté, takže soutěž Mikulášů už byla jen o vyhlašování posledních
výsledků. No zkrátka pocity veskrze špatné, kdybychom to byli bývali
věděli, tak bychom byli bývali nechodili. Důvodem vycházky bylo, že
přijeli mimopražští známí s dvouletou holčičkou Zuzankou (znáte
z albíčka). Mamince Zuzanky se nakonec podařilo najít Maskovanou trojku cca
15tiletých teenagerů, aby předali Zuzance balíček. A tak jsem měla
možnost vidět na vlastní oči tzv. Mikulášské trauma - dvouletá Zuzanka
je obr vzrůstu, takže laik by tipnul 4 roky, její paní doktorka říká,
že vypadá jako tříletá. 16ti letý čertík vyžadoval básničky a dostalo
se mu pouze miminčího žvatlání a následného neutišitelného řevu. Když
jsme dorazily poté domů, tak jsme zjistili, že řev byl doprovázen
výrazným povolením všech svěračů - takže další trauma pro
bezplínkovou Zuzanku. Jekot utišil až zakoupený balónek - koník (ty se
prodávaly všude, akorát nechápu tu symboliku, proč má dítě dostávat na
Mikuláše koně )
Johance se davy docela líbily, většinou byla v bezpečí u táty na koni a
když jsme našli trošku volnější kout, tak v kočárku, kde následně
v tom největším mumraji usnula a všechna mikulášská nebezpečí
pohodlně prospala.
No a na závěr si obě holky užily sebe sama u prababičky, vcelku
spolehlivě zrušily babiččin vánoční úklid - může začít znovu
Honily se, výskaly, velice něžně praly, skákaly po postelích a z nich a
byly velice nadšené. Žvatlaly si své ajejíjo a dokonale si rozuměly - pak
že neexistuje miminčí řeč. Takže mi bylo líto, že jsme promarnili čas
nesmyslnou vycházkou místo dětských hrátek v obýváku.
Dnes dorazila tchýně (přivezla deku na spaní pro Jo a spoustu jablek a
slivovici a skopové - no není úžasná +švagrová přidala nádherné džíny pro Jo),
tak jsem s Johankou a tchýní opět vyrazila na podvečerní procházku davem
zkontrolovat padlého Karla - jak dopadl, nevím, protože jsme stihly orloj a
pak rovnou pokračovaly na most a dál. Johanka celou cestu zcela skvěle
prospala, takže jsme si to suprově užily, pokecaly, zkoukly všechny
suvenýrové krámky, pomluvily cizince a vůbec bylo to fajn. Tak a teď už se
můžu pustit do příprav vánoc, docela se těším.
Ivo a ostatní pražandy i přespolní, byly jste taky v pátek na
Staroměstském? Máte podobné zážitky nebo se vám tam vedlo jinak a
lépe?
Romana
Ahojkyýýýý,
tééda já koukám, že Jířa už má doma dalšího dobečka…:o)))). Moc
gratulujem, at jste všichni zdraví a ať to všechno zvádáte. Úplně mě
fascinoval Jiřinčin popis porodu, neuvěřitelný, že dokáže něco
takového sepsat po takovém výkonu, klobouk dolů. Přiznám se, že mi
u toho čtení tekly slzy a po celém těle naskákala „husina“ ))).
Martina - a teď pustím na chvíli ke slovu Šímu.........
......ahojda vrabčata, tak jak se vám líbili čertíci a mikuldové??? Já
jsem měl ve čtvrtek Mikulášskou od dětského cvičení, kam s mamkou
chodíme. Měli jsme nacvičený program pro babičky, dědy a vůbec všechny,
kdo se na nás přišli podívat - nejdřív jsme měli nástup s písničkama,
pak jsme dělali kolo kolo mlýnský, pan čáp ztratil čepičku, pásla
ovečky, neposedná brambora a nakonec bublinu s padákem, kde nás na závěr
mamky schovaly pod padák. Paní cvičitelka říkala, že jsme byli moc
šikovní, že se nám to povedlo. Táta nás u toho natáčel a tak jsem se
pak ještě viděl v televizi, jak tam chodím jako brouček ) (jsem tam ze všech nejmladší). A pak tam
přišel čertík s Mikulášem a dávali nám dárečky a já se na oba
hrozně smál, přišli mi legrační, čertíka jsem hladil a tahal ho za ocas
a nechal se od něj i pochovat. Mamka říka, že prý až z toho budu mít
rozum, že se moc smát nebudu, nevím teda co tím myslela.....Pak k nám
ještě přišli babí s dědou, přinesli mi velikýho plyšovýho Mikuláše
s kapsičkou, ve které byla spousta dobrůtek. A v pátek jsme byli ještě
u tety a mých bratranců a tam taky přiel čert, a kluci se báli a brečeli
a já se na něj zas hihňal
)))).
Minulý týden jsme pekli s mámou perníčky, to vám byla zábava patlat
to těsto, máma mi dala malý dřevěný prkýnko a já na tom plácal a pak
jsem to stejně rozmatlal všude i po zemi. Máma to pak dodělala, když jsem
šel večer spinkat, že prý se mnou se to nedá ))). Taky se nám doma objevili za oknem
rozsvícené žárovičky, ty se mi moc líbí a prý podobné budou i na
stromečku, na to jsem teda zvědavej, co se bude dít......
Po vánocích jedeme na týden na hory, byli jsme si už koupit sněhulky a
sáňky s opěrátkem, už se těším, že se tam pořádně vyřádím,
zatím jsem sníh ještě neviděl (teda prý loni, ale to jsem byl malej
mimísek a spal zabalenej ve fusaku jako mumie ) ).
Už parádně drandím na motorce sám i na autíčku, i sám umím stavět
ze stavebnice (velký Mega Block) a komíny z kostek a různý komíny
z kelímků…táta o mě tvrdí, že na rozdíl od maminky jsem na tyhle
věci šikula a máma se něj mračila ))).
Baví mě knížky, všude ukazuju co kde je, jak kde jaký zvířátko dělá a dokonce poznám červenou a modrou barvu. Naši mysleli, že je to náhoda, tak mě testovali na všem možném a fakt se nepletu!
Jsem poslední dobou posedlý jídlem, i když prý tlustej nejsem, ale
jakmile vidím něco k jídlu, tak hned volám mnam mnam a utíkám si vlézt
do židličky. (pozn mámy…úplně ho fascinují kelímky od jogurtů nebo
přesnídávky, když je vidí, začne se vztekat, že mu to třeba nechci dát,
když je zrovna po jídle nebo mu chci dát něco jinýho, takže nákupy před
ním už nevybalujem ))) ).
Abych napsal ještě něco třeba o jídle a o spaní…baštím většinou
pětkrát denně, ráno vstávám kolem půl devátý, to vypiju plnou flašku
Nutrilonu 3, a když máma snídá tak s ní zbaštím tak půlku chleba se
sýrem nebo šunkou nebo kousek koláče nebo corn flakes v mlíčku, během
dopol. mám na sváču většinou ovoce (nejradši mám banány s kiwi nebo
jablkem) a ovocný šťávičky třeba z pomerančů nebo mandarinek nebo
přesnídávku. K obědu je nejlepší nějaká omáčka( upřednostňuju
rajskou nebo kuře na smetaně) s rýží nebo těstovinami nebo hustá
polívka (brokolicová, špenátová, květáková, zeleninoává a největší
favorit je kulajda), ve který stojí lžíce )))). Na odpolední sváču mívám jogurt nebo
nějaký tvaroh s piškotama nebo třeba Bebe súšama, někdy toustík nebo
rohlík a večer různý druhy kaší, které mi zrovna nakoupí. Občas mi
v Mekáči koupí toustík a miluju papat sám hranolky (ale těch mi dají
občas jen pár). Čokoládu, lízátka ani jiný sušenky nedostávám, prý
stejně nevím co to je, tak to mít nemusím a kazili by se mi po tom zoubky
))). Čajíky piju ovocný a taky neslazený nebo
ovocnýšťávičky.
Večer chodím spát kolem 8 a spím celou noc jak pařez (což je o mě
známo asi od čtyř měsíců ) ) a ráno vstávám kolem půl devátý. Pak
chodím spát po obědě tak na dvě hoďky.
Tak se mějte prííímově, zas jsem se vám připomněl, užijte si
s rodičema předvánoční pohodičky (nebo shonu? ) ), pečení cukrátek a HLAVNĚ - toho
JEŽÍŠKA!!!!!!!
Váš ŠIMON 15měsíců
Aua Aua Vrabčata (mamčin překlad AHOJ)!
Jak jsem se přihlašovala do vašeho hnízda, úplně jsem zapomněla
pogratulovat Haničce. Teda vám to ale klape!!. My jsme s bráchou o 4 roky
a mamce z nás prý jde hlava kolem. Teto Jiři, mamka všecky, co mají dvě
skoro stejně stará svišťata dost obdivuje (i když nechápe)
Jinak se hlásím do kapely. Jako multiinstrumentalista. Tento týden
zvládám basu, píšťaly, dudy, činely a spoustu dalších nástrojů.
(Říkají tomu spastická bronchitida). Když jsem se zrovna nedusila, mamka se
zájmem sledovala, jaký zvuky ještě vyloudím. A představte si, místo aby
mě přihlásila do soutěže talentů, strčila mě do kočáru a drandila se
mnou po venku, dokud jsem nezačala dýchat trošku normálněji. A mohla jsem
být taková hvězda:)) Na druhé straně chápu, že je mamka nervózní.
Brácha má spálu a taťka byl celý týden v Praze. Tak jsme jí to
neulehčili. Ještě, že tu jsou babičky a dědečci. No, a kvůli těm všem
nemocem k nám ani nepřišel ten vousatej děda, co má tak super černýho
čerta. Loni u nás sice byl, ale moc si to nepamatuju. Letos nechal něco za
oknem, prý by jinak mohl obdarovat ostatní děti spálou. Doufám, že
Ježíška zahlídnu aspoň koutkem oka (i když brácha už na to čeká
4 roky).
Teda Šimone, ty seš ale spáč. Já spím po obědě tak hodinu a jak si mamka
pochvalovala, že už v noci nepiju a spím, tak tou nemocí jsem ji vyvedla
z omylu. Už zase chci pít tak po hodině. Jen když vidím, že tam mamka
není, lehnu si a spím dál. Mamka říkala něco, že ode dneška spím sama
s taťkou, než si zase zvyknu. Tak teď nevím, jak na ni vyzraju.
Zdravím a závidím do Francie, Já teď nemůžu na plavání a ty spousty
vody, to muselo být něco. Tam bych se vyřádila.
Přeju vám všem krásnýho Ježíška.
Tak teď si to mamka prohlídla a vůbec nevím proč tam píšou anonymní,
když jsme se zaregistrovali. Taky jsme se chtěly zeptat, jestli se dostanem na
vaše albíčko. Chtěla bych se s vámi seznámit a taky poslat foto. Čauky
vaše Verunka zrzečka (už nejsem oškubaná) a mamka Jana
Tak už víme, proč jsme byly anonymní. Mamka se zapoměla přihlásit. Asi
ji ten minulý týden psychicky nějak zmohl. Tak se mějte.
Verča 13 a znavená mamka Jana
Ahoj Verunko,
no to musí být muzika - ta bronchitida. Ale jak jsem holka závistivka, tak
tohle ti nezávidím a rozhodně jsem ráda, že tyto schopnosti se mi vyhly.
A k tomu ještě spálovýho brášku - no užila sis, cos mohla. Tak snad už
to bude jen lepší a plížící se epidemi chřipky se nám všem obloukem
vyhne.
Ve zdejší galerii moc našich fotek nenajdeš, zpočátku byla trošku
nepřehledná, takže jsme to vyřešily tím, že se všichni předvádíme ve
svých vlastních albíčkách na www.rodina.cz. Má to i tu výhodu, že hodně
snaživé maminky tam nacpaly doteď i třeba 300 fotek . Buď jsou adresy stránek napsány pod nadpisem
komentáře a až přestane být mamka líná, tak řeknu, aby k vám poslala
seznámek webových stránek všech Vrabčat.
Ráda slyším, že už nejsí Škubánek Oškubánek, ale že barva zůstala
Pa
Johanka
Všechny deníčky uživatele
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.