Zdravím všechna batolata! Tak můj sourozeneček si pořád hoví u mamky v bříšku, takže píšu první. Začnu tím, co jsem se za poslední měsíc naučil, je toho totiž docela dost.
|
Novinky z vrabčího hnízda - říjen
Rodičovství- Jirina
- 31.10.03
Především moje pohybové schopnosti. Po čtyřech už nelezu vůbec a moje
ťapání už není žádné batolení, ale regulerní chůze. Taky už si umím
stoupnout bez opory. Běhám po bytě a jsem pěkně rychlej! Akorát venku mě
máma moc nenechá, já bych i tam chodil rád, ale jaksi jiným směrem, než
chce máma, takže to stejně po chvíli skončí odsunem do kočárku. Doma
jsem na nohou od rána do večera a jako blesk se přesunuju tam, kde mě mamka
nejmíň potřebuje, chichi. Škoda že není na olympiádě disciplína „běh
nemluvňat“, určitě bych získal medaili! Jedna mamčina známá říkala,
že tak jak jsem pospíchal na svět, tak pospíchám i po něm. Ale abyste si
nemysleli, že jsem nějakej zbrklouš, to teda vůbec ne ) Už umím vylézt na gauč a zase slézt, což
má radost mamka, která by se nejradši na gauči celý den vyvalovala a já
hezky vylezu, zvalchuju mámu, slezu, vylezu, zvalchuju … no príma
legranda.
A naučil jsem se tancovat! Ale tak pěkně po chlapsku. Zastavím se
z běhu a začnu si podupávat levou nožičkou, tak prý se ten můj tanec
jmenuje dupák. Ani hudbu k tomu nepotřebuju, stačí když mamka řekne
udělej tanyny.
Taky jsem se začal hudebně vzdělávat. Na různé typy bubínků už hraju
dávno, ale teď už brnkám na kytaru (opřenou o zeď) a hrozně se mi to
líbí, hehe jednou jsem do kytary hodil dřevěnou žirafku ). A taťka (víte vůbec, že můj tatínek
hraje na foukací harmoniku v bluesové kapele? Dokonce jim vyjde první
cédéčko
) mi věnoval jednu starou harmoničku a
tak hraju a taky už mi to docela pěkně jde. Pěkně foukám (a slintám)
dovnitř i ven a tatínek mě chválí a potají se těší, že ze mne bude
taky muzikant
)
Zlepšil jsem se i v mluvení, k rybičce a medvídkovi umím ukázat, jak
dělá kočička (čiči nebo ččč), čertík (blll s vyplazeným
jazýčkem), had (ssss) a konečně taky pejsek (ha- ha- ha-). Mamka mě ze
zvířátek neustále zkouší, jestli jsem to nezapomněl, takže tyhle už
umím spolehlivě. Nejlepší bylo jak jsem se naučil toho pejska -
neinspirovali mě pejsci, co potkáváme na procházce, ani babiččin pejsek,
ani můj plyšovej a dřevěnej. Ale naučila mě to mamka, když doma lezla po
čtyřech (prý je to dobrý na správné uložení mimouška) a dělala u toho
haf haf. Tak jsem se smál, chodil za ní a taky dělal ha- ha- )
Taky jsem se naučil ukazovat, což je hrozná sranda hlavně u jídla,
protože ukazuju na stůl co chci podat a vydávám u toho pokyny ťo! (=to
chci), dám! (pozn. mamky - tenhle pokyn je hrozně srandovní, protože se to
asi naučil podle toho, jak já říkám, že mu něco dám), bábn! (to když
chci pít) a mem! (to znamená podej a používám to i když chci vzít) a
mamka říká, že jsem pěkný zlobidlo. Co bych nezlobil, když je to taková
sranda! A taky mluvím německy, hehe. To vykřikuju habn!, lébn!, tlápn!,
papn!, hamn!, mňamn!, no naši se můžou potrhat smíchy a když u toho
ještě ukazuju, smějou se, jestli náhodou nebudu dirigent ) A někdy zase zkouším angličtinu, to
žvatlám jak s bramborou v puse, ale ta němčina mi zatím jde líp.
Ještě vlastně umím auto - brrrrm brrrm. Jednou jsme na procházce viděli
pracovat bagr a to se mi tak líbilo, že jsme na deset minut zastavili a já na
něj ukazoval a křičel brrrrm brrrm, až jsem měl bundičku celou
mokrou )
Na nočníku teda pokroky žádný. Už zase kakám míň a dost často mě
mamka nestihne po:,–(it. Ale zkouší to vytrvale. Dokonce najela na systém
odměn - babička z Prahy mi totiž přivezla kindr čokoládičky a mamka
říkala, že to ještě papat nemůžu, ale když něco udělám do nočníku,
tak za to kousíneček čokoládky dostanu (stejně už mi většinu sežral
táta). No ale to já stejně pořád nechápu, proč v tom nočníku někdy je
loužička a někdy smradlavá hromádka a jindy nic, a taky proč mamka tak
jásá, když tam něco je, ale ta čokoládka mi náramně chutná. Tak snad tu
záhadu rozluštím. Nejlíp se mi kaká vestoje u okna, takže když mě mamka
vidí, okamžitě mě dává na nočník - někdy to stihne, ale někdy jen
z plínky vyklepeme bobky do nočníku, pokud si dřív nestihnu sednout a
rozpatlat si to po zadečku ) Taky si někdy nočník sám přinesu a pak se
hrozně zlobím, že mě na něj mamka posazuje, nebo se naopak ochotně
vyčůrám, prostě jak kdy.
Jo a objevil jsem kouzelnej šuplík, odkud mi mamka dává čokoládičku.
Hehe, nejde totiž nijak zagumičkovat, takže si ho otevřu a jelikož dovnitř
nevidím, šmátrám tam a povedlo se mi vytáhnout plnej pytlík fidorek a hned
jsem si jednu nezabalenou zabavil a než se naši nadáli, půlku jsem spapal.
Mňam, větší dobrotu jsem ještě nejedl! A tak nádherně jsem se od
čokoládky zapatlal )
Zase se mi povedlo príma kakací číslo. Po večeři jsem se vykakal do
nočníku, dostal jsem kokínko a mamka šla nočník vylejt. Taťka ještě
dojídal večeři a nahatýho bez plínky mě hlídal děda - abych prý
neudělal loužičku, když jsem do nočníčku nečůral. Ale neuhlídal ) Jak byla mamka tím kakáním nadšená, tak
jsem jí chtěl ještě přidělat radost, takže jsem pokračoval - jednu
hromádku jsem udělal tátovi těsně u židle a druhý hovínko kousek od
stolu. Děda si toho teda všimnul, táta vystřelil od jídla a šel mě
chytit, ale pozdě - do jednoho hovínka jsem šlápl ponožkou a do druhýho si
stihnul hrábnout ručičkou a než mě táta donesl do koupelny, tak to měl
i on na rukách a na tričku, hehe. Tak mamka musela na kolena a odklízet a
mýt koberec a táta si tu večeři raději dojedl jinde
)))))
Jednou se mamka polekala, jestli náhodou nejsem fetišista, hehe. To zase
jednou nechala sušák moc blízko mojí postýlky a když jsem se pak probudil,
našla pode mnou několik kusů spodního prádla. Bilance: čtvery máminy
spoďáry a jedny tátovy trenky ))) Ale nebojte, kdyby tam pověsila slony, měl
bych v postýlce slony, to já zase tak specializovanej nejsem
)
Někdy už se taky umím svlíknout, většinou vytáhnu ručičku z mikinky a
najednou mám ručičky tři ) Nebo jednou ráno v postýlce se mi podařilo
sundat si pyžamový kaťata, hehe.
Tuhle mamka říkala, že jsem vlastně ještě nikdy nezvracel - ty moje šavličky po mamčině mlíčku se nadají počítat jako zvracení, to bylo jen takový ublinkáváníčko. Jenže pak jednou byl taťka večer pryč (hrál někde s kapelou), mamka mě uložila a nechala mě povykovat v postýlce - já mám poslední dobou takový milý zvyk hned neusnout, ale ještě pokřikovat a pak řvát a vyžadovat pozornost, až z toho nakonec usnu - tak čekala, že zase budu chvilku zlobit a pak sám usnu a šla si klidně do koupelny. Jenže když se asi za 10 minut vracela, tak se jí zdálo, že řvu nějak divně a když ke mně přišla, tak ucítila proč. Já jsem totiž tak strašně řval, když jsem pořád nemohl nikoho přivolat, až jsem se z toho pozvracel … a to dokonale. Celý já, postýlka, koberec a všechno okolo bylo dokonale poblitý a mamka chudák nevěděla, kde začít s odklízením. Tak mě vytáhla z poblitýho pelíšku, utřela pusinku, převlíkla pyžámko, jenže pak šla pro hadr a vodu, aby utřela koberec a nechala mě na posteli a já jsem samozřejmě slezl a ťapkal po bytě. Pak jsem se jí motal pod nohama, když ty blinkánky ze země utírala - na mokrých dlaždičkách u krbu to obzvlášť dobře klouzalo - protože mě neměla kam odklidit, když postýlka byla nepoužitelná. Pak svlíkla všechno z postýlky, dokonce jsem zaneřádil i povlak na matraci a plyšáky. Mamka to házela do koše na prádlo a já to zase vytahoval a nosil po bytě … No nakonec to teda máma zvládla, znovu mi povlíkla a odložila mě do postýlky, aby mi mohla udělat nové mlíčko (vyblil jsem úplně všechno, co jsem v bříšku měl), jenže já zase začal tak strašně ječet a to převlečený pyžámko jsem si poblinkal taky - naštěstí už jen to pyžámko. Tak jsem dostal třetí pyžámko a mlíčko a do postýlky nechtěl a mamka mě musela půl hodiny chovat na břiše, než jsem usnul (pzn. mamky - úžasný zážitek, Divoška se snažila, jak je jejím milým večerním zvykem, prokopat ven, pálila mě žáha jak čert a k tomu na bříše plakající blinkáním smrdící Jíra …) A když se v noci konečně vrátil tatínek, tak jsem se k němu přisál jak klíště a musel mě chvíli chovat a hladit a pak už jsem spinkal spokojeně až do rána.
Takže jsem zjistil, že mám príma zbraň, a druhý den po uložení do
postýlky jsem zase najel na řev a jakmile jsem vydal dávicí zvuky, naši mě
z postýlky vytáhli, chichi, a ještě skoro hodinu jsem si hrál. Pak to
vzdali a šli spát taky a já mezi nima ještě půl hodiny lezl, než jsem
konečně usnul
Další den se mi povedlo vrcholné číslo. Zase byla doma jen mamka, takže
mě vykoupala (o hodinu později než dřív, že jako budu víc unavený -
hahaha), u ní v posteli jsem si vypil mlíčko a pak mě šoupla do
postýlky. Najel jsem na vřeštění a dávení a máma seděla u mě,
protože hlídala, abych se zase nepoblinkal, a měla ten jekot pěkně
z blízka. Po půl hodině jekotu už jí tekly nervy a už se jí moc chtělo
na záchod, tak mě nechala a odešla. Pro jistotu všude zhasla, že třeba ve
tmě líp usnu, jen nechala otevřené dveře na chodbu, aby mě slyšela.
A já jsem prosím pěkně VYLEZL Z POSTÝLKY, prošel potmě celým bytem a
na ten záchod jsem si za ní došel !!! To byl překvapený obličej, to byste
viděli, hehe. A pěkně nahlas jsem jí tam vypověděl, co si o tom myslím!
Mamka byla úplně mimo z toho, jak jsem se z postýlky dostal, protože když
si v ní stoupnu, je mi horní rantl asi do podpaží. Vidíte, čeho jsme my
batolata v zoufalství schopna! No a taky nemohla pochopit, jakto že jsem si
výskokem z postýlky nic neudělal, takže mě pomazlíčkovala a vzala mě
k sobě do postele, kde jsem za chviličku usnul. Ráno mamka trvala na
rekonstrukci činu - vrazila mě do postýlky a odešla do koupelny a taťka
dělal že spí a potají mě pozoroval. Tak jen viděl, že umím přehodit
nožičku přes horní žbrblinu, ale ráno jsem neměl sílu se celý vzepřít
a přehoupnout, takže neviděl celé číslo. Přece to neprozradím, že!
Takže dodnes je záhadou, jak jsem dopadl ven - no prostě jsem šikovnej,
takže jsem si nic neudělal. A zase jsem spal celou noc s našima, chi.
Dopoledne taťka postýlku rozebral, tak jsem se těšil, že konečně pochopili, že ji nepotřebuju, ale omyl - místo té původní smontoval tu půjčenou, protože ta jde nastavit ještě o patro níž a jde dobře sundavat postranice. Ach jo, takže večer zase vřeštění do půl jedenácté, než mě mamka vytáhla a uspinkala u sebe pod dekou. Tak kdo je vítěz?
Už nemám jen destruktivní hry (i když cokoliv vyházet nebo vysypat,
nejlépe všechny hračky najednou - no vždyť to znáte - mi působí rozkoš
i nadále). Takže už dokážu navlíct kolečka na stojánek, stavět věž
z kostiček (akorát mi pořád padá) nebo skládat kelímky do sebe. Mám
u kelímků - báboviček, který jdou
naskládat do sebe od největšího po nejmenší (nebo opačně postavit
věž), tak s nima si docela vyhraju. Jenže nejradši je do sebe strkám
obráceně (menší do většího tak, aby dna koukaly ven), což samozřejmě
pokaždý nejde, takže to se pak vztekám, až mi tečou slzy.
Jo a rozbil jsem polívkovou mísu, hehe. Mamka ji měla strčenou ve
skříňce, kam můžu, i když úplně vzadu - sice ji vůbec nepoužívala,
ale bylo jí líto to vyhodit. Tak jsem to víčko chytil, dělalo o zem
pěkný randál, takže jsem si stoupnul, pustil to z výšky a křach! a už
jsem šupajdil do ohrádky a mamka uklízela ) Ale ani se moc nezlobila, aspoň jsem vyřešil
„kam s tím“.
Já se teda žádných hraček nebojím. Ani zatím nemám žádnou
nejoblíbenější, ale hraju si spravedlivě se všema stejně. I když
v postýlce se mnou spinkají dva medvídci, hnědej a bílej, a pokřikuju na
ně brum brum (jo, umím regulérní R). Ale to mi nebrání je ráno
z postýlky vyházet. A ještě mám velikýho brumbruma co je větší než
já v ohrádce a docela rád ho valchuju. Mamka si myslí, že mám pro
medvídky trochu slabost, ale to má spíš ona, když slyší to moje sladký
brumbrum ) Jinak žádný ozvučený hračky
nemám, jen hrací domeček a hvězdičku a těch se taky nebojím. Ale pořád
se někdy bojím luxu, i když už jsme to dlouho nezkoušeli, protože mamka
luxuje buď když jsem s někým na procházce nebo mě aspoň hlídá táta.
Tuhle mamka pekla dort a mixovala oříšky a ten strojek dělal takovej rachot,
že jsem se rozbulel. Takovej randál! Takže přece jen máme doma něco,
s čím kamarád nejsem!
Když máma potřebuje doma něco udělat, tak má několik možností. Buď
to dělat, když je se mnou někdo na procházce, což ovšem znamená, že
nemůže lenošit. Nebo když je doma táta, což zase není tak často. A nebo
nejlépe s mojí pomocí a to je největší sranda (i když někdy i otrava,
když mě pořád odstrkuje). Třeba tuhle jsme spolu věšeli prádlo - máma
řekla dej! a já jí pěkně kus podal, takže se nemusela ohybat. Jenže za
chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem zbytek prádla vyklopil na zem a
s lavorem jsem utekl ) Ještě jedna možnost je během mého
spinkání, ale večer už je mamka unavená a po obědě zase musí být
potichu a pěkně fofrovat, protože se každou půlhodinu probudím a sednu si
a musí mě honem pohladit a uspinkat, jinak se proberu a je po spaní (takže
do této kategorie patří pouze bleskové žehlení, zašívání nebo psaní
na počítači).
Mamka teď většinou vaří jídlo, který můžu i já, takže papáme
stejný. Jen táta si nemůže zvyknout, že si musí všechno dokořenit až na
talíři. Pokud totiž máme každý něco jiného, tak já samozřejmě chci
to, co vidím u nich, a můžu se ukřičet a uukazovat a to svý samozřejmě
nepapám:o) Tuhle jsme měli kuře a naši odkládali ohlodaný kosti na
prázdný talířek a já jsem na to tak strašně ukazoval, až mi mamka jednu
kostičku dala do ruky a pak mě fotila, že papám jak pejsek ))) Ale úplně nejvíc miluju jablíčko (ale ne
nastrouhaný, pěkně na hryzání), to jak někde nebo u někoho vidím, tak
jsem schopný se poprat! Hruštičku jsme zkoušeli znova a kakajda se
neopakovala, takže to minule asi bylo po něčem jiném, nebo jsem si zvyknul.
Jinak v podstatě papám cokoliv, ale to neznamená, že nemůžu u krmení
blbnout. Tak mamka zkouší všechny možný zabavovací metody, jako že třeba
krmíme dřevěnýho pejska a mamka dělá mňam mňam a já tu pusinku teda
nakonec otevřu a spapám to, ale máma u toho někdy pěkně šílí, hehe.
Docela pěkně už se umím krmit vidličkou (lžičkou ne, z té mi to
vždycky vypadne), ale pak s ní dělám blbiny a hrabu do jídla a sundavám
to ručičkou a to se mamce taky nelíbí, ach jo. No někdy u toho sedíme
hodinu a končí to nervově zhroucenou mamkou popatlanou ode mne a pokopanou od
Divošky a mojí nedojedenou mističkou
)
Po 4 měsících se mi vyklubal další zoubek, dvojkavpravodole, tak jsem
teď sedmizoubek ) A dál slintám jak o život, protože se
chystají i další. Mamka se mi pořád snaží dásničky ošahat a to nemám
rád a pokaždý ji hezky pohryžu, takže netuší, jestli se něco dalšího
nevyklubalo.
A čistit zoubky si tedy rozhodně nechci, to zatnu pusinku a žádný
kartáček mi do pusy nedostanou! Ani sám už mě to nebaví. Tak hlavně mamce
neraďte, jak mě donutit si je čistit, jasný?
Zato vlásky už mi docela rostou, nejvíc vzadu a trošku po stranách, tak
jsem už trošku střapáček. A jak je mám světlý a nahoře na hlavě skoro
nic, tak prý někdy vypadám jak pohádkový dědeček ) Jo a ven už musím v bundičce a čepici a to
prý zase jsem jak ze sedmi trpaslíků, ale Šmudla je babiččin pejsek, tak
já jsem prý Štístko
)
Objevil jsem další místo, kde se skvěle kramaří. To je taťkův
„noční stolek“, který sestává ze čtyř šuplíků a naši tam mají
uložené drobné oblečení - kapesníky, ponožky, rukavice, šály.
Nejčastěji tam hospodařím, když je mamka na počítači, protože ho má
akorát za zády a dobrovolně mě nechá. No a pak se diví, že tátovi jsou
ponožky z jeho šuplíku malý, nebo že mamka najde šálu nebo rukavici
v mých hračkách. Onehdá jsem objevil tuze zajímavou věc - papírovou
krabičku a v ní takový pérovací hnědý nevím co (pzn. mamky - co byste
řekli? nepoužitý punčochy ), tak s tím jsem si vydržel hrát asi půl
hodiny. A pak jsem ještě v tátově šuplíku našel maličkou krabičku a
v ní nějaký balíček, ale to mi máma sebrala, že na to mám ještě čas
(p.m. - a hádejte teď
)) No ale jeden šátek se mi moc líbí, ten
jsem zabavil, dávám si ho přes obličej a jsem strašidýlko, je fialovej
s kytkama a je skrz něj vidět, takže se nebojím. Nebo mi ho dá mamka na
hlavu (všechno na hlavě mi ohromně sluší) a jsem jak maličkej muslimek
)
Jinak mamka mě moc kramařit nenechá, tedy pokud jsme v kuchyni tak smím
kramařit jen v kuchyni a jakmile odcházíme, zase se všechno musí uklidit.
Když vysypu moc hraček najednou, tak se to prý taky musí uklidit. No je
fakt, že nejvíc na tom binci klopýtám já, takže je u nás celkem
relativní pořádek. Ani pít mě mamka samotného nenechá (lépe řečeno
sám nepiju, jen lahvičkou mávám a cintám), takže je čajík celý den na
stole kam nedošáhnu a mamka si mě vždycky vezme k sobě a dá mi napít a
pak ho zase odstaví.
Tatínek mě vzal zase na výlet a tentokrát i přes dvě noci! Mamka
totiž chtěla doma dělat takový blbiny jako vyprat můj starej hlubokej
kočár nebo ty prťavý oblečky, co jsem nosil jako mimino, což není nic pro
chlapy, takže jsme se sbalili (za pomoci mamky) a odjeli do jižních Čech,
kde nás v penzionku čekali babička, děda, dvě tety, jeden strejda a pejsek
Šmudla.
Vždycky jsme naskákali do auta, někam odjeli (cestu autem jsem většinou
prospal) a šli na výlet - já buď v kočárku nebo u táty na zádech
v krosničce.
Já jsem se rozhodl, že nebudu papat jídlo, co mi zabalila mamka, protože se
chodilo do restaurací a všichni se cpali nějakýma dobrotama, takže jsem
většinou obešel stůl a od všech ochutnal (tu brambůrku, tu knedlík
s omáčkou, taky hranolku …) a jídlo od mamky jsme pěkně přivezli
zpátky. A jelikož pejsek většinou seděl pod stolem, tak já jsem taky lezl
po čtyřech pod stůl a dělal haf haf. A taky jsem se držel tatínka jako
klíště - taky to byla jediná moje jistota připomínající domov - a
pokaždý jsem začal vřeštět sotva na minutku odešel, takže mě bral
všude s sebou a chodil jsem s ním i na záchod, hehe.
Večer jsem do 10 řádil a táta pak musel jít spát se mnou. Ještě
s námi spal pejsek a teta - to kdybych v noci plakal a tátu to neprobudilo.
Kňoural a plakal jsem každou chvíli, protože jsem si pořád nemohl
zvyknout, kde to jsem, ani jsem tam neměl svoji peřinku, ani spinkacího
brumbruma. Jenže teta má taky pěkně tvrdý spaní, to ne jako maminka, že
když zakňourám, hned mě pohladí a uspinká, takže jsem několikrát musel
pěkně dlouho řvát, než se mi podařilo je zburcovat, aby mě šli pohladit
a plácat po zadečku. Dokonce jsem ani v noci nechtěl mlíko a v 6:30 jsem
k velké radosti všech vstával.
Druhý den byl podobný, přes den jsem po cestě spinkal, v noci řádil. Ale
jinak jsem byl celkem hodný, za celou dobu jsem ani nic nerozbil (na rozdíl od
tety - rozbila skleničku) a jen jednou se počůral na koberec (trumfnul mě
pejsek, protože se na ten samej koberec poblinkal). A po druhém spinkání
už jsme jeli domů.
Když jsme dorazili, táta mě donesl domů mámě a šel vykládat věci
z auta. Jenže já k mámě vůbec nechtěl, chtěl jsem svýho milovanýho
tatínka a tak jsem začal strašně řvát (mámě to teda bylo docela líto) a
jen přišel domů, už jsem mu visel na noze a celý den si ho hlídal. Pak se
mnou šla mamka v kočárku na procházku a já jsem nejdřív kňoural a pak
hodinu spal, což u mě je nezvyklé.
Mamka se bála, jak se zase zcivilizuju, ale druhý den už byl zase normální
jako vždycky - spal jsem ráno do osmi a po obědě víc než dvě hodiny a
normálně jsem i papal, takže si mamka oddychla. Akorát nechci spát ve své
postýlce, takže momentálně spím s našima. Ale nechci usínat nikde,
takže když zlobím a utíkám, mamka mě na chvilku strčí do postýlky, já
se vyřvu a pak už v její posteli usnu.
Na závěr vám napíšu zase jednu prima básničku od mojeho tatínka,
abyste viděli, jak je to u nás s tím krmením:
Když mi máma ukazuje
jak maj papat miminka
schválně kdo je větší čuně
já a nebo maminka?
Tak ahoj Jíra, rok a 2 měsíce
mamka:
Já už snad ani nebudu nic psát, Jíra toho natropí tolik, že už by to
nikdo ani do konce nedočetl … Jen snad k tomu usínání - nevím, co se
zlomilo, že tak strašně večer ječí, nevíme co s tím. I když jde spát
později než normálně, vypije mlíko, nenechá se uspat žádnou osvědčenou
metodou (ani u nás v posteli) a po uložení do postýlky vřeští jak když
ho vraždí, takže nakonec ho musím vzít k sobě a pak už se uspat dá
(ovšem to já už jsem na pokraji sil). Takže spíme ve třech plus můj
pupík, jen jsem zvědavá, jak se sem pak vejdeme čtyři! Stěhování do
patra zatím v dohledu není, takže už jsem řešila, jak to tu
přeuspořádat, abychom se vešli. Půjde to, ale musím se smířit s tím,
že už se v životě nekouknu večer na televizi a budu chodit spát hned
s vrabčatama - jestli teda budou ochotni spát oba současně.
Jak jsem četla v minulém vrabčím hejnu, zlobení u krmení je
všeobecná věc. Já se fakt někdy můžu vzteky zbláznit (po kom to asi
chlapeček má? no po tatínkovi to nebude ), protože se mi Jíra kroutí na druhou stranu,
poté co mu podám všechno ze stolu, tak to nahází na zem, pořád na něco
ukazuje a tu tlamičku neotevře a neotevře. Že by mu jídlo nechutnalo to asi
ne, když totéž jindy jí. Nebo už nemá hlad? Na to asi žádný lék není,
co, prostě buď to vydržet, nebo jít od stolu (kdo to tak děláte, to
prostě najíst nedostanou a musí počkat do dalšího jídla???). A třeba se
mi stane, že po půl hodině zlobení najednou dosáhne toho, čeho chce (co
já třeba ani nepochopím) a najednou v něm zbytek zahučí. Prostě
zlatíčko. Nejhorší je, že už se mi blbě sedí na židli, a jak jsem
vzteklá, tak to Divoška vycítí a začne mě zevnitř okopávat. Fakt bych
někdy vyskočila z kůže.
O mimouškovi se moc rozepisovat nebudu, píšu docela dost do deníčku
Brusinky. Tak jen snad že ode dneška jsem opět na mateřské, na příštích
28 týdnů mám tedy jakous takous finanční jistotu (vlastně k tomu ještě
asi 5 nebo kolik týdnů dovolené). A pak děj se vůle boží …
Dnes na UZ byl drobeček vzorně hlavičkou dolů, doufám, že už je to poloha
konečná, ale moc tomu nevěřím, připadá mi, že se pořád ještě točí
dokola. Příští týden jdu poprvé do Motola do poradny (s Jírou jsem měla
jít až o týden později a jaksi k tomu nedošlo). Jinak teď teprve to
začíná být pořádně náročné s pupkem se postarat o Jíru - tlačí
mě žebra, blbě se dýchá, pálí žáha, ukrutně bolí stydká kost, takže
bych docela ráda, kdyby drobeček taky vylezl trošku dříve. Vidina ještě
6 týdnů … no nějak to musím vydržet.
Tak se mějte hezky, doufám, že jste dočetli až do konce, a pište, pište, pište!
Jiřina s Drobečkem 34tt
Ahoj Vrabčáci !
Nedá mi nepochváliť Jíru a jeho básnické črevo. Vskutku som sa dosť
pobavila a závidím mu jeho schopnosti. Ja mám 13 mesiačikov ale
v napodobňovaní zvieratiek som dosť pozadu. Ozaj , pýtala som sa mamy ako
robí rybička a nevedela. Tak to je na tom horšie ako ty. Mohol by si jej
poradiť ?Odo mňa si mama zatiaľ vypočula len kravičku múúú .
Tany tany robím tiež ,ale posediačky a najradšej na nočníčku.
S papaním a kakaním by sme si dosť rozumeli. Papanie by bolo dosť nudné
ale keď sa pri tom spieva a inak blbne tak sa to dá nachvíľu vydržať.
Nočník používam ako štartovací bod k naháňačke. Stačí prísť
k nočníku a jemne naznačiť že idem kakať a už ma mama naháňa po celom
byte. Samozrejme že nemá šancu.
A to s tým spaním v postieľke hádam nemyslíš vážne. Ja som si už od
6m (možno aj skôr)vydobyla právo voľby postele. Postieľka je pre krpcov
.Mám teraz k dispozícií dokonca 3-letisko.To si nevieš predstaviť aká
sranda je naháňať sa po 3 posteliach. Mama si povedala, že aj tak
postieľku o chvíľu ob:,–(í nejaký Mišo (termín ob:,–(enia vraj
13.6.2004) tak rezignovala a kúpila mi dospelácku posteľ. Aby sa vraj
netlačili so mnou (ako keby som ja zabrala toľko miesta).
No to by bolo hádam všetko .Pokecala by som aj viac ale musím sa ísť
venovať mojej mamine aby sa nenudila.
papa
Gabika (a mama Lenka)
Ahoj Vrabčáci a Vrabčandy,
nejdřív vás všechny moc zdravíme a já …
musím vám napsat,jaký mám nový modní doplněk…SÁDRU!:o))
Ve čtvrtek po mém obídku šla maminka osprchovat můj stolečkový pultík
do koupelny a já jsem si šla do obýváku hopsat po gauči(tajně,aby o tom
máma nevěděla,to je jasný!)
A co se nestalo,žuchla jsem dolů!Začala jsem strašně brečet,máma
přilítla z koupelny a viděla mě jak sedím pod gaučem a bylo jí to hned
jasný,že jsem spadla.
Tak mě s tátou prohlídli a zjistili,že tak divně držím pravou ručičku
a když mě sáhli na předloktí tak jsem začala hned plakat,ale s tou
ručičkou jsem hýbala skoro normálně,tak se rozhodli,že počkají jestli to
oteče a po spinkání že by jsme vyrazili(ještě jsme museli pro Kristýnku
do školky) pak jsem spala po O dvě hodiny(nekamenujte mě,že jsme nejeli
hned já chtěla,ale jsem ráda,že byla vyspaná,byla v pohodě jinak by to
byla asi hrůza) a ručička pořád bolela,tak mě maminka naložila do golfek
a vzala mě k mé Mudr. která říkala,že to vypadá že to mám bud zlomené
nebo nalomené a že musíme na rentgen do Motola.(celou dobu jsem byla veselá
a v pohodě,hlavně vyspinkaná a kdyby mi pořád nesahali na tu ručičku tak
to ani nevypadalo,že mi něco je,rodiče to je kapitola sama pro sebe…máma
plašila a hned jak se mi to stalo okamžitě chtěla někam jet a táta..ten si
pořád myslel že mi nic není,když jsem tak v pohodě.....) V Motole taky
koukali co tam chci taková veselá holčička co tam lítá po chodbě a
výská na celou čekárnu…tak jsme šli na ortopedii a zas mi sáhli na
ruku,tak jsem začala pištět,že mě to bolí…tak jsme šli na rentgen a
bylo jasno mám naštíplé předloktí na pravé ručičce a dostala jsem
sádru na celé Tři týdny!!!Vypadalo to v reálu asi tak že mě dva(máma a
táta) drželi a doktorka se sestrou motaly obvazy a sádru a tak a měli co
dělat aby se jim to povedlo,protože já nechci ani rukavice,natož sádru od
ramene až k prstíčkům!"o)Už si mě i vyfotili,takže foteček se brzo
dočkáte:o)
18.11 mi jí budou sundavat......ale říkali rodičům,že mě mají krotit a
mám být trochu v klidu a nemám lítat…hihihi…takže to vypadá doma
tak,že řádím ještě vííííc než předtím já v klidu téééda
rozhodně nebudu:o)
Taky maminka přemýšlela,jak to udělat,aby se pak při sundavání sádry na
ně nevysypalo mé tři týdny poschovávané jídlo a drobečky a atd. tak mi
před jídlem nasazuje pytlík a na něj dá gumičku takže je zatím docela
čistá:o)
Ani se nemůžu koupat,tak se nechávám aspon omývat,ale jinak mi to vůbec
nevadí..
pozn. mamky:Ještě,že je to jen ruka,když si představím,že má sádru na
noze a nemůže chodit,ta by se asi plazila,ale v klidu by určitě nebyla!
Ještě se vám musím pochlubit,já jsem byla minulou sobotu s Kristýnkou
a rodičema na divadýlku pro děti,které hrajou každou sobotu v naší
škole!Jééé mě se to moc líbilo,byly dvě pohádky,o Budulínkovi a
o Červené Karkulce,je to loutkový nejvíc mě zaujal myslivcův pes
v Červené Karkulce.Ukazovala jsem na něj prstem a výskala.....dnes půjde
Kristýnka s tátou a já když už budu vyspinkaná,tak půjdu i já
s mámou.Spím každý den od 13h do 14.30.....15h a divadýlko je od 15h tak
to snad stihnu i já:o)
Takže to je vše nové od nás,těšíme se na novinky od vás!
Ahoj Barborka 14 měsíců a mamka Verča
Ahoj kamarádi!
V první řadě přeju Barborce, ať jí rychle a dobře sroste ručička - jsi statečná ženská, když jsi byla celou dobu v pohodě se zlomenou rukou!! A musel to být ošklivý pád, když se ti ta ručička zlomila. My prckové prý máme kosti ohýbací, ale raději bych to nezkoušela.
Moje pohybové dovednosti tento týden vyvrcholily tím, že sama ustojím a mám z toho děsnou radost. Ale ťapu pořád jen za ručičku.
Nakupila se mi doma už pořádná knihovna leporel a dětských knížek. Nejraději mám ty s měkkými listy, neničím je a způsobně si je prohlížím. To se vždycky postavím u své knihovničky natáhnu ruku, udělám „bůůů“, mamka mi otevře vitrínu a já si z ní vyberu nějakou knihu. No a tak to funguje tak dlouho, dokud ty knížky nevytahám všechny. Potom sedím v hromadě knih a prohlížím si je, občas nějakou donesu mamce, ať mi ukazuje obrázky.
Pro dorozumívání s okolím jsem hodně zdokonalila své jazykové
dovednosti, pokusím se vám tu vypsat celou slovní zásobu:
„čiči“=kočka, „hafhaf“=pes, „me“=ovečka, koza, beránek,
„da“= slepička, „š“=myš, vláček, „b“=včelička, medvěd,
„mú“=kravička, „ha“=koníček, „papa“=kuře, „ďaďa“ = husa,
„brmbrm“=auto, „ba“=balón, banán, bác, „baba“=babička,
„děda“, „tata“=tatínek, maminka, „hyhy“=ryba, „hhh“=prase,
„mimi“=miminko, „tutu=tučňák, "ee“=eskymák, „pa“=palec, lampa,
„jaja“=jablko, „papa“=papat nebo pápá, „bibi“=bobek,
„pipi“=paci paci. A z těch slov a minvět, která nepotřebují
vysvětlení: „tady je …“, „tam je …“, „neni …“, „ne“ a
„ham“. A když se ptám „co to je“, a používám to často, říkám
„ttoje“. Když chci s mamkou chodit, pověsím se jí na nohavici a melu
pořád dokola „ťapťapťapťap“. Králíčka sice neumím vyslovit, ale
ukazuju, jakože hýbe nosíkem a funím přitom.
„Ha“ říkám i žirafě, zebře, oslíkovi, „me“ například jelenovi. Lidi rozlišuju na „mimi“ a „baba“ a „děda“. Věkovou skupinu 10-40 let nenazývám nijak, nebo střílím od pasu buď babu nebo dědu. Mamka je nešťastná, že mě stále nikdo nepřesvědčil, že maminka je mama a ne tata. Taky si tvrdošíjně stojím za tím, že ovečka a beránek dělají me a nikdo mi to nevyvrátí.
Moc se mi líbí pomocníci Office. Jakmile někdo sedí u počítače, hned se po něm sápu, chci na klín a pak to začne: „bůů hafaf“. Jakmile mi pustí hafhafa, „bůů děda“, jakmile vidím dědu, „bůů ba“, balón mě taky dlouho nebaví a chci zase čiči. A odbýt se nenchám, to řvu jako tygřice.
V současnosti nastalo moje „schovávací“ období. Nejlepší je, když
mě někdo honí, schová se za dveře a pak bafne, to se můžu potrhat
smíchy. Já zase ráda schovávám věci a říkám „neni (hafhaf)“ a když
je vítězoslavně vytáhnu, tak „tady je (hafhaf)“. A když mi někdo
něco schová a já to najdu, to jsem teprve hrdinka ).
Zajímavá věc je telefon, pokaždé z něj mluví někdo jiný. Když zazvoní, letím k němu a řvu: baba, děda nebo tata. A když nezvoní, ukazuju na něj a říkám „Tam je baba!“ - nejčastěji k nám totiž volá nějaká babička.
V říjnu jsem byla nemocná, měla jsem laryngitidu. V knížkách o ní píšou hrůzy. Doktor rodiče uklidnil, že tak dramatická není. Ale dobře mi nebylo. Chrčivě jsem dýchala, chraptěla a když jsem začala kašlat, strašně jsem se rozbrečela, což dýchání ještě zhoršovalo, vůbec jsem neuměla vykašlávat. Párkrát jsem se při tom kašli i pozvracela. Nejhorší byly první dva dny, ani v noci jsem nemohla spinkat. Měly jsem plný nosík a rýmu, ale kapání do nosu mamka vzdala. Strašně jsem při tom řvala a když jsem řvala, nemohla jsem dýchat. Naštěstí jsem se z toho rychle vzpamatovala.
Eden, z těch tvých ksichtíků jsem si tehdy vybrala tu kravičku, ale už
jsem ti to pak nestihla napsat )).
Barborko s Kristýnkou, máte moc hezké album, objevila jsem ho teprve
nedávno.
Oba Vojtíškové, vaše deníčky se mi moc líbily, jen jsem taky nestihla
napsat.
Vojtíšku pilůtku, když jsi před uveřejněním svého prvního
vrabčího deníčku avizoval to překvapení, my jsme si s mamkou myslely
hádej, co ))? Když v tom byla ještě ta Velká
kniha o matce a dítěti
)..... že budeš mít sourozence!!
Mrzí mě, že jsem neměla možnost osobně poznat vrabčí hejno a asi ani brzy mít nebudu. Tak se aspoň těším na další shledání ve Zlíně s Johankou, Leničkou, případně dalšími eventuelními návštěvníky.
Vůbec musím pochválit všechna albíčka: Vojíška pilůtka, Vojtíška
s Terezkou, Kubíčka, Jíru + bříško, Ondru (i v bříšku )), Johanku, Adámka, Davídka s bráškou a
tradičně Eden s Viki.
Nevíte, co je s Terezkou? Už stráááášně dlouho se neozvala.
Tak to by bylo ode mne všechno a doufám, že příště se mi podaří ozvat dříve.
Lucka - 14 měsíců
A teď mamka:
Romano, fotky z Lešné jsou povedené a divila jsem se, kolik jsi jich stihla
udělat )) Z těch našich jich nebylo moc
vyvedených, takže jsem dali na internet jen pár.
Jiřko, vzpomínám na tebe, jak se daří bříšku, Brusinku číst nestíhám, tak aspoň to, co nám napíšeš sem. Sama si v dohledné době k Lucce dalšího raubíře představit nedovedu, ale na její první narozeniny jsem hodně vzpomínala, jaké to bylo před rokem všechno zvláštní a vlastně krásné. Přeju ti, ať se ti narodí zdravé a krásné dítě a hodně elánu do pěče o dve prcky …
Krmení je u nás taky horor. Pečlivě připravované jídlo končí často
v koši. Obstojí pouze Hippy a Hami. Už i kojenecká mléka Lucka často
odmítá. Jídelní židličku skoro nepoužíváme, s krmením ji honím po
místnosti nebo si přitom čte nebo hážem zvířátka do domečku … tak do
ní aspoň něco dostanu. Připadá mi, že v židli ji baví tak první dvě
lžičky. Už se mi ani nechce se s něčím zdravým patlat když to pak
stejně k ničemu
není. Lucka nejraději vyhledává šuplík, kde jsou rohlíky a píškoty a
chce HAM. Kdybych jí vyhověla, je živa jen na piškotech a rohlících.
Eva
Ahoj kamarádi
To teda koukám Barborko co se ti to stalo. Takový modní doplněk si ani neumím představit. Tak ti tedy přeju brzké uzdravení a už žádné bolístky. Jinak moje mamka si prý umí docela dobře vybavit jak asi bylo tvojí mamce.
Já jsem se včera zase vrátil od dědy kde se mi podařilo s bráškovou pomocí rozbít sklo na stole. Jinak už žádný další kousek se mi nepodařil.
Taky teda koukám jak už všichni umíte pěkně povídat, to já se teda takhle nevzrušuju:)) Já mám takové univerzální slovo „hm hm“ a s tím si prozatím vystačím.
Posledních pár dnů si pořád strkám prstíky do pusinky a tak mamka doufá, že mi polezou další zoubky ale jinak zatím nic neobjevila. Vždycky jí akorát kousnu. Teda minulý týden jsem se mámě pěkně zakousl do ruky až tam měla modřinu:)
Mně se taky podařilo nenápadně sebrat bráškovi Kinder vajíčko a to jsem si teda náramně pochutnal. A ještě jednou se mi podařilo zmocnit se bonboniéry a tam jsem si zase pochutnal na několika bonbónech. Bohužel mě mamka nachytala dřív než jsem to stihl všecko spapat. Ale i tak to stálo zato. Musel jsem pak teda hned do vany, protože jsem měl čokoládu úplně všude, i v plínce:))
Naučil jsem se dělat nenene a to tak, že kývu hlavičkou ze strany na stranu. Musel jsem to teda natrénovat, protože ze začátku to spíš vypadalo jako že kývu jojojo. Hodí se mi to např. při jídle, to pak má mamka velkou radost. A když už jsme u toho jídla, tak moje máma to se mnou taky nemá jednoduchý. Musí mě vždycky zabavit a já přitom otevírám pusinku, no skoro jako bych o tom ani nevěděl:)
Tak jako Jíra dělám tanyny a je mi celkem jedno na jakou hudbu, hlavně že to má nějaký rytmus. Při tom tancování se dívám na mamku a sleduju jestli pozoruje mé taneční pokroky.
V minulém deníčku si mamka stěžovala že jí hrabu do kytky a představte si, že ona mi jí opravdu odstěhovala do jiného pokoje a tam zavírá dveře. Tak a teď už nemám do čeho hrabat, takže jsem si vymyslel něco jiného. Např. si vyndavám ze své skříňky oblečky a probírám to, tzn. dávám mámě najevo co se mi líbí a co ne.
V minulém deníčku taky maminy probíraly nějaké ty vánoce, resp. vánoční stromky a to jste měli vidět mojí mamku. Ta totiž vůbec netuší kam ho letos dají. Mně by se teda líbilo kdyby byl klasicky postavený na zemi a já bych ho chodil očesávat, případně strhávat, ale mám takové tušení že si to nepro:,–(ím:o)
Budeme už muset končit, protože je čas oběda. Mějte se všichni hezky.
Ahojky David (ještě 11 m) a mamka Eva
Ahoj Vrabčata!
Tak hlásím další přírůstky-už jsem jedenáctizubec (tentokrát ani mamka nepostřehla, kdy se mi ty horní stoličky vyklubaly..) a ještě mě bolí dásničky, tak snad mi konečně doroste ten „zapomenutý“ řezák..
Mamka poslední dobou často usíná se mnou, takže ji v noci nezlobím a
jen jednou si pořádně „cucnu“ a spinkám hezky až do rána.. ovšem
taťka moc nadšený není…
Jinak nestačím koukat, jak jste „upovídaní“ -pro mě je teď všechno
„ťo“ a když něco chci, vykřiknu „e!“ a mamka
„funguje“…(dospělácké řeči samozřejmě rozumím-když uslyším
„sušenka“ nebo " jogurt"-je jasné, co mi naši mají dát
„k obědu“).
Své „tělesné výkony“ stále zdokonaluji-doma už skoro běhám (a
taky hlavou zkouším, jak jsou pevné zdi a futra-občas „nevyberu“
zatáčku..), tanyny teda nedělám, mě více zajímá ta věcička, která
hraje..jednu jsem dokonce dostal na hraní(starý kazeťák-už hraje jen
rádio, pozn.mamky)-takže mačkám čudlíčky-no paráda!
Mám taky několik „oblíbenců“ mezi hračkami-autíčko (angličák, zcela
nevhodný pro děti do 3 let, ale zatím Ondra nic nesnědl…pozn.mamky),
leporelo se zvířátkama(hlavně koníčka-na toho se vždycky směju..) a
momentálně taky všechny míče, které doma najdu…Dnes jsme byli
v domečku, kde si chodí hrát spousta dětí (mateřské centrum,p.m.)a tam
mají i obrovský bazén, plný míčků-než jsem je všechny ožužlal a
vyházel ven-to byla teda fuška!!
Lucinko, už se mi po tobě stýskalo, ale jak je vidět, nelenošila
jsi…čubrním, kolik toho umíš říct a jak ti mamka hezky rozumí…a
taky,jak jsi „sečtělá“..
Na fotečkách ti to móc sluší (kam jsi dala papulku a faldíky??)…
Jo, a ošklivé nemoci už navždycky odežeň!!
Barborko, ty jsi teda číslo! Kam se na tebe hrabeme..určitě napiš, co všecko se s tou věcičkou na ruce dá dělat, jestli teda stojí za to z toho stolu skákat…no a ručička, ať se ti hezky rychle hojí!!
Všechny moc zdravíme a honem pište, inspirací na lumpačinky nikdy není dost…
Málem bych zapomněl, v albíčku je pár nových foteček, tož se můžete mrknout..
Papa Ondrášek (15 měs. a něco)
Jiřinko, co se týče toho „uspávání“, nerostou náhodou Jírovi stoličky? Některé děti to prožívají dost bouřlivě…Ondra se mi hodně často budil a měl občas „záchvaty“ pláče, kdy ho opravdu nic neuklidnilo…asi to hodně bolí…
No a jídlo, to je kapitola sama pro sebe…Ondrovi by se asi nejvíc líbilo,kdyby mohl stát u televize a ďobat jídlo z talířku…momentálně v židličce jen obědváme (polívku) a snídani a večeři mu dám na stoleček a on trajdá po bytě a chodí si brát (nekamenujte mě, vím, že to asi není zrovna nejlepší výchova, ale „šetřím“ si nervy na „horší časy“…).Jinak jídlo mu opravdu nenutím, když nechce, sklidím to (lépe řečeno to většinou dojím… ) a nic jiného už nedostane (do dalšího jídla)..
Holky, používáte při čištění zubů pastu? A jakou? (normální
dětskou anebo existuje nějaká vhodnější pro takové mrňousy?)
Jinak u nás jsou zubní kartáčky na hraní…zuby čistím takovým tím
„kartáčkem“ na prst a i to je výkon!!!
Ahoj Andrea
Ahoooj ahoooj ahoooj,
tedy, musím začít s upřímnou soustrastí Barborce ? takový akrobatický výkon a jaká trpká odměna! No, ještě, že jsi z toho nebyla tak vyděšená jako rodiče, hihi ? a na Vánoce se už na stromeček zase budeš moct sápat oběma pacičkama! Tak se brzy uzdrav!
A jú a jé, krásný nový fotečky u Lucinky ? páni, ty jsi tedy
ukecaná, to já tedy takovou slovní zásobu asi nebudu mít nikdy, ale
řídím se Johančiným pravidlem, že zatím není důvod k reklamacím, tak
proč se namáhat, že .
Taky moc pozdravuju Ondru, je vidět, že zatímco mamka zahálela
s fotečkama do albíka, ty jsi ve vývoji v žádném případě nezahálel,
to je prima .
Hihi, a jak tady mamky minule vyhrožovaly s těma nedosažitelnejma
stromečkama na Vánoce, tak naši mi prý tu radost udělají a zase pořídí
megajedli jako každý rok a nechají mi ji napospas? No, je pravda, že ozdoby
budou jenom slaměné a dřevěné (ňam, už se těším), čokolády vysoko
(ach jo a celá zelená nádhera bude ukotvená prý
pořádným provazem
. No, nějak na to vyzraju, a i kdyby ne,
hlavně, aby pod to nezapomněl ten Ježíšek položit dárky pro mě!
Nebudu tu dneska moc dlouho zaclánět, protože jsme s mamkou slíbily, že polovino-listopadový deníček bude od nás (tudíž si nějaké novinky necháváme do zásoby), ale každopádně alespoň jeden zážitek z minulého víkendu. Celý to začalo ztracením mojí nejhezčí čepice (no, sice nejhezčí, ale furt jen čepice, že jo?). Mamka se rozhodla, že musíme sehnat plnohodnotnou náhradu v centru Prahy, a tak jsme vyrazili i s taťkou na obhlídku památek a obchůdků. Čepici tudíž (bohužel) mám, památky ani kočáry s koňma mě nenadchly, ale byla jsem v kavááárně!!! Přátelé, nechte se taky vyvést na takovýhle místo zasvěcené dospělým, je to bezva!
Nejdřív jsem jako dospělá vydržela sedět asi 20 minut u stolu na
židli, posvačila ovocný tvarůžek, přečetla jsem si jídelní a nápojový
lístek (nic pro batolata neměli, tak jsem ho zahodila pod stůl) a pak jsem se
vydala na průzkum? paráda, sice do kuchyně mě nepustili, ale barman byl
moooc sympatickej (dělal na mě oči, heč a taky okolní hosti byli velmi vstřícní a
všichni si se mnou povídali. Ani jsem nepotřebovala žádný přinesený
hračky nebo rodičovskou náruč? No prostě dítě svých rodičů,
kavárenský povaleč
!
Teď mám trošku rýmu, ale vypadá to spíš, že se derou na svět
nějaké z posledních zoubků, co mi ještě zbývají ? třeba na Vánoce už
budu plnozubec, no uvidíme? I tak jsem včera mamku hryzla tak, že měla
otisk na prstu ještě dvě hodiny!
Tak, a uzavírám gratulací k prvninám Davídkovi ? užij si oslavu,
pořádně zmasakruj dort, dárky a přítomné příbuzenstvo!
Papa, Vrabčata, za pár dní zase na napsanou,
Vaše Viki (za chvíli 15m)
Děcka, představte si, že chvilku po tom, co jsem vám odeslala příspěvek, že ještě nechodím, jsem udělala první 3 krůčky a dneska jsem sama přešla celou chodbu (asi 6 kroků), když jsem letěla přivítat tátu! Samo, mamka měla vzadu ruce připravené, protože krůčky jsou velice nejisté, ale povedlo se!!!
Lucka 14m a mamka Eva
Nazdar, nazdar nazdáreček !!!!!!!!!!!!!
Zdraví vás všechny kašpáreček Vojtíšek! Takhle mi momentálně doma říkají,protože blbinky a kašpařinky mě moc baví. Neustále vymýšlím nějakou srandu,to aby si mě všichni všímali a smáli se mi. No a když nezabere žádná finta z kategorie srandičkovacích, zkouším fintu fňukací a kňourající, ještě přeci nejsem zas až tak veliký kluk abych se nemohl pořádně pochovat a pomazlíčkovat,že. Dokonce jsem vymyslel prima fintičku. Když se mi přihodí nějaká ta havárie a praštím se do hlavičky (jinam se já nebouchnu a nebouchnu), přijdu s pláčem a ukazuju na hlavu a volám „bebí bebí“ a maminka mě pochová a bebíčko pofouká, s tím foukáním jí občas vypomůžu,ať je pořádněj průvan,hi hi. A tak jsem včera stál uprostřed pokoje, nikde nikdo a tak přijdu ke dveřím, párkrát do nich hlavou zabouchám a pak honem honem pláču a volám bebí bebí a pak už se můžu pěkně tulit u mamky! Úspěch to má zaručený,dveře pěkně zaduní a rodičové hned přiběhnou! Tak to na mě neprozraďte mamce,to bych měl pak asi utrum!
Barborko,holko jedna skákavá! Tu prima sádrověc ti radši závidět
nebudu, i když se z toho dá určitě vydřít na drahých rodičích
nějaká ta úlevička a rozmazlováníčko,že? Musím ti povědět, že moje
ségra si jednu takovou mršku sádričku pořídila před týdnem na nožku a
hned jí všichni obletují a obskakují! Až budeš dělat parašutistku
příště, určitě mamce poraď,ať ti zaplatí sádričku z plastu, je
lehoučká,omyvatelná a prý nerozbitná,ale to ti potvrdím až jestli na
nožce naší Terky přežije
Lucince musím jen tiše závidět její slovník, já toho prý sice nakecám za celý den dost a dost,ale tolik zvířátek ještě neumím. asi to bude tím, že mě prohlížení knížek moc nebaví. Mám jednu oblíbenou s miminkama a po ostatních se radši procházím. A hlavně posílám Lucince velikou gratulaci k prvním krůčkům!!! Ho ho, Luci, teď už nebudeš taková knihomolka když ti to bude pochodovat po dvou!
Jíro, tak ty už umíš německy a anglicky! To je něco! To já sice tyhle jazyky neovládám,zatím, ale zato mám moc oblíbený bojový pokřik a prý asi budu jednou dělat do reklamy či co, protože pořád křičím Lidl Lidl Lidl! No a po tvém popisu výskoku z postýlky se moje mamka trošku polekala a hned mi taky snížlila rošt u postýlky až úplně dolů,tak zatim budu muset s přelézáním počkat.
Lidičkové a málem bych vám zapomněl naspat to nejdůležitější! Už dvě noci mám místo mámy zrádkyni! Nechává mě v noci křičet a odmítá si mě brát k sobě do postele, takže sbohem mléčný bare!!!! Křičim třikrát hrůza,asi to myslí vážně, včera sem se pokusil trošku jí v noci profackovat skrz šprušle,ale ani to nepomohlo a musel sem usnout jako vězeň a moc smutný ufňukaný, uškytaný a zanudlaný chudáček chlapeček. Ale ještě není všem dnům konec, Jíro a Johanko,jak provádíte to poblinkávání se!? Zkusit musim všechno!
Tak pa pa pa, až nad maminkou zvítězim, hned vám dám vědět, jste přece kámoši! A ještě blahopřání pro Davídka! Takže všechno nejlepší,Davídku, užij si svůj prima den, rozrochej dortík, opatlej všechny gratulanty, ozkoušej nový hračky a hlavně nám o tom všechno napiš,jo!
Ahojky všem vrabčicím a vrabčáčkům!
Vojtíšek, dneska už patnáctiměsíční
Lucinko, obrovské gratulace k samostatným krůčkům!:o)) (honička „po dvou“ - to je teprve legrace!!) a řádně si to „vychutnej“…papa! stále ještě uslintanou pusinku (mršky zuby se pořád tlačí) posílá Ondra
Ahoj Gabiko,
jak vidím s tebou se mamča taky zrovna nenudí…
s tím spaním máš pravdu-postýlka je přece jen na odkládání
hraček-spát se má u maminky…pozdravuj brášku(?) v mámině bříšku..a
někdy se zase ozvi! papa Ondra (15 měs.)
Ahojky vsem divokym ptacatum !
Jejda jejda, vy tak nadherne zlobite, az z toho tady u pocitace ricim
radosti a cenim na mamku svych (dosud pouhych) 6 zubu !!!
Barborko, jsi v mych ocich opravdicka hrdinka, hlavne tim, ze vsechno beres
s humorem ! Prejeme Ti, at se uzdravis driv, nez rodicum rozmlatis byt, ta ra je pry peknej tvrdous
a ty drobky a jine poklady v ni ukryte musi
silene lechtat, nee ?
Lucinko : blahoprejeme k prvnim kruckum ! Uz se tesim az napises, co vsechno
pred tebou vasi ukryvali do vyssich sfer !
Taky vitame Gabiku, pri nocnikovem nahaneni u vas musi byt docela zivo,
hihi!!!
Ale moc mamku neprohanej, se sourozeneckem v brisku to pro ni asi neni zadna
sranda;)!
A Davidku: VSECHNO NEJ, uzij si to jak se patri a rychle nam vsechno povypravej!!!
Pratele, musim se pochlubit, ze stejne jako mame ve zdejsi bande vrchni
zubejdu (Viki a BarborkuJ)), recnici (Lucinku, paneboze, ja jsem oproti tobe
mlcenlive ditko a me vyrazove prostredky bych prirovnala spise k proslovum
nacelnika kmene Hopi !!!), pilutka Vojtiska, prekladatele Jiru
a ostatni vyznacne osobnosti, ja se hrde hlasim
k titulu vrchni hlodavec!!! Vcera jsem vyhlodala leporelo tak, ze se mamka
zdesila, ze mame doma krysu (dokonale napodobeno mymi dvema spodnimi tesaky
) a dnes jsem prokousla do krabice od praciho
prasku diru o prumeru cca 2cm, hec!!!
K mym novinkam patri taky nacvik lesteni (houbou po troube nebo jakymkoli
nalezenym kusem obleceni po zemi), nova ?spulici? grimasa na vyjadreni odporu
(viz albicko), obliba v chozeni po kanalech ci jinych terennich anomaliich, sok
z kocky, ktera nam smejdi pred domem (ja na ni porad ?mau mau?, ona si to
vylozila jako ?pod sem? , bezela ke mne a ja se zdesenym revem padila k mame),
tlaceni na nocnicku doprovazene mocnym funenim (vysledek samozrejme nula, to jen
tak mamku napinam, hehe)? Zvlastni pozornost si zaslouzi jizdy autobusem, pri
kterych zalibne hrabu spolucestujicim v taskach, taham nebo okusuji jim lakadla
visici z cipu kabatu (zalezi na zalidnenosti) nebo alespon hulakam KAKA a na
nedostatek pozornosti si tim padem nemuzu stezovat !!!
Mam nova dve slovicka: ?dunda? = dudynek (dudlik) a ?bumba?= bumbat (pit).
Strasne rada pronasim dlouhe zvatlave proslovy na prochazce a mavam u toho
zurive rukama, ze se nekdy kolemjdouci zastavi a tazave se divaji na mamku co ze
tak nalehaveho to po nich proboha chci????
Mila zlaticka, vic jsem toho nenazlobila, ale slibuji, ze se do priste budu
snazit !!!
Moooc pusinek vsem, jsme rady, ze vas mame!!!
Papa Eden (15 mesicu) a Dita
Ahoj kamarádi, to jsem zase já. Táta jde zítra reklamovat disk, proto využívám poslední možnosti vám něco napsat.
Davídku, všechno nejlepší k zítřejším velikánským narozeninám!! Ať jsi hlavně zdravý a rosteš do krásy jako dosud!
Když se potřebuju naučit nové slovo, donesu nejbližšímu dospělému (nejčastěji to odnese mamka) knížku s obrázkem, rozevřu mu dlaň a vložím do ní knížku, ať už dělá cokoli, a na obrázek, který mě zajímá, neustále ukazuju a ptám se co to je. A bedlivě sleduju rty, jakže to ten člověk vyslovuje, a vyberu si z toho tu nejlépe vyslovitelnou slabiku.
Taky lezení po zemi už mám dost. A jelikož jsem v chůzi ještě velmi nejistá, neustále visím někomu na nohavici a chci dělat TAPTAPATAP.
Eden, to, že jsi mlčenlivé dítko, ti sice moc nevěřím a i kdyby, tak
tvoje pantomimické vlohy jsou prostě nepřehlédnutelné ).
Nevím sice, kdy si přečtu následující vrabčí deníček tentokrát od Viki, ale už se na něj moc těším!
Pa, Lucinka - 14 měsíců
Milý Davídku, přejeme všechno NEJLEPŠÍ k narozeninám! Hodně zdravíčka, štěstíčka a hlavně stále usměvavou a pohodovou mámu (i tátu samozřejmě) a krásně si to užij a dortík ať se hezky vyjímá na zdech, kobercích, gauči…no prostě všude..
Ondrášek (skoro 16 měs.) a mamka Andrea
Ahoj holky a kluci,
nejprve gratuluji Davídkovi k včerejším prvním narozeninkám a moc se těším, jak nám popíše oslavu, abych mohl sebrat poslední inspiraci, kterou jsem v tomto deníčku mohl získat. Ani nevíte, jak už moc se těším, až se budu moct pomatlat ve svém dortíku, až budu moct pokousat všechny gratulanty a až konečně dostanu tu horu dárků, ke které budu samozřejmě velmi laxní, jelikož já si nejradši hraju s ovladačema, telefonama, hrncema a maminčinejma vlasama. No, ale třeba dostanu něco zajímavýho, tak pak uvidím.
Teda Barborko, opravdu smekám před tebou, jsi opravdový vítěz ve
zdejších lumpačinách, kam se na to hrabe můj ulomený zoubek. Už se moc
těším, až tvoje maminka pošle fotečky, určitě máš tu nejmenší
sádřičku, kterou kdo kdy viděl, to musí být opravdu roztomilé. Já jsem
s tím zoubkem byl už u paní zubařky a to je moc fajn paní, ukázala mi
všechny ty přístroje, kterejma vrtá mamince zuby a pak mi jen mrkla na ten
zoubek a řekla, že určitě zažiju ještě horší karamboly a bylo to.
Takže zubaře se vůbec nebojte.
Po té mojí kontrole mě maminka odevzdala tatínkovi a v čekárně jsme
museli počkat, až paní doktorka spraví zuby mamince. Jenže ta je má asi
z té čokoládky tak zkažený, že to trvalo moc dlouho a jsem tam tatínkovi
usnul na rameni. To jsem ještě nikdy neudělal, že bych usnul u taťky, tak
byl na sebe moc pyšnej a já taky
Vojtíšku st., přečetl jsem si tady o tvém simulování úrazu a hned jsem to musel vyzkoušet. Bacal jsem se hlavičkou o hranu židle a pak jsem moc plakal, jenže jsem bohužel nevěděl, kdy mám přestat a tak mi to naši prokoukli. Tak mi honem napiš nějakou novou fintu, já už si příště dám pozor.
V dovednostech jsem se nijak dopředu nedostal. Stále mamku udržuju v napětí s chozením, občas jí ukážu dva až tři krůčky, ale pak honem na kolínka a metelim rychle pryč, aby náhodou po mně nechtěla něco víc. Taky vás ty mamky neustále něco učej. Mě už to opravdu neba, hustí to do mě od rána do večera, štěká na mě, bučí, hýká, mňouká, tak ze mě přeci jenom vymámila aspoň to, jak dělá rybička. Než budu mít takový slovník, jako Lucinka, tak to si opravdu počká a bude se muset moc snažit. Já ji ještě ukážu, kdo je tady pánem.
Můj dozor nad chodem domácnosti mi trošku překazila mamka, když mi poslední týden, pravděpodobně po spiklenecké domluvě s maminkou od Vojtíška švihadlového, přestala v noci poskytovat mé nejoblíbenější utěšovadlo v podobě prsa. Mně se u toho tak krásně spalo, ale najednou maminka udělala z mého letiště jednolůžko, obehnala ho velkou hradbou a pak mě klidně v noci nechala i plakat. No, nechala mi to tedy ještě ráno, ale prý i to mi sebere, že už jsem velký kluk a stejně to mlíčko už nepiju, jenom to tak dumlám. Tak vám potom dám vědět, jestli jsem si aspoň to ranní dudlání vymohl. A taky tím, jak mě maminka v noci trápí, tak jsem přes den ospalejší a zase spím dvakrát. Jsem prostě sova po mamince a líp se mi spí přes. Měli byste vidět mamku, jak si pochvaluje, když si může v poledne schrupnout se mnou.
Tak se zatím kamarádi mějte a příště už tu budu popisovat poslední roční narozeninky.
Papa
Vojtíšek ml.
Nazdárek Vrabčata,
tedy tady se událo novinek, ani jsem nestíhala všechny vaše lumpárničky
vyzkoušet. Abych se přiznala, Barborčinu sádru se mi moc zkoušet nechtělo,
párkrát jsem sice spadla dost ošklivě, ale kosti naštěstí držej. Asi se
budu muset naučit nějaké parakotouly, neboť začínám padat z velkých
výšek. Zvládla jsem už totiž kuchyňské vysoké židle - používám je
místo žebříku, abych si mohla vzít cokoli zajímavého z poliček, stolů,
kuchyňské linky a podobně. Hodně se mi líbí barevné střenky
kuchyňských nožů, ale představte si, že mě máma nechce dovolit pobíhat
po kuchyni s napřaženým nožem a moje nesmělé pokusy stíhá likvidovat.
Začala mi vysvětlovat, co se smí a co ne, pečlivě si to pamatuji a kdykoli
se mi nevěnuje dostatečně, vím, do které kategorie mám sáhnout pro
repertoár.
Velkou novinkou je, že jsem dvanáctizubec a každý týden mi něco
přirůstá - kromě řezáků mám tedy 3 pětky a jednu čtyřku, pětka se
tlačí hned vedle, asi bude příští. A už to neprožívám tak bolestivě,
sice to hlavně večer při usínání bolí, ale trošku si zafňukám, mamka
mi dá studené mlíčko nebo lžičku jogurtu a já se hrdinně snažím vše
snášet. Ale vůbec se netěším na špičáky, ty jsou zatím v nedohlednu a
budou mi rovnat všechny křivé nepodarky, to abych se už začala učit lézt
po zdi .
Co se jídla týče, jsem stále vzorná papací Johanka, dlabu vše, co mi
předloží (nebo co si sama vyndám z ledničky, tam bývá občas dobrot),
akorát něco jen na hlad a po něčem se můžu utlouct - stále vedou jogurty,
hned po nich maso, maso, masíčko a husté polívčičky s nudlema, které mi
máma dělá tak dobré, že se je naučil jíst i brácha a tudíž na druhý
den už nezbývá. Brácha je milovník krupicajdy a pudingu a protože už
přes den piju normální mlíčko (nejlépe na půl s čajem), tak jsme se
vcelku shodli a tyto mňamky kdykoli si dělá pro sebe, dělá je i pro mně -
moc dobře je umí, bez cucků, jemňounké - no líp, než máma.
Za to, že je na mě tak hodný, tak mu dobrovolně dělám hlavičky míčem -
tak si se mnou teď nejraději hraje. A kdykoli brečím u mámy na ruce, tak
u brášky ztichnu, nebo se rozchechtám, aby mamka viděla, že tu výchovu
prostě neumí. A změnila jsem i způsob nadávání, teď, když máma
křičí na Filipa, už jí nepomáhám, ale naopak biji se srdnatě za bráchu,
stoupnu si před mámu a velice nahlas jí vysvětluju, že bráška je hodný a
křičet tu můžu jen já. A basta.
Sice říkám, že vysvětluju, ale vlastně se jedná o mluvený zpěv se
střídáním dvou libovolných bezvýznamových slabik, nejčastěji aje,
haaaí, ajíí, novinkou je tajataja - vyprávím tedy mámě pořád něco a ve
většině případů mi rozumí, ale hlavně spíš kvůli intonaci. Maminka se
při vzpomínkách na Lucčiny dovednosti a teď při přečtení její slovní
zásoby zastyděla, že se mnou málo trénuje a můžu říct, že je to vcelku
bžunda. Ještě nedávno jsem myslela, že mám vcelku normální, jakžtakž
inteligentní rodiče. Teď, když se jich na něco po svém zeptám, místo
odpovědi na mě bučí, mečí, hafají, pípají - zkrátka dokonalá
stařecká senilita. Nevíte o nějakém domově důchodců, kde by nevadilo
jejich permanentní mňau haf haf?
Chtěla jsem vyřídit Vojtíškům, aby si ze zrádcovství jejich maminek nic
nedělali, otvírá jim to nové šance na zlobení. Já jsem si svými
zvracecími pokusy a trošku okolnostmi doma vydobila vlastní dospěláckou
válendu, perfektně se na ní přes den hraje, hůř už usíná, ale když se
náhodou mámě podaří, že tam v noci usnu a spím (většinou s usínací
hojdací procedurou), tak kdykoli je mi v noci smutno, bafnu deku, polštář a
přenesu si to k našim do postele, zalezu mezi ně a ti se ráno nestačí
divit, co jim v noci v posteli vyrostlo.
V rámci nábytkových a dalších změn u nás doma máma nakonec povolila,
že i když ještě stále ignoruji nočníkové pokusy, přeci jen si
konečně zakryjeme parkety kobercem. První, co jsem udělala, když tu roli
domů přitáhli, že jsem si rozhrnula cíp, po:,–(ila se na něj
(naštěstí v plínách) a usilovně začala tlačit. Koberec je vůbec príma
(zlepšuje mi peristaltiku ) a nový nábytek - celá stěna - obsahuje
tolik úžasných věcí. Nejkrásnější jsou obrovské šuplíky pod telkou -
ještě v nich nejsou věci (ty jsou v krabicích uprostřed pokoje - taky se
v nich prima krámuje) - vždycky je povysunu, vlezu do nich a tudíž dosáhnu
až do poličky nad televizí, kde jsou kazety, ovladače a podobné mňamky.
Předevčírem jsem po hodince velké rozpustilosti v tom nejširším
šuplíku usnula - mamka měla po prožitém peklu nápad ho zasunout a 14 dní
neotevřít, ale když spinkám, tak jsem zlatíčko, takže si to rozmyslela.
Naopak mi tam dala malý polštářek, takže si tam teď chodím hrát na hájo
hájedlo hajčiči - lehnu si, vezmu nějakou hračku a zpívám jí na
uspání. Jsem zvědavá, jak se mi tam bude spát, až tam budou tátovy
ponožky.
Jejku, to jsem se zase rozkecala. Takže jen v rychlosti: Davídku, přeju
hodně zdraví, štěstí a hraček a dobrot a spoustu legrací, prostě vše
nej… a rychle napiš, jak si slavil.
Eden, to ti nevadí, že tě při ksichtění fotí, já si hlídám, aby se
žádný z mých oblíbených ksichtíků na fotku nedostal - straším jima
jenom maminku a tátu, pro ostatní mám jen úsměvy
Viki, hezky trénuj, brzy necháme mámy doma a půjdem do kavárničky na
dortíček samy, jo?
Mějte se děcka krásně, hodně zlobte, všichni to od nás očekávají,
ahoj
Johanka (skoro 16 m)
Všechny deníčky uživatele
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.