O naivitě z lásky

Pokud je v životě náctileté holky něco špatně, tak to je naivita. A když je holka naivní kvůli lásce, může to nadělat poměrně velkou neplechu a zklamání. Avšak, posuďte sami, co si o tom myslíte.

V mém životě hráli hlavní roli tři lidé;
Marek - kluk, do kterého jsem se zamilovala už na základní škole,
Helena - nejlepší kamarádka už od dětství, které jsem říkala vždycky vše a
Daniel - ten, se kterým jsem prožila všechna poprvé.

Ale hezky popořádku…

Příběh se začal psát v roce, kdy rok 2000 končil ještě jednou číslicí…
Byla jsem v sedmé třídě na základce, když jsem se bezhlavě zamilovala do Marka. Byl o dva roky starší, měl hnědé oči, hnědé vlasy, které měl melírované blond barvou a neskonale dokonalý a roztomilý úsměv. Také sportoval, hrál hokej, fotbal a byl hodně oblíbený. Ale, bohužel, také byl hodně namyšlený a velký egoista. Spíše, než s ním, jsem si rozuměla s jeho bratrem, který byl o pár let mladší, než já. No, a jak to tak bývá, samozřejmě jsem vše řekla své nejlepší kamarádce Helči. Věřila jsem jí. Byly jsme jako sestry, věděly jsme o sobě snad úplně vše - a co se týče kluků jakbysmet.

Když už začalo jít do tuhého a schylovalo se k červnu, tedy k měsíci, kdy měl Marek opustit školu a vydat se napospas středoškolskému životu, Helena se nabídla, že mi pomůže Marka sbalit. Sehnala si na něj kontakty a začala mu psát. Nenápadně se vždy ptala na mě, ale názor Marka byl vždycky nestranný nebo odpověděl, že mě nezná natolik, aby mě mohl soudit. A jelikož jsem byla vždycky ten typ, co se bojí udělat první krok, nikdy jsem se s ním nedala do řeči a ani se mu nepokoušela napsat. Co jsem ale udělala kvůli němu, byl výběr střední školy. Když jsem se totiž dozvěděla, že jde na Obchodní akademii, měla jsem jasno. Už v sedmé třídě jsem věděla, že půjdu na Obchodku.

Jak jsem řekla, tak jsem také udělala
Na Obchodní akademii jsem se vážně dostala. Za chvíle, kdy jsme spolu mohli jezdit autobusem, jsem snad vraždila a neskutečně jsem si je užívala - i když neseděl vedle mě, hlavně, že byl se mnou v „místnosti“. Pamatuji si, že jsme měli třídy naproti sobě, protože naše třídní byly veliké kamarádky. Také si pamatuji na školní výlet, kde jsme jeli společně. Pořád jsem na něj myslela, koukala, nenápadně házela očka, ale on dělal, že mě nezná, a že mě nevidí. Když na mě občas promluvil, nebo zareagoval na něco, co jsem řekla, málem jsem se na místě roztekla. Jenže pak se mi do života připletl Daniel.

Tmavovlasý, tmavooký klučina s bradkou. Ze začátku jsem ho nechtěla. Nejen, že jsem stále doufala, že Marka ulovím, ale taky se mi Dan vůbec nelíbil. Nebyl můj typ, protože jediný chlap, kterého bych chtěla a byl by mým typem, byl samozřejmě jen a pouze Marek. Nakonec mě ale Daniel okouzlil natolik, že jsme se koncem mého prvního ročníku dali dohromady a mně začal být nějaký Marek naprosto ukradený. A bylo to tak další dva roky, dokud…

Hodně mě to zabolelo
Dokud mi Helena jednoho dne neoznámila, že se s ním vyspala. Vím, že se do něj taky zakoukala, ale taky vím, že v době, kdy se s ním vyspala, byla zadaná - stejně, jako já. Ze začátku jsem jí to přála. Říkala jsem si, že je fajn, že se alespoň jedné z nás splnilo přání a touha. Jenže jak čas plynul, začalo mě to užírat. Záviděla jsem jí. A vůbec, měla jsem to být já, kdo měl zažít s Markem tyhle krásné chvíle. A v ten moment mi došlo, že Marka pořád miluji. Že Daniel mi sice na čas pomohl zapomenout, ale moje srdce touží po Markovi. A vzhledem k tomu, že to začalo být u nás s Danem na nože a docela komplikované, vztah jsem po dvou a půl letech ukončila.

A pak jsem se začala užírat. Začala jsem si říkal, proč nevypadám jako Helena. Proč nejsem jako ona. Proč ho nepřitahuji já, když všichni říkají, že jsem hezčí, než Hela. Hodně jsem tenkrát trpěla a snažila se být pořád s Helenou, abych měla co nejblíže k Markovi. Když byla nějaká akce, tak jsem do něj schválně drcla s tím, že to bylo omylem. Snažila jsem se dělat věci, které bych nikdy nedělala, jen proto, abych ho zaujala. Jenže po pár měsících šaškování jsem si řekla dost. Zeptala jsem se sama sebe: „Vážně chceš být s někým, kdo š… tvojí kamarádku?“ Odpověď zněla jasně.

A tak jsem v klidu odmaturovala, podala si přihlášku na vysokou do úplně jiného města a začala studovat a konečně žít. Jak to dopadlo s Helenou a Markem, to nevím. Od té doby, co jsem odešla studovat do jiného města, jsem ani o jednom nic neslyšela - respektive, neslyšela jsem nic o tom, že by spolu nadále měli něco mít. A vlastně jsem to ani vědět nechtěla.

Závěrem
Abych pravdu řekla, vůbec nevím, proč jsem tohle psala. Chtěla jsem se jen vypsat a dostat to ze sebe, protože mě to tíží. Momentálně jsem šťastná, studovaná a s přítelem plánujeme svatbu a miminko. Byla jsem hodně naivní a hloupá, ale Marek byl jedinou láskou, která se mě držela několik let a ne a ne přestat. Nakonec to dopadlo tak, jak mělo a tak, jak osud chtěl. A vůbec, znáte to, ne? Milujeme ty, co nás odmítají a odmítáme ty, co nás milují. Avšak to, že jsem Daniela odkopla jen kvůli nějakému hnědovlasému a hnědookému egoistovi, si vyčítám doteď.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
31.8.17 06:09

Nejsi jediná, kdo neví, proč jsi tuhle naivní Bravíčkárnu psala a ještě anonymně :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21379
31.8.17 06:36

Prosím tě, dokud tě bude trápit to, že kámoška chrupčila s klukem, na kterého jsi házela očka a slepě za ním šla na stejnou školu, nevdávej se a neměj děti. Fakt jak do Brava.

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 06:38

Co te tizi? Nemohla jsi ho preci milovat, kdyz jsi ho ani neznala. Ja mela taky takovou prvni lasku, dokonce se jmenoval i Marek, muj tajnej idol na zakladce, kdyz odchazeli na stredni, tak jsme je hodne trapne sledovaly s kamaradkou a nakonec jsme se jich zeptali, jestli si je muzeme vyfotit :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Ale preslo me to asi tak hned druhej den.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
31.8.17 07:43

Ja v tom hloupost a naivitu nevidim..spis proste normalni proces dospivani..prvni Laska, kamoska na zivot a na smrt…dokud nas dospelacky svet nedohoni. Navic Marek ti nekdy nic nenasliboval a ani na tebe poradne nepromluvil. Mozna te zere prave to..jake by to bylo, kdyby bylo ;) A mozna ze ti podvedomi rika, ze soucasny asi nebude ten pravy, pokud te dohani neustale myslenky na prvni lasku a omlouvas si to naivitou puberty :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
31.8.17 09:45

Uvítala bych spíše fotoromán :mrgreen:

  • Nahlásit
661
31.8.17 10:14

Mě se deníček líbí :palec: takové připomenutí vlastního bezstarostného dospívání, kdy jsem ovšem nemohla tušit, že je to bezstarostné :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 10:57

A současným vztahem jseš si jistá? Taky jsme na střední (možná spíš na základce) řešili podobné platonické lovestory, ale trápit se tím ještě po tolika letech, zvlášť když nikdy vlastně nic nebylo.. Škoda, že jsi tehdy neměla víc kuráže. Možná by ti stačil týden s takovým frajírkem a byla bys hned vyléčená.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
31.8.17 11:02
  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 11:44

@Doe_Jane Také se přimlouvám :lol: Plus ještě pokračování té nedávné story, jak byla autorka deníčku zamilovaná do souseda Petra a se všemi to probírala :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 12:11

No takové pěkné Bravíčko. Já bych k tomu řekla asi tak to, že by sis měla hodně dobře promyslet, jestli jsi na dítě se současným partnerem připravená. Podle mých výpočtů je ti nějakých 22? To to ještě můžeme svést na naivitu mládí :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
212
31.8.17 12:12

''Příběh se začal psát v roce, kdy rok 2000 končil ještě jednou číslicí… '' to co je za blbost? hras to na umelecky prejav ale neda to zmysel

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
31.8.17 12:34
  • Nahlásit
2174
31.8.17 12:48

@Popokatepetla no já bych spíš řekla, že je jí 30, když byla v roce 2000 v sedmé třídě, to jí mohlo být tak 13…a to už bych teda na naivitu mládí nesváděla :-D.

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 13:20

@kacaba379 ''Příběh se začal psát v roce, kdy rok 2000 končil ještě jednou číslicí… '' Já to pochopila, že tu byla snaha o nějakou umělečnost a že jde o rok 2009 - kdy byla v 7 třídě

Příspěvek upraven 31.08.17 v 13:21

  • Nahlásit
  • Zmínit
498
31.8.17 14:06

Ty jo, Marek a Daniel. A nejsi ty náhodou Bridget? :lol: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21538
31.8.17 14:43

Klasický pubertální milostný propletenec…Ovšem troufám si tvrdit, že Marka vnitřně vyřešeného nemáš, jen jsi to potlačila. Čímž nemíním, že ho máš vyhledávat, pátrat…Ale měla by sis to srovnat, at si můžeš bez jakékoli vnitřní tíže užívat současnost a budoucnost.

Příspěvek upraven 31.08.17 v 14:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
4920
31.8.17 14:55

Tyjo, podobny pribehy jsem zrala na zakladce. Kdo je psal?? Jooo vlastne, Lenka Lanczova.

Opravdu je tohle denicek vhodny na tenhle web??

  • Nahlásit
  • Zmínit
2174
31.8.17 17:11

@Popokatepetla a jo, tak to už je na mě asi moc složité… :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6899
31.8.17 19:31

@Kočičí duše Denicek o sousedovi Petrovi byl top. :lol: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.17 19:42

A ted je ti kolik? 15?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1055
14.9.17 22:39

Je snadné soudit jiné

Příběh zajímavý. Ano, jak z Bravíčka, ale kdo si někdy něco podobného neprožil ;)? Tak nechápu, proč je třeba hned pisatelku soudit a posouvat jí nějaké psychické trauma, nedořešený vztah a nezralost. Můj současný vztah, ve kterém mám úžasného synka s úžasným mužem, je plně dospělý, ale stejně mi v paměti občas vyvstanou vzpomínky na vztahy předešlé, dětinské. Nikde jsem zatím nepsala, že jsem roky hrála na klavír a dodnes umím kompletní skladbu Elišce zpaměti. Taky jsem se ji učila kvůli jedné naivní lásce, blond kudrnáč, co je dnes zvukařem a má fajné děti. A těch naivních příběhů má každý v rukávu mnoho, jen někteří je napíší veřejně a jiní než by si vzpomněli na své vlastní dospívání, tak se v tom rýpou… Škoda :(

  • Nahlásit
  • Zmínit