Obytným autem po západu USA s dětmi

Cestování

Tohle je shrnutí naší loňské cesty po krásách západu USA s našimi dvěma dětmi Emou (7 let) a Lukym (4,5). Chtěli jsme si splnit sen a vyzkoušet cestovat v obytném autě.

Tohle je shrnutí naší loňské cesty po krásách západu USA s našimi dvěma dětmi Emou (7 let) a Lukym (4,5) a manželem Lubíkem. Komu by se zdál ten routing trošku krkolomný, bylo to proto, že se objevila akce na letenky, včetně přískoku do a z Milána za 10500,– na osobu.

Letenky jsme koupili na konci prosince, plánovat cestu jsem začala v únoru, jen na základě mapy, průvodců a nějakých informací na netu. Kempy přímo v parcích už byli plné. Vtipné je když má člověk mapu Ameriky a plánuje cestu, řekne si tak pojedeme tady ten kousek a najednou zjistí, že ten kousek je 600 km.

Routing:
Praha – Miláno (Bergamo) 10.5.2016
Miláno (Linate) – Frankfurt 11.5.2016
Frankfurt-San Francisco 11.5.2016
San Francisko – Las Vegas 11.5.2016

Zpět:
Las Vegas – Toronto 30.5.2016
Toronto – Miláno(Malpensa) 30.5.2016
Miláno (Bergamo) – Praha 31.5.2016

Den první
Konečně nadešel ten den, a my opět vyrážíme na letiště, děti už se moc a moc těší. Je 10.5. a my letíme se společností Wizzair do Milána (Bergama), odkud druhý den odlétáme přes Frankfurt přes oceán až do San Francisca.

Letadlo letí načas v 15:45, let je bez problémů, však jde taky asi o hodinku, což je jen zlomek času, který nás v letadle v příštích hodinách čeká. Na letišti najdeme stanoviště Orio shuttle, kterým se dostaneme za cca hodinku do centra Milána. Odjezd 18:20.

Emička hlásí, že jí je špatně, celkem to neřeším, vím, že má občas problémy v autě, pokud je cesta klikatá a řidič jezdí systémem brzda – plyn. Když už to zopakuje podruhé, Lubík mi říká, jak si můžeš být tak jistá, že nebude zvracet, no nemůžu, tak začnu lovit igeliťák, ještě že nás babička vybavila sušenkama, vítězoslavně ho vylovím z batohu, mrknu na Emu a vidím, že je zle. Letící šavli ale chytnu mistrovsky. No teď už tuším co je za sekundu dvanáct. Dojedeme na autobusové nádraží, pytlík švihnu do koše, no sušenky už si asi nedáme a jdeme hledat hotel. Máme rezervovaný hotel Smart Milano, nic moc, ale na přespání stačí.

Den druhý
V noci Emička ještě jednou blinkala, tentokrát do koše na odpadky, celkem mám vítr co se děje, to není úplně ideální stav na tak dalekou cestu. Ráno už jí je naštěstí dobře, dá si i lehkou snídani. Po snídani začal slejvák jak z filmu. Všechny protidešťové věci máme v kufru, který zůstal zabalený folií, jako že do něj vůbec nepotřebujeme jít, koho by napadlo, že bude v Miláně takhle strašně pršet. No co jsme vyměklý a voláme taxíka a frčíme na letiště. Alespoň jsme si zavzpomínali, protože jsme se svezli Volvem XC 90.
Odlet máme v 12:50.

Čeká nás další přískok, tentokrát do Frankfurtu. Při check-in pro nás chtějí ESTU, dobrý prošli jsme. Letíme na čas, letadlo poloprázdné, dostaneme malý sendvič a ten je fakt dobrý, Lufthansa příjemně překvapila. Po hladkém přistání projdeme kontrolou a jdeme hledat náš gate. Máme sice nějaké 3 hodiny na přestup, ale hned vedle našeho gatu je malé dětské hřiště, tak si dáme párek a pivo a děti si hrají. Pak už nás čeká první zkouška z angličtiny a to pohovor před cestou do USA, paní je moc příjemná, hezky si popovídáme. Dostáváme zelenou.

Ještě před nástupem do letadla nás zastavuje ještě jedna německá vyzvědačka a kolotoč otázek ještě jednou, no tahle byla pěkně protivná, navíc jí vůbec nebylo rozumět. Každopádně prošlo to tak hurá do letadla. Letíme jumbem, Luky je z toho úplně na větvi, chtěl by do prvního patra, ale má smůlu, nahoře to není pro nás. Dole je letadlo poloprázdné, mám vždy 4 sedačku po dvou. Dáme si moc dobrou večeři a děti hned chvilku potom usínají. Ema se vzbudí asi 1,5 hodiny před přistáním a Luky až na letišti v San Francisku. V takhle klidný let, který trval 11:20 hodin, jsem ani ve skrytu duše nedoufala. Jsou to šikulky.

Teď nás čeká imigrační pohovor, no že bych se na něj těšila, to říct nemůžu. Stoupneme si do fronty a krátíme si chvíli tím, že tipujeme, který úředník vyjde na nás. Je tam jedna černoška, která tutově hrála bachařku v nějakém americkém filmu. Za chvilku už se ozve hlasité NEXT, no a hádejte, kdo na nás vyšel, no trošku se mi sevřel zadek. Ale bachařka nakonec byla moc milá a my v pohodě prošli na území Spojených států.

Teď nás čekal už jen poslední přískok do Las Vegas, cca hodinový let. Už jsem z toho byla celkem k. o., ale děti naprosto v pohodě. Letadlo mělo asi hodinu zpoždění, vzhledem k tomu, že jsme letěli proti času, byl pořád ten stejný den, který už měl asi 45 hodin :-D.
Když konečně začne boarding, příjemně nás překvapí změna míst na první řadu, máme tak spoustu místa na nohy. Ale ani si to nestihne užít a už přistáváme na letišti v Las Vegas a z oken vyhlížíme náš prvně rezervovaný hotel Excalibur. Vegas krásně svítí, je to kouzelné.

Když vylezeme z letiště, je po půl noci a tak bereme taxíka, ten nás vysadí před hotelem a já hned na chodníku nacházím pětidolarovku, že by základ do hry? Pak už rychlý check in v hotelu a ve 2:15 už ležíme v posteli. Děti si ještě pouští pohádku ale my usínáme. Já se pak vzbudím a už neusnu, začíná můj pekelný jet lag.

Den třetí
Já čumákuju, ale ostatní se budí asi v šest s ukrutným hladem, pořádně jsme jedli naposledy někde nad Atlantikem. Vyrážíme tedy na snídani ještě před sedmou, znovu si pochvalujeme, že Vegas žije nonstop a my tedy nemusíme hladovět. Jdeme na snídani do bufetu našeho hotelu a je to fakt pecka. Nikde snad nejsou lepší snídaně než ve Vegas.

Po snídani jdeme okouknout bazén, bazény ve Vegas fungují spíš jako chladírny přes den, neustále popíjejících lidí, je to celkem legrace. Cestou od bazénu si dáme famózního hambáče a na pokoji klid na lůžku. Jasně uděláme začátečnickou chybu a všichni usínáme. Špatně, všechno špatně, děti nejdou ani za dvě hodiny probudit, jsou protivní, no mazec.

Chceme vyměnit peníze, máme Eura. Nevěřila bych, jaký je problém ve Vegas vyměnit peníze, nacházím směnárnu cca 2km od hotelu, tak tam vyrážíme. Je strašný vedro, sotva pleteme nohama, a tak se rozdělujeme, já pokračuju sama, Lubík s dětma čeká v Mekáči. Já konečně objevím směnárnu a měním peníze. Zpátky jedu autobusem. Když se všichni najdeme, jdeme do MaMs world, kupujeme asi tunu lentilek a spoustu strašně nutných jiných věcí. :) Zastavíme se zase na toho výbornýho hambáče a pak asi v 8 na pokoji usínáme.

Den čtvrtý
Budím se první před 4, ostatní si přispí asi do pěti. Jdeme opět hodně brzy na snídani, no čeká nás dlouhý den. Pak vyrážíme směr Premium Outlet koupit Lubíkovi boty, ostatní velké nákupy necháme až těsně před odletem, ať to všechno netaháme. Cestou zpátky se zastavujeme v hotelu Luxor, kde jsme byli ubytovaní při naší první cestě do Vegas, tak abychom trošku zavzpomínali. Je brutální vedro, tak vyrážíme k bazénu, je tam lidí jak v Číně.

Odpoledne se chceme jet ještě podívat autobusem na Fremont Street, Luky v autobuse usíná a Ema se drží jen silou vůle. Tam se projdeme, pozorujeme lidi letící na lanech pasáží,
dáme si pití a popcorn a jedeme zpátky.

Večer děti usínají a my si dáme do očí sirky a vyrazíme nakouknout do kasína. Zkusíme pár automatů a pak živou ruletu a za 20 USD vyhráváme 200 USD, pak nám změní krupiéra a máme po žížalkách, no aspoň něco. Dáme si oslavný drink a jdeme spát.

Den pátý
Ráno vstáváme v 5:13, hurá to jsme si to přispali. Jdeme na snídani a pak musíme balit, v 1:15 vyzvedáváme náš karavan, jak jsme si to den dopředu telefonicky domluvili. Sbalili jsme rychle, tak volíme jako dopravní prostředek autobus. Jedeme asi hodinu, lidi jsou tam fakt divní. Najdeme půjčovnu a s asi půlhodinovým předstihem vyzvedáváme karavan. Při objednávce auta si můžete objednat i tzv. personal kit (což obsahuje peřinu, polštář, prostěradlo) no ale vzhledem k tomu, že pro jednu osobu stojí 55 USD, řekli jsme si, že zajedeme do Walmartu a vše si koupíme. Nastoupili jsme a vyrazili, tak si tak jedeme po dálnici směr Death Walley a probíhá to asi takhle, jééé tamhle byl Walmart, nevadí, zastavíme u dalšího.

No samozřejmě to dopadlo tak, že jsme vyjeli z města a tam už nebyl ani malý obchůdek, zastavujeme tedy na pumpě a kupujeme ještě alespoň jeden ručník.
Máme vybraný – naštěstí ne rezervovaný- kemp v Olancha, ale začne se za chvilku stmívat a my tak nějak vytušíme, že tam v rozumnou dobu nedojedeme. Co už, plán zní, zastavujeme v prvním slušném kempu.

Cestou se ještě zastavujeme v Sand Dunes v Death valley a pak pokračujeme dál hledat, kde přespíme. Najdeme RV park, domluvíme spaní a jdeme si připravit postele, na postele si natáhneme ručníky, přikryjeme se mikinama a usínáme. Noc je celkem brutální, ručníky po koženkové posteli kloužou, lepíme se různými částmi těla ke kožence, noc plná vášní.

Den šestý
Budíme se v pět, děti spí déle, ti už se s časovým posunem vyrovnali. Snídáme venku šunku, toastový chleba, kde je moje parádní snídaně z Vegas. A asi v půl sedmé vyrážíme směrem Lake Isabella. Cestou se zastavujeme ve Walmartu v Ridgecrestu a konečně kupujeme prostěradla a deky za cca 70USD, takže úspora tam přece jen byla. :)

Ve 12:30 přijedeme do RV parku a jdeme se ubytovat, dáváme si oběd a jdeme se koupat, tedy oni se jdou koupat, je asi 20 stupňů a bazén má asi 15. :) Pak jdeme něco nakoupit, k večeři si dáváme hot dogy a stále ještě stiženi jet lagem se těšíme, až konečně budeme moci jít spát.

Den sedmý
Zase jsme se zlepšili a stáváme až v šest. Nasnídáme se, zahlásíme se domů a koukáme, jaké nás čeká v Seqoia parku počasí. S hrůzou zjišťujeme, že tam má být dost zima, a že na to tak nějak nejsme vůbec připravení, no co teď? Přemýšlíme, že si nakoupíme nějaké zimní oblečení, ale pak to vypustíme, že nějak bude, když tak máme v autě topení.

Přejíždíme celkem dost vysoké hory a cestou se nám rozsvítila kontrolka motoru, no co teď, už si představuji, jak v angličtině po telefonu někomu vysvětluji, co máme za problém s autem, když ani pomalu nevím, jak se to jmenuje česky. Koukáme do manuálu, z něj nic nevykoukáme, jen zjistíme, že auto má přes 5 tun a tudíž na to ani jeden nemáme řidičák, no co už když nám to půjčili.

Sjíždíme dolů z hor a zastavujeme u mekáče, obědváme, googlíme a přemýšlíme co dál. Když se vrátíme k autu a nastartujeme, zjišťujeme, že kontrolka zhasla, no hurá. Dorážíme do kempu Three Rivers kousek od Seqoia Parku, venku je horko a né zima jak mi psal telefon, zjišťuju, že jsem měla zadané jiné místo, tak i tohle dobře dopadlo.

Ještě se pak jedeme podívat do info centra a tam zjištujeme jednu nepříjemnost, a to že s autem delším jak 22 stop se tam nedoporučuje jezdit. Naše auto má 25 stop a měli bychom jet tedy jinudy, ale jet jinudy znamená zajížďka cca 150mil. Ranger nám říká, že se to nedoporučuje, ještě to zdůrazňuje, tedy to že to není zakázáno. Rozhodli jsme se, že to tedy zkusíme. Vyjedeme hodně brzy, aby silnice byla prázdná.

Den osmý
Ráno budíček zase před šestou, no já se snad už nikdy nevyspím, nebo co. V rychlosti snídáme a vyrážíme na cestu, nejdřív pohodičky, pak se to začlo klikatit, kopce, že máme pocit, že se převrátíme dozadu, no ale dali jsme to, spadl mi kámen ze srdce.

Zaparkujeme a vyrážíme na procházky, nejdřív Giant Forest trail a pak Sunset Rock trail, jsme tam skoro sami. Pak si dáme menší svačinku a jedeme se ještě podívat na General Shermen Tree, což je nejobjemnější strom v Seqoia park, tam už je lidí víc a taky pěkná zima.
Projíždíme dál parkem a najednou vidíme zaparkovaný auta a všichni něco fotí, honem koukáme o co jde a on tam medvěd. Zvláštní pocit. Pokračujeme dál, zastavujeme na pár vyhlídkách a pak vyjíždíme z parku. Zastavujeme ještě na jídlo v jedné restauraci, sice je to drahý až to není hezký, ale moc dobrý. Je tam na jídle i místní Sheriff, tak je to opravdu autentické.
Pak zase zpátky do kempu.

Den devátý
Dneska jsem si konečně pospala až do 7:14, že bych se skoro po víc jak týdnu zbavovala jet lagu? Nasnídáme se a jedeme zase dál, připadáme si jako kočovníci, výhoda karavanu je že člověk nemusí nic balit, jen zavře dveře, nastartuje a jede se. Jedeme směr Yosemite park. V Oakhurstu nakupujeme zásoby a jdeme do mekáče na wifi, zjišťujeme, že jsme jen 700m od kempu tak se jdeme ubytovat.

Zaparkujeme a rovnou se jdeme shánět po pračce, už je to víc než potřeba pereme a sušíme za 3 USD je po hodině a půl po všem. Velká paráda.
Jdeme se projít k řece, děti se jdou i koupat, no že by bylo nějaký velký vedro to jako není, no nakonec tam skončím taky a oblečená. Brrrr.

Navečeříme se, koupili jsme si grilované kuře a je to teda velká bašta, pak se jdeme ještě cournout. Narazíme na dětské hřiště, dáme si pití a děti si hrají, tak jen tak klábosíme.

Den desátý
Ráno se „pobalíme“ a jedeme dál. Cestou se zastavujeme na Railway sweet Pine, Emička tam rýžuje zlato, pak koupíme jízdenky na okružní jízdu. Cena jízdenek je taky celkem mazec, s Lukyho tričkem 90USD. Vláček je parní a cesta trvá asi hodinu.

Pokračujeme potom do Wawona Camp, celkem jednoduše ho najdeme a jdeme se ubytovat. Kemp je krásný, bez elektřiny, odpadu ale zase s bednama proti medvědům. Jdeme se projít, kupujeme pohledy a posíláme pozdravy do Čech. Pak si rozděláme oheň a grilujeme maso a lososové Burgry, voní to tak, že se divíme, že to nepřilákalo nějakého medvěda. A i tak dobře to chutná.

Pak už nastěhujeme všechno jídlo i kosmetiku do proti medvědích schránek a jdeme spát. V noci je pěkná zima. Ema se bojí s hrůzou z medvědů, ale pak zase v pohodě usíná.

Den jedenáctý
Ráno se budíme pěkně zmrzlí, tady už je opravdu kosa. Navíc by mělo dnes dle předpovědi celý den pršet a být asi 12 stupňů, po těch asi 30 ve Vegas je to celkem šok.
Ještě neprší tak vyrážíme na výlet do Yosemite valley. Cestou se zastavujeme na vyhlídkách a fotíme a fotíme. Hned na začátku údolí je vodopád Brideveil Falls, je to k němu jen kousíček, ale jsme jak vodníci.

Dojedeme na centrální parkoviště a nasedáme na shuttle bus, který projíždí celým údolím. Vystoupíme na zastávce č. 16 Happy Isles a jdeme na Vernal Falls, což je asi 6km tam a zpátky. Cestou potkáváme spoustu veverek, tak jsou děti ve svém živlu. Dojdeme až k vodopádu a pak zase zpátky, je to pěkná a celkem lehká procházka.
Zase nastoupíme na autobus a jedeme k Denans Deli, kde si chceme dát něco k jídlu. Mají tu vajíčka natvrdo jeden kus za 1,60 USD. :)

Ještě se tak nějak pocouráme a pak už ucaprtaný najdeme náš karavan a jedeme. Rozhodneme se, že změníme plány a do Wawony už se nevrátíme. Pojedeme skrz Tioga Pass a tím projedeme celý park. Když vystoupáme nahoru, zastavíme se u pumpy, kde nás zastaví Ranger a ptá se, kam máme namířeno, řekneme, že přes Tioga Pass. Na to nám řekne, že to není možné, že je to tam zavřené kvůli sněhu, tak zase změna. Začíná pršet a je fakt zima.
Projíždíme dál parkem a hledáme nějaký jiný Rv park. Sjedeme zase dolů, cestou míjíme asi tři RV parky, ale žádný se nám nelíbí, pak už se pomalu začne stmívat, tak hledáme, kde se dá. Samozřejmě už žádný nepotkáme. Nakonec dojedeme do města Madera, a zapíchneme to na parkovišti před Walmartem. Celou noc nás tam hlídají, jako poklad.

Den dvanáctý
Vyspíme se docela slušně, i když mi přijde, že na tom parkovišti se trénují snad závody Nascar nebo co. Dnešní den máme pohodový vlastně jen přejezd do Bakersfieldu do RV parku Orange Grove. Zastavíme se na pár místech a v pořádku dorazíme do kempu. Království za sprchu. Né jako že bysme se doteď nemyli, jen ve Wawoně a před Walmartem to bylo s hygienou takový slabší. Tak se jdeme s dětma osprchovat a pak jdou děti do s Lubíkem do bazénu. Na mě leze rýma, tak je jistím z lehátka.

Den třináctý
Ráno zjišťujeme, že máme zřejmě ucpanou nádrž na odpad. Hlásí nám to, že je ze 2/3 plná, ale nic neteče, kupujeme tedy nějaké čistidlo, abychom to prošťouchli.
Zase se dnes přesouváme, dnešním cílem je Calico Ghost Town. Cestou se ještě zastavujeme na Murrays Farm, kde platíme vstup každý 7,99 USD a jdeme. Je tam velká trampolína, různá zvířátka a hlavně se tam pěstuje spousta ovoce, kterého se můžeme najíst dosytosti. A tak se přecpeme jahod a kanadských borůvek a jedeme dál.

Do kempu dorazíme kolem druhé hodiny a vyrážíme se hned podívat do města duchů. Svezeme se vláčkem s průvodcem, děti rýžují zlato a my si dáme pivo. Prohlídneme si vězení a saloon a pak už zpátky do kempu, děti koukají na pohádku a pak se skamarádí s nějakýma německýma dětma a tak jen tak klábosíme.

Den čtrnáctý
Dnes je poslední celý den v našem půjčeném karavanu. Vracíme se do Vegas, kde jednu noc přespíme a pak vrátíme karavan. Cestou zastávka v outletu, tak něco málo nakupujeme a pak už zpátky ve Vegas v Riviera RV Park, po příjezdu naskáčeme do bazénu a užíváme si zase horko. Večer pak vyrážíme autobusem na jídlo. Zase pereme.

Den patnáctý
Ráno musíme pořádně sbalit a uklidit karavan, jednu deku balíme do kufru zbytek necháváme v prádelně, pokud by to potřeboval někdo jiný.

Karavan vracíme bez problémů, doplácíme jen asi 17 dolarů za plyn. A autobusem se vracíme na Strip. Vtipné bylo, že v autobusu jsme potkali paní, která s námi jela v autobuse i v ten den, kdy jsme jeli karavan vyzvednout. Pořád si chtěla povídat s dětma a nechtěla rozumět, že děti not understand.

Cestování obytným autem byl náš velký sen, splnili jsme si ho a jsme moc rád, ale stačilo, nebylo to špatný, ale nebyla to zase taková bomba, jak jsme si mysleli. Po parkách se takhle velkým autem špatně pohybuje, ubytovávat se v motelech a jezdit osobákem mi dává větší smysl.

Najezdili jsme, pokud si dobře pamatuju asi 1200mil, spotřeba s lehkou nohou byla 22l/100km.

Ale ani tak toho nelitujme, je to parádní zkušenost a dětem se to strašně líbilo, parádní byl stoleček, že mohli sledovat pohádky a vůbec to bylo komfortnější na delší přejezdy.

Po vrácení auta jsem přestala psát deník a tak se mi po tom roce už špatně vzpomíná. Měli jsme tuším 6 dnů, po dvou nocích ve třech hotelech. Cirkus Cirkus byl první, tam jsme byli v jeho zábavním parku, což byl mazec, zaplatí se poplatek a pak už se může na atrakce bez poplatku, jen striktně dodržují výšku, a pokud dítě výšku nesplní, nepustí ho tam. Užili jsme si laser game, kolotoče, no prostě paráda.

Pak byl hotel Best Western Strip, tam to bylo spíš o bazénu a odpočinku, který jsme celkem potřebovali. Jen při stěhování jsem si vzpomněla při check-inu že jsme v Cirkus cirkus zapomněli pasy a peníze v trezoru na pokoji. No sedla jsem na autobus a mazala zpět a modlila se, ať ten pokoj ještě nešli uklidit. Naštěstí ne. Lubík zůstal s oběma dětmi uprostřed kasína, což byla taky paráda a moc si to užíval.

Poslední stěhování před odletem bylo Signature at MGM a tam to byla taková luxusnější tečka za celým tripem. Bezva bazén, bezva happy hour na beer bucket, takže všichni byli šťastní.

Cesta domů
Cesta domů proběhla na křídlech Air Canada, tedy přes Toronto, když jsem cestu plánovala, akorát se zaváděla do Kanady ETA, což je jako ESTA v USA. Všem jsem nám to zařídila, jen jsem nějak zamyškovala a popletla si datum platnosti pasu a datum platnosti ETY, takže jsme měli platnou ETU jen jeden den po dni, kdy jsme tam měli tranzitovat.

Každopádně ji nikdo nechtěl vidět. Takže vše dobře dopadlo. Nikdy jsem neviděla tak hnusné a špinavé letiště jako v Torontu, hodně mě to překvapilo.

Cesta do Evropy proběhla taky úplně v pohodě, opět jsme letěli na noc, děti spaly a my se těšili domů. Po příletu na Malpensu jsme se ještě museli přesunout autobusem na letiště Bergamo (jezdí přímý autobus mezi oběma letišti). Vzhledem k tomu, že jsme měli dost času, nakonec jsme to málem nestihli, v autobuse všichni usnuli a já se modlila, abychom to stihli. No nebudu vás napínat, stihli jsme to jen tak tak. Do Prahy jsme pak už dorazili bez problémů.

Strašně to uteklo, ale už se těším, až začnu zase plánovat nějakou příští cestu. :)

Váš příspěvek
Divver
Ukecaná baba ;) 1465 příspěvků 12.05.17 00:50

Paradni!!! Nekde si to musim poznamenat. Jesnou bychom podobnou cestu absolvovat!!

slavuska1
Vesmírná mluvilka 31692 příspěvků 12.05.17 02:25

Moc hezký, muselo to být úžasný dobrodružství. Jen škoda, že jsi nepřidala víc fotek :)

Malike
Extra třída :D 14381 příspěvků 12.05.17 04:36

Moc hezká cesta a dobrodružství.. :mavam:

svycarka
Echt Kelišová 7629 příspěvků 12.05.17 07:49

WAAAAW :potlesk: Jakoze parada :palec: Muzu mit doterny dotaz a zeptat se na kolik vas to dobrodruzstvi vyslo? Ja bych chtela s rodinou prozkoumat Kanadu, ale to je pisen budoucnosti.

Laya
Kelišová 6514 příspěvků 12.05.17 08:16

@slavuska1 Protože jsem trumpeta a když jsem přidávala fotky omylem jsem poslala deníček dřív. Zkusím přidat nějaké fotky sem ;)

Laya
Kelišová 6514 příspěvků 12.05.17 08:43

Nějaké fotky

Laya
Kelišová 6514 příspěvků 12.05.17 08:51

@svycarka sakum prdum se vším všudy cca 150 tis. a to jsme se vůbec nijak neomezovali, největší položkou bylo to auto, přece jen to není levná záležitost, cca 4000 na den + benzín + kempy, kolikrát jsme bydleli dráž v kempu než v super hotelu ve Vegas

alameda
Kecalka 294 příspěvků 12.05.17 09:11
Super!

Presne tohle planujeme taky, ale az budou deti vetsi, aby si aspon neco pamatovali:) jak se jezdi v tom karavanu tak musite byt vsichni pripoutani? Nebo si muzes po karavanu pochodovat za jizdy?:)

Aotearoa
Kelišová 6126 příspěvků 12.05.17 10:31

@Laya Je to muj sen. V obytnem aute projet USA. Zatim jsme projeli Zeland, Kanadu, Island v USA jsme byli jen v Seattlu. Snad si jeste splnime. 150.000 neni tak strasne. Cekala jsem vic :palec:

Zdeni86
Kecalka 253 příspěvků 12.05.17 10:45

Super, uplne jsem si zavzpominala na nasi cestu. Nejvic u te vety o kousicku na mape, co je ve skutecnosti x stovek kilometru :lol:.My tedy byli autem a spali po motelich :). A jeli jsme to trochu obracene a z Los Angeles pres SF, parky, Calico a LV a zpet do LA. Hned bych jela zas

Alušáček
Závislačka 4027 příspěvků 12.05.17 10:50

Parádní deníček, to muselo být dobrodružství :palec:

Lenka_Hal
Extra třída :D 10105 příspěvků 12.05.17 11:16

Moc hezka dovolena. Jojo, statni parky, tady (stat NY) se rezervace otevira vzdycky v breznu, par dni pozdeji jsou ty nejlepsi parky plny (az na par mist co nejsou u vody). Tamnejsi cast me sice moc nelaka, ale podobne bych si chtela jednou projet Kanadu :)

Smazaný anonym
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.17 12:02

Ty jo paráda, sice to není nic pro mě, já bych byla pořád nervózní, ale vy jste to zvládli skvěle až na ty zapomenuté pasy, ajajaj :mrgreen: a taky bych nenechala děti samotné na pokoji a nešla bych do casina, to bych byla nervní :mrgreen: super deníček!

jita22
Ukecaná baba ;) 1683 příspěvků 12.05.17 12:15

@Doe_Jane přesně to mě taky napadlo.

Janajura
Povídálka 26 příspěvků 12.05.17 13:43

Díky za deníček, zavzpomínala jsem…i pro nás to byla paráda! :srdce:

Trojlístek
Závislačka 3974 příspěvků 12.05.17 14:00

@Laya Jsem ráda, že jsi takový deníček napsala. A tím jsi potvrdila, že pro mě by to absolutně nebylo.

Takové štráchání. Jsem trošku nepraktická a situace, které ty jsi řešila v klidu bych tak klidně nebrala.

Je to takové ježdění sem tam. S minimálním prostorem pro aklimatizaci. Bych byla strhlá, cítila bych únavu. Pak by mě i štvalo, že průměr je dražší jak pohodlí :lol:

Fotky, které jsi přidala jsou moc hezké a změnily takové to musela to být hrůza na pěkné výlety. Hodně to napravilo ten prvotní dojem. Kdy by mi hodně vadily i výkyvy počasí.

150 000,– Kč bych investovala do stabilnější, pro někoho absolutně nudné dovolené.

Trošku jsi mě zarazila tím, že děti byly samotné v takovém prostředí a vy v herně.

Liz
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 12.05.17 15:15

Dobrodružný deníček :palec: Na to musí mít člověk fakt povahu :) Já bych takovou dálku s dětmi kodrcat se po kempech s autem na hraně rozpadu, nedostatečným oblečením nejela. Ten téměř nonstop mekáč by mě zabil :) Ale zase věřim, že Vaše děti budou mít opravdu krásné vzpomínky na dovolené s rodiči v dětství a že si to určitě užívaly :palec:

Příspěvek upraven 12.05.17 v 15:16

Laya
Kelišová 6514 příspěvků 12.05.17 15:28

Upřesnění k tomu kasínu, kasíno bylo součástí hotelu, do pokoje to bylo cca 100 m a děti byly na telefonické chůvičce a pryč jsme byli asi hodinu, né že bysme noc propařili v kasínu…

Uživatel je onlineospalámyš
Kelišová 5800 příspěvků 12.05.17 17:36

Paráda, jen ta suma za to je trochu hrozivá :lol:
Já chtěla do USA před dětma, ale bohužel jsme to nestihla a místo do LA jsem jela v šestém měsíci asi 50 kilometrů od nás doprava :mrgreen:. teď už leda tak vyhrát na to ty prachy v kasínu ;)

Máte velou výhodu že jste mohli jet v květnu, v letní sezoně jsou ceny vyšší. Já bych teda už chtěla tak aspoň na měcíc, když už tak daleko, no snad v důchodu :)

EmmaAnna
Závislačka 3397 příspěvků 12.05.17 17:38

Je to moc fajn :kytka: :kytka: :kytka:

EscapistV
Zasloužilá kecalka 603 příspěvků 12.05.17 18:28

Díky za deníček, zkušenosti se mi hodí. :) Před prckem jsme s mužem hodně jezdili, a loni jsme byli s malou poprvé v karavanu, půjčeném od přátel. Nebyl to tedy takovej punk a jeli jsme v mnohem menším měřítku, ale moc se nám to líbilo, a zvažujeme zase. :) :palec:

Jančata
Povídálka 47 příspěvků 13.05.17 11:19

Super deníček! My jsme cestovali podobně, tenkrát ještě bez dětí (tudíž autem) a to skoro 2 měsíce. Mám proto pár poznámek. NIKDY bych nejela s dětmi do národního parku Death Valley! Slyšela jsem již mnoho špatných historek. Nám se taky jedna nevyhnula. Přijeli jsme tam, bylo úmorné horko, začala nám svítit kontrolka motoru a po chvíli šel obrovský kouř zpod kapoty. Žádný signál, civilizace daleko, nikde ani noha. Měli jsme pěkný bobky. V autě jsme přespali a čekali, zda někdo nepojede kolem (naštěstí jsme dle instrukcí měli v autě základní pack pro přežití, což vřele doporučuji!). Druhý den stále nikdo neprojel, manžel zkusil znovu auto nastartovat, kontrolka již nesvítila, z auta se nekouřilo, a tak jsme vyjeli. Vše fungovalo. Jenže asi po dvou kilometrech nás z ničeho nic zastihla písečná bouře. Neviděli jsme nic, jen písčitou tmu. Hlemýždím tempem jsme z ní vyjeli. Shrnu to - z parku jsme vyjeli, dojeli do nejbližší civilizace, dali auto do servisu a nic mu nebylo. Důvodem totiž bylo přehřátí motoru z klimatizace z toho úmorného vedra. Proto jsou pak i často vidět cedule u silnic „vypněte si klimatizaci, riziko přehřátí motorou“.

Zajímal by mě Váš přesný rozpočet. Tedy kolik jste dali půjčení karavanu?

Lenka 81
Ukecaná baba ;) 1456 příspěvků 14.05.17 10:29

Skvělé dobrodružství :-) :hug: :kytka:

Příspěvek upraven 14.05.17 v 10:29

ASAndrea
Ukecaná baba ;) 1226 příspěvků 16.05.17 11:29

Hezké popsání výletu, který bych já 1) nenaplánovala, 2) nevyřešila tak lehce v klidu, 3) bych o něj nestála. Nicméně - jde o VÁŠ výlet a ten se líbil. Dobrá změna oproti klasickým dovoleným :palec: PS: my plánujeme s manželem za pár let Maledivy -ale tu klasickou dovču někde v hotelu, bez dětí, bez obav, bez zábran :pankac: zkrátka dovolená…

Uživatel je onlinesolip
Zasloužilá kecalka 518 příspěvků 1 inzerát 17.05.17 22:14

Dovolena to musela byt moc hezka, deti maji aspon jine zazitky, nez ostatni :D USA je mym snem, takze jsem denicek hltala :palec: jen si dovolim poznamku - pri tvem oslovovani manzela („Lubik“) mi vstavaly vlasy hruzou, vzdyt je to preci dospely clovek a ne dvoulety klucina :roll:

barca77
Závislačka 3243 příspěvků 20.05.17 15:04

Díky za deníček, karavanem po parcích USA plánujeme, až budou děti větší (min. ty 4 roky, jak u vás) tak je to fajn inspirace a zvážení pro a proti :-) Procestovali jsme USA ze všech stran už několikrát, ale vždy osobním autem + hotely, tak nás právě láká ten obytný vůz. S dětmi je to podle mého přece jen pohodlnější. Byli jsme 3 týdny v USA když byly synovi 2 roky, bylo to super, ale na delší přejezdy už jsme museli více plánovat jak s jídlem a spánkem, a pak to tahání kufrů do hotelu a ráno znovu balení… vše má svá pro a proti. Není to pro každého, někdo ty peníze dá raději do pohodlné válecí dovolené, ale my jsme také dobrodruzi, takže se těšíme, až za pár let zase vyrazíme :-)

Alex17
Ukecaná baba ;) 2441 příspěvků 26.05.17 15:40

Asi budu jediná, kterou Váš deníček úplně nezaujal. Na mě tam bylo moc Mekáčů, povídání o jídle, čase a tak nějak mi tam chyběl popis, co jste tedy vlastně viděli, neviděli, ale třeba právě tohle nebyl účel deníčku. Jaká byla původní představa a jaká pak byla ta konkrétní realita. Ale jak už tu kdosi víckrát zmiňoval, máte můj obdiv za nadhled a pohotovost v nepříjemných situacích :palec: Přesně takový lidé si takováto dobrodružství mohou dovolit (myšleno v dobrém). Co na to třeba říkali babičky atp.?

Tiffany1
Závislačka 4631 příspěvků 27.05.17 08:14

@Alex17 Tak k tomuhle deníčku by me napadlo hodne dotazu, ale co tomu rikaly babicky fakt ne :mrgreen:

Příspěvek upraven 27.05.17 v 08:14

Alex17
Ukecaná baba ;) 2441 příspěvků 27.05.17 10:13

@Tiffany1 to mě taky ne. To byl jen dotaz na okraj. Spíš co jsem psala na začátku

Pennya
Ukecaná baba ;) 1788 příspěvků 30.05.17 17:36

Navštívili jste fakt hodně míst, to by si chtělo sednout do obýváku a tak celé odpoledne si o tom povídat a prohlížet fotky. :lol: Znám to od tety, ta projela Guatemalu, Mexiko a kde co, potápění s želvami, atd..a to prostě nejde podrobně a zároveň takto stručně popsat. musela to být paráda.

Jak to bylo prosímtě stou letenkou? moc jsem to nepochopila. 10500/os jste dali za jakou trasu? Z a do Milána jako z Prahy nebo do las vegas?

Vložit nový komentář