Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi

Přitom bych to mohla být já, kdo na něj podá žalobu. Jenže na to já nemám žaludek. Martin má osobní problémy, rozvádí se. Což ho tedy neomlouvá. Ale tentokrát na té akci pil opravdu hodně. A když se to stalo, nikdo u toho nebyl, což je vlastně škoda. Přišel za mnou do jedné místnosti, kde jsme byli sami. Chtěla jsem si chvíli oddechnout od toho ruchu. Nejsem moc zvyklá na takové akce a mám ráda ticho.

Přišel ke mně a začal mi něco vyprávět. Bylo na něm znát, že je dost opilý, motal páté přes deváté. A pak se na mě začal tak divně dívat. Nejprve mi zalichotil, že jsem krásná ženská a vždycky jsem se mu moc líbila. Poděkovala jsem a vstala, že musím na toaletu.

A v tom se mě snažil políbit, sahal mi na zadek a na prsa. Naštěstí byl tak opilý, že stačilo do něj strčit a on se svalil na židli. Řekla jsem mu, ať si tohle už nikdy nedovoluje, a odešla. Nikomu jsem o tom neřekla a doufala, že Martin na to zapomene.

Jenže nezapomněl. Od té doby mu není nic dobré. Zasedl si na mě. Všechno mi dává k předělání, pořád poslouchám, že se moje pracovní nasazení dost zhoršilo. Začínám mít toho plné zuby. Když jsem se s ním o tom snažila promluvit, řekl, že o tom se nebudeme bavit. „To s tím nemá nic společného,“ řekl dost ostře.

A tak teď nevím, jestli odejít, nebo doufat, že se zase vzpamatuje.