Odpusť, že jsem ti nemohla dát víc...

Vždy budeš jeho připomínkou, zapomenout prostě nelze.

Prší, šedá obloha všude kolem. Dešťové kapky pomalu stékají po předním skle auta a já odpočítávám minuty, kdy budu moci vystoupit a dojít tam, kde zjistím, jak to teda je. Kdo z nás má pravdu, i když už teď nějak cítím, že pravdu má ON.

Uběhne 30 minut a já už to vím. Neutíkám již kapkám jako předtím při cestě tam. Naopak stojím v dešti, kolem pobíhají lidé s deštníky a já držím rozklepaná telefon a snažím se vytočit jeho číslo. Stačí jen jedno zazvonění a už slyším jeho hlas. Ten hlas, co tak strašně ráda slyším. Směje se… „Však jsem ti to říkal.“ :)

Všechno okolo jako by najednou bylo jinak. Nevidím tu tmavě šedou oblohu bez jediného modrého kousku, vidím slunce a déšť nestudí, kapky jako by byly teplé, když dopadají na mé tělo. Jsem šťastná. Nosím pod srdcem TEBE. Už nejsem jen já. Uz jsme MY. Jsi ještě úplně maličkej, ale už JSI.

Jako smyslů zbavena ihned běžím do obchodu, kde ti musím nakoupit spoustu zdravé zeleniny a ovoce. Usmívám se na každého, kdo kolem mne projde, a každá další pípající zpráva na mobilu je od něj. Ano miláčku, od tvého táty. Hned další den se za náma přijede podívat… Nemůžu ani usnout, pořád přemýšlím, zda jsi můj chlapeček nebo moje holčička. Ale na tom přece nezáleží, hlavně když budeš Naše zdravé miminko.

Čtyři šťastné dny a najednou je všechno pryč. Kam se podělo to nadšení. Ty slova, jak moc si přál rodinu. Najednou nejsi, můj malej drobečku, chtěné miminko. Přicházejí jen šílené zprávy, které mě dostávají na nejhlubší dno. Snažím se to nějak pochopit, ale nejde to. Nerozumím tomu. Kapky opět padají na přední sklo, sedím na stejném místě, vidím vše rozmazaně. A pak mi to dochází. Neprší, to jen proud mých slz mi utváří pohled deště.

Rozhodnutí je nezvratné. On říká: „Ano, udělej to, musíš mě respektovat,“ a já… Nedokážu si to vůbec představit. Jak se tě mám jen tak vzdát. Prostě jen přijít ve dvou a za pár hodin odejít sama. Nechat tě tam, opustit tě, říct ti snad sbohem a mrzí mě to? Nedat ti šanci na život? Proboha, jak bych mohla něco takového udělat. Na to nemám sílu. Nemám sílu už na nic. Ty ve mně rosteš a já jsem ten, kdo má poslední slovo. Tak těžké. V tom se ozve známá melodie a na displeji se zobrazuje zpráva: „Nedělej to, nějak to zvládneme!“

Slzy už tečou proudem a já zas cítím konečně po dvou měsících trochu radosti. Hladím tě a ubezpečuji, že se tě nevzdám. Vlastně nevzdáme… Kdo psal můj osud, kdo otevřel mou knihu života? Kdo vzal do ruky nesmývatelné pero a vepsal tam ty strašné řádky? Proč? :'(
Všechno se zas otočilo. Čekáme tě za pár měsíců a on… On by chtěl být s někým jiným.

Bloumám po městě, lidi okolo sebe už vůbec nevnímám. Je mi zle. Nevolnosti mě trápí na každém kroku a já už nechci žít. Nechci tu být. Ale kvůli tobě prostě musím… 5. měsíc, dnes se dozvím, jak to tam s tebou je. :) Lehám si, na břiše mě studí gel, ale já jsem netrpělivá a zároveň smutná. Neprišel, nechtěl tu s náma teď být. Proč? Ale teď už se musím soustředit…

Budeš mým (naším) vysněným chlapečkem? Již 7 měsíců tě nosím všude s sebou. Jsi mojí součástí. Omlouvám se ti, že tě tak přetěžuji, ale nikdo nám nepomůže, ty těžké nákupy si musíme odtahat domů pokaždé sami. Dáváš mi najevo, že se ti to moc nelíbí a já se snažím to pochopit a začínám se o tebe i bát. Kontrola ale neukázala, že by ti něco hrozilo.

Uběhlo už celých 9 měsíců, všechno bylo 1000× jinak, pocity chvilkového štěstí střídají pocity bezmoci, strachu, nešťastnosti. Každá vteřina života tak strašně bolí. A já hledám sílu, ale nenacházím. Pohltila mě tma, černé mraky a prázdno… Jsi tady. Konečně jsi tady se mnou, můj chlapečku. Jsi krásnej a já tě od první možné minuty miluju.

Omlouvám se ti, že jsem promarnila první vteřiny tvého života, omlouvám se, že jsem to nezvládla tak, jak jsem to zvládnout měla. Omlouvám se, že jsem tě nedržela v náručí jako první, nebo snad ano? To už se nikdy nedozvím. :(

Povídáš si v postýlce, šmrdláš si těma malýma nožičkama, okolo sebe máš plyšové kamarády, na které nedáš dopustit. Stojím nad tebou a s padajícíma slzama se ti, miláčku, strašně omlouvám. Omlouvám se ti za to, co prožíváš, i když to ještě nechápeš. Omlouvám se ti za to, co tě čeká. Omlouvám se, že ti nemůžu dát to, co si zasloužíš. Omlouvám se, že na to vždycky budeme sami. Omlouvám se, že ho nedokážu nikým nahradit, nezlob se, nejde to. Jsi jeho připomínkou navždy. A snad mi to jednou odpustíš, protože já sama si to neodpustím do konce života. Miluji tě, odpusť!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
373
24.4.17 00:39

Jestli dobře chápu, uvažovalas/tlačil tě k potratu? Máš obrovský dar, tvé miminko :srdce:. Možná budu nepopulární, ale on ať se jde bodnout. Časem tě jeho ztráta přebolí, najdeš si skvělého chlapa, ale dítě je s tebou. To jen teď ti přijde, že je ten jediný. Drž se :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
876
24.4.17 07:35

Páni, to je zlomeného srdce a sebeobviňování… Asi to neuslyšíš ráda, ale co to bylo za potvora, aby s tebou plánoval rodinu, pak tě hnal na potrat (to už asi milenka hodně hudrala), pak si to rozmyslel a nakonec stejně naběhl za jinou? Za tohohle se synovi omlouváš, žes mu ho neudržela v rodině? (Jak se vůbec udržují ve vztahu chlapi, co chtějí odejít? Přivázaní k topení? On se rozhodl, tak šel.)

Upřímně, pokud by měl ten pán aspoň nějaký charakter, holt by vzal v potaz, že musel za hlasem srdce za jinou babou, ale o syna by se staral. Jestliže se nezajímá o vlastní dítě, tak nějak nevidím prostor pro tvou vinu. A jestli zajímá, tak prostě táta je, i když není s vámi doma.

A že byste měli být navěky sami? Nevěřím ;).S tím se dá vždycky něco dělat.

A zároveň chápu, že to nemáš jednoduché. V takové situaci není divu, že na tebe vina a smutek útočí ze všech stran. A celé to na mě dýchá poporodní depresí (naprosto pochopitelně, nemáš to snadné!). Navrhuju najít někoho, s kým bys to mohla probrat a trochu se s tím porovnat. Co takhle psycholog? A máš lidi, co by tě teď podpořili - rodiče, kamarádku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
24.4.17 07:46

Moc hezky napsaný deníček. Zase vysvitne slunce! Nebo spíše - najděte jej ve svém dítěti!
Hodně štěstí :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
24.4.17 08:33

Holky maji pravdu. netrap se on za to nestoji.je to smejd a zbabelec.bud rada ze odesel. neboj prijde nekdo kdo bude tebe a maleho opravdu milovat.jsem moc rada ze jsi na ten potrat nesla. a doufam ze bys nesla ikdyby ti ten ubozak nenapsal. zivot ti dal to nejkrasnesi co ti mohl dat. chlapa k zivotu nepotrebujes ver mi. takovy ne. :hug:

  • Upravit
17307
24.4.17 08:43

Ja tedy asi nebudu dost empaticka, ale k tem omluvam… To, jak se bude syn v zivote mit, zalezi v prve rade na tobe. To „Omlouvám se ti za to, co prožíváš, i když to ještě nechápeš.“ je co? Maximalne tak to, co prozivas ty, ale ne tve dite. Seber se a postarej se o synuv co nejhezci zivot.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.17 08:49

Obvykle na denicky nereaguji, ale tady musim! Jste silna zena! A musite tady byt pro sveho syna. On vas potrebuje a verte, ze citi, ze nejste psychycky v poradku. Musite se snazit, alespon pred nim byt v „pohode“. Je to hodne vysilujici, ale co pro ty deti vsechno neudelame… Ale uz to, ze jste nepodlehla a nesla na interupci o vas hodne vypovida. Cas rany z velke casti zahoji(ikdyz citliva jizva vzdy zustane),to mi verte. Mluvim z vlastni zkusenosti. Je treba dat casu cas. On je mocny carodej. Rada bych vam pomohla. Klidne se ozvete do zpravy.
Jo a verte, ze je lepsi v zivote prijit o chlapa, ktery za moc nestoji nez se dobrovolne vzdat sveho ditete!

Příspěvek upraven 24.04.17 v 08:52

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.17 08:59

Teda truchlit po otci, který chtěl dát dítě na potrat? Za to Ti opravdu nestojí. Najdeš mnohem lepšího :hug:
Spíš bych se bála, aby se tenhle za čas nehrnul o otcovská práva, až mu o to nikdo nebude stát :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
24.4.17 09:13

Rozhodla jsem se správně, dítě je to nejvíc co může člověk mít, ale vzpamatuj se a seber se!!! to dítě to vnímá že se trápíš, sami být nemusíte, dej tomu čas

  • Nahlásit
24.4.17 09:21

Ja pláči jak zelva… Taky sem si vyčítala ze sem pripravila syna o otce ale postupem casu se to ukazalo jako to nejlepší co sem udělala… :srdce: hodne štěstí

  • Nahlásit
  • Zmínit
21538
24.4.17 09:59

Předpokládám, že jsi chvilku po porodu a plná emocí :hug: Což naprosto chápu :hug: Nic si, prosím tě, nevyčítej! Obstála jsi v té nejtěžší zkoušce - uhájila jsi život svého dítěte :palec:. Nemáš se za co obviňovat. Selhal partner, to jsi dopředu nevěděla a neber to jako svoji chybu. Jednou ho to dožene.
Věř, že za týden, měsíc už budeš situaci vidět jinak. Máš svého synka, on má tebe a to je strašně moc. Takový balík lásky :srdce: A věř, že jednou přijde to vašeho života nový muž, lepší než je bio otec.
Hodně štěstí vám oběma :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21538
24.4.17 10:02

@sinapis.albaSpíš bych se bála, aby se tenhle za čas nehrnul o otcovská práva, až mu o to nikdo nebude stát :roll:

je to tak. Někteří chlapi jsou šmejdi bez morálky a svědomí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.17 11:11

Netrap se pro někoho, kdo si to nezaslouží :) :) Do tvého života přibyla celoživotní láska, :srdce: :srdce: tak se o ni pěkně starej. Jak tu bylo již psáno, dítě vycítí, že není něco v pořádku. Sama to znám. Naši se hádali a my se sestrou brečely od mala v pokojíku a bály se, co se bude dít. Taky jsme nebyly ještě velké, nechodily jsme ani do školky..Nakonec to taťka nevydržel a odešel od mamky, ale ne sám, s námi. Byla to nepopsatelná úleva. Konečně jsme se všichni dobře vyspali a vše se časem zlepšilo..Už jsem to kdysi někde psala, ale napíšu to znovu. Raději mít jednoho vyrovnaného rodiče, který se snaží jet na 100% než mít dva, kteří nefungují dohromady ani na 50%..Užívej si miminko, strašně rychle to utíká, včera jsem přijela z porodnice a dnes mi tady pobíhá skoro 11-ti měsíční chlapeček :) Tak se prosím neužírej a neokrádej se o ten společný čas s miminkem temnými myšlenkami :* :srdce: :srdce: Bude líp :) :)

Příspěvek upraven 24.04.17 v 11:15

  • Nahlásit
  • Zmínit
14741
24.4.17 11:16

Trošku ubuleny deníček
Otec mého syna nás opustil brzo taky..Rozhodně se neobvinuji za nic a rozhodně kvůli němu nebrecim do polštáře.
Mám krásného syna a je jen můj…Dýchám a žiju pro něj a dávám první poslední. Brzo mu budou 4 roky a je to šťastný a spokojený chlapeček. Buď šťastná..Máš dítě a parodie na chlapa je od tebe pryč.

Příspěvek upraven 24.04.17 v 11:18

  • Nahlásit
  • Zmínit
885
24.4.17 11:31

Budu tu zase jednou za necitlivku, ale prober se. Tvé dítě má v první řadě tebe a ještě to štěstí, že se narodilo v civilizované zemi. Na světě jsou statisíce možná miliony malých dětí, které nemají vůbec nikoho a ještě k tomu pomalu umírají hlady. Chce to hledat pozitiva. Když to vezmeš kolem a kolem máte jeden druhého a to sakra něco znamená. Hlavu vzhůru :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
24.4.17 11:38

Děkuji všem příspěvkům, kde jsem našla malé pochopení, slovni podporu a přání lepších dní.

  • Nahlásit
10424
24.4.17 11:55

Je moc dobře, že ses nenechala vmanipulovat do něčeho, cos nechtěla. Protože ta parodie na muže by s tebou stejně nezůstala, ať už bys na potrat šla nebo ne. Takhle máš své dítě, to je nejvíc, co může být.
Vím, že to teď bolí, ale seber se! Tvůj chlapeček nebude mít horší život jen proto, že se narodil do neúplné rodiny, ale může ho mít horší, pokud se bude jeho maminka pořád utápět v sebelítosti a pocitu viny! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2304
24.4.17 12:56

Nechápu, co ti má tvé dítě odpouštět. Jak jsi mu nemohla dát víc? Dala jsi mu život!!! Co je víc?
A že mu nemůžeš dát, co si zaslouží? Blbost. Dítě si zaslouží lásku, a pokud se nemýlím, ty své dítě miluješ, takže mu dáváš, co si zaslouží. Že chybí otec… No a? I z dětí vyrůstajících bez otce mohou být kvalitní dospělí lidé. Ano, je lepší, když jsou rodiče oba, ale někdy se to prostě tak stane, že je rodič jen jeden.
Nechápu, co ti má dítě odpouštět. Že jsi jeho otce doma nepřivázala řetězem, když chtěl být s milenkou? Ty za něho a za jeho chování zodpovědná nejsi.
Buď svému chlapečkovi dobrou, milující mámou. Možná si zkus najít i nějakou terapeutku, se kterou si popovídáš. Aby sis uvědomila, že si nemáš co vyčítat. Aby byla rodina kompletní, musí chtít oba, ne jen jeden. Teď je na čase jít dál, věnovat se malému. A třeba časem přijde jiný muž, který si vás oba zamiluje a bude prckovi tátou.
A znovu opakuji - dala jsi svému dítěti život, nic víc není. Takže žádné „odpusť, že jsem ti nemohla dát víc“. Dala jsi mu nejvíc. Časem bude líp. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
24.4.17 13:58

Pro me to je trosku pateticky, ale pochopila jsem, ze jsi chvilku po porodu. Přiznám se, ze jsem myslela, ze jde spíše o smyšlený příběh některé z nadšených amatérských pisatelek.
Podle tvého komentáře jsem pochopila, ze ne. A Ver mi, ze vic nez jsi mu dala a to sice život, mu dat nemuzes..Slunicko znova vysvitne, neboj :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
591
24.4.17 14:30

Bude to pro tebe nejspíš těžší, když nemáš podporu manžela, ale čert to vem, máš zdravé miminko a to je teď to nejduležitější. Než takového chlapa, jakého popisuješ, tak to radši žádného :cert:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11647
24.4.17 16:37

Nevim, jestli umis anglicky, ale ted zrovna koluje po FB video…pani zjevne zustala sama s 2 detmi, nebyla na tom jednu dobu financne nejlip a dost se proto trapila…ale kdyz jsou deti uz vetsi, tak zjistila, ze pro ne nic z toho nebylo dulezite…pro ne byla nejdulezitejsi milujici mama. Takze bud pro svoje dite tou nejleps a nejstastnejsi mama a tim mu das hodne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
24.4.17 17:32

@Cuddy @Malike @Malike @Alkata svata pravda holky.

  • Upravit
11640
24.4.17 20:21

Drz se, samozivitelky to nemaji lehke. A neboj, nejsou vsichni chlapi jako tvuj byvaly.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3045
24.4.17 21:41

Ježiš to je depresivní deniček :-( škoda že se nedokážeš radovat a dát dítěti vše co potřebuje - tj lásku a pohodu.. myslím že chlap je až to poslední co miminko ke štěstí potřebuje…spíš ty asi. Dej se dohromady, miminko máš jen jednou a je jen tvoje…chlapů ještě bude..držím palce at jsi brzo fit psychicky a malý má pěkný start do života

  • Nahlásit
  • Zmínit
93
24.4.17 23:56

Dítko šlo k adopci? Tak potom chápu. Nešlo k adopci? Pak nechápu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
672
25.4.17 15:38

Dite umi udelat kazdy chlap, ale vychovavat ho bude jen otec:-) bohuzel ne vzdy je to stejna osoba… casem vsechno preboli a verim ze pro sveho prcka najdes toho nejlepsiho tatu!!
a dite urcite neni pripominkou chlapa co poskytl svuj genofond, ber ho jako vlastni osobnost!! verim ze uz bude jenom lepe :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1038
28.4.17 16:09

@elibro tesat do kamene… naprostý souhlas

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
30.4.17 08:35

Možná, že to bude znít suše, ale to zvládneš. Kamarádka to měla stejně a teď má čtyřletého krásného modrookého chlapečka a přítele, který je moc fajn.

P. S.: Kamarádka říká, že bývalý byl sice chováním kretén, ale alespoň jí poskytl dobrý genetický materiál :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit