Opravdu se zázraky dějí?

Snažení

Jak jsem čekala na zázrak a on se nekonal aneb co tedy dál?

Dlouho jsem váhala, jestli tento deníček vůbec napíšu. Četla jsem deníčky ostatních žen a trošku mi to dodává naději a asi se potřebuji i trošku vypsat ze svých pocitů, protože těžko to vyprávět jiným lidem, kdo nezažil, ten nepochopí.

Vlastně se mi v životě celkem dařilo a doteď šlo všechno hladce… dostudovaná vysoká škola, svatba, předělání bytu a je čas na miminko. O to jsme se začali snažit před pěti lety. Pět let a pro mě pět potratů a ten poslední byl opravdu nejhorší. Měla jsem za sebou 3 zamlklé potraty ze spontánních těhotenství, jedno biochemické těhotenství, 1 cyklus IVF, při kterém jsem ani neotěhotněla. Máme za sebou všechna vyšetření, jsme oba absolutně v pořádku a nikdo neví, proč se nám nedaří donosit.

Řekli jsme si manželem, že zkusíme znovu přirozeně otěhotnět a budeme počítat se vším. Otěhotněla jsem celkem rychle, ale po těch našich zkušenostech jsme se nezačali ani radovat, jen jsme se modlili.

Každá kontrola byl pro mě obrovský stres, kdy mi zase oznámí, že je konec. Ale tentokrát vše vypadalo dobře. Měla jsem za sebou screening v 13. tt., který dopadl skvěle, a došli jsme i do genetického utz ve 20. tt. Ani nemusím vysvětlovat, jak tyhle kontroly a vyšetření byly pro nás stresující. Ale překonali jsme 20. tt. a konečně jsme se začali radovat. Ne ale na dlouho…

Na začátku 21. tt. mě začalo bolet v pravém podžebří a byly to docela velké bolesti. Šla jsem raději k MUDr., která zjistila z krve vysoké jaterní testy, krevní destičky a vysoký tlak. Odeslala mě na gynekologii a po pár hodinách mě převáželi rychlou do krajské nemocnice s podezřením na preeclampsii a help syndrom. Oznámili mi šílenou zprávu, že se těhotenství bude muset ukončit a vzhledem k týdnu těhotenství miminko nepřežije. Bylo to pro mě šílené období, já tomu říkám peklo na zemi. V nemocnici mě udržovali co nejdýl, abychom zachránili miminko, a já opravdu celých 14 dní ležela v bolestech, ve strachu, na dně své psychiky a nevnímala jsem svět. Nemusím asi ani psát, že jsem se psychicky zhroutila. Preeclampsie přišla hrozně brzy a prý jsem rarita… to asi žádná v tomhle smyslu nechce slyšet. Nicméně po dvou týdnech jsem přestala cítit pohyby a nebyla srdeční akce. Nebudu ani popisovat, co mě potom čekalo, to si asi každá umíte představit. Je to ošklivé takhle napsat, ale vlastně to byla úleva, protože já bych to dýl nevydržela, byla jsem neskutečně vyčerpaná.

Musím říct, že kdybych v tu dobu neměla svého manžela, který mě neskutečně podpořil a podržel, tak to asi fakt nedám. Ani jsem mu vlastně nestihla poděkovat, za to, jak byl skvělý.

Když mě po třech týdnech pouštěli z nemocnice už samotnou a bez mimi, řekli mi, že další těhotenství nedoporučují. Pro ženu strašné se s tím smířit.

Nyní jsem doma a marodím a mám miliony otázek a peru se strašně se svojí psychikou. Snažím se být statečná, mám i velkou podporu rodiny a manžela.. ale…

  • Jednou se musím vrátit do práce a jak se na mě budou dívat, jako na tu, co nemůže mít děti, jak kdyby to bylo nějaké stigma…
  • Dá se vlastně žít bez dítěte?
  • Jak se mám zabavit, když posledních pět let jsem jen řešila těhotenské testy a naději, že bude miminko?
  • Trápím se, že nemůžu dát svému muži dítě, ačkoliv děti tak miluje.
  • Jak se můžu dívat na ostatní ženy, kamarádky, které to štěstí mají. S kým budu trávit čas. Někdy, když mi kamarádky fňukají kvůli maličkostem, co se jim v životě stávají, tak si říkám, proč tak fňukáte…zkuste si zažít ty bolesti, co jsem měla já… a cítím se hrozně, protože každá máme nějakou bolest.

V hlavě se mi točí strašně myšlenek. S manželem jsme se dohodli, že podáme žádost o adopci, a snad se dočkáme vytouženého dítěte, a já mám v hlavě to, že až budeme schválení jako žadatelé, že zkusím ještě jednou miminko, že to risknu.

Vlastně už ani nevěřím na zázraky… já už prostě nevěřím na nic… zázraky se asi dějí, ale bohužel ne nám, ale strašně bych chtěla na ně zase začít věřit. Snad se někdy toho zázraku dočkám a doufám, že ta bolest není nekončená, protože musím žít, život je krátký a nechci se v té bolesti, beznaději a pesimismu utopit.

Může člověk tohle všechno unést? Jestli některá z vás zažila podobné stavy, napište, jak jste se s tím vyrovnali, budu ráda, za každou zkušenost… Někdy je život hrozně těžký… snad bude líp…

Váš příspěvek
MichaelkaT
Kecalka 150 příspěvků 25.07.19 00:41

To me moc mrzi :( dnesni doba ale nastesti prinasi spoustu moznosti a to, ze treba nemuzete mit miminko beznou cestou neznamena, ze nevychovate deti :) moc drzim palce, at vam vyjde adopce, nebo jeste lepe treba dalsi pokus s vlastnim miminkem. Verim, ze zazraky se opravdu deji, i kdyz to cim jste si prosli musi byt neskutecne narocne na psychiku a umim si predstavit, ze tomu uz moc neverite. Ale hlavu vzhuru. Jste oba moc silni :kytka:

A neres co tomu reknou lidi. Nikdo te neodsoudi kvuli tomu ze mozna nemuzes mit deti. Oni tvuj zivot neziji a je jim po tom prd :roll:

evakot
Zasloužilá kecalka 588 příspěvků 25.07.19 06:21

Ahoj, moc mě mrzí, co tě potkalo. Sama jsem přišla o syna, zemřel 4 dny po porodu kvůli sepsi. Tvoje otázky mi samozřejmě také behaly (a vlastně stále běhají) v hlavě. Jestli chceš, přijď za námi do uzavřené skupiny Prázdná náruč. Všechny tam tu bolest známe. Mě tam holky na začátku moc pomohly, právě i s těmi otázkami co dál.

jita22
Ukecaná baba ;) 1656 příspěvků 25.07.19 06:34

Taky je mi lito co prozivas :hug:
Proc nedoporucili doktori dalsi tehotenstvi?
Jinak priciny potratu obecne zname nebo z okoli: zvysena krevni srazlivost, stitna zlaza, skryty zanet v tele.
Z tveho psani verim, ze zase seberes silu a budes dal bojovat, at uz jakkoliv a moc ti preju, at vam to vyjde!!!

kruel
Kecalka 477 příspěvků 25.07.19 08:17

Držím palce, abys v sobě našla tu víru a své štěstí si našla :kytka:

Kukacka123
Závislačka 3978 příspěvků 25.07.19 08:25

:hug: :hug: :hug: tahle bolest nikdy neprejde, jen se casem lehce otupi. Moc me mrzi, co se Vam stalo :( taky jsme prisli o miminko v 17tt, je to strasne, boli to moc. Doma ale uz mame uzasnou zdravou holcicku :srdce: strasne moc drzim palce a z celeho srdce preji, aby se vlastni miminko zadarilo, zazraky se deji :srdce: a kdyz ne, tak aby klapla adopce nejakeho uzasneho detatka :kytka: :hug: :hug: :hug:

Lumíkovec
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 25.07.19 08:27

Hrozne, je mi moc lito, cim si oba, ale hlavne ty, prochazis. Nepremysleli jste o nahradni matce? Ze by Vam Vase miminko odnosila jina zena? Vim, ze to neni u nas pravne osetrene, ale v praxi se to deje. Moc drzim palce, at, uz jakkoli, ale at jste spokojeni! :srdce:

Reaskiller
Kelišová 6015 příspěvků 25.07.19 09:22

Ahojka, je mi vse moc lito :( toto by se nemelo stavat.. ted bych Ti chtela dat trosku pozitivni energie do zil.. Je to 5 let co se snazime a za tu dobu jsem potkala neskutecne velke mnozstvi zen ktere si prosly mensim, stejnym nebo velkym utrpenim - od toho, ze nikdy nevidi carky na testu, biochemicke gravidity az po porod mrtveho ditka.. :( ale hodne z nich naslo cestu k miminku.. ikdyz se to ted nezda a vse je cerne - jsou v tom i svetle momenty - dokazes otehotnet a je mozne ze imunita zafungovala nad ramec vseho :( rolu mohla sehrat i geneticka dispozice miminka.. ale nikde A TO PODOTYKAM NIKDE, neni napsano, ze nebudes mamou, ze neporodis vlastni dite.. jsou to stresove situace ktere nas srazi na kolena ale vstanem a jsme zase o neco silnejsi.. verim tomu, ze zrovna Ty budes matkou a toto bude jedno z tech obdobi na ktere urcite myslet nechceme ale ma nas necemu naucit..
Moc drzim palce :srdce: :srdce: :srdce:

dendishek
Zasloužilá kecalka 665 příspěvků 25.07.19 09:32

Páni. Máte toho hodně za sebou. Říkám si, že já „fňukám“ po skoro dvou letech touhy po miminku bez výsledku (nikdy žádné těhotenství), zatímco někde někdo prožívá ještě hlubší a bolestivější prohry, a jsem opravdu naštvaná na svou sebelítost. Proto se zdržím jakékoliv rady, a popřeji Vám, ať se Váš bludný kruh brzy uzavře do toho šťastného rodinného kruhu.

Mallorka
Závislačka 3225 příspěvků 25.07.19 13:27

A víte, co? Bude zase dobře. Mam kamarády, co mají adoptovanou holčičku. Dostali ji v 5ti měsících a jsou ta nejšťastnější rodinka. Holčička je úžasná a oni plní lásky a je prostě jejich. A vy najdete takové štěstí. :srdce: :srdce: :srdce: moc vám to přeji.

janka23
Závislačka 3209 příspěvků 25.07.19 14:05

:,( moc smutne :,(

NInaL.
Kecalka 185 příspěvků 25.07.19 14:47

To je strašné. Škoda, že v Česku není ještě tolik běžné nechat dítě donosit náhradní matkou :( tady by to mohlo pomoct

Pavlínečka28
Ukecaná baba ;) 1002 příspěvků 25.07.19 16:22

Je to hrozné co tu píšeš. Ale co třeba adopce? Je spousta miminek kterých se jejich biologické matky vzdali. Sestřenka s manželem také nemohou mít děti a adoptovali si 2 kluky. A kamarádka s manželem si teď taky adoptovali tříměsíční miminko protože ona děti mít nemůže. I to je přece varianta ;) :kytka:

Uživatel je onlinejanny079
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 25.07.19 20:35

Ahoj, prisla jsem o holcicku behem porodu. A proto si troufnu napsat, ze verdikt jednoho dr bych si nechala potvrdit Mudr. KOUCKYM. Pomohl uz rade maminek s nasi bolesti…

Drz se a jestli chces, prijd do Prazdne naruce :hug:

tatu
Kecalka 484 příspěvků 26.07.19 08:22

Ahoj, souhlasim s prispevkem vyse, rozhodne bych se nespolehala na nazor jednoho lekare. MuDr. Koucky, pomohl i nam. Ordinuje v Praze Apolinari. Preji ti, at brzo najdes silu a at to priste vyjde. T :mavam:

Příspěvek upraven 26.07.19 v 08:23

Dolina
Stálice 96 příspěvků 26.07.19 10:26

Děkuji všem za slova povzbuzení…zkusit MUDr. Kouckého není úplně špatný nápad…a myslíte, že se tam můžeme objednat jen tak?

Ellenka.l
Povídálka 11 příspěvků 26.07.19 13:06

Nejdříve bych Ti chtěla vyjádřit velkou podporu! Nám pomohla paní profesorka Ulčová - Gallová. Odhalila můj problém-antifosfolipidové protilátky, nasadila léky a narodil se mi syn. Predtim všichni tvrdili, ze mi nic není a prošla jsem si třemi potraty. Nenech se odradit řečmi, ze těhotenství nedoporučují a určitě zkus všechny varianty. Posílám objetí a věřím, ze se svého miminka dočkáš.

viky23
Neúnavná pisatelka 17111 příspěvků 26.07.19 17:26

Ja bych sla do nahradni matky. Miminko bude biologicky vase, jen vam ho odnosi nekdo jiny a nebudes riskovat, ze budes mit preeklamsii ;) Drzim palce. Urcite se ditete dockate! Ja napriklad mela preeklamsii jen u prvniho ditete. Zkus se vice infotmovat, navstivit vice doktoru treba. Mne tenkrat rekli, ze se to muze, ale spis nebude opakovat ta preeklamsie.

Bubla Bůčková
Echt Kelišová 7894 příspěvků 26.07.19 17:30

Přeju hodně síly, ať si k vám dítě cestu najde :hug: jinak otázky dále… Kolikrát chlap ani dítě nechce, čas můžete trávit spolu, cestovat, po padesátce, šedesátce taky určitě spousta ženských bude chtít jet bez chlapa, zajít na kávu, odpočinout od rodiny. Ať se daří :kytka:

Uživatel je onlinejanny079
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 26.07.19 20:10

@Dolina zkus to pres poradnu na porodnice.cz, napis dotaz. On pak nekterym holkam rekne, co dal. Mne treba pred rokem dal email a vymenili jsme si par emailu. Osobne jsem za nim neByla. A kdyby to u nej nahodou nevyšlo, urcite se zkus ptat na nazor dalsich doktoru. Ja mela prvniho syna cisarem pro akutni preeklampsii a hellp ve 33tt. Druhe miminko jsem donosila, ale holcicka umrela pri porodu. Do roka se mi narodil zdravy chlapecek. Nevzdavej to :srdce:

Příspěvek upraven 26.07.19 v 20:10

paulita29
Nováček 10 příspěvků 27.07.19 14:42
Adopce

S adopcí mám vlastní zkušenosti, jelikož moji rodiče si mě adoptovali cca v 9 měsících. A jsem jim za to vděčná. Tak snad by mohla vyjít vám i když hodně lidí s tím má problémy, že to není vlastní krev atd. Přeji vám hodně zdaru a nikdy nepřestante doufat. Obcas se zázraky dějí

makarka
Zasloužilá kecalka 596 příspěvků 27.07.19 22:41

Ach jo, to je moc smutné :( Asi bych ale ještě neházela flintu do žita. Já bych tedy vše ještě zkonzultovala na nějakém specializovaném pracovišti-nevím, odkud jsi-ale např. někde ve fakultní nemocnici. Pak bych asi uvažovala i o náhradní matce-právně to sice není nijak ošetřeno, nicméně řada CARů k tomu nabízí konzultace, kdy ti poradí co a jak…¨
No a pak je možnost té adopce. Držím palce :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.07.19 01:59

Asi budu hnusná.
Mrzí mě, tolik potratu a, že se miminko neděje. Ale zkus vydržet možná se zadari a budeš mít ten krásný uliček v ruce.
A teď to, většina ženských dělá VŠ pak si řeknou rok dva počkám a ehje už jim je 30 bum a najednou chtěj dítě. Bohužel po 30 když má žena mít první tak jsou to komplikace a problémy. Pak se nedaří bum je 35 ženě a je to ještě horší. Asi by si ženský měli prvně uvědomit, že ideální věk na první dítě je mezi 18-25 lety po 30 když žena nemá dítě tak tělo jakoby rezignuje. A Oto hůř se otehotni.

Já mám první ve 20 a teď buduji kariéru sestra měla první ve 20 druhé ve 21 a teď ve 30 má dvě krásný děti a super kariéru. A říká že by možná dala třetí.

To samé druhá ségra teď ve 34 má dvě děti a parádní kariéru v Německu.

Zuzaika
Povídálka 47 příspěvků 28.07.19 14:31

Přišla jsem o holčičku ve 22.tt , věř že čas ránu zahojí, jizva zůstane. Nenechejme si vzít naději na to stát se matkou, neohlížej se na lidi co si myslí, nikdo nerozhoduje o Tvém životě. Miluj svého manžela a snaž se žít život na plno. Nechej svým pocitům a emocím volný průběh když se chceš smát směj se, když máš chuť brečet, plač. Nikdy se nevzdávej… :srdce:

Lada84
Ukecaná baba ;) 2165 příspěvků 28.07.19 20:56

Přeju mnoho štěstí a brzkou radost :kytka:

tulipán
Závislačka 4799 příspěvků 28.07.19 22:19

Holky doporucuji MUDr. Kouckeho. Mela jsem moznost se s nim osobne potkat a je to nesmirne mily a laskavy clovek, verim, ze kdyz ho oslovis, ze te zahrne peci. Byl tak mily v krizove situaci, az jsem si rikala, ze to snad hraje, abych se uklidnila. Take jsem prisla na prijem s bolestmi bricha, vysetrovali me na Hellp syndrom (mela jsem temer vybity mobil, takze jsem si to nemohla pri cekani na vysledky ani vygooglit, setrila jsem si energii na telefon na manzela). Pak se vlozil on a stanovil diagnozu, ktera nikoho nenapadla. Takze zkusila bych ho.

Linda s
Kecalka 409 příspěvků 30.07.19 09:43

Asi si vubec nedovedu predstavit tvou bolest. Ani nechci psat zadna moudra. Jen, ze take doporucuji plzenskou pani doktorku Ulcovou-Galovou (jezdili jsme za ni z Prahy)-genetika. Preeklampsie jsem se v tehotenstvi taky dost bala a nacitala… Nechapu moc, proc ti nedoporucili dalsi tehotenstvi. Preeklampsie neni pravidlem jedne zeny. Priste stejne tak nemusi byt, jako muze. Nejsem profik, ale uz jen diky ruznym zdrojum… Sla bych do toho jeste. At se vam dari a vse zvladnete…

Dolina
Stálice 96 příspěvků 30.07.19 12:57

Nedoporučili těhotenstvi, protože preeclamsie byla příliš brzy a začínal i help syndrom a celkově se asi mé tělo těhotenství brání. U Ullcove Galové jsem byla a vše mám v pořádku, chci ještě zkusit prof. Maličkovou, která aplikuje imunoglobuliny a kortikoidy a asi zkusím Mudr. Kouckého…ale holky teď jsem tak znicena, že si chci dát rok pauzu a taky v práci teď musim chvíli fungovat. Vyšli mi ve všem vstříc tak, je mi to blbe, že zase budu lítat po doktorech…ale vím, že by to udělala každá žena. Už jsem si vyzvedla papíry na adopci..

Astyna88
Zasloužilá kecalka 607 příspěvků 31.07.19 10:21

Souhlasim s tim, ze si mas dat pauzu. Tve telo je vysilene a nehrotila bych to. Vis, ony nektere zeny opravdu nejsou na donoseni ditete pripravene. Pisu to proto, ze moje kolegyne si prosla vsim moznym, pohybuje se v okoli podobnych zen, po opravdu mnoha potratech to vzdali a nyni se chystaji k adopci. Nikdo nezna pricinu, nikdo jim uz nemuze pomoci. Procestovali mnoho odborniku po celem svete, ve firme jsem byla pres sest let, ona tam byla mozna tak tyden z te doby, porad nekde po doktorech.

Drzim pesti, at to vyjde dobre, ale neobetuj sve zdravi. Dite potrebuje oba rodice.

Moni0101
Ukecaná baba ;) 1545 příspěvků 31.07.19 20:07

Je mi to opravdu moc lito a uplne rozumim, ze jsi ztratila nadeji na zazraky :hug: :hug:
Ale souhlasim s mnohymi tady, v zivote se muzou prihodit veci ktere by te ani ve snu nenapadly nebo ti prijit do cesty reseni, ktere ted jeste nevidis. Ja sama jsem prisla o holcicku ve 21tt a nakonec me potkal zazrak, kteremu bych pred tim jen tezko uverila…

At uz vlastni, napul vlastni, nebo adoptovane, to detatko ti moc preji :srdce: :hug: A kdyby se nestalo (ale tomu neverim ;) ) tak ti preju nadherny plnohodnotny zivot i bez deti… :srdce: :hug:

Hopever
Povídálka 14 příspěvků 03.08.19 22:14

Ahoj Dolino, především tě chci moc podpořit. Nemám ani z daleka za sebou tolik bolesti co ty, ale chápu tvoji touhu po rodině. Já jsem kariéru ani bydlení neřešila, chtěla jsem rodinu brzy a zatím se již 7 let točím v kruhu negativních těhotenských testů s psychikou pod bodem mrazu. Ten pocit že nejsem schopná dát svému manželovi dítě mě připravuje o víru v cokoliv. U nás adopce nepřichází v úvahu, já bych souhlasila, ale manžel je rozhodně proti :-(
Myslím na tebe, aby se z tebe jednou stala také šťastná maminka - ať už vlastního nebo adoptovaného děťátka.
Ještě by ti mohli pomoct v CENAPU - paní doktorka Lázničková. U mě to bohužel nevyšlo, ale i tak jsem byla s přístupem velmi spokojená.

Dolina
Stálice 96 příspěvků 04.08.19 14:26

@Hopever ahoj, děkuji za podporu a mrzí mě že se tolik let snažíte bez pozitivního testu…to musí být ale taky šílené ubíjející…a v čem je u vás problém…? Děkuji za tip, zkusím, neznám…

Hopever
Povídálka 14 příspěvků 04.08.19 14:38

@Dolina u nás jsem problém já, manžel má spermio více méně OK, ale já mám PCO a od 17 let beru léky na štítnou žlázu, navíc mám i problémy s váhou, tak to bude asi kombinace všeho a navíc ještě všemocná psychika. Nevím odkud jsi, ale já jsem jezdila do Brna díky paní doktorce se mi upravil aspoň cyklus na 40 dní. Předtím jsem neměla menses i 7 měsíců

Dolina
Stálice 96 příspěvků 04.08.19 15:03

@Hopever já z jižních Čech, ale mě už asi úplně nikdo nepomůže…

Hopever
Povídálka 14 příspěvků 04.08.19 15:17

@Dolina Chápu tě, že jsi už ze všeho úplně zničená :-( prošla jsi toho tolik že už nemáš sílu dál… byl to jen návrh, třeba by ti udělalo dobře kdyby sis s paní doktorkou jen o všem promluvila. Třeba by ti dala vitamíny které by ti mohli dát tělo do pořádku po všem co prožilo :-(

Dolina
Stálice 96 příspěvků 05.08.19 10:31

@Hopever víš co je nejhorší, to že člověk stráví nejhezčí léta svého života tím, že se zasekl na tomhle bodě…ty co mají štěstí se posouvají dál a my pořád čekáme…dnes je byla na gynde a mě snad zamrzí i ta poznámka, že mám tlustou složku…prostě si přijdu divná..

karjak
Kecalka 378 příspěvků 05.08.19 11:11

Máme za sebou podobný příběh - řadu IVF, několik potratů, ukončené těhotenství, protože holčička měla několik vývojových vad a nakonec se přestaly vyvíjet i plíce… Ještě teď mě občas přepadne strašný smutek, to asi nepřejde nikdy. Ale už se mu nebráním - vybrečím se a zase se jde dál. Dokonce už se můžu podívat i na těhotnou ženu a nezačnu hned brečet :andel:. My jsme dlouho neztráceli víru, že to jednou vyjde. A jak píšeš v jednom z příspěvků - několik let jsme strávili v jakémsi vakuu a život někam utekl… Nakonec jsme se rozhoupali a podáváme žádost o adopci nebo pěstounskou péči. Ale - už je nám přes 40, takže naše šance nejsou úplně velké…Mrzí mě, že jsme tak se tak dlouho umanutě drželi jedné cesty… Takže je moc fajn, že jste podali žádost o adopci, dokud jste mladí. A konzultovat s jinými lékaři můžete během čekání. Držím palce, ať nečekáte dlouho…Zázraky se nakonec dějí - život překvapí a přinese věci, o kterých nás ani nenapadlo snít :srdce:

lísteček1
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 05.08.19 14:20

Třeba by byla řešením náhradní matka. Já jsem takto pomohla dvěma ženám, obě rodiny mají dvě děti díky náhradnímu mateřství. Pokud budeš chtít, napiš mi sz a nasměruji tě na fb do uzavřené skupiny, kde je plno náhradních a bio matek, kde je mnoho rad, příběhů a hlavně naděje.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně dnes v 13:33

Ten chaos v hlavě znám. Když jsme byli ve fázi snažení čítávala jsem si příběhy s dobrým koncem a snila o tom, že i ten náš bude mít dobrý konec. Vyhlídky nebyly dobré. Manžel nemá žádné spermie tak jsme se rozhodli pro dárce. Od té doby co se to zjistilo jsem jela na autopilota. Funguješ, ale vše probíhá jako by jsi to sledovala zpovzdálí. Vyšel první pokus a nemusím popisovat tu ohromnou radost. Od 6tt začaly první komplikace, kolem 16tt to vyvrcholilo hrozbou přerušení těhotenství kvůli masivní trombóze, kdy jsem měla na kahánku i já. Zabojovali jsme a zvládli jsme to oba. Stejně tak i předčasný porod. Máme krásného zdravého chlapečka. Bylo to neskutečně těžké období plné strachu, ale stálo to za to. Šla bych do toho znovu. Tím chci říct, že je to strašně těžké, ale nevzdávej to.

Vložit nový komentář